Francouzský prezident Emmanuel Macron si při pondělní schůzce v Moskvě počínal velmi umírněně. Sice odmítl, že by Západ měl akceptovat, že některé země nesmí vstoupit do NATO, ale uznal, že by bylo správné některé z bezpečnostních záruk, které Rusko požaduje, mu poskytnout. Jak tuto konsenzuálnost chápat?

Na tiskové konferenci Macron vyjádřil připravenost pracovat společně s Ruskou federací na zajištění nového pořádku stability a bezpečnosti v Evropě. Ostatně o nutnosti dialogu s Ruskem hovoří celkem často. Zřejmě si dobře uvědomuje, že alternativou dialogu a diplomatických řešení je válka. A zřejmě si rovněž uvědomuje, a není v Evropě sám, že by Evropa neměla slepě plnit úlohu „bílého koně“ Spojených států.

Rád bych připomněl vystoupení George Friedmana v Chicago Council for International Relations už v roce 2015, kde vyjádřil přesvědčení, že skutečným cílem mocenských zájmů Spojených států není Ukrajina, ale pokud možno nevratné poškození vztahů Německa s Ruskem.