Už to prasklo! Petr Schnur zná dobře náladu lidí Německa a Francie a má jasno. A lídry varuje: Budete zodpovědní za...

2. 1. 2017 4:40

ROZHOVOR „Bublina praskla!“ Stále více lidí má podle Petra Schnura, historika, sociálního psychologa a publicisty z Hannoveru, plné zuby farizejství a lží etablované politické „elity“. „Velmi důvěrně poznám nálady lidí ve Francii i v Německu, a tak se mohu jen usmívat. Na to, aby nastalo politické zemětřesení, není zapotřebí Putina, ruských agentů a kremelských trolů. Obama, Merkelová, Hollande a celá EU demaskovali sama sebe.“ Upozorňuje na to, že obviňování z manipulací voleb mu připomíná hon na „agenty imperialismu“ v nejhlubší době normalizace. Publicista, který je rodákem z Brna, se v rozhovoru věnuje i situaci v Česku a barvitě popisuje také reakce německých médií na Trumpa a Brexit.

Už to prasklo! Petr Schnur zná dobře náladu lidí Německa a Francie a má jasno. A lídry varuje: Budete zodpovědní za...
Foto: archiv Petr Schnur
Popisek: Petr Schnur M.A., historik, religionista, sociální psycholog, publicista žijící v německém Hannoveru
reklama

Tajné služby USA tvrdí, že Kreml zmanipuloval volby. Prezident Barack Obama rozhodl o sankcích včetně vyloučení 35 diplomatů ze země. Moskva obvinění odmítá a prezident Vladimir Putin s reakcí čeká na nového amerického prezidenta. Myslíte si, že Obama má jasné důkazy či chce ještě na poslední chvíli ovlivnit vztahy s Ruskem, nebo dělá jen svou práci? Obhájí svou globální linii před Senátem, například před McCainem?

Zde se budu záměrně držet zkrátka. Zda ruští hackeři skutečně do amerických sítí vnikli, vědí pouze oni a nejvyšší místa na obou stranách. Vyloučit se to nedá, my můžeme pouze spekulovat. Ale i kdyby tomu tak bylo, pro výsledek voleb to rozhodující nebylo. O Clintonové, kdo za ní stojí a co vše dříve napáchala, odhalili jiní. Připomínám, že FBI proti ní původně chtěla vést vyšetřování, dovedu si představit, že tyto kroky soudci zastavili po intervenci z nejvyšších míst.
Co s určitostí můžeme konstatovat, je toto. Zaprvé. Stále více lidí má plné zuby farizejství a lží etablované politické „elity“, která vodu hlásá a pije víno. A při tom podvodu se snaží rozdávat dobrou náladu. To platí pro Američany stejně jako pro Francouze, Nizozemce a další národy. A to se projevuje ve výsledku voleb, což etablovaný mainstream dělá nervózním. Oni totiž pochopili, že ty jejich bláboly přestávají zabírat. Odsoudili sami sebe k pomalému nebo rychlému politickému exitu, demontují sami sebe, na to absolutně není zapotřebí Putin. Ten tomu všemu může jen zcela „cool“ přihlížet.

V tomto kontextu i kancléřka Merkelová už projevila obavy z případného zmanipulování německých voleb. Hrozí, že by Moskva skutečně mohla ovlivnit propagandou i další volby v Německu, Francii i jinde a rozložit EU?

Víte, co mi to připomíná? Hon na „agenty imperialismu“ v době nejhlubší normalizace 70. let. Mohu jen opakovat to, co jsem řekl v předchozí otázce. Bublina praskla, císař stojí nahý a začíná kolem sebe kopat, protože neví kudy kam. Sám se dostal do situace, ze které nelze ven, věci zašly příliš daleko, lži, demagogie a manipulace jsou příliš evidentní. Opakuji znovu. Velmi důvěrně poznám nálady lidí ve Francii i v Německu, a tak se mohu jen usmívat. Na to, aby nastalo politické zemětřesení, není zapotřebí Putina, ruských agentů a kremelských trolů. Obama, Merkelová, Hollande a celá EU demaskovali sama sebe. Je možné, že se politický mainstream volebně spojí, jen aby zabránil Le Penové vstoupit do prezidentské funkce. Je pravděpodobné, že v Německu dojde k černo-červeno-zelené koalici na záchranu eurokracie. Navenek možná zůstane náš zkomírající virtuální svět „slušných demokratů“ zachován a „populisté“ zůstanou mimo, ale to naprosto nic nezmění na realitě, která nás a naše „reprezentanty“ nejpozději potom dohoní. A potom je možné, že zažijeme další antidemokratické kroky a zákony na „záchranu demokracie“. Trend tímto směrem je již v plném proudu.

