Ladiku, hned na úvod se zeptám, kde jsi v posledních měsících všude cestoval a co jsi tam viděl a slyšel?

Léto je pro mě vždy náročné, v posledním červnovém týdnu už přes čtvrt století s přáteli sedneme na kola a někam zmizíme, ujedeme bezmála 500 kiláků a zničeni se opět vrátíme, protože nikdo z nás po zbytek roku moc netrénuje. Poté, co jsme kdysi objeli Česko-Slovensko v hranicích před rokem 1938, jsme začali jezdit ven. Po loňské cestě srbskou Vojvodinou jsme letos obrátili pozornost na polskou Halič.

Pak se objevily skvělé ceny letenek do Podněstří, tak jsme se tam zajeli podívat, jestli ty negativní nesmysly, kterými nás média krmí, jsou pravdivé, nebo ne. Samozřejmě že realita je jiná než mediální obraz. Jsem rád, že jsem tu zemi viděl dříve, než do ní budu potřebovat ruské vízum.

A v červenci jsme s kamarády uspořádali mikrovýpravu do střední Asie a doporučuji to všem – Uzbekistán, Tádžikistán i Kyrgyzstán jsou nádherné země s obyvatelstvem, které jest k nám, Moravanům, přívětivé.

Teď si na chvilku odpočineme, na konci listopadu se opět zajedeme podívat na sběr mandarinek do Adžárie a v prosinci po stopách knihy Zrnko písku do Karibiku. Takže to už byl a ještě to vypadá na docela cestovatelsky úspěšný rok.