Považujete předčasné prosincové volby ve Spojeném království za předstupeň toho, aby se po třech a půl letech od referenda o brexitu rozhodlo konečně „správně“, jak se to napodruhé „povedlo“ v Irsku při hlasování o Lisabonské smlouvě? Nebo věříte tomu, že z voleb vzešlá vláda opravdu vyvede Brity z Evropské unie a naplní tak tehdejší vůli voličů?
Vy tu narážíte – a správně – na to, jak se v Irsku opakovalo referendum o Lisabonské smlouvě. Tehdy zkrátka ti, kdo měli politickou sílu referendum vypsat opakovaně, usoudili, že výsledek prvního hlasování není „správný“. Všechny další průpovídky kolem byly jen zastíracím manévrem, který měl zamlžit správné pojmenování reality: Někteří lidé s dostatečným politickým vlivem usoudili, že jejich menšinový liberální názor je správnější a důležitější než názor většinový, a rozhodli se svůj menšinový názor stůj co stůj prosadit opakováním voleb. Rozumějme – kdyby hned napoprvé zvítězil názor „správný“, referendum by se neopakovalo. Když zvítězil názor „nežádoucí“, bylo nutno opakovat referendum tak dlouho, až si menšinový názor pro sebe urval zdání legitimity. Ti, kterých bylo méně, potřebovali ty, kterých bylo víc, aby prvním poskytli jakési ospravedlnění a krytí. Prostředkem k vydupání si onoho „správného“ názoru se stalo jednak vydírání, jednak podplácení. Pardon, chci vlastně říct strašení z důsledků případného nepřijetí Lisabonské smlouvy v kombinaci s miliony eur, které tehdy irská vláda z pozice státu vydala na přesvědčovací kampaň.
Pokud jde o analogii s brexitem: Ano, skutečně si myslím, že se jedná svým způsobem o pokus přimět voliče k opravnému referendu. Nikdo to sice neříká tak úplně nahlas, ale tyto předčasné volby v podstatě jsou novým referendem o brexitu, jen v tomto případě poněkud eticky ospravedlnitelnějším než druhé „opravné“ referendum jako takové. Zkrátka v poslední době je v podstatě pravidlem, že vyhraje-li ve volbách liberální strana, je vše „v pořádku“, vyhraje-li konzervativní strana, volá se po opakování voleb. Přesně totéž jsme mohli vidět v USA, když v prezidentských volbách Donald Trump zvítězil nad Hillary Clintonovou. Totéž jsme mohli, ať nechodíme pro příklady daleko, vidět i poté, co byl prezidentem zvolen Miloš Zeman. Tehdy sice nešlo ani zdaleka o takové bouře jako v USA, ale bylo přesto zjevné, že Zemanovým odpůrcům je myšlenka opakování voleb poměrně blízká. Naopak když na Slovensku zvítězila Zuzana Čaputová, byl po této stránce naprostý klid.
Dánsko i přes námitky Spojených států schválilo stavbu plynovodu Nord Stream 2, který bude po dně Baltského moře přivádět zemní plyn z Ruska do Německa a obejde tradiční tranzitní trasy přes Ukrajinu či Polsko. Novým plynovodem Eugal budou proudit desítky miliard metrů krychlových plynu ročně do Česka, odkud bude putovat do Bavorska, Rakouska, Itálie či Chorvatska. Postupovala Česká republika správně, když koncem roku 2015 opustila desítku členských zemí EU, které proti této trase plynovodu protestovaly? Není rostoucí závislost na dodávkách energií z Ruska pro evropské země hrozbou?
Já bych to postavila zhruba takhle: Velmi neprozíravá je z pohledu Evropy dichotomie, kdy na jednu stranu se Evropa snaží Rusko co nejvíc tlačit ke zdi různými sankcemi a podobně, na druhé straně posiluje svou ekonomickou závislost na něm. Okopávat někomu kotníky a pak s ním chtít obchodovat, při každé příležitosti se proti někomu vymezovat a pak z něho učinit svého div ne monopolního dodavatele – tak se byznys zkrátka nedělá. Něco takového by žádný skutečný byznysmen nikdy nevymyslel. Evropa by si zkrátka měla vybrat: Buď diverzifikovat své zdroje plynu a stát se na Rusku nezávislá, anebo se proti němu přestat vymezovat. Obojí dohromady nedává logický smysl.
Psali jsme:
Koupě společnosti CME včetně televize Nova investiční skupinou PPF vyvolala mimo jiné obavy z ovlivňování politiky. PPF to odmítla a s poukazem na dřívější koupi telekomunikačního operátora O2 upozornila, že televize je stále lukrativní byznys, jehož spojení s telekomunikacemi dává velký smysl, a že propojování telekomunikací a obsahu je světovým trendem. Měla by skupina PPF jasně deklarovat, jak požaduje Nadační fond nezávislé žurnalistiky, že pro ni vysílání Novy a televizních stanic v dalších zemích nebude nástrojem prosazování obchodních, finančních a politických zájmů?
Předně je hloupost něco takového v byznyse požadovat. K tomu, aby televize – nebo rozhlas, nebo tisková agentura – byla nezávislá, máme veřejnoprávní média, kterým musíme platit v některých případech koncesionářské poplatky. Soukromým médiím žádné poplatky neplatíme, tak si mohou dovolit říkat, co chtějí. Paradoxem je, že z našich peněz placená veřejnoprávní média jsou často závislejší a jednostrannější než mnohá soukromá, od kterých by se to dalo čekat a u kterých by se to i dalo tolerovat…
Ale víte, co je na tom snad ještě horší? Vlastně se znovu vracíme ke stejné pochybné logice, o jaké jsme se bavili v případě opakování referend a voleb tak dlouho, dokud není dosažen ten správný liberální názor: Vždyť když bylo nedávno uzavřeno partnerství FTV Prima se CNN International Commercial na vznik nového zpravodajského kanálu CNN Prima News, nikdo se moc veřejně nečílil nad tím, že CNN má blízko k levicovým liberálům a k Demokratické straně. Teď, když Novu koupila politicky konzervativní skupina, je kolem toho najednou pozdvižení. Není tu něco prohnilého? Nepáchne to jediným povoleným světonázorem? Za mě je naopak dobře, že tu nejspíš vznikne protiváha, takže oba názorové proudy – liberální i konzervativní – budou mít své televizní zastoupení. Podle mne to svobodu a mediální vyváženost naopak posílí.
Ing. Miloš Zeman
Odbory a zaměstnavatelé se nedohodli o dalším zvýšení minimální mzdy od příštího roku, která nyní činí 13.350 korun. Odbory požadují 15 tisíc, zaměstnavatelé připouštějí nárůst ke 14 tisícům, ministryně práce Jana Maláčová hovoří o 14.700 korunách, přičemž ani to podle ní není žádná sláva. V té přetlačované mě zaujal argument, že bychom neměli zaostávat za Slovenskem, kde minimální mzda v přepočtu dosahuje 15 tisíc korun, ani za Polskem, kde činí v přepočtu 15.500 Kč. Je nějaký důvod, proč bychom za těmito sousedy měli zaostávat?
Ano, je tu důvod, proč bychom za Slovenskem měli „zaostávat“: Podle statistiky, kterou nedávno zveřejnila Allianz, jsou Češi v průměru skoro třikrát bohatší než Slováci. Jak vidno, ta jejich vyšší minimální mzda jim k vyššímu bohatství nějak nepomohla, že? Mám jiný návrh. Připadají vám Skandinávci málo bohatí? Asi sotva. Připadají vám málo sociální? Ne? Mně taky ne – mně připadají nejen „sociální“, ale doslova „socialističtí“. A víte co? Minimální mzdu vůbec nemají, prostě ten institut neznají. Takže můj návrh je průzračně jasný: Minimální mzdu zrušme. A bude od těchto tahanic a od vydírání podnikatelů odboráři klid.
Jana Maláčová
Co si myslíte o prospěšnosti novely zákona o podnikání na kapitálovém trhu, která už je v Poslanecké sněmovně ve druhém čtení a která počítá s povinným nahráváním všech telefonních hovorů finančních poradců s klienty a jejich uchovávání po dobu deseti let? Ochrání klienty?
Neochrání. Jenom to legalizuje Velkého Bratra. Před hloupostí vás totiž neochrání žádná nahrávka, ale jen vzdělání. V tomto případě finanční gramotnost. Klient finančního poradce by neměl spoléhat na to, že jakási regulace ze strany státu a nahrávání soukromých rozhovorů ho ochrání jednak před jeho vlastním neuváženým rozhodnutím, jednak před hloupostí poradce, který mu radí třeba i v dobré víře, ale s mizernou znalostí finančního trhu.
Lidé tak akorát získají dojem, že mají nárok na dobrou radu finančního poradce. Nárok na dobré zboží ale neexistuje. Dobré zboží je vzácné, tedy drahé zboží. A ne každý si ho může dovolit. Dobré a drahé zboží se nedá vynutit, není na něj nárok, to se dá jen koupit. Pokud rada nějakého finančního poradce bude skutečně dobrá a žádaná, brzy se o něm rozkřikne, že nabízí dobré zboží, tedy že dává dobré rady, a o klientelu nebude mít nouzi.
Pokud naopak budeme spoléhat na to, že nějaké pofidérní nahrávky soukromých rozhovorů nám ochrání náš majetek, budeme mít sklon věřit každému nevzdělanému poradci – protože „stát nás přeci ochrání“. Takže každý nevzdělanec bude schopen poskytovat i své nekvalitní rady, neprojde totiž žádným testem a sítem kvality. Ve výsledku budou služby finančních poradců v průměru ještě horší, než kdyby se do toho stát nemontoval domnělou „ochranou“ klientů.
Vláda se trochu přepočítala, když rozhodla od loňského září o poskytování slev z jízdného ve výši 75 procent pro žáky, studenty a seniory a hradit je z rozpočtu Ministerstva dopravy, protože dopravci toho využili k vyšponování cen. Jak hodnotit to, že po kroku A – dotaci jízdného pro specifické voličské skupiny – přichází vláda od začátku příštího roku s krokem B – zastropováním cen dotovaného jízdného? Není už tím cestování trochu přeregulováno?
Jistěže je přeregulováno. A je to jen logické a nikterak překvapivé, protože jakmile se jednou stát začne regulatorně montovat do soukromých obchodních vztahů – zde mezi dopravci a jejich klienty – zákonitě to spouští celou kaskádu dalších regulací a vychylování z rovnováhy. Poskytování dotací na jízdné je z mého pohledu zločinné. Tahá peníze z kapes těch, kteří peníze umí vydělat, a dává je těm, kteří je umí projezdit ve vlaku. K tomu žádný důvod neexistuje – krom jediného: podplácení voličů výměnou za jejich hlasy. Tomu se ovšem říká politická korupce.
Psali jsme:
S androidkou v posteli
autoři: Markéta Šichtařová & Vladimír Pikora
Kniha nekorektně pojmenovává stav dnešní společnosti: Od toho, jak nás politici zadlužují, přes cenzuru na sociálních sítích, zneužití médií, manipulovatelnost davu nebo vlnu aktivismu – a docházejí k optimistickému rozuzlení! Nečekejte však žádný suchý, odborný text pro vědátory - kniha je psána s takovým nadhledem, že ji zhltnete jedním dechem a ještě se u toho zasmějete.
– OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