Anketa

Kdo letos skončí v politice?

2%
65%
3%
24%
2%
1%
hlasovalo: 6437 lidí

Ještě se vraťme k uplynulému roku, který přinesl několik převratných a pro mnohé nečekaných změn. Především jde o Brexit a vítězství Donalda Trumpa, který byl ještě na počátku primárek obecně považován za outsidera. S Británií mimo EU se už tak nějak všichni smířili, ale jaké konkrétní důsledky pocítíme?

Co se Brexitu týče, myslím, že se v podstatě nestane nic, alespoň nic dramatického. Hororové scénáře malovali na stěnu jeho odpůrci, očividně zcela účelově. EU rozhodně nebude chtít Brity postavit do totálního ofsajdu, už kvůli Američanům – anglo-americká osa transatlantického společenství musí fungovat i nadále. Ono je přece jejich dítě a vojensko-politický propletenec NATO-EU hraje klíčovou roli ve vojensko-politické strategii USA. Nevím, jaké obchodní transakce a v jakém rozsahu běží mezi kontinentální Evropou a Británií, ale jsem přesvědčený, že se všechno „vyřeší“ podle hesla „vlk se nažere, koza zůstane celá“.

Rád bych zdůraznil, že pro Brexit hlasovala jak nezávislá levice, tak národní konzervativci. Šlo tedy vskutku o široký konsenzus politických sil stojících nalevo i napravo od etablovaného mainstreamu. A ta kampaň proti němu zde v Německu byla ostatně velmi zajímavá, vedená ve stejném duchu a podle stejného scénáře jako kampaň proti Trumpovi. Emoce namísto faktů, nepodložená tvrzení a klasifikace na absolutní dobro (setrvání v EU/volba Clintonové) a absolutní zlo (Brexit/Trump). A to i v tzv. vůdčích médiích, ať již soukromých, nebo veřejnoprávních, u kterých by se předpokládala vyvážená analýza. Jednou větou: démonizace a neustálé omýlání periférních témat namísto empirické analýzy. V kádrových posudcích některých německých politiků se Trump bezmála příblížil ke „zloduchům“ typu Saddáma, Kaddáfího, Asada nebo Miloševiče. Od tohoto šuplíku ho zřejmě zachránil pouze fakt, že je Američan, a možnost, že se přece jen stane novým bossem „svobodného světa“ s dobrou pamětí.

A Brexit? V německých masmédiích se obraz Anglie takřka přes noc nepředstavitelným způsobem zatemnil. Najednou se na stránkách novin a v televizi objevilo plno tupých, fanatických nacionalistů, hulvátských polonácků mlátících cizince, ponejvíce chudáky Poláky – člověk by dostal strach vstoupit na půdu Albionu. Do té doby nebylo o něčem takovém ani slyšet, Angličan platil za tolerantního gentlemana. A na druhé straně svěží obličeje a pozitivní energie „proevropských inteligentů“. O odborech propagujících Brexit nebylo slyšet nic. Tento druh vizuální manipulace známe z reportáží o „barevných“ nebo „jarních“ revolucích.Tak hluboko klesla německá média a obecně politická kultura Západu.
Jediný větší otazník podle mého mínění představuje Skotsko. Ne že by Skotové tak milovali Brusel a EU, ale nynější situace představuje příležitost nového kroku ke skotské samostatnosti skrze „evropské dveře“ nebo alespoň k dalším koncesím ze strany Londýna. Uvidíme, jak tyto politické a diplomatické šachy dopadnou.

A pokud jde o Trumpa, mnohé se začíná vyjasňovat. Už bylo oznámeno, že se ministrem zahraničí stane Rex Tillerson označovaný jako „proruský“. Například je proti sankcím. Co všechno může Trumpova vláda přinést světu a potažmo i nám, České republice? Skončí svět, jaký jsme dosud znali, jak někteří tvrdí?

S podobnými absolutními prognózami, že starý svět skončí, bych byl opatrný. A rozlišoval bych v každém případě slova „skončí“ a „končí“. První varianta sugeruje náhlý zlom, ať již k dobrému či zlému, „končí“ znamená proces. Připomínám, že například římské impérium nepadlo v jednom okamžiku, ale že šlo z hlediska délky lidského života o relativně dlouhodobý proces rozkladu – a sice zevnitř. Ale je rovněž nutné podtrhnout fakt, že určité události jsou v tomto procesu klíčové, že tento proces umožňují, nebo jej dokonce provokují. Prostě dají impulz chodu dějin určitým směrem. Většinou jsou to potom jejich suma i intenzita, které rozhodují o tom, zda šlo o náznak, nebo o skutečný obrat.

