Americký radar nemáme, ale možná budeme mít dokonce základnu – a tam je radarů víc než ten jeden plánovaný v Brdech. Co říkáte návrhu Alexandra Vondry, pustit do země US Army a zaměstnat tím chudé Ostravsko?
A čekal od Alexandra Vondry vlastně někdo něco jiného? Já určitě nikoliv! ODS má ve svých řadách takovýchto lidí, kteří spíše posluhují jinému státu raději, než vlastní zemi, bohužel ale více. Ne nadarmo byl tento Havlův „politický příručí“ svého času šikovně odeslán do USA na post velvyslance, aby se tam nejspíše ještě více přiučil, jak je třeba hájit zájmy Spojených států u nás.
Někdo by ale mohl namítnout, že by se mělo teoreticky jednat o novou základnu NATO, nikoliv USA, ale všichni dobře víme, jak je tento útočný pakt bez svého zásadního lídra neschopný a neakceschopný, a že skutečné rozkazy vydává úplně někdo jiný a jinde, než evropští generálové ve vedení takzvané Aliance. A ještě argumentovat tím, že by bylo dobré zvyšovat zaměstnanost, konkrétně získanou prací na vojenské základně, je něco tak ignorantsky absurdního, že to snad nemá ani smysl dále komentovat.
Jedna základna se už buduje v Polsku. Tuhle věc Rusko – byť má novou vládu, nebo právě proto – jistě nenechá jen tak...
Již samotný vstup ČR do Severoatlantického paktu výrazně zvýšil pravděpodobnost teroristických útoků na našem území, zcela zbytečně vygeneroval pro naši zemi další nepřátele po celém světě – a nyní bychom měli chtít ještě udělat z naší země eventuální bojiště, a to v cizím zájmu? To snad ne! Naštěstí mně rozum říká, že vláda na toto volání nebude slyšet, a že jsme stále ještě parlamentní demokracií, kde má rozhodující politické slovo, v tomto ohledu, Poslanecká sněmovna, nikoliv kterýkoliv europoslanec, byť by to byl samotný místopředseda ODS.
Rusko by ostatně také zcela jistě tuto „myšlenku z podivně nastaveného mozkového trustu“ nenechalo zapadnout a bez adekvátní odezvy, a to zcela po právu. Již dávno mu nejde o to, politicky řídit nějaký svůj východoevropský satelit. Ale na straně druhé, aby na něj mířily rakety světového četníka z těsné blízkosti a šikovaly se zde prvosledové vojenské jednotky k útoku proti němu – to určitě nepřipustí. A nepřipustily by to ostatně ani Spojené státy, kdyby se jich týkalo něco podobného.
Realizace americké základny v ČR by zcela jistě ještě více přispěla k erozi již tak křehkého geopolitického uspořádání, které doposud garantuje světový mír! Proto raději všichni přemýšlejme, než bude pozdě!
A propos, když jsme se zmínili o Rusku a o změnách, které tam Vladimír Putin razantně nastoluje, co tomu říkáte? Je to na přání občanů, střední třídy, nebo jen se chce udělat před svým lidem i před zahraničím lepší?
Osobně si myslím, že posilování parlamentní demokracie, tedy navyšování politické rozhodovací moci ruského parlamentu, na úkor prezidenta federace, je namístě, jen by se mělo dávkovat velice opatrně a postupně.
Prezidentský systém Ruska je v jistých prvcích podobný modelu americkému a právě tam nyní můžeme vidět, jak parlamentní složka státní moci urputně bojuje s prezidentem o každou píď rozhodovacího procesu, a celkově se tak celý systém a politické uspořádání země dostává do vážné krize.
