Nebezpečné Rusko bylo téma české diskuse od roku 2013. Jakou stopu novičok nechal na důvěryhodnosti i ruské, i západní strany? A kdo vede „na body“ tu píárovou bitvu, která se vede od roku 2013?
Rusko dlouho mediální bitvu o svou pověst prohrávalo, zejména kvůli anexi Krymu. Zvolení Donalda Trumpa, opakování kauzy novičok a mistrovství ve fotbale to začíná měnit. Propaganda, která z Ruska udělala říši zla a z Vladimíra Putina stínového nejmocnějšího muže světa, se kvůli své nedůvěryhodnosti obrací proti svým tvůrcům. Novičok byla ta kapka, kterou pohár přetekl.
Přichází obchodní válka USA versus EU, Čína a Rusko?
Obchodní válka se stala smutnou realitou jako jeden ze symptomů konce globalizace. Pro Českou republiku je nepříjemné, že zatím není znám její vítěz, zato nikdo nepochybuje o tom, kdo bude ten první poražený – Evropská unie. Takže i my.
Jak může dominanci USA a dolaru ovlivnit to, že řada států posiluje své zásoby zlata a pro své transakce omezuje používání dolaru?
Dominanci USA a dolaru zatím úspěšně zabezpečuje vojenská převaha Spojených států. Po určité době ovšem náklady na ní převýší benefity, které z toho plynou. Pak bude hrozit velký válečný konflikt.
Už jsou to tři roky, co českou politiku ovládlo téma migrace. Někdy slýcháme, že to bylo zbytečné a zástupné téma, protože tu skoro žádní migranti nebyli. Jak to tedy nakonec rozsoudit? Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme? Ubráníme se?
Považuji za trochu podivné, že ti, kdož bagatelizují téma migrace, přehlížejí, že jsme členskou zemí EU v schengenském prostoru, takže se nás dotýkají všechny evropské problémy. Přibližně šedesátileté zkušenosti zemí západní Evropy s migrací ukázaly, že někdejší snaha vyřešit dočasné ekonomické problémy dovozem pracovních sil z jiných kulturních okruhů nakonec vedla k trvalým demografickým změnám. Jejich důsledky v zemích, kde počet migrantů z muslimských zemí přesáhl kritickou hranici, začínají připomínat hybridní občanskou válku.
Třeba ve Francii při každých nepokojích hoří nejen auta a obchody, ale také školy, jsou napadáni policisté, hasiči a záchranáři jako symbol státu, vůči kterému se demonstranti vymezují. Ghetta a no-go zóny představují podhoubí pro podobné anticivilizační jevy. Vyhnout se tomu dá jen tím, že ty trvalé demografické změny prostě nepřipustíme, o což se v rebelující části EU právě bojuje.
Zatím jsme vyčerpali z EU zhruba 700 miliard korun na dotacích. Zastánci členství v EU to považují za důkaz své pravdy, kritici členství poukazují na zbytečnost dotovaných projektů, které beztak musíme spolufinancovat. Zastánci EU též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství v EU a jeho význam pro demokracii u nás. Odpůrci EU argumentují, že EU nám vnucuje svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jak na tyto dohady nahlížet?
Souhlasím spíše s odpůrci EU. Objem dotací za 14 let našeho členství v Unii odpovídá asi tříletému odlivu dividend do nadnárodních korporací. Jejich využití je zhusta nesmyslné a musíme je spolufinancovat. Někteří evropští politici navíc mají snahu využívat dotace jako prostředek k politickému vydírání, třeba v otázkách migrace. Stav české demokracie se od našeho vstupu do EU nezlepšuje, spíše naopak, zejména v otázkách svobody slova.
Vy přirovnáváte EU k Sovětskému svazu. V čem se podobají?
Hlavně systémovým deficitem demokracie. Evropská komise jako nevolený orgán vzájemně se podporujících politiků je nápadně podobná někdejšímu sovětskému Politbyru. Evropský parlament bez zákonodárné iniciativy a kontrolní funkce vůči Evropské komisi také není etalonem demokratických poměrů. Podobné ‚parlamenty´ byly k vidění spíše v totalitních systémech, příkladem budiž Nejvyšší sovět. A podobně jako v bývalém SSSR zásadní podíl na moci má početná byrokracie, vyrábějící nespočet nařízení a zákonů, mnohdy humorně nesmyslných. Takto nastavený systém pak zcela logicky omezuje svobodu nejen národních států, ale také občanů. Jako příklad uvádím snahu o omezování svobody slova a držení zbraní.
Bylo by pro nás opuštění EU katastrofou? A pokud nám bude EU vnucovat imigranty a bude pokračovat Schengen s volným pohybem osob včetně migrantů a teroristů, nebude jedinou šancí EU opustit?
Na tuto otázku obvykle odpovídám protiotázkou: Proč se namáhat a opouštět něco, co se samo stejně v dohledné době rozpadne? Obávám se, že EU nepřežije ve stávající podobě důsledky migrační krize ani pomalu přicházející krizi ekonomickou.
A je možné, že státy středovýchodní Evropy ustaví nějakou svou vlastní konfederaci? Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Chorvatsko, Slovinsko. Případně ještě Polsko či Bavorsko a Sasko…
S výjimkou Saska všechny vámi výše uvedené země bývaly kdysi (alespoň dočasně) součástí habsburské monarchie, takže i v rámci Evropy patří do stejného kulturního okruhu. Jedním z důvodů jejich sjednocení bylo turecké nebezpečí. Historie se ráda opakuje...
Co otázka naší bezpečnosti? Co bychom měli dělat, aby náš stát byl obranyschopný?
Přestat o tom jen mluvit a začít počítat s tím, že klidné mírové časy mohou nenadále skončit. Pak přežije jen dobře fungující stát, potravinově soběstačný, s fungujícím a výkonným zbrojním průmyslem a obyvatelstvem, které bude ochotné a fyzicky schopné ho bránit. Nic z toho momentálně nemáme, proto bychom se měli podvědomě cítit jako nazí v trní. Je úplně jedno, z kterého konce začneme. Možná s budováním státu, který jeho obyvatelé budou považovat za svůj.
Psali jsme:
autor: Lukáš Petřík
