Minule jsme se bavili o tom, jak politici a stát špatnou sociální a daňovou politikou znevýhodňující pracující rodiny s dětmi způsobili a způsobují, že se rodí málo dětí. Není ale také problémem, že hodnoty v dnešní společnosti jsou nastaveny tak, že lidé si chtějí užívat a nechtějí mít děti nebo jenom jedno?

Máte pravdu v tom, že v takzvaném vyspělém sociálním státě, diletantsky nastaveném a řízeném, je zcela zbytečné vychovávat děti. To znamená, že lidé, kteří si, jak říkáte, „chtějí užívat a nechtějí mít děti“, pochopili, že život lze prožít bez dětí, a tím bez starostí. O spokojené stáří se bezdětným postarají, díky špatně nastavenému důchodovému systému, zcela cizí děti, které nevychovali. Pokud mluvím o špatně nastaveném I. důchodovém pilíři, mám pro to pádný důvod. Nelze mít v jednom systému financování průběžné a současně fondové. Výsledkem je aktuální schodek I. důchodového pilíře ve výši 27,5 miliardy korun ročně.

V době, kdy do důchodu odejdou silné ročníky let sedmdesátých minulého století, schodek dosáhne 120 miliard korun ročně bez započtení inflace. Takže důchodový systém, nastavený v zákonu č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jakoby pány Dr. Jekyllem a Mr. Hydem, je vskutku výtvor k nezaplacení, a to doslova. Není divu, že vymíráme! Vláda nastavila od roku 1993 sociální politiku (daňová reforma), v souladu s Evropským sociálním modelem. Komu by se chtělo vychovávat děti jen z peněz, které mají bezdětní pro svoji osobní spotřebu. Komu by se chtělo ušetřit na sobě ve prospěch výchovy jednoho každého dítěte 1,5–2,5 milionu korun a ve stáří se o dividendy z investic do výchovy dětí podělit v I. důchodovém pilíři s bezdětnými?