V Rusku nejspíše Putin dospěl k závěru, že přehnaně silný prezidentský systém se vyčerpal a přestal nabízet to, co občané od role a poslání svého státu očekávají. Tímto jeho postupem překvapen nejsem, již před dvěma lety jsem se osobně, s předsedou naší strany, zúčastnil v Moskvě prvního ročníku Mezinárodního fóra k rozvoji a posilování parlamentarismu, kterého se účastnili zástupci více než stovky zemí z celého světa. Bohužel, naše exekutiva, parlament, ale ani média, nevěnovaly této významné akci větší pozornost. A dnes se tedy někteří diví, cože se to v Rusku vlastně děje. Řekl bych, že je jejich “neznalost již ale neomlouvá”!
Stejné funkce, jiné platy, jiné zacházení. To vidíme i tady, u hranic s Bavorskem. Jsme stále jakousi pomyslnou kolonií takzvaného vyspělého Západu?
Zcela jistě, ostatně k tomu někteří již při listopadovém majetkovém převratu cíleně směřovali, aniž by to ale současně těm protestujícím lidem, toužícím především po vnitrospolečenských změnách, také řekli. Místo posunu k soběstačné a suverénní zemi byl zde skupinou lidí soustředěných kolem Václava Havla a virtuální vějičky lidských práv nastolen vazalský systém. V této organizační jednotce jsme, po rychlé likvidaci potravinové soběstačnosti, byli také ekonomicky stále více připoutáváni k Německu. Možná i proto, že tam byla, a bohužel možná na věky i bude, dislokována americká armáda garantující nejen pansvětové imperialistické zájmy USA v 90. letech, ale pro některé tuzemské filuty naštěstí též paralelní proces rozkrádání bilionového státního majetku vytvořeného v dobách „reálného socialismu“.
Po prokazatelně zločinné privatizaci následovala tvorba účelově podřízeneckých mezinárodních smluv s Německem, jakkoliv krásně, ale zejména zavádějícím způsobem, tehdy nazvaných. V nich již byla nepřímo relativizována vina za rozpoutání II. světové války a přepsány poválečné výsledky, a dokonce i šikovně nabourávana poválečná rozhodnutí vítězných mocností.
Další stádium se odehrálo ve znamení rozprodeje majetku německým podnikatelům, a to ve velkém rozsahu. Své, k ochuzení země a jejich lidí, přirozeneně udělaly i špatně vyjednané přístupové podmínky k EU, a to zejména v oblasti zemědělství. A tak se německý zemědělec má dnes za stejně odvedenou práci, a její hospodářský výsledek, mnohem lépe, než ten český.
Aktuální fázi podivného, někdy až vlastizrádného procesu, mající také svůj nesporný vliv na rozdílnost v životní úrovni českých a německých občanů, by bylo možno také popsat jako odporný příklon některých českých politiků k Sudetoněmeckému landsmanšaftu a k politice návratu spravedlivě odsunutých zrádců a kolaborantů. Již asi brzy budeme mít tu „čest“ přivítat a registrovat pořádání akcí sudetoněmeckých revanšistů na našem území.
Ačkoliv velká část mé rodiny dlouhodobě žila v Bavorsku, nemohu toto jako český poslanec nikdy připustit, a má četná protestní vystoupení v Poslanecké sněmovně tuto moji snahu jasně potvrzují. Nutkání k antičeskému poválečnému revanši vítězům a k návratu oprávněně zabaveného majetku můžeme u některých pravicových sněmovních subjektů cítit dokonce i zde, v Poslanecké sněmovně.
Takže na závěr vaší otázky sumarizuji: Životní úroveň většiny českého obyvatelstva je ve srovnání s Německem nepřijatelně nízká, výprodej českého majetku do Německa pokračuje, uměle se posiluje závislost firem na našem exportu do Německa. Osobně se domnívám, že potají je také rozpracováváno majetkové vyrovnání s poválečně odsunutými, a to způsobem státních kompenzací, a tak dale.
Kolonií Německa již tedy v podstatě jsme, a od tohoto statusu se odvíjejí i odlišné platy a životní úroveň!