Co se Trumpa týče, mám pocit, že mnoho těch, kteří jeho volbu přivítali, protože mají prostě plné zuby lží, kteří odmítají žít ve virtuálním politicko-mediálním světě „slušných“ demagogů, občané, kteří se nesmíří s manipulací, politicky korektním vymýváním mozků a obecně bezduchou politikou bez hranic, očekávají rychlý obrat v americké politice. Nejsem si tím tak jistý, radil bych k opatrnosti. I kdyby Trump všechny body svého programu myslel vážně, je otázka, co mu „systém“ dovolí. Američtí prezidenti jsou de facto vyměnitelní, rozhodující je mocenský kartel složený z vojensko-průmyslového komplexu, bank a investičních fondů, který organicky prorůstá oblast politiky a fakticky ji ovládá. Znovu připomínám amerického politického analytika, profesora Sheldona Wolina z Princetonské univerzity a jeho knihu Democracy Incorporated. V ní upozorňuje na totální propojení politiky a hospodářství, na panující systém, který nazývá invertovaným totalitarismem a na to, že vůdce země, tedy prezident, je jeho vyměnitelný produkt. Myslím, že málokterý z nich to v historii USA potvrdil více než Obama, který po sobě ve světě nezanechá nic kromě krve a slz. Wolin dokazuje, že si systém navenek ponechal vnější symboly demokracie, ovšem zbavené obsahu.

Tolik obecně, konkrétně bych v této chvíli k Trumpovi řekl toto. Skutečné směrování každého budoucího prezidenta poznáte již podle jeho poradců a kabinetu. Pokud se zahraniční politiky týče, jsou zajímaví ministr zahraničí, obrany a samozřejmě viceprezident. V případě Obamy bylo nejpozději poté, co Clintonová dostala MZV, že buď od samého začátku lhal, anebo dostal kolem sebe smečku pitbulů, kteří se již postarají o to, aby nedošlo k nepředvídaným krokům. Trumpova výhoda spočívá v jeho relativní finanční autonomii, ovšem důraz spočívá na slově „relativní“. Donald je tvrdý byznysmen, integrovaný do světa reálně existujícího loupežného kapitalismu made in USA. Může dělat politiku, která by nebyla v jeho zájmu? Nezapomeňme na jedno: Kennedy se o to pokusil a my víme, jak to s ním dopadlo. A preventivně i s jeho bratrem.

No, již nyní je jasné, že antitrumpovská ofenziva začala, resp. že volbami neskončila. Ukazuje to zcela atypické chování jak ještě úřadujícího prezidenta, tak Kongresu, kteří narychlo odbavují zákony a rozpočty, což zcela odporuje dosavadní praxi nepsaného pravidla: končící administrativa se v tomto ohledu vždy sama držela na uzdě. Obamův akcionismus v podstatě představuje bojkot Trumpových plánů. Nás samozřejmě nejvíce zajímá zahraničněpolitická oblast, a v té nyní Kongres schválil 4,3 miliardy extra jen na posílení „odporu proti ruské agresi“. Obama k tomu zrušil omezení vývozu zbraní syrským džihádistům, takže například taková Džabat Fatah aš-Šam, která platí za odnož al-Káidy, může dostat od amerických ochránců legálně, nikoliv přes třetí země, moderní americké protiletecké a protitankové zbraně. Poznámka na okraj: představme si na okamžik, jak Rusové poskytují „moderátním Tálibům“, rétoricky označeným za umírněné rebely, moderní ruské zbraně proti NATO v Afghánistánu. Ale zpět k nositeli Nobelovy ceny míru. Kromě zbraní pro islamistické teroristy, kteří následně válcují Evropu, ještě stihl rozšířit protiruské sankce a vypovědět ruské diplomaty, což je další danajský dar Trumpovi. A senátor Marco Rubio z Floridy předložil Kongresu plán na „přestavbu Sýrie po Asadovi“. Mluvíme o prosinci 2016, nikoliv 2013! Co z toho plyne? Buď že je Rubio zcela mimo realitu a neví, co činí a jaká je v Sýrii nyní situace, nebo že to ví až příliš dobře. Kdo má nyní Asada „revolučně“ odstavit? A především jak? Válkou s Ruskem? Vše hovoří pro to, že tento politický šílenec dává „jestřábům“ v obou stranách zcela vědomě a organizovaně  k dispozici klacek, který mohou Trumpovi házet pod nohy v případě, že slova o novém přístupu k syrské válce myslel vážně.

