Virus? Střílení na hranicích, varuje profesor Šesták. Poslal kohosi do... do výroby. Děsí se, co čte o starých

25.03.2020 4:43

ROZHOVOR Děsivé opatření, k němuž museli přistoupit lékaři ve Španělsku, kdy pacienty starší 75 let uspávají, přestávají léčit a nechávají je zemřít, komentuje profesor Jaroslav Šesták s obří porcí ironie jako konečně reálnou cestu, jak násilně zmenšit počet obyvatel planety. A v nastalé ekonomické krizi se ušetří i na důchodech. Vědec, který po přijetí vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana v roce 2017 musel skončit ve Fyzikálním ústavu Akademie věd, se obává obrovské masy lidí v bídných podmínkách Afriky, pokud se mezi nimi rozšíří koronavirus a oni se vydají za „lepším“ do Evropy.

Virus? Střílení na hranicích, varuje profesor Šesták. Poslal kohosi do... do výroby. Děsí se, co čte o starých
Foto: Archiv JŠ
Popisek: Prof. Ing. Jaroslav Šesták, DrSc, dr.h.c., fyzikální chemik, emeritní vědec Akademie věd ČR
reklama

Pandemie koronaviru ochromila fungování celé společnosti. Jak z toho zatím vychází?

Především si myslím, že musíme pochválit vládu, jak znamenitě nebezpečnou situaci zvládá, čímž nejen prospívá lidu, ale upevňuje si i svoji politickou pozici. Andrej Babiš může konečně vládnout tak, jako by řídil svoji firmu. Opozice se bouří, že nebyla přivolána k zásadním rozhodnutím, ale při způsobu jejich obstrukcí při projednávání by vyhlášení nouze neprošlo dřív, dokud by celý Parlament nepodlehl koronaviru. Maximálně se opozice zmohla na to, nařknout premiéra Andreje Babiše, že může za nedostatek roušek a že nemá žádný plán. To, že vláda měla zajistit ochranné prostředky už loni, bylo selhání, ale sbírat na tom politické body je spíše projev zoufalství, zejména proto, že opozice žádný krizový plán nepředložila. Nepomlouvejme je, alespoň v něčem souhlasí, vždyť jim jde také o život.

Anketa

Kterou písničku by měl hrát rozhlas pro zlepšení nálady?

hlasovalo: 20028 lidí

Poněkud zmateně se v mimořádné situaci chovali představitelé Evropské unie. Platí to hlavně pro předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, která nejprve kritizovala členské země za uzavírání hranic, ale po pár dnech otočila, a dokonce přiznala, že situaci podcenila. Neměli bychom od bruselské vrchnosti očekávat kompetentnější vyjádření než nejprve nesmyslnou kritiku a poté lacinou omluvu?

Hlavně je zde vidět hluboký rozdíl mezi realistickou vládou Česka a neschopným managementem Evropské unie. Kdyby byla EU provozuschopná, nedopustila by stav téměř bankrotující Itálie, čemuž se ale brání slovy, že dohlíží na výměnu informací i na to, aby nevznikala protichůdná opatření. Opravdu důstojné vyjádření pro celosvětovou organizaci, která spotřebovává nemalé peníze na svoji existenci, nebo spíše svoje přetrvání. EU se také rozhodla spustit nový systém společných nákupů zdravotnického vybavení, a to zejména roušek, a kritizuje Českou republiku za zákaz vývozu zdravotnických ochranných pomůcek, jako jsou právě respirátory. Každý chrání své nejnutnější zásoby, když velká organizace selhala v nedostatečném odhadu situace. Takovým způsobem se ani nedají řešit současné nedostatky, kterým čelí celá Evropa. Poslanci Evropského parlamentu by se měli už konečně zamyslet nad potřebou své činnosti a vedení EU jakbysmet.

Jaké celosvětové dopady může pandemie koronaviru přinést?