Psali jsme:
Máme se stydět za to, že nevezmeme sirotky, nebo se má stydět spíše Řecko, které není schopné nám je vyspecifikovat? Jednu děti, jednou teenageři…
Určitě se stydět nemusíme! Skutečně nevíme, o koho se jedná, jestli o děti, mladistvé nebo již dospělé jedince, často to není vůbec zřejmé. Jasná nebývá ani země původu, či zda jsou tyto osoby skutečně sirotky, či jen jakýmsi uměle nastrčeným tykadlem spekulantů, realizujících se v oblasti nelegální ekonomické migrace či dokonce terorismu. Dle mého názoru tyto osoby v Řecku nenaplňují mezinárodní definici pro „humanitárního uprchlíka“, který by měl mít právo na azyl v bezpečných podmínkách jiné země.
Znelíbil se, podle vás, Jaromír Soukup Hradu, a nastává období ozbrojeného příměří s Českou televizí?
Nedomnívám se, že by se zde odehrávalo nějaké zásadní „šejkspírovské“ drama, a spíše se přikláním k názoru, že si Jaromír Soukup prezidenta jaksi postupně zprivatizoval.
A Miloš Zeman měl této dlouhodobě neutajitelné vysílací exkluzivity v přenosu jeho názorů do veřejnosti asi již dost. Možná také někomu z prezidentského týmu až nyní došlo, že dlouhodobé a systematické mediální hlazení prezidenta „po srsti“ mu již popularitu ve společnosti nadále zvyšovat nebude. A tak je třeba se poohlédnout jinde.
Jestli v tomto ohledu uzavřel ředitel Soukup nějaké „ozbrojené příměří s ČT“, budiž mu bůh milostiv, neboť samotná ČT jde nyní rychle „ke dnu“ a právě Soukupovým know-how bylo vymezování se k nepravostem, k činnosti a k hospodaření nejvýznamnějšího veřejnoprávního média.
Hvězdou ODS je Novotný junior. Je to normální, správné a vznešené?
„Hvězdou“ možná je, ale asi, jak pro koho! Nevěřím, a jisté odezvy na jeho chování již registruji, že zdaleka ne všichni jsou v ODS z této tragikomické figurky pražské komunální politiky nadšeni a sdílejí jeho, často až extremisticky vyvedené, názory. Ale jak se říká, „kdo s čím zachází, tím také schází“. Takže – ať se v „nevýslovné popularitě“ pana Novotného klidně i „občanští demokraté“ utopí, já je určitě resuscitovat nebudu. A také, ať si každý volič, nejlépe před volbami, pustí nějaké veřejné vystoupení pana Novotného, a velice brzy zjistí, jak je starosta Řeporyjí „normální“, „správný“, a jak je také ve svých prezentovaných názorech „vznešený“.
Jak vzpomínáte na zesnulého předsedu Senátu Jaroslava Kuberu, a jaký to byl pro vás člověk? Pravicová, jasně zařaditelná osobnost?
Musím říci, že jsem ho jako člověka měl rád. Někde jsem četl, že jeho „oči se stále smály“. A to je přesně to, čeho si u lidí v osobním kontaktu velice cením. Osobně „nemusím“ takové ty upjaté, urputné osůbky s jejich jedinou možnou pravdou prosazovanou za každou cenu a bez ohledu na kohokoliv.
Co se týče Kuberova politického působení, preferuji a oceňuji spíše jeho působení komunální, v Teplicích, před jeho senátním angažmá. Do Senátu se, ale čistě jen dle mého osobního názoru, svým osobním naturelem a povahou, prostě nehodil. V postojích k EU jsem s ním souhlasil prakticky beze zbytku, stejně jako beze zbytku jsem s ním nesouhlasil v jeho postojích ke kouření.
Tím chci naznačit, že pan Kubera byl člověk se všemi klady i zápory, jako každý jiný. Věřím, a jsem si skoro jist, že ale na rozdíl od mnoha jiných lidí v jeho okolí nikomu úmyslně neublížil, a právě tím se lišil. Je ho škoda!
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Václav Fiala