Na druhou stranu existují zprávy, že se do urovnávání nervózního chaosu v americké politice vůči Rusku hodlá na straně Trumpa zapojit starý a mocný harcovník americké diplomacie Henry Kissinger. Jeho vliv na americkou politiku je nepopiratelný, členství v různých sporných, ba obskurních, nicméně super vlivných spolcích a klubech je více či méně známo, připomeňme Bilderberg. Nicméně Kissinger patří k realistům, kteří dokážou rozpoznat okamžik, ve kterém nastal čas pro diplomacii a kompromisy. Bůh nás ochraňuj před clintonovsko-obamovskými plagiáty „pravdy a lásky“!

V České republice bude situace velmi zajímavá. Esenciálním zájmem naší země a celé Evropy je zastavení spirály napětí mezi Washingtonem a Moskvou. Tedy žádné nové americké vojenské základny u nás i jinde, ať již různé brigády rychlého nasazení a jejich spanilé exhibice, raketové systémy nebo radary. Ty totiž nemají jiný smysl, než udělat z hostitelské země cíl ruských raket a obětovat Evropu. Ameriku naopak maximálně uchránit ruské odvety. Byli bychom obětovaní na oltář záchrany americké hegemonie, pro kterou nejsme nic jiného než jeden z užitečných pěšáků na geostrategické šachovnici, kteří se obětují v rámci plánovaného šach-matu. A zde máme jednoho ze zakopaných trumpovských psů. Designovaný víceprezident Pence totiž oznámil úmysl část protiraketového systému v Česku postavit. A to by znamenalo nejen přímé ohrožení naší země, ale i rozporuplnost k deklarovanému cíli Trumpa: pozitivní korekturu americko-ruských vztahů. Takže buďme bdělí, pokud nám není jedno, že bychom někdy mohli z vůle vrchního protektora během několika minut zmizet z povrchu zemského. 

Dočkáme se kvůli tomu výrazné „ruské stopy“ v politice budoucího prezidenta Donalda Trumpa?

No, je otázkou, co rozumíme pod slovem „výrazná“. Já bych byl spokojený s férovými vztahy mezi Washingtonem a Moskvou. Pokud by skutečně přetrhl šňůru kořistnických válek vedených ve jménu lidských práv a boje proti terorismu americkými vládami fakticky od začátku 90. let, potom by jeho volba skutečně stála za to. Velmi v to doufám a znovu podtrhuji: politika současné americké administrativy a prezidenta Obamy byla a je extrémně antievropská. Podporuje islamistický terorismus, ničí funkční státy a vyvolává chaos, který s sebou přináší masovou migraci, kterou USA přenechaly Evropě. Podobně to je s Ukrajinou a protiruskými sankcemi. Ty nemají jiný smysl, než vrazit mezi Evropu a Rusko, resp. eurasijský prostor hospodářský a politický klín. V tomto vždy byly a i nadále jsou USA – spolu s Anglií – skuteční experti. Jednou větou: USA kupují, Evropa platí a v případě válečného konfliktu by mohlo jít o platbu poslední.
Při této příležitosti bych chtěl připomenout jedinečný jev v evropské historii. Poprvé od konce II. světové války evropští „vůdci“ podporovali kandidáta, resp. kandidátku, která otevřeně zastávala válečnický kurz. Která nesla politickou i osobní zodpovědnost za zničení Libye se všemi katastrofálními důsledky pro Afriku, Blízký východ i Evropu a která navíc až do poslední chvíle prosazovala stejnou politiku vůči Sýrii. A na druhé straně tento chór evropských „antipopulistů“ nenávistně odmítal toho, který do svého programu zařadil zahraničněpolitické uvolnění a úmysl přestat vést války pod vylhanými důvody. Může Evropa klesnout ještě hlouběji? Obávám se, že pod berlínsko-bruselským vedením a se současnou politicky korektní „elitou“ může.

Experti předpovídají, že z Trumpova vítězství se rozhodně neraduje Ukrajina, kterou nový americký prezident hodí přes palubu a přestane ji podporovat, jak tomu je nyní. Tedy, co se stane s Ukrajinou? Krym je patrně nevratný, ale co konflikt na východě a stav Ukrajiny jako takové, kde téměř nic nefunguje, nejsou peníze, není tam vlastně nic?

Ano, Krym je vratný pouze za cenu světové války nebo v ukrajinském akčním trháku Mission Krym: possible s Kličkem a McCainem v hlavních rolích. Ukrajina krvácí, platí daň za zcela bezkoncepčního Janukovyče a následnou transatlantickou invazi. Ukrajina je excelentní příklad toho, jak Západ zcela bezohledně zneužije kteroukoliv zemi, která k tomu dá příležitost, k dosažení vlastního prospěchu. I za cenu jejího naprostého rozvratu a zničení. Ale o to transatlantické elitě přece vůbec nejde, ba naopak. Každá rozvrácená země představuje potenciálně lehkou ekonomickou kořist. Dovolím si vás tedy v jednom bodě korigovat. „Něco“ tam je: jedinečná zemědělská půda i nerostné bohatství včetně ropy. Soros, Nulandová, McCain a viceprezident Biden, hlavní američtí manažeři Majdanu, to přesně věděli. Je nepravděpodobné, že by bez boje vyklidili pole.

