Veteráni sedí doma. Přitom by mohli učit. Bývalý legionář to nechce nechat jen tak

29.11.2023 21:00 | Rozhovor

„Znám to ze svých zkušeností, jsem doma už skoro osmnáct let a jak jsem říkal už několikrát, ani jednou mi nikdo nezaklepal na dveře!“ vzkazuje Stanislav Gazdík, bývalý legionář, ředitel Národního institutu pro obranu a bezpečnost. Přichází s projektem, do kterého lze zapojit veterány, hrdiny a mladou generaci. „Nic se neděje. To můžeme říct narovinu!“ Popsal i to, že Ministerstvo obrany se zabývá vytvářením komunitních center pro válečné veterány. Jenže problém je trochu někde jinde. Dlouhodobě cílí na nepřipravenost na krizové situace.

Veteráni sedí doma. Přitom by mohli učit. Bývalý legionář to nechce nechat jen tak
Foto: archiv S. Gazdík
Popisek: Stanislav GAZDIK, MBA. Ředitel Národního institutu pro obranu a bezpečnost

Od konce studené války Západ možnost zavedení vojenské služby odmítá, nikdo se evidentně nehrne do toho, že by výcvik mohl mít smysl, co si o tom myslíte vy?

Je pravda, že téma v dnešní době ztrácí smysl, co se týká připravenosti občana. Můžeme si klást otázky, proč se tak děje, kam nás vedou ti, kteří nás vedou a kteří nás řídí?

Dětem ve školách se jistě vypráví o tom, jaké hrůzy zažívají lidé po světě ve válečných konfliktech, detailně jim popíší, co všechno se jim může stát. Jsou podle vás děti informované o tom, že by se jim mohlo skutečně něco stát? O branné výchově se pouze hovoří.

Anketa

Povedla se stávka ČMKOS?

77%
18%
hlasovalo: 10838 lidí
Tohle znám, jsem ročník 1970. Kdysi byla branná výchova. Měli jsme alespoň nějaké základní informace ohledně prevence atd. V dnešní době vím, protože je to pro mě prioritní a srdcová záležitost, jak předávat dětem informace vhodným způsobem. Situace se odráží v celé společnosti. Když chodím na různé summity, kde si generál velitel Řehka trošku stěžuje, že málo odchází, málo lidí přichází do armády a dalších složek? Já se tomu nedivím. Mládež na to není mentálně připravená. Chybí jim vzory, učitel je zahlcen papírováním a požadavky z ministerstva školství, není úplně vhodný na toto předávání. Pokud stojíme na prahu revolučního přístupu ke vzdělání a bezpečnosti, tak si můžeme představit, že spojení moudrosti a odvahy našich veteránů s nekonečným potenciálem mladé generace, je právě to, oč by mělo v dnešní době jít a co by se mělo postoupit aktivní činnosti a zapojení prevence a připravenosti mládeže ve školách. Já na tom pracuji jako ředitel národního institutu a v dnešním světě, ve kterém stále čelíme neustálým nebezpečím a výzvám, to máme každý den ve zprávách, je právě nezbytné hledat inovativní způsoby řešení pro zajištění bezpečnosti a stability společnosti.

To z mého hlediska se neděje tak, jak by se mohlo dít. Kladu si otázku, proč tomu tak je? Buď jsou tam lidé, kteří nejsou kompetentní, nebo lidé, kteří prostě nechtějí. To nedokážu posoudit. Nic se neděje. To můžeme říct narovinu. Národní institut pro obranu a bezpečnost vytvořil díky mým zkušenostem projekt, který má název Děti bezpečné budoucnosti. Tohle je unikátní perspektiva, jak čelit současným i budoucím výzvám. Víme, že máme přes šestnáct tisíc válečných veteránů, kteří sedí doma a nikdo je nevyužívá na jakoukoli činnost, což si myslím, že je velká škoda, protože stát do nich investoval velké peníze. Znám to ze svých zkušeností, jsem doma už skoro osmnáct let a jak jsem říkal už několikrát, ani jednou mi nikdo nezaklepal na dveře a nikdo mi neřekl: Gazdíku, pojď nám předat své načerpané zkušenosti. To je velká škoda. Mohli bychom využít tyto zkušenosti právě pro děti i učitele.

