Už aby přišla nějaká krize. Markéta Šichtařová nabádá k urychlenému ochlazení ekonomiky

Co očekáváte pro příští roky v ekonomické oblasti jako důsledek drtivého volebního vítězství Andreje Babiše a toho, že dvě strany, které tu ovlivňovaly politiku a ekonomiku celého polistopadového období, tedy ODS a ČSSD získaly dohromady pouze 40 poslanců?

Na jednu stranu to vypadá jako drtivé vítězství, na stranu druhou je to trochu vítězství Pyrrhovo. ANO bude mít enormně těžkou pozici, a to ať už se mu podaří nějak zázračně poskládat koalici, nebo se pokusí o menšinovou vládu. Navíc už tak roztříštěná sněmovna se bude ještě víc atomizovat, protože já si troufnu vsadit si na rozpad Pirátů během dalších čtyř let a pokud ne vysloveně rozštěpení, tak alespoň odštěpení několika poslanců SPD. Výsledkem bude italský politický model: Paralyzovaná sněmovna, permanentně se vznášející hrozba předčasných voleb. To není stav, ve kterém by se dobře prosazovaly jakékoliv klíčové zákony. Tedy odpověď na vaši otázku zní, že čekám zakonzervování stávajícího stavu.

Otázka však je, zda je to nutně vysloveně špatně. Moje skepse vůči současnému stavu politiky dosáhla bodu, kdy vidím naději spíš v tom, že někdo je neakceschopný, než v tom, že může aktivně něco prosazovat. Během poslední vlády se totiž natolik šrouby v ekonomické svobodě utáhly, že nyní vidím naději spíš v tom, že kdo nic nedělá, nic nezkazí.

V reakci na výsledky voleb uvedla Hospodářská komora ve svém prohlášení, že základním požadavkem českých firem na novou vládu je setrvání v Evropské unii. Mezi další patří snížení byrokratických a administrativních překážek pro podnikání, umožnění vstupu zahraničních pracovníků na trh práce či urychlení výstavby dopravní infrastruktury. Seřadila byste budoucímu kabinetu priority podobně?

Moje priority by byly jiné, a má to prosté vysvětlení. Každý svaz je zájmovou organizací zastupující své členy. Zájmy Hospodářské komory nemusí být nutně totožné se zájmy spotřebitelů. Ty zase nemusí být totožné se zájmy například zaměstnanců či živnostníků ... Takže když se zaměřuji na to, co je podle mého soudu zájmem celé české ekonomiky průřezově, tedy tak, aby každý článek z toho z velkého nadhledu spíš profitoval, pak bych měla priority zhruba tyto:

vyrovnat veřejné finance
zrušit řadu omezení a byrokracií, které zavedla minulá vláda (od povinných školek, přes EET, kontrolní hlášení a tak dál)
stabilizovat daňový systém (stopka daňovým šachům)
snížení počtu státních úředníků
stop dotační politice
zrušení některých úřadů a institucí
digitalizace státní správy

Pokud by se ale nepodařilo v příštích měsících na žádný ze tří pokusů sestavit vládu s důvěrou, došlo by na předčasné volby. Mohla by se politicky nejistá budoucnost promítnout výrazněji i do ekonomiky, nebo nejnutnější kroky případných udržovacích vlád něco takového nedopustí?

Rok 2016 ukázal, že když nečerpáme peníze z evropských fondů, vůbec nic se neděje, ekonomiku to nikterak nepoškozuje a ještě to má ozdravný účinek na veřejné finance. Jinými slovy, pokud by se třikrát nepodařilo sestavit vládu, podepsalo by se to zejména na naší neschopnosti pracovat na dlouhodobých investičních projektech financovaných z Evropské unie, což by vůbec nevadilo. Pokud jde o státní rozpočet, jelo by se dle rozpočtového provizoria, což by sice nebyla žádná velká sláva, jelikož rozpočet na letošní rok je sestaven jako schodkový, ale měli jsme už i horší rozpočty. Takže znovu mohu zopakovat, že by to žádná katastrofa nebyla.

Česká bankovní asociace výrazně zvýšila odhady pro letošní růst ekonomiky. Zatímco ve své červencové prognóze očekávala, že HDP vzroste o 3,2 procenta, nyní svůj odhad přehodnotila na 4,3 procenta. Důvodem je nečekaně silný růst ekonomiky ve druhém čtvrtletí i vývoj na trhu práce. A odhad tempa růstu HDP zvýšila i pro příští rok, a to na 3,2 procenta. Zazněly k tomu i komentáře, že růst je široce založený, protože k němu přispívají všechny tři hlavní složky – spotřeba, investice i zahraniční obchod. Co byste k těmto optimistickým odhadům podotkla?

Opravdu ekonomika ve druhém kvartále rostla rychleji, než kdokoliv očekával. A opravdu důvodem je mimořádně napnutý trh práce. Pokud ovšem jde o ty zmiňované investice – jsou investice a investice.

Jedny vycházejí z inovací, zvyšují dlouhodobé limity ekonomiky. Ty jsou skvělé. Ale pak jsou tu pseudoinvestice, které – třeba z evropských peněz – financují něco, co vlastně ani nepotřebujeme, ale na papíře také zvyšují růst. Tyhle druhé by mohly příští rok chybět právě proto, že vláda bude dost slabá a nestabilní, bude-li vůbec nějaká. Na papíře by růst mohl výrazně zvýšit. Přesto mě to nijak neznepokojuje, protože tyhle pseudoinvestice nemají žádnou velkou užitečnost a jde jen o hrátky s čísly.