Dobře vidíme, že jako lidstvo jsme zranitelní a že ochrana není jednoduchá a ani není a nebude zadarmo. Možných ohrožení je řada, vedle dopadu meteoritu se ukázala hrozba pandemie jako nejaktuálnější. Současná situace také upozornila na to, co by se stalo, kdyby se násilně nastolila úsporná opatření za účelem snižování neblahých ekologických dopadů. Ano, vidíme, že v současnosti si planeta trochu oddechla, ovzduší se zlepšilo, ale za jakou cenu? Za cenu vyprázdněných ulic, restaurací i obchodů a nastupující degradace ekonomiky – za všechno se platí! Pokud ještě pandemie přitvrdí, možná dojde i k novým bojůvkám o zamořené území, pitnou vodu a k narušení současného téměř mírového soužití národů, a to jsme vlastně jen na začátku. Španělská chřipka v letech 1918 až 1920 zahubila víc lidí než světová válka. Kuriózně umírali více ti lidé, kteří měli silnější imunitní obranu. Současná hrozba se zaměřuje na starší generaci a ve Španělsku museli doktoři přistoupit k děsivému opatření. Stanovili hranici do 75 let, kdy nemocní jsou léčitelní, a ty starší už neléčí. Zní to hrozně, ale když jim někoho takového přivezou, uspí ho a nechají zemřít. Opravdu lidský přístup hodný ocenění! No a to je taky konečně reálná cesta, jak násilně zmenšit přerostlý počet obyvatel naší planety. A v nastalé ekonomické krizi se ušetří i na důchodech! Čeho se ještě dočkáme!

Anketa

Podporujete předsedu vlády Andreje Babiše? (Ptáme se od 24.3.2020)

93%
7%
hlasovalo: 39332 lidí

Přes to všechno „Evropský zelený úděl“ jako návod k akci stále prosazuje předsedkyně Evropské komise Uršula von der Leyenová, ačkoli se v současné situaci jeví spíše jako šílený plán k sebezničení. Zdá se, že dvě ženy nedávné mocenské sudby věděly, jak na to, a souzněly si velkohubým: „My to zvládneme“! Ale spíše se ukazuje, že nezvládneme, když se to vše propojí. Obrovská masa lidí v bídných podmínkách třeba Afriky je připravena emigrovat za „lepším“ a v případě rozšíření koronaviru mezi nimi se jejich tlak ještě zvýší možná až k nepříčetnosti a pak budeme muset bránit hranice vojenskou silou. Už v minulém rozhovoru jsem předeslal, že nastal současný proces vykupování odpustků, zavedených kdysi ve středověku pro očistu duše a dnes požadovaných za uhlíkové emise. Co bude následovat, když už teď se rozpoutala tzv. zelená zlatá horečka, kdo co ukořistí, což je jen slabý odvar toho, co bude následovat v nemilosrdném případě nezvládnutelné pandemie anebo možná i nastolení brutálního ochranářství. Budou to odpustky za vodu, nebo dokonce i za lidství? Snad nás virový nebo zelený „blackout“ jako lidstvo mine.

O nynější situaci mluvíte jako o upozornění, ale nejde spíš o pohromu, byť třeba dočasnou?

Jsme v podstatě ve válce, a tak se některá válečná rozhodnutí musejí přijmout a respektovat. Válečný stav ale přináší své neblahé „zvyklosti“, na čemž chtějí mnozí vydělat. Stejně jako zbrojovky dodávaly kdysi válečný materiál válečnému protivníkovi s vidinou zisku, stejně tak prodejci roušek těží na svých onemocnělých spoluobčanech. Naštěstí se ukázalo, že vědci našli přirozený původ koronaviru a odmítli jeho umělý laboratorní vznik. Prokázalo se, že je dobře charakterizovatelný v rámci běžně existujících koronavirů, protože vykazuje známá funkční řešení pro vstup do buněk člověka, a tak je naděje, že se najde protilék, ale určitě to nebude zadarmo. Uvidíme, jestli farmaceutické firmy dají přednost zisku, nebo člověku. V boji proti koronaviru máme štěstí, že nám zůstalo napůl socialistické zdravotnictví, které získalo západní „šmrnc“ ziskem vyspělých diagnostických přístrojů. Jdeme k doktorovi a zdá se nám, že je to zadarmo. Není, někdo to platí. Mám zkušenost ze Spojených států, kde jsem každou návštěvu u doktora musel na místě zaplatit a teprve na konci roku pojišťovna sečetla výdaje a podle smlouvy mi částku nad deset procent vrátila. Tehdy jsem si u každé návštěvy dobře uvědomil, jakou má – ta v dnešní době bezplatná – návštěva hodnotu. Jak říká můj americký kamarád, dnes bych byl se svými zdravotními problémy v USA možná už pod mostem mezi bezdomovci.

Anketa

Vadilo by vám, kdybyste kvůli koronaviru nemohli v létě cestovat do zahraničí?

82%
hlasovalo: 35460 lidí

Co může zcela mimořádné utlumení ekonomiky přinést pro dění v Evropě?