Myslím, že Trumpovi je jasné, o co na Majdanu šlo, a pokud myslí vyrovnání s Ruskem vážně, měl by se automaticky na současné politické karikatury v Kyjevě vykašlat. Otázkou zůstává, jak silně budou do ohně foukat a přilévat oheň ti, kteří za Majdanem stáli. A tím nemyslím jen domácí, americkou kliku, ale zahraniční klientelu, kterou na podporu Majdanu Washington mobilizoval a která pochopitelně nechce přijít ani o politický vliv, ani o kšefty. Připomínám zejména německou stopu nebo paranoidní, rusofobní a zároveň ctižádostivé Velkopoláky. Znemožnit se dá i vlastní prezident, pokud znamená nebezpečí pro zájmy establishmentu. Prostředků, finančních i logistických, na to mají celou řadu. ONI, nikoliv Trump, jsou již v mocenských strukturách zabydlení.

Mimochodem, když si shrneme to celé zhoršení vztahů s Ruskem, které se táhne od Majdanu, bylo to logické, protože Putin by stejně byl na Západ agresivní? Byla to chyba? A přehnal to Západ, nebo to přehnalo Rusko?

Zhoršení vztahů s Ruskem se netáhne od Majdanu, ale od okamžiku, kdy Washington pochopil, že Putin není Jelcin a že důvěřivého naivku, jakým byl Gorbačov, tam již nenajde. O tom, kdo za eskalaci nese zodpovědnost, není pochyb. V roce 2001 promluvil Putin v německém parlamentu, jeho řeč znamenala vstřícně nabídnutou ruku, výzvu k co nejužší spolupráci. Jak na to reagoval Západ? Dá se říct, že přes všechna rétorická ujištění a horečné sliby se hranice NATO posunuly od Berlínské zdi k hranicím Ruské federace. K tomu permanentní vojenské intervence a porušování mezinárodního práva ze strany NATO – EU. Je pravděpodobné, že poslední kapkou na vystřízlivění z iluze, že by se s USA a jejich vazaly dalo rozumně a férově dohodnout a těmto dohodám důvěřovat, byla Libye. A Sýrie s Ukrajinou to zacementovaly. Znovu připomínám: to vše za úřadování prezidenta, který dostal nobela dříve, než v Bílém domě vybalil všechny kufry, a občanský bonus důvěry již jen proto, že je Afroameričan. Prezidenta, který v předvolebním klání hanebně instrumentalizoval památku Martina L. Kinga a Johna F. Kennedyho. Promiňte, nyní se musím opět pousmát: Trump, jehož zahraničněpolitické plány v různých bodech na Kennedyho navazují, je evropskými „lidskoprávníky“ proklínán. Prostě a jednoduše: Rusko reaguje na americký imperiální „Drang nach Osten“, ze kterého vyvozuje politické a vojenské konsekvence. Představme si opačný vývoj, ve kterém se RF zcela systematicky, krok za krokem přibližuje ze všech stran k USA.
Když to tedy shrneme, tak Západ nic nepřehnal, on si žádnou kooperaci na základě pravidla rovného s rovným nepřál. Americká politická kultura, vycházející z tradic anglického puritanismu, je založená na hluboce zakořeněném pocitu vlastní výjimečnosti, ze které automaticky odvozuje nárok na vůdcovství, kterému se ostatní musejí podřídit. Každá snaha o rovnoprávné postavení je interpretovaná jako nepřátelský akt. Doporučuji si připomenout historii severoamerických indiánů. Postup tehdejších United States vykazoval přesně tytéž kroky, tutéž metodu uzurpace, jakou známe ze současnosti, jen v globálním měřítku. Již tehdy muselo být každému jasné, co za nějakou dobu čeká svět.

Lze říci, zda byla americká podpora kyjevské moci po převratu z „obamovských“ idealistických důvodů, nebo kvůli něčemu jinému?