Co se týká národního institutu připravili jsme tři hlavní programy. Hrdinové a budoucnost, když veterán chodí do školy, říká příběhy a vysvětluje co dělat a co nedělat. Tohle je tematika trošku pasivní. Pak máme program český ochránce pro děti, to je branná výchova moderním způsobem, kde se už promítají i aktivity, které stát trochu dělá. Máme připravený specifický program na to, že se aktivity propojí, nazval jsem to Abeceda českého ochránce. Máme i abecedu pro hrdiny a veterány, poslední program je metodika pro učitele, to znamená, že veteráni předávají zkušenosti učitelům. Byl jsem už na neskutečném množství míst, jestli je to Poslanecká sněmovna, na krajích, u hejtmanů nebo u starostů. Program se jim líbí, ale problém je, že nikdo nevyčlenil finanční toky, abych mohl program a projekt spustit, protože veterán potřebuje nějakou motivaci a když mu jeho aktivitu ve školách zaplatíme, tak to může být strašně velké plus jak pro školu, tak pro společnost, ale hlavně pro mladou generaci, která může být připravená na výběr povolání stát se hasičem, policistou, vojákem, protože v dnešní době k tomu mladá generace vůbec není vedená a pak se každý diví, že mladá generace nechce být právě tímto hrdinou.                        

Někteří mladí lidé se jistě snaží sami, mají zbrojní průkazy, někteří jsou členy aktivních záloh. Každopádně, v dalších případech, si nedokážu úplně představit, jak by dokázali opravdu v praxi kohokoli ubránit, a ne se spíš zbraní ohrozit sami. (Úsměv)

Samozřejmě že zbraň sama o sobě není vůbec nebezpečná, důležitý je prst na spoušti. To je důležité říct. Švýcarsko, jaký má přístup a výcvik občana a ostatní státy? V Evropě je celkově trend připravenosti na ústupu. Je neexistující. Vláda má asi jinou prioritu. Lidi nemusejí mít zbraně, stačí, když budou mít informace a praktické dovednosti k tomu, když by bylo potřeba využít systém obrany, který je nastavený samozřejmě ne soukromým sektorem, ale státem. Nechci tady šířit žádnou domobranu nebo partyzánské skupiny. Systém se musí nastavit ve spolupráci s Ministerstvem obrany a připravit programy tak, jak si myslím, že by bylo vhodné je nastavit.

Určitě budete mít přehled o tom, v jakém stavu je česká armáda. Běžný lajk samozřejmě do přesného rozložení sil nevidí. Můžete situaci trochu popsat?

Aby byla armáda bojeschopná, potřebuje mít zkušenosti. Některé jednotky byly na zahraničních misích, ale je jich samozřejmě málo. I dnešní armáda by možná potřebovala trošku modernizaci. Trošku mentální a moderní připravenosti. Každý velitel si řekne, že dělá to nejlepší, ale když se podíváme na situaci celkově, to znamená v Evropě a ve světě? Jaká je mentální příprava mladé generace? Státy zrušily základní vojenskou službu atd., to znamená, že připravenost tam není. Nelze se divit, že v dnešní době nikdo nechce trpět v terénu a rozmazlená a přemaštěná dnešní doba dává jen to negativní. Pak člověk nechce být policistou, vojákem nebo hasičem. 

Národní institut pro obranu a bezpečnost,

Národní institut pro obranu a bezpečnost,

Národní institut pro obranu a bezpečnost,

Národní institut pro obranu a bezpečnost,

Každopádně probíhá výcvik např. pro Ukrajinu, tisíce vojáků už vycvičila Evropská unie. Co si o tom myslíte?

Jsou různé aktivity, které jsou kolikrát možná i nesmyslné, protože jsem si vědom z mého pohledu, že je to ztráta dalších financí. Kdyby se průběžně vydávaly peníze do výcviku mladé generace, tak není zapotřebí vydávat šílené a rychlé peníze za krátkou činnost výcviku jakékoli jednotky, která si myslím je už také trošku zbytečná. Nemyslím si, že člověk se za krátkou dobu dokáže naučit techniku, aby ji použil v boji. Možná je to jen zástěnka toho, aby vše vypadalo, že jsme něco udělali, abychom byli připraveni, ale to už je pozdě. Musí se pracovat mentálně už ve školách brannou přípravou, připraveností mladého občana. Je základní abeceda, pak pokročilejší a jak člověk stárne dostává zkušenosti i praktiku na bázi reálného světa. V tom je hlavní problém dnešní společnosti.

Je nějaký model tak, jak vy o tom hovoříte svém projektu v praxi už realizován v Evropě? A úspěšně ho používají?