A když už jsme u toho – vůbec by mi nevadilo, ani kdyby se česká ekonomika ochladila ještě víc. Když jako ekonom někde mluvím o hospodářských krizích, většinou se všichni tváří poplašeně, jako že „o takových nechutných věcech se nahlas nemluví“. Jenomže já to vidím jinak: Už aby nějaká krize byla. Za posledních šest měsíců pozoruji kolem sebe ve svém oboru takový cvrkot, takové pracovní přetížení lidí, takovou neschopnost sehnat zaměstnance, takové našponování úvěrového trhu, takové přehřátí cen nemovitostí, takové nezvladatelné množství nejrůznějších zakázek, takovou míru stresu všech z nestíhání... že jsem přesvědčená, že ekonomice vyloženě prospěje, až se vše vrátí tak nějak do normálu. Protože růst „za každou cenu“ postrádá smysl. Cena pak může být až moc vysoká.

Někteří členové bankovní rady zmínili vzhledem k rychle rostoucímu hospodářství a inflačním tlakům možnost, že by základní úroková sazba mohla vzrůst jednorázově o půl procenta. Vy jste opakovaně hovořila o přehřívání ekonomiky a právě vyšší úrokové sazby jsou jedním z nástrojů, jak mu čelit. Pomůže to, pokud po něm bankovní rada třeba už příští čtvrtek sáhne?

Ano, úrokové sazby jsou jedním z nástrojů, jak přehřívání čelit – jenomže jedině v případě, když se používají zhruba s jednoročním předstihem! ČNB podle mě měla úrokové sazby zvýšit už před rokem a současně ve stejnou chvíli už neměla intervenovat proti české koruně.

Nyní ČNB sazby zvýší a ekonomiku skutečně zchladí – ovšem opět to přichází v nevhodnou chvíli, totiž ve chvíli, kdy se už podle některých indikátorů zchlazuje sama.

Andrej Babiš

ANO 2011
poslanec

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Na půdě Evropského parlamentu začal boj o zákaz biopaliv. Členové vlivného výboru pro životní prostředí požadují, aby od roku 2030 úplně ukončilo přidávání biopaliv ze zemědělských plodin do pohonných hmot. Zákaz by se měl týkat biopaliv vyráběných z řepky, kukuřice nebo z cukrové řepy. Z různých studií plyne, že pěstování biopaliv vyžaduje používání pesticidů, které pak pronikají do potravních řetězců a vodních zdrojů. Dále pak, že bionafta zplodinami více poškozuje zdraví než obyčejná nafta a při spalování produkuje více oxidu uhličitého či oxidu uhelnatého. Co si o celém tom byznysu s biopalivy, v němž evidentně od počátku nešlo vůbec o životní prostředí, má člověk myslet?

Je to naprosto geniální příklad toho, jak jsou tyto zásahy státu do ekonomiky pomýlené. Podobných příkladů bychom našli v historii nesčetně – počínaje například tím, jak v 70. letech byla umělá kojenecká výživa považována za to nejlepší pro dítě, aby později zase došlo k obratu o 180 stupňů. A jsou další a další příklady, kdy ve jménu „ekologična“, „zdraví“ a „veřejného prospěchu“ se státní mocí začalo prosazovat nějaké opatření, které o pár let později bylo shledáno za poškozující a bylo naprosto zavrženo, mohli bychom je jmenovat ještě dlouho. Vzhledem k tomu, že úroveň vědy jde dopředu postupně, technicky neexistuje možnost, jak zabránit tomu, aby se vědci vždy v určitých dějinných epochách mylně nedomnívali, že to a ono je dobré. Ale jedno přeci jen dělat můžeme: Můžeme se vyhnout jakýmkoliv dotacím a regulacím, které by tyto mylné „objevy“ protlačovaly.

Jeden příklad za všechny ale přeci jen zmíním.

Zelení teroristé nás omezují nejen na vjezdu do měst, ale i ve městech. Myslí si, že zlepší životní prostředí tím, že nám zúží cesty a sníží povolenou rychlost. Tím chtějí řidiče vyšikanovat do té míry, aby raději dobrovolně nechali auto doma a přesedli na bicykl. Studie německého automotoklubu ADAC však ukázala, že taková opatření jsou k ničemu: snížení rychlosti z 50 na 30 kilometrů v hodině emise nesníží; naopak styl jízdy přískokem vpřed v ucpané ulici emise zhoršuje. Znovu státní zásah, který škodí. Co naopak pomůže, je plynulá doprava. Technická univerzita v Mnichově prokázala, že plynulejší doprava znamená snížení emisí NO_x až o 30 procent. Takže, rádoby-ekologové, pozor: Kdybyste nebyli zabednění a používali mozek, nezužovali byste silnice jako v centru Prahy, ale naopak byste je rozšiřovali, aby nevznikaly kolony.

Včera v Den vzniku samostatného československého státu, se podle rok starého zákona uzavřela spousta obchodů. Praxe za tu dobu ukázala, že norma postihla nejen velké obchody s prodejní plochou nad 200 m², ale i ty menší, protože velká nákupní centra zůstala ve vybraných svátcích zcela uzavřená, aby je kvůli malým prodejcům nezatěžovaly paušální náklady na energie, ochranku a servis. Znamenal tenhle experiment prosazený hlavně ČSSD a lidovci i něco jiného než ztrátu čtyř miliard tržeb ročně, jak ji vyčíslila nákupní centra?

Pro mě je to čistá ztráta finanční plus nevyčíslitelná škoda v myšlení lidí, kterým se zažral socialismus pod kůži zas o něco víc.

ROBOT NA KONCI TUNELU

aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím

Známí ekonomové Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora, autoři několika bestsellerů, nositelé ceny čtenářů Magnesia Litera a popularizátoři světa peněz přichází s výbušnou zprávou o stavu dnešního světa.

Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...