Masivní výstavba větrných a solárních elektráren vyvolává otázky, které zatím nikdo nechce slyšet
Ano, je to tak. Je to podobné, jako podvody minulých vlád se solárními barony a likvidací části našeho průmyslu cenami v době takzvané „energetické krize“. Evropa ale už začíná problém řešit, Česko zatím přihlíží, a paní ministryně Zuzana Mrázová pokračuje v netransparentní přípravě akceleračních zón 500 metrů od domu. Tedy opět případ, kdy se česká energetická mafie stále snaží s pomocí zainteresovaných politiků a političek obelstít své voliče, zatímco Evropa nabírá jiný kurz.
Pokud Evropa určí německé normy vzdálenosti na desetinásobek výšky větrné elektrárny, je to další podvod na zdraví lidí v přímém přenosu. Na rozdíl od očkování ale pro řadu lidí trvalý.
Máte informace, co se v Bruselu děje?
Je vám líto, že Václav Moravec končí v České televizi?Anketa
Možná mají ti větrní baroni strach, že pokud by Evropa přijala hygienické normy, už by nám u domu nepostavili nic?
V Německu, které je asi nejvýznamnějším reprezentantem evropské větrné energetiky, existuje v současnosti pravidlo 10× výška turbíny (tzv. 10 H) od obydleného domu. Je tedy velmi pravděpodobné, že vezmou v Bruselu za základ právě tuto německou normu, a to i s přihlédnutím k současným francouzským rozsudkům. Dále se krom hlukových norem uplatňuje třeba ovlivnění horizontu.
Pokud přijmou v Evropě nové normy, což příští týden právě začíná, budou mít větrní developeři v blízkosti našich domů smůlu. Proto se zřejmě i paní ministryně snaží, aby měla mapy pro lokální mafii rychle hotové, než přijmou v Bruselu nová pravidla. Pak bude Česká republika žádat o výjimky na ochranu „investora“ u vašich vrat, aby to u nás nezarazili, a budou tvrdit, že o tom paní ministryně Mrázová (ani Ministerstvo životního prostředí) nic netušila.
Kdyby vláda respektovala nepotřebné plochy, hrozí té mafii scénář, že by se tyto plochy vymezily do akceleračních zón a mezitím v Bruselu přijali normu desetinásobku výšky elektrárny, což je v našich podmínkách 2 až 3 kilometry. Snaží se nás vmanévrovat do hygienicky neodpovídacích norem 500 metrů od domu a vykládají nám s pomocí různých aktivistů, že ten hluk a vibrace nevadí, zatímco v Evropě se o tom vede solidní odborná debata.
Jaký je rozdíl mezi pojetím akceleračních zón v Evropě a v ČR?
Nové legislativní nástroje, jako jsou tzv. akcelerační zóny, mají za cíl urychlit výstavbu obnovitelných zdrojů. V české mafiánské praxi to ale znamená pravý opak. Namísto zrychlené administrativy na nepotřebných plochách realizuje vláda zásadní omezení prostoru pro připomínky veřejnosti, obcí i odborníků.
Procesy, které dříve trvaly roky a umožňovaly detailní posouzení dopadů, se tak zkracují. Bohužel ne na brownfieldech a skládkách, jak je to míněno v Evropě, těch si paní Mrázová nevšímá, ale na použitelné a používané půdě u našich domů a v krajině. Otázka zní, zrychlujeme výstavbu, nebo obcházíme kontrolu a zákonná práva občanů? Bude naše krajina jako průmyslová zóna, tedy dále nepoužitelná plocha na nic jiného, než parky obnovitelných zdrojů v krajině?
Je vám líto, že Václav Moravec končí v České televizi?Anketa
Legislativu, která měla v Evropě pomáhat, otočila vláda proti vlastním lidem. Rozhoduje o nich bez nich, co se bude dít několik set metrů od jejich domu. Použila na ně zákony, které se mají používat na jiných pozemcích, a de facto dělá ze řady našich obcí i z cenné části české krajinu tu „nepotřebnou plochu“ násilím, aby na tom mohl někdo vydělat.
Je to vůbec ještě ekologie, nebo realitní kancelář pro větrné barony na Ministerstvu pro místní rozvoj?
Zvlášť citlivé je umisťování těchto projektů do oblastí s vysokou přírodní hodnotou. Například v oblasti Ralska se připravují projekty v blízkosti soustavy Natura 2000, CHOPAV a dalších chráněných území. Mohutný záměr výstavby VTE na prahu oblasti Novohradských hor, stavby v blízkosti památek Unesco a další stovky míst, která mají být symbolem klidu a zachování kulturního dědictví se dostávají pod tlak průmyslové energetiky. Toto už právě není jen otázka přírody, ale je to otázka identity krajiny a budoucnosti regionů. Z toho pouze vyplývá jedno jediné. Bezohledná ekonomika, která stojí na dotacích soukromých investorů garantovaných státním rozpočtem. Dalším často opomíjeným tématem je ekonomika těchto projektů. Výstavba větrných a solárních elektráren je ve velké míře závislá na veřejných podporách. Dotace, garantované výkupní ceny, investiční pobídky. Bez nich by řada projektů ekonomicky nedávala smysl. A náklady? Ty v konečném důsledku nesou občané ve formě cen energií, daní nebo veřejného dluhu.
Co na to vláda a Ministerstvo životního prostředí, tedy Motoristé, kteří je chtěli?
Lidé říkají „ne“. Stát přesto pokračuje. Česká republika čelí bezprecedentní vlně referend proti větrným a solárním elektrárnám, jejichž výsledky jsou v některých případech ignorovány nebo obcházeny. Zelená transformace se tak mění ve střet mezi občany a systémem, který přestává naslouchat. Zrovna Motoristy volili u nás lidé z přesvědčení, že fanatický Green Deal zarazí, ale oni na MŽP dělají pravý opak. Od vrchního ředitele docenta Wasserbauera, kterého si tam dosadili, došel tisícům signatářům petice do obcí dopis, že se s těmi obcemi bavit nebudou. Na jiný dotaz na mapy a podklady, které od nich na MMR odešly, došel od jiného úředníka zase dopis, že od nich nic neodešlo a na takové dotazy že vůbec odpovídat nebudou.
Jak u vás vnímají lidé tuto situaci?
Česká republika stojí na křižovatce. Pod tlakem evropských cílů, zdeformovaných českou energetickou mafií, uměle vymýšlených dotačních programů, které EU nevyžaduje, a netransparentních politických rozhodnutí se napříč republikou rozjíždí bezprecedentní vlna o pokus výstavby větrných a fotovoltaických elektráren v nekontrolovaném meřítku. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o krok správným směrem, pokud bychom se chtěli bavit o čistší energii, energetické nezávislosti a modernizaci infrastruktury. Jedno tzv. ALE, a celkem zásadní, je stále ve hře. Pod povrchem tohoto „zeleného příběhu“ roste napětí. A s ním i zásadní otázky, na které zatím nikdo nedal jasnou odpověď. Jedná se o rozvoj, nebo experiment na lidech?
V posledních měsících se stále častěji objevují projekty větrných parků s turbínami vysokými až 250 metrů, a to 500 metrů od našich vrat. To není drobná změna v krajině a v okolí domu. To je zásadní zásah do prostoru, ve kterém lidé žijí.
Co vzniká v situaci, kdy vláda nerespektuje evropské zásady o využívání nepotřebných ploch?
Vzniká zásadní problém, především dopady na zdraví. Hluk, nízkofrekvenční vibrace a infrazvuk, tedy zvuk, který člověk často neslyší, ale jeho tělo ho může vnímat, se stávají předmětem odborných debat po celé Evropě. Přesto v České republice chybí jasná pravidla, která by tento typ zatížení skutečně regulovala. Není stanovena bezpečná vzdálenost ani jednotná metodika měření či dlouhodobé sledování dopadů na obyvatele. A přesto se snaží lobbisti prosadit své záměry a lhostejnost je jejich profesionální vlastností. Ministerstvo životního prostředí, téměř zahlcené dopisy a požadavky v čele s nově zvoleným ministrem má být nadějí pro širokou vlnu odporu, ale nyní spíše vyniká se svým zmocněncem na sociálních sítích než zákonnými postupy.
Jsou v tomto bezpráví obce a občané poslední linií obrany?
Po celé České republice vznikají iniciativy, petice a místní referenda. Lidé začínají klást otázky, kdo rozhoduje o krajině, ve které žijeme? Proč nejsou jasně stanoveny zdravotní limity? Proč se projekty tlačí bez konsenzu s obcemi? A především, vláda se snaží, abychom v obcích ztratili právo říci „ne“, když nám je kvůli developerům předělávají na průmyslové zóny.
Obnovitelná energetika určitě ano. Ale tam, kam ji evropská legislativa určila, a ne za každou cenu a ani tímto způsobem! Nikdo nezpochybňuje potřebu modernizace energetiky, ale způsob, jakým je dnes prosazována, vyvolává oprávněné obavy. Vše probíhá v přímém přenosu s vyloučením komunikace s veřejností a bez transparentních pravidel. Vláda zcela ignoruje účast veřejnosti na důkladném posouzení ekologických a sociálních dopadů, přestože na to mají lidé zákonné právo. Namísto toho píší ze dvou resortů paní ministryně a pan vrchní ředitel tisícům občanů arogantní dopisy, že se s nimi o tom nebudou bavit. A třetí zúčastněný resort, Ministerstvo průmyslu a obchodu, jim na to už chystá z našich daní garantované peníze, aby jim na tu výstavbu v bankách vůbec půjčili.
To není transformace, to je tlak. Je to i tlak časový, protože jakmile v Bruselu určí hygienické normy vzdálenosti větrných elektráren, tyto mafiánské praktiky u nás skončily. Jinde, než u našich domů, mají málo prostoru. Všichni to víme, my i oni. Proto nastal čas otevřít debatu. Česká republika potřebuje otevřenou, odbornou a férovou diskusi o budoucnosti energetiky. Diskusi, která nebude řízena jen privátními ekonomickými cíli schovávajícími se za politika, cíli a ekonomickými zájmy bank a energetické mafie, ale především ochranou lidí, krajiny a kvality života. Protože pokud ji nepovedeme teď, budeme její důsledky nést další desítky let.
Co výsledky referend?
Vláda je chce novým zákonem potlačit, ignorovat. Jen co vám vyhlásí akcelerační zónu, máte prostě smůlu, o „ekologické“ transformaci vašeho okolí rozhodli o vás bez vás a omezili vám právo na jakýkoli protest, snad jen toho posledního ústavního – občanské neposlušnosti a zablokování stavebních parcel, o kterém některé obce už začínají před volbami uvažovat. Referenda napříč Českem probíhají jako tichá, ale viditelná vlna odporu, kterou nelze ignorovat. Možná nejzásadnější signál přichází přímo od lidí. Ne z analýz ani z ministerstev, ale z konkrétních obcí. V posledních měsících totiž Česká republika zažívá doslova explozi místních referend o větrných elektrárnách. Jen v roce 2025 proběhla referenda minimálně ve 24 obcích, přičemž v samotných sněmovních volbách hlasovali lidé o větrných elektrárnách v 18 obcích napříč 7 kraji.
A výsledek? Ve většině případů lidé řekli NE. Například, ve Starosedlském Hrádku odmítlo výstavbu 71 z 83 hlasujících, v Lukově na Znojemsku referendum projekt definitivně zastavilo, na Vysočině řešilo větrníky hned několik obcí současně, další referenda probíhají nebo se připravují, a to bohužel nejde o jednotlivé případy. Podle dostupných dat je počet těchto referend rekordní v historii České republiky. Co to znamená? Tohle už není o jedné obci ani o jednom regionu, tohle je celostátní trend. Občané napříč republikou bez ohledu na kraj, velikost obce nebo politické preference začínají reagovat stejně, chtějí rozhodovat o své krajině, chtějí mít poslední slovo a velmi často