Před nedávnem, v pátek 22. července, v Mnichově – kde žijete – postřílel muž íránského původu devět lidí v obchodním domě. V Ansbachu se zase imigrant odpálil před vchodem na hudební festival. Změnily tyto útoky atmosféru v Německu, případně ve vašem okolí?

Určitě se ta atmosféra změnila. Jak jsem psala již ve svém minulém blogu, myslím si, že lidi jsou více ostražití, víc si začínají všímat okolí. Více se obávají o svou bezpečnost. To dokládá například větší zájem o kurzy sebeobrany nebo nárůst žádostí o tzv. malý zbrojní průkaz. Za poslední půlrok tyto žádosti vzrostly o 50 %. Malý zbrojní průkaz je třeba mít pro používání signálních a plynových pistolí. Vzrostl nejen počet útoků, ale třeba i počet znásilnění. Kamarádka mi například říkala, že se mám vyhýbat staré botanické zahradě, která je v Mnichově u hlavního nádraží, protože tam včera zase někoho znásilnili dva íránští migranti. Jeden prý ženu držel a druhý ji znásilňoval. Že prý se tam něco takového stalo už poněkolikáté. Takže ten strach narůstá. Ale nějakým způsobem se vyvíjí postoj lidí k tomu strachu a reakce na ten strach. Mohla bych je rozdělit do dvou skupin. Jedna skupina neví, co s tím strachem dělat, tak ho ti lidé buď popírají a přestávají číst zprávy, nebo se bojí a nechávají se tím strachem postupně požírat, což je samozřejmě špatně. A druhá skupina, do které patřím i já, se rozhodla s tím něco dělat.

Zmiňovaný atentátník z Ansbachu už před rokem nedostal azyl. Přesto zůstával stále v Německu. Co to svědčí o takzvané návratové politice?