V České republice se podle vás u příležitosti 75 let od konce druhé světové války objevují mnohé mýty a polopravdy. Jaké?

Mýtus je něco, co se zakládá na reálné pravdě, ale má rovněž nádech mysticismu. Tedy určitého transcendentna. Je to něco, co se v minulosti událo, ale dnes je upraveno tak, aby vše vyhovovalo současným ideologickým nebo politickým postojům. V našich podmínkách jsem identifikoval dva takové mýty. První se týká vlasovců, a druhý maršála Koněva.

Pokud jde o vlasovce, tak se vede mýtus, že nebýt jich, tak by Praha byla zničena. Jenže to není pravda. Nikdo nerozporuje, že se částečně podíleli na Pražském povstání, ale nic to nemění na tom, že to byli zrádci, kteří zradili svoji vlast – Sovětský svaz. Jejich účast na povstání je chvályhodná, ale nijak nemůže ospravedlnit jejich zradu, které se dopustili. Navíc když si uvědomíme, že vlasovci ve své podstatě utíkali před postupujícími Sověty do náruče západním spojeneckým vojskům, kde jim žádné nebezpečí relativně nehrozilo. Byli si totiž vědomi, že doma by je čekal trest nejvyšší – tedy trest smrti za zradu. Z toho plyne, že vlasovci se podílem na Pražském povstání chtěli vyvinit z věcí, které po boku Hitlera prováděli, a chtěli se tak zalíbit západním spojencům. Jenže i západní spojenci si byli vědomi, že jsou to zrádci jejich spojence, a proto, i když padli do jejich zajetí, tak byli vydání do Sovětského svazu.

Druhý mýtus se týká Koněva, a zde narážíme na polopravdy. Nikdo opět nezpochybňuje podíl maršála Koněva na osvobození naší vlasti, stejně nikdo nemůže rozporovat i jeho účast na potlačení povstání v Maďarsku v roce 1956 v rámci operace „Vichr“. Ale nikde nenajdeme zmínku o tom, že by se nějak podílel na intervenci vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v roce 1968. Zde vznikl právě onen mýtus, který byl použit pro odstranění jeho sochy v Praze 6. Vznikla vlastně virtuální minulost, která se neudála, ale měla za úkol ospravedlnit odstranění sochy.

Jak nahlížíte na činnost Ruské osvobozenecké armády (ROA), tedy tzv. vlasovců? Nemyslím jen ke konci války v oblasti Prahy, ale celkově. Lze výstavbu pomníku vlasovcům vnímat jako podporu fašistům, jak uvedl v ČT předseda KSČM Vojtěch Filip?

Zcela jistě je výstavba pomníku vlasovcům natolik skandální, že je nutné tento akt tvrdě odsoudit. Na činnost ROA pohlížím jako na zločineckou organizaci, která po většinu války páchala zvěrstva, stejně jako samotní nacisté. Její působení bylo příznačné i na Ukrajině, kde Ukrajinci působící v ROA byli mnohdy ještě horší, než samotní lidé v SS. Jak jsem uvedl výše, tak s koncem války si začali uvědomovat svoji chybu, že byli celou dobu na straně agresora. Některé historické prameny uvádějí, že jejich motivací bylo, že budou bojovat proti Stalinovi a jeho útlaku. Snažili se tak vlastně svrhnout jeho režim.

Domnívám se, že sémě ROA bylo zaseto již v roce 1941, kdy Německo vpadlo na Ukrajinu. Byť do ustavení ROA byla ještě nějaká doba, tak již tam můžeme vidět indicie v tom, že tamní obyvatelstvo vítalo nacisty jako osvoboditele, čehož později trpce litovali. Příslušníci ROA se rekrutovali hlavně z válečných zajatců a dezertérů, kteří vnímali Stalina jako tyrana, ale bohužel vyměnili jednoho tyrana za mnohem většího ďábla, a to se jim stalo osudným.