Život umělců ze známých regionálních orchestrálních těles není určitě jednoduchý, jak si značná část české veřejnosti stále myslí. I když tito lidé často vystupovali se světovými velikány symfonické a operní hudby, na věhlasných festivalech a pódiích, oni sami ještě nedávno vydělávali 16 tisíc hrubého měsíčně. To není špatný vtip, to byla smutná realita. Sami tehdy pojmenovali svoji situaci jako naleštěnou bídu. Za poslední tři léta ekonomické konjunktury se však i jejich finanční situace poněkud zlepšila, bohužel loni do zlepšujících se podmínek i pro kulturu „vpadl“ covid, a tak orchestrální hudebníci a také herci z divadelních souborů mají opět velké obavy z nejbližší budoucnosti.
Jak se vůbec žije koncertním umělcům za současné koronavirové krize? Kteří z nich jsou na tom lépe, zaměstnanci příspěvkových organizací anebo hudebníci na volné noze?
A co dodržování základních hygienických a bezpečnostních opatření? Nedělá problémy některým hudebníkům ve vašem početném souboru dodržovat patřičné odstupy a nošení respirátorů a roušek? A jak to máte nyní například s pravidelním testováním všech členů Janáčkovy filharmonie?
V osmdesátičlenném souboru je dost těžké zachovávat větší rozestupy i neustále nosit respirátory, a to zvláště u hudebníků hrajících na dechové nástroje. V současné době nás čeká vždy antigenní test alespoň dvakrát do týdne. Jenže tyto testy nejsou úplně spolehlivé. Abychom byli lépe chráněni, požádali jsme o provádění častějších PCR testů, které by hradila pojišťovna, přitom jsme ale tvrdě narazili.
Konkrétně ministr kultury – Lubomír Zaorálek – se před dvěma měsíci snažil pro nás i pro další soubory vyjednat pravidelné PCR testy, jeho kolega Blatný to ale shodil ze stolu s tím, že zdravotní pojišťovny nemohou dělat výjimky ze zdravotního pojištění. Opět ukázka řešení – to nejde. Přitom mám pocit, že výjimky jsou ve státní správně jinak běžným nástrojem. Tam, kde se to hodí, se výjimka najde. Paradoxně právě v orchestrech, kde sedí pohromadě i 100 lidí celé hodiny, často bez možnosti jakýchkoliv rozestupů, kdy polovina hudebníků prostě mít roušku nemůže, i zde MZ určilo četné výjimky, které zcela popíraly jinak standardní prevenci. Tam výjimky prošly, při snaze zavést lepší ochranu lidí už ale možné nejsou? I proto dále bojujeme za „zrovnoprávnění“ PCR testů.
My jsme měli například v souvislosti s tím slíbenou i spolupráci s jednou odbornou olomouckou laboratoří, která by do toho klidně šla. Přes výčet řady výhod, od finančních až po dohodnutou logistiku, to prostě MZ zamítlo. Pamatuji si, že obdobně varoval loni i odborový předák Rostislav Palička z OKD, že jsou na šachtách prostě provozy, kde je třeba jiný přístup. Nikdo jej nebral úplně vážně, až na dole Darkov došlo k masivní nákaze a Karvinsko se objevilo červeně na mapě ČR jako epicentrum nákazy. Teprve potom přišla adekvátní reakce odpovědných. My jsme ještě před zavedením testování měli některé podobné případy právě ve větších orchestrech a souborech, například v Liberci nebo v Českých Budějovicích.
Psali jsme:
Co si myslíte, že v kultuře nastane tak ke konci tohoto roku, kdy se snad už celá naše republika dostane alespoň částečně z covidového sevření?
Obávám se úbytku veřejných financí, kdy asi nebude moc velká ochota podporovat kulturu i jiná nevýrobní odvětví. Jednak bude náš stát ekonomicky vyčerpaný a také se projeví některé už dříve odsouhlasené zákony, které přinášejí do státní kasy méně peněz, než tomu bylo dříve. Jako příklad může sloužit zrušení superhrubé mzdy, jež postihne všechna města i kraje. Už dnes vidíme některé negativní dopady – tlak na redukci počtu zaměstnaneckých míst.
Například vedení města Karlovy Vary už na jaře 2020 vytvářelo poměrně zásadní tlak na výrazné snížení rozpočtu místního Karlovarského symfonického orchestru. Těmto snahám poměrně tvrdě čelil dnes již bývalý ředitel Petr Polívka, který byl nakonec odvolán letos k poslednímu únoru. Proč? Důvody byly pro nás velice podivné – údajná špatná komunikace, nové impulzy a podobně. S velkou nervozitou čekáme na výběrové řízení na ředitele nového. Mám obavu, že radním o samotné udržení symfonického orchestru v nynější podobě nejde a jen čas ukáže, jestli celá tato záležitost nebyla prostě jen záminkou redukce orchestru a výměna ředitele jen cestou provedení tohoto záměru.“
Psali jsme:
Česká republika, stejně tak jako ostatní státy na celém světě, byla za pandemie výrazně ekonomicky poškozena. Domníváte se, že tento fakt se negativně projeví i na dosavadním systému podpory většiny kulturních souborů v oblasti divadelnictví a klasické hudby?
Pokud tedy zasáhla dosavadní omezení především lidi na volné noze jako tsunami bez varování, řítí se teď na kulturu vlna druhá, možná horší v podobě totálně poddimenzovaných rozpočtů měst a krajů. A paradoxně finančně nejnáročnější organizace v kultuře, což jsou vícesouborová divadla a symfonické orchestry, zřizují z 90 procent města, kraje naopak řídí hlavně muzea, galerie a knihovny. Na obrovské nebezpečí vykrvácených rozpočtů varujeme od prvopočátku krize. Vážení, ona druhá tsunami není někde v nedohlednu, máme ji přímo za zády. Možná ji řada odpovědných vidět nechce, což je o to horší.
A co se s tím dá dělat? Zapomeňte na nápady v podobě zavádění například tzv. Veřejné kulturní instituce. Tento formát nové právní subjektivity v oblasti kultury by ani nyní moc nepomohl. Důkazem jsou už nyní některá divadla a orchestry, která jsou zřízena jako o. p. s. nebo dokonce s. r. o. I tam, kde je spoluzřízení takové instituce, se ukazuje, že problémem není forma právní subjektivity, ale nedostatek financí. Jedinou šancí je vymezení páteřní sítě kulturních organizací napříč republikou a pevné, zákonné ukotvení poměru financování ze strany měst, krajů a státu. Takovou legislativní normou by mohl být obecný zákon o kultuře, který jsme již několikrát navrhovali. Ale zase narážíme na problémy, proč to nejde, nikoliv že bychom řešili hlavně jak to udělat. Na privátní sféru můžeme asi zapomenout. V Česku neexistuje zas tolik mecenášů kultury, jako v jiných velkých a bohatých státech světa. Rozhodně ne u té klasické. A velké firmy mají tendenci se zviditelňovat především v masových akcích. Navíc po této krizi budou možnosti firem ještě menší.“
Někteří umělci z oblasti populární hudby na podzim loňského roku dost kritizovali současného ministra kultury Lubomíra Zaorálka, že je prý prakticky neviditelný a nedokáže se za své lidi postavit. Jaký máte na něj názor vy sám?
Já jsem za současného ministra Lubomíra Zaorálka rád, protože se jedná o zkušeného politického matadora, který umělcům svým vlivem zajistil různé kompenzace a náhrady. Naopak velké výhrady mám k Ministerstvu zdravotnictví. Komunikace s ním je od jara 2020 velice špatná, jsou neustále rušena a přesouvána různá důležitá jednání. Přes značnou snahu naší Unie dodat řadu informací a návrhů, například vycházejících z běžné praxe v Německu, se zpětná vazba z MZ prakticky nekoná.
Jednali jsme také po mnoha odložených schůzkách o možném uvolnění v kulturní oblasti s hlavní hygieničku Rážovou. Byl zde návrh, který počítal s hromadným testováním ve firmách a školách. Například by negativně testovaní lidé mohli být registrovaní přes nějakou platformu, díky které by se mohli třeba v daný den prokazovat při návštěvě kulturních a jiných akcí. Bylo nám ale řečeno, že by to bylo složité, zatížilo by to administrativně firmy. Navíc je zde problém s (ne)digitalizací MZ, které na toto není připraveno. Já říkám, že žijeme v biorytmu vládní neschopnosti.
Úředníci Ministerstva zdravotnictví vynakládají energii hlavně k tomu, aby vám řekli, proč některé rozumné návrhy nelze uskutečnit, měli by přitom spíše hledat cesty, jak vyhovět, aby mohlo alespoň částečně dojít ke zpřístupnění koncertů a představení pro publikum. Samozřejmě za předpokladu, kdy se ochrání všechny zúčastněné strany od nebezpečí nákazy.
Fotogalerie: - Zastupitelé za plexiskly
Domníváte se, že nastane hlad po živé kultuře, až skončí současná krušná covidová éra?
Jak se bude situace v klasické kultuře vyvíjet z hlediska zájmu široké veřejnosti, až bude většina české populace proočkována a bude znovu možné vést normální život, je těžko předpovídat. Mám trochu obavy, že lidé, zejména ze starší generace, se budou bát chodit na koncerty a představení. Na druhou stranu mne celkem překvapilo, a to samozřejmě pozitivně, v jakém počtu lidé naše on-line přenosy sledují. Doufám, že jim to vydrží, až se všechna omezující nařízení zruší a bude po živé kultuře patřičný hlad. Naději mi tak trochu dává příklad z polských Katovic, kde po částečném uvolnění byl údajně do půl hodiny beznadějně vyprodaný koncert místního symfonického orchestru.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