Jsem zvědavý, jak dlouho budeme sami sebe oblbovat s nesmyslem zvaným „dělal chyby z naivního idealismu“. U nás se to již táhne od Havla. Kdo ignoruje fakta a nechává bombardovat pod vylhanými důvody cizí země, není idealista, ale válečný zločinec patřící před soud.
No, jestli byl Obama kdy nějaký idealista, tak to muselo být již hodně dávno. Clintonová s jejím Billem coby studenti taky protestovali proti válce ve Vietnamu, a co se z nich vyklubalo? Pokud to před svým zvolením myslel vážně, tak „zmoudřel“ takřka přes noc. Jsme u zásadní otázky: je vůbec představitelné, že by americký prezident, který na rozdíl od takového McCaina bezesporu disponuje určitou intelektuální výbavou, který má k dispozici satelitní snímky a zprávy tajných služeb, může číst kritické analýzy a komentáře, opravdu páchá zlo z nevědomosti nebo idealistických důvodů?

I kdybychom připustili nepředstavitelné, že by v Libyi věřil ve vítězství demokracie prostřednictvím al-Káidy – připomínám, že i americký generální štáb ve svých zprávách zpochybňoval hrůzné „informace“ o masakrování civilistů a první zprávy západních agentur z Bengází hovořily o hrůzných masakrech páchaných vousatými „rebely“ – po následném debaklu by musela být jeho politika vůči Sýrii, a tedy i Rusku, zcela jiná.

No a ta kyjevská postmajdanovská vláda přece přišla k moci násilným, krvavým a protiústavním pučem proti legitimně zvolené vládě a prezidentovi. Už jen to by muselo stačit, kdybychom ho vzali za slovo; podívejte se, jak postupuje americká policie proti vlastním, neozbrojeným demonstrantům. Dovedete si představit ten masakr spáchaný speciálními policejními oddíly a Národní gardou, kdyby jen část demonstrantů vytáhla zápalné láhve, nebo dokonce střelné zbraně? A aktéři Majdanu? Zkorumpovaní oligarchové a pravé spektrum od ukrajinských šovinistů až po banderovské neonácky. Takže jakýpak idealismus… ! 

Zásadní pro mezinárodní scénu bude i Trumpova politika vůči Číně. Už teď hodně hraje pro scénář, že se domluví s Rusy proti Číňanům. Nezvykle volal tchajwanské hlavě státu, naštval tím Peking a pak ještě řekl, že neví, proč by USA měly držet politiku jedné Číny, a za její uznání bude nejspíš žádat ústupky. Přijde obchodní válka? Nebo jde v podstatě jen ze strany budoucího prezidenta USA o snahu zajistit si určitou vyjednávací pozici? Mimochodem je připomínáno množství amerických dluhopisů, které Peking drží…

I toto patří k bodům, které si momentálně netroufám kompetentně zodpovědět. Můj dojem je ten, že je v tomto okamžiku možné pouze spekulovat, neboť i otázka americko-čínských vztahů v sobě skrývá spoustu faktorů a komponentů, které momentálně nejsme schopni přehlédnout – zmíněné dluhopisy k nim rovněž patří. A možná že to v tomto okamžiku přesahuje i Trumpovy možnosti. Bezesporu bude zajímavé, jak se vyvinou vztahy v trojúhelníku USA – RF – ČLR, pokud Trump skutečně vztahy s Ruskem zlepší. Neumím si představit, že by Moskva v tomto okamžiku přeběhla na stranu Washingtonu a nechala se instrumentalizovat proti Číně. Obama doslova a do písmene Rusy do osy s Pekingem dotlačil a Putin moc dobře ví, že americký prezident je vyměnitelný, zatímco kartel jestřábů zůstává a čeká na příležitost. Čína představuje stabilní faktor budoucnosti.

Se zahraniční politikou souvisí samozřejmě i ekonomika. Jeden z hlavních bodů Trumpova programu je požadavek ochrany domácího průmyslu, který osobně považuji za zcela legitimní a logický. V jakém absurdním světě to žijeme, když v německém supermarketu neseženu německý česnek, zato mám tu čest vařit se stroučky z Číny? A toto je pouze úsměvný příklad obecného šílenství „neomezených trhů“, i toho made by EU. Čína není jediný problém, i ona se pouze přizpůsobila podmínkám, které v 90. letech vytvořil západní neoliberalismus. A perfektně je nejen využila, ale i obrátila proti jejich původcům. Osobně považuji všechny ty zóny volného obchodu v podmínkách neoliberalismu za zločin proti lidskosti, který dokáže zničit celá průmyslová a zemědělská odvětví. Menšina vydělá, zbytek prodělá, o nic jiného nejde. Moderní liberální eurolevice se z důvodů jakéhosi pseudouniverzalismu podle hesla „jedno co, třeba ďábel, jen žádný národní stát“ zaprodala myšlence globálního byznysu a nějak jí uniklo, že tím vyloučila sama sebe z politické hry – národně, evropsky i světově.

Takže zde opravdu nevím. Vše bude asi záležet na poměru mezi „ztrátami a zisky“ v případné obchodní válce, ale i na četných geopolitických faktorech. Myslím, že máme nyní dvě možnosti. Buď dojde k nějaké rozumné – tím naprosto nemyslím ideální – dohodě mezi těmi třemi velmocemi o tom, jak spolu zacházet, nebo to bouchne. Mám pocit, že stojíme na hraně.

Když ještě zůstaneme u Trumpa. Hodně toho řekl ve směru, že hodlá dát znovu práci americkým dělníkům, vrátit výrobu zpátky do země. Nicméně je tohle vůbec reálné? Jaké páky může vůči velkým firmám použít, aby je nalákal zpět do USA?

Částečně jsem se k tomu vyjádřil v předchozí otázce a opakuji: nejsem ekonom. Dát práci dělníkům doma by znamenalo vrátit ekonomii do národní kompetence a posílit, nikoliv omezit roli státu. A zároveň ochránit vlastní trh před levným importem, pro což máme slovo „protekce“. Jenže jak na to v systému, který boří hranice, likviduje národy i jejich kulturní hodnoty a čistý zisk za každou cenu posvětil na princip ekonomie a smysl života?

Dobrovolně je může nalákat pouze mravními apely na sociální etiku nebo patriotismus. Je to pravděpodobné? A i kdyby toto fungovalo, jak přinutit lidi doma, aby kupovali dražší zboží made in USA, nikoliv levné z dovozu? Mohu být patriot, ale když má člověk v peněžence pouze omezenou částku a musí vyjít do konce měsíce, jen těžko může v supermarketu vlastenčit. Tedy zvednout kupní sílu, jasně, ale co to znamená? Zvýšení produkce a platů.

Je to prostě začarovaný kruh. Čím dál tím víc mám pocit, že tyto zásadní rozpory panující systém není schopen pozitivně a konstruktivně řešit. Ty, co sám produkuje. Pokud by je vyřešil, popřel by sám sebe. Jeho „řešením“ byly doposud války.

Přibližujeme se finanční krizi, jak varují někteří ekonomové? Může to ve světové ekonomice a finančnictví opět „bouchnout“? Které scénáře jsou podle vás reálné, a dokážeme se na něco takového připravit?

Joj, milá paní redaktorko, v této otázce jsem zcela nekompetentní. Mohu jen říct, že jako ekonomický laik to, co čtu, mne zrovna neladí optimisticky. Odpověď, kterou jsem schopen dát, máte v předchozí otázce v poslední větě mé odpovědi.
Že „něco“ není v pořádku, musí intuitivně cítit každý, kdo vnímá svět kolem sebe. Války, zničené státy a migrantské proudy, to vše stojí nepředstavitelné sumy peněz, které snad ani reálně neexistují. Pauperizace Evropy stoupá, sociální příkop se prohlubuje, na druhé straně vykazují koncerny enormní zisky, které ale nepřicházejí k dobru společnosti, ale manažerům a dalším globálním investicím. Války polykají biliony, stovky miliard následné imigrantské proudy. A to hovořím pouze o Evropě. Je otázkou, jak dlouho ještě budou vládci schopni toto přepínání něčím kompenzovat. Dojde k hospodářskému „big bang“, nebo se zřítíme do finanční černé díry? Nebo jsme schopni tento systém překonat a zahájit léčbu? Fakt nevím.

Evropa stále nevyřešila migrační krizi. Podle expertů můžeme po skončení zimy opět očekávat obnovení běženeckých vln, které mohou oproti minulým obdobím výrazně posílit z Afriky. Jak v této věci hodnotit jednání evropských lídrů?

Co máte na mysli slovem „nevyřeší“? Jak mají „vyřešit“ sociální, pracovní, kulturní, bezpečnostní a politický problém pramenící z příchodu více než milionu převážně muslimských imigrantů, když doposud nevyřešili integraci těch, kteří zde žijí již ve třetí generaci?
Podle mne ji ani nevyřeší, její důsledky teprve pocítíme. Možná ji nějak krátkodobě zakryje, jak to praktikuje nyní, ale ta pravá krize teprve přijde. A nejde přitom jen o nové migrační vlny, Německo a západní Evropa jsou již dávno imigrací přesycené. Druhou a třetí generaci se nepodařilo integrovat, vznikla paralelní společnost po všech myslitelných stránkách a takřka ve všech oblastech společenského života. Tento svět byl nyní posílen milionovou imigrací 2015/2016. Fakticky nevíme, koho tady máme, což ukazují tragické události posledních týdnů. A to jsou pouze špičky ledovce. No a to se vůbec nemluví o slučování rodin. Každý imigrant, který je držitelem platného povolení k pobytu, tedy formálně nejen azylant, ale i ti, kteří jsou tzv. trpěni, mají právo na sloučení rodin. Týdeník Die Zeit odhadl jen v případě Syřanů příchod dalšího půl milionu v rámci spojování rodin – odhad více než moderátní. I kdyby se jich část vrátila, Evropa se změní. Jejími politickými tématy nebudou sociální spravedlnost, občanská participace a „více demokracie“, jak o tom snil Willi Brandt, ale vepřové v kantýnách, hidžáb na veřejnosti či na úřadech a legitimita křesťanských svátků. Zbytek padne na metody boje proti terorismu, v závorce islamistickému.

A evropští lídři? To je parta oportunistů majících strach plavat proti proudu, bezohledných kariéristů, kteří se drží koryt za každou cenu, i za cenu obětování Evropy. Nejde jen o masovou, nekontrolovanou imigraci a s ní spojená bezpečnostní, sociální a politická rizika, jde i o bezpodmínečnou poslušnost a vazalství vůči americkým neoconům, ze které plyne hazardování s válečným ohněm. A je úplně jedno, zda jde o tzv. sociální nebo křesťanské demokraty – k nejodpornější skupině patří zelení. Kdybychom opravdu žili v právním státě, musela by se minimálně polovina z nich zodpovídat před soudem.

Nakolik se dá říct, že události jako Brexit či právě volba Trumpa ukázaly, že multikulturalismus je mrtvá idea? Odmítli to lidé i prostřednictvím zmíněného referenda a voleb? A do jaké míry bude podle vašeho mínění tento trend příští rok pokračovat?

Brexit i Trumpovo vítězství mají rozličné příčiny a poznatek, že dnešní ideologie „multikulti“ je prostě zcela mimo realitu, k nim patří. Tento ideologismus, fanatický a zcela indiferentní, demokracii neposiluje, ale v konečném důsledku ohrožuje. Kdo není ochoten přiznat realitu nekontrolovatelných migrantských ghett, kdo přehlíží fakt, že konzervativním muslimům nejde o náboženskou svobodu, ale o proměnu evropské společnosti v duchu politického islámu, a kdo zasklívá hloubku a komplexitu důsledků masové imigrace ze zcela odlišného sociokulturního prostředí, navíc s minimální nebo žádnou potřebnou pracovní kvalifikací, ten bude v konečném důsledku spoluzodpovědný za nárůst skutečného rasismu i eventuální sociální a politickou explozi.
Co se příštího roku týče, myslím, že se polarizace společnosti  bude prohlubovat, neboť vše se utajit nedá a s přibývající masou „uprchlíků“ je stále více lidí s problémem přímo konfrontováno. A budou volby ve Francii, v Nizozemsku a Německu.

Co podle vás nejvýznamnějšího přinesl rok 2016 v politice, čeho bychom si měli všímat? A váš náhled na nadcházející rok?

ČR si nenechala vnutit osou Berlín – Brusel ony šílené imigrantské kvóty, vysoce hodnotím působení českého velvyslanectví v Syrské arabské republice, konkrétně paní velvyslankyni Filipi. Na mezinárodní scéně to byly bezesporu Trumpovo volební vítězství a osvobození Aleppa. A naděje, že další vývoj v Sýrii, příměří a mírová jednání pod patronátem Ruska, Turecka a Íránu konečně přinesou této tolik zkoušené zemi naději na mír a obnovu. Otázkou bude, kdo, jaké síly a s jakým vlivem budou tento proces torpédovat. Klíčová role připadá Turecku, je otázkou, jaké cíle sleduje Erdogan. Samozřejmě vlastní zájmy, doufám jen, že bez podrazů. 

Příští rok bude v mnoha ohledech klíčovým. Jak jsem již naznačil, může, ale nemusí přinést nový trend v evropské a světové politice, vše je momentálně otevřené. Musíme vyčkat, zda se americká politika skutečně změní a jak se vyvinou věci ve Francii a Nizozemsku. S tím vším souvisejí i Ukrajina, Sýrie a celý Blízký východ. V zájmu naší země, Evropy a celého světa doufám, že Trump před volbami neblufoval. A strašně moc bych si přál, aby v Sýrii konečně zavládl mír a tak těžce soužený syrský lid mohl začít s obnovou země, se smířením a s každodenním normálním životem.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Daniela Černá

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Piráti a pirátky, tady někdo vůbec neví, co povídá. Ekonomka vyvrací jejich základní neznalosti měnové politiky

15:14 Piráti a pirátky, tady někdo vůbec neví, co povídá. Ekonomka vyvrací jejich základní neznalosti měnové politiky

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Evropská unie chce získat a zpracovat podněty od občanů ke svému středn…