Minulé pondělí nečekaně zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera. Jak na něj budete vzpomínat? Co ztrácí česká politická scéna jeho odchodem?

Nevím, jak na něj budou vzpomínat jiní, já na něj budu vzpomínat jako na zajímavého, mně sympatického člověka a politika z „terénu“ – terénu, který je problematičtější než 80 % zbytku země. Politika, který si na nic nehrál, tím méně na vševědu či honoraci. Nadpoloviční většina jeho názorů a postojů mi byla blízká, s řadou názorů a postojů jsem nesouhlasil, ale to nebylo důvodem ho neakceptovat a neuznávat jeho lidskou i politickou autoritu. Byl jsem rád, že byl zvolen za předsedu mnou kritizovaného Senátu – v porovnání s jinou variantou a ambicemi jiných zájemců o tuto vysokou ústavní pozici a nyní mohu říci jen – čest jeho památce… jsou tací, o kterých to nikdy neřeknu.

Europoslanec Jan Zahradil napomenul místopředsedu Senátu Jiřího Růžičku. Ten deklaroval svůj zájem o křeslo předsedy Senátu hned v pondělí. Bylo to nevhodné?

Nevhodné?! I supové, mrchožrouti s malinkými ptačími mozečky krouží několik dlouhých hodin nad uhynulým tvorem, než se snesou k zemi a začnou se mezi sebou rvát a klovat…