Myslím, že není. Sám jsem sloužil u speciálních jednotek v cizinecké legii 2REP – CRAP (GCP), mám něco za sebou a teď svůj tzv. druhý život, kdy jsem jezdil po světě, školil speciální jednotky, měl jsem dětskou akademii, vychovávám své syny, tak něco o tom vím. Jezdil jsem do škol, a hlavně jsem přišel na to, co dnešní společnosti chybí. Takový program, který jsem vám teď představil neexistuje, protože problém společnosti je, že lidé chtějí všechno krátce a rychle. Program, který jsem sám nastavil, je celoživotní. Dá se připravit i pro seniory. Předávají se zkušenosti těmi, kteří jsou hrdinové a veteráni. Dát jim aktivní činnost, kterou by dělali a mohou ji dělat dál s tím, že za to budou mít finanční odměnu, což v dnešní době není nic na škodu! Hlavně i té škole se zase vrátí i nějaké finanční toky, protože získá peníze za pronájmy, to znamená všechno se spojí, a bude, a to jen pozitivní.

Od ministerstev už jste obdržel nějakou reakci?

Zatím jsem reagoval na aktivity např. paní ministryně obrany, která říká, že chce zřídit komunitní centra pro veterány v každém kraji. Psal jsem jí přes datovou schránku, že mám připravený projekt pro veterány, protože návrh vytvářet komunitní centra v krajích je sice hezký, ale nebude to aktivovat těch šestnáct tisíc veteránů, kteří sedí doma. Bude to vždycky jen vybraná skupina, důstojníci, kteří se prezentují nějak, neříkám, že to není dobrá volba. Jen je to nedostačující. Moji bývalí francouzští velitelé, pro které jsem sloužil, jsou v dnešní době nejvyšší důstojníci francouzské armády. Ti jsou v uvozovkách na svých pozicích, řadový voják je prostě doma, dostal pár medailí, a to je vše, což si myslím, že je málo. Společnost by měla aktivně přispět a využít schopnosti, které řadový voják načerpal a nemůže je předávat dál, protože nemá možnosti. Spojení a vytvoření generačního mostu mezi veterány, hrdiny a mladou generací je nejlepším a nejideálnějším řešením. 

Pozn. redakce:

Stanislav Gazdík: Dnes válečný veterán a bývalý legionář. Do cizinecké legie vstoupil v roce 1991. Díky výsledkům v roli odstřelovače se dostal jako první člověk z východní Evropy do jednotky Group Commandos Parachutistes (GCP) v 2 REP. V jednotce působil devět let jako šéf instruktor pro boj z blízka, také měl na starosti výcvik a technickou přizpůsobivost v terénu. GCP jednotka má pouze 25 vojáků z celkových 7200, kterými legie disponuje, a patří k nejprestižnějším speciálním jednotkám světa. Během své armádní kariéry se zúčastnil misí v Sarajevu, Kosovu, Mostaru, Makedonii či v Centrální Africe, Čadu, Brazavilu, Kongu, Gabonu, Djibouti. Z cizinecké legie odešel do civilu v roce 2006. V současnosti se v rámci podnikatelské činnosti věnuje školení bezpečnostních i civilních organizací a vyučuje profesionální sebeobranný systém PRO DEFENCE (akreditace MŠMT cvičitel sebeobrany s celostátní platností), který založil. Dnes je ředitel Národního institutu pro obranu a bezpečnost.

 

Národní institut pro obranu a bezpečnost,

Národní institut pro obranu a bezpečnost,
 

reklama

autor: Daniela Černá

Mgr. Ondřej Benešík byl položen dotaz

EU

Uznáváte, že se vám lidi nepodařilo přesvědčit o výhodách členství v EU. Proč ne? Proč jste nechali odpůrce EU, aby vás takto převálcovali svou rétorikou? A je nepopularita EU u nás důvod, proč tak odmítáte referendum o setrvání v EU?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Uživateli nejlépe hodnocený komentář

od 2 WW nemáme veterány ale jen žoldáky., Uživatel se přihlásil ke kodexu Dobré Diskusepink panter , 30.11.2023 9:52:01

|  6 |  0

Další články z rubriky

„Jinak než prohra se to nazvat nedá.“ Generál Šándor vidí Ukrajinu a má jasno

4:30 „Jinak než prohra se to nazvat nedá.“ Generál Šándor vidí Ukrajinu a má jasno

Velká ztráta území, odchod 10 milionů lidí a třetina ekonomiky v troskách. Ukrajina, která dva roky …