Politicky, duchovně, kulturně i morálně ustupuje bílá evropská křesťansko-ateistická společnost na všech frontách. Jsme jako lumíci, kteří se zavilým odhodláním pochodují do vln oceánu, aby tam zahynuli. Ve svých řadách hřejeme šílence, kteří se snaží náš pochod ke zkáze ještě urychlit a nadšeně nás přesvědčují, že děláme dobrou věc. Nechápu, proč příroda hubí hodné lumíky. Chápu však, proč jiné civilizace hubí tu naši.

Boj mezi civilizacemi o moc, bohatství a víru, ten je tu od pravěku. Silnější si vždycky porobil slabšího. A my v tuhle chvíli slabší jsme. Nikoli podle množství raket, HDP, technického pokroku či vzdělanosti, ale podle úcty k sobě a ke svým hodnotám. Neumíme se postavit a říci, to jsme my, na této víře jsme vyrostli a za ní si stojíme. Naopak, stydíme se za to, že jsme bílí, stydíme se za to, že jsme heterosexuální, stydíme se za křesťanské tradice, stydíme se za to, že jsme byli v minulosti úspěšní a za to, co naši předkové vybudovali. Za to vše se stydíme a adorujeme vlastní sebevraždu.

Vánoční dárky bude roznášet mužíček s půlměsícem na čepičce

Ve středověku předvídali katastrofy třeba podle toho, že se na nebi objevila kometa, anebo že z nebe pršely žáby a kobylky. Dnes můžeme předvídat katastrofu skoro ze všeho, co přichází z genderově pomatené Ameriky a z multikulturního Bruselu. Neboť většina nařízení cizáků bývá špatná, hloupá a téměř nikdy nerespektuje to, co chceme my. Jinak bychom si podobná nařízení přece schválili sami a nemuseli čekat, až ho vymyslí vrchnost za hranicemi.