Evropská unie už nyní očekává v důsledku pandemie koronaviru za letošní rok nejspíše pokles zhruba o procento, zatímco dosud předpokládala, že ekonomika jejích členských zemí vzroste o jedno a půl procenta. Určitě si na tom leckdo přihřeje svůj osobní profit, tak jak se stalo i při převodu místních měn na euro. Ekonomika bude po epidemii v hluboké recesi. Zvýší se nezaměstnanost, s čímž bude souviset zátěž pro štědré sociální systémy, nedostatek provozního kapitálu u zadlužených podniků vyplácejících odstupné propouštěným zaměstnancům, neochota střádalů utrácet peníze a s tím související pokles spotřeby, zvýšení podpory nezaměstnaným, pokles finanční kondice podniků nevydělávajících, ale vyplácejících odstupné a tak dále. Na druhé straně se zvýší tlak na vlády, tak aby zajistily potřebnou prosperitu. Prosté tištění peněz to nezachrání a nic moc jiného vlády už řadu let nemají ve skutečnosti k dispozici. Mohou se třeba inspirovat tím, co už se udělalo jinde. Omezit možnosti výběrů, případně sáhnout lidem na jejich úspory v bankách a prostě jim je vzít, jako to udělali na Kypru. Dále zredukovat možnosti bank vymáhat po dlužnících splácení úvěrů tak, jak to provedli na Ukrajině. Co dál? Zvýšit daně bohatým a zejména těm, co ještě budou přežívat? Přebírat podniky v potížích, zestátňovat? Uvidíme.

Jak se s následky zcela mimořádného jevu může Česká republika vyrovnat?

Často se mluví o změně našeho hospodářství. Ještě za bolševika jsme byli soběstační. Třeba vepřové maso je historicky náš národní pokrm a stále ještě v přepočtu spotřeby na obyvatele a rok suverénně vede, když je to stále okolo 40 kilo na jednotlivce. To, že ho doma vyrábíme už jenom necelou polovinu, statistika uvádí 38 procent domácí spotřeby, je vlastně domácí tragédie, která může mít neblahé dopady. Není to ale jenom vepřové maso, procenta soběstačnosti dalších zemědělských komodit jsou stresující: zelenina 25 procent, ovoce 30 procent a hovězí maso blížící se horní hranici při spotřebě necelých 8 kilo na obyvatele za rok, když v roce 1989 jsme vykazovali 3x víc, tedy zhruba 25 kilo. Nakonec se ukáže, že třeba zeleninu a ovoce, které lze vypěstovat v našich podmínkách mírného pásma, okurky, rajčata, jablka a další druhy, je nesmyslné letecky dovážet. Jako kluk jsem byl svědkem, že na vysočině Podkrkonoší se úspěšně pěstovalo žito a zejména brambory vynikající chuti. Dnes tam jsou jen neobdělané pastevecké lány. Je podstatný rozdíl, když si je vypěstujeme u nás doma, kde k tomu jsou celkem dobré podmínky, anebo když stejnou komoditu transportujeme kamiony odněkud z Pyrenejského poloostrova dva tisíce kilometrů daleko. A tím i pomůžeme matičce přírodě se nezadusit.

Pozoroval jste u lidí po přijatých opatřeních ukázněnost, nebo si myslíte, že se Češi moc zodpovědně k sobě ani ke svému okolí ani v této mimořádné situaci nechovali?

Myslím si, že jsme docela poslušný národ. A tím nemyslím poslušnost někdejšího rozhodnutí nebránit se po mnichovské dohodě, což si mnozí vyčítají. Jistou etiku ukázněnosti přijala za svou i řada našich domácích politiků. Globální pohled na věc pandemie se stal domovem i u mladších lidí. Přesvědčení, že svět představuje rozumovou jednotu, z níž vyplývá neabstraktní rovnost, už není jenom elitářská idea, ale podle toho se chovají nejen jednotlivci, ale i církve. V současném světě se dokonce oceňuje naše předvídavost v zastavování virózy, pospolitost a i jistá mezilidská slušnost. Začátkem minulého roku tehdejší předseda Senátu Jaroslav Kubera ve svém novoročním projevu vybídl k větší pokoře a k úctě k práci druhých a zároveň připomenul, že slušnost není slabost. To ale není pravidlem všude. Jako příklad může sloužit obal alba American Idiot z roku 2004, na němž je ruka držící granát ve tvaru srdce. Hrdina desky se pohybuje mezi zuřivostí a láskou a cítí se ztracený ve světě své rozčarované generace. Rozčarování obyvatel naroste a třeba dříve harmonické vztahy Skandinávie vykazují s postupným šířením infekce stále více problémů. Dochází k obviňování jak mezi vnitrostátními aktéry, tak i mezi zeměmi Švédska, Finska a Norska navzájem. Rád bych připomenul slavný výrok Alberta Einsteina, že kdyby na Zemi zmizely včely, zbývaly by lidem jen čtyři roky života. Ale nejsou to jen včely, které určují naše vyhlídky na přežití.

Po bitvě je každý generálem, vládě se teď vyčítá i to, že přistoupila pozdě k vyhlášení nouzového stavu a k některým opatřením. Dal se vůbec předpokládat takový průběh ve chvíli, kdy Jan Hrušínský a jemu podobní tepali Andreje Babiše za zákaz shromažďování více než sta osob, že jde jen o lehkou chřipečku?

Předvídat je profesí kartářek, ale ne profesionálů. Těžko se předvídal letecký útok v New Yorku, ačkoliv indicie byly k dispozici. Omezování srocování od sta ke třiceti a nakonec k jednotlivcům si vynutila zhoršující se situace. Někdo to musí monitorovat a rozhodovat s větší, či menší úspěšností odhadu. Každý se bojí o svoje řemeslo a já Jana Hrušínského chápu. Bojovat za udržení kultury stejně jako jeho divadla není lehké, ale kdo to má dnes lehké. Přerušit svou činnost musela spousta provozoven, které jsou závislé na svém denním chodu, ale stejně by dopadly v případě nákazy koronavirem, prašť jako uhoď. Všichni aktivisté, kteří se teď nemohou srocovat na náměstích ani chodit do lesů se poutat k suchým stromům, by si měli najít nový cíl své aktivity a skutečně začít s pomocí strádajícím řemeslníkům a zemědělcům, jistě by se pro ně našly ztracené chmelové brigády, pod náporem práce trpícím zdravotníkům a svému okolí i přírodě vůbec. Mohou také pomoci trpícím seniorům, jak to ukazuje přístup některých organizací, jako je Skaut.

Běh světa stojí na rozhodnutích. Jste doktorem věd i čestným doktorem, nositelem státního vyznamenání, dostal jste od minulé garnitury Akademie věd jedno z nejvyšších vyznamenání, Heyrovského medaili, a i ojedinělý status vědeckého emerituse, což se jistě neuděluje zadarmo. Současná garnitura Akademie věd se ale zachovala nepřejícně a s vámi, takto vyznamenaným, se rozloučila, což jste si nenechal líbit. Jak důležitá jsou v životě zásadní rozhodnutí? Dokázal byste se vžít do situace někdejšího prezidenta Emila Háchy, když byl nucen podepsat podrobení se Německu, čehož výročí se vzhledem ke vše přehlušující pandemii koronaviru před pár dny takřka nepřipomínalo?

Každý se musí rozhodovat úměrně svému postavení. Já jsem jednal jako badatel, jehož svědomí je motivováno hledáním vědecké pravdy. Pokud někdo přijde s jinou protichůdnou teorií, je náležitým postupem se o tuto pravdu vědecky přít. Pokud ale někdo přijde a jen tak jakoby nic zruší předchozí rozhodnutí, jak jste zmínil akademii, je to postup hodný despektu a protestu. Pokud se někdo nechá vmanipulovat do role prezidenta, jehož svědomí zasahuje do řízení celého společenství, pak musí rozhodovat nejen podle svého vlastního svědomí, ale i podle svědomí pospolitosti těch, které má na starosti. Stejnou zodpovědnost má ředitel ústavu, předseda akademie nebo premiér, jen na jiné úrovni. Proklínaný Hácha měl těžkou situaci, jistě měl osobní svědomí právníka, ale musel se rozhodnout svědomím státníka a pod neuvěřitelným tlakem okolní situace. To skvěle ukázal film „Noc rozhodnutí“ a poslední excelentní role herce Rudolfa Hrušínského staršího. No a namísto neblahého prezidenta tak raději vzpomeneme na vynikajícího herce. Každý svého osudu pánem, pokud nezasáhne vyšší moc mimořádné situace, a o to je pak to rozhodování těžší. Věřme, že působnost rozhodování politiků naši generace najde v budoucnu jen kladnou odezvu.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jiří Hroník
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zkušená lékařka: Covid? Toto vás může zachránit. Tohle nezkoušejte, nebo hned přestaňte

7:37 Zkušená lékařka: Covid? Toto vás může zachránit. Tohle nezkoušejte, nebo hned přestaňte

ROZHOVOR „Velké pracovní zatížení po omezený časový úsek jsem zažila opakovaně. Zde je nejisté, jak …