Zaujala mě vaše televizní debata s Danuší Nerudovou o zachování samostatnosti v daňové oblasti. Paní Nerudová tvrdila, že daně chce nechat v samostatné působnosti členských států, ale pak se zamotala do výkladu unijního kapitálového trhu a korporátních daní. Co vlastně znamená, přeloženo do normálního jazyka, to co tam lídryně kandidátky STAN naznačila?

Upřímně říkám, že se ve výrocích paní Nerudové moc nevyznám. Zdá se mi, že si často protiřečí. Oblast daní je jednou z mála posledních oblastí, kde dosud EU rozhoduje na principu jednomyslnosti, to znamená, že každý stát může návrhy komise vetovat. Paní Nerudová jednou řekla, že chce daně nechat na národní úrovni, pak řekla, že chce oblast daní v EU přesunout do rozhodování kvalifikovanou většinou, tedy zrušit právo veta.

Paní Nerudová také hovořila o tom, že z výnosu této daně by měl být financován Green Deal. Když uvážíme, jak vysoké náklady tento projekt „dekarbonizace“ bude mít, je podle vás reálné, že to všechno mohou zaplatit korporátní daně?

Musíme si uvědomit, že emisní povolenky jsou vlastně kamuflované daně. EU obešla princip jednomyslnosti, když platby firem – elektráren, tepláren, skláren – a postupně dalších částí ekonomiky nenazvala „daně“ z CO2, ale „povolenky“. Efekt to má stejný jako daň, dopadá to na firmy a spotřebitele a putuje to do rozpočtu EU a národních rozpočtů. Už teď vidíme, jak drastické to pro firmy a obyvatele je, tak mi připadá jak z jiné planety chtít na oltář Green Dealu položit další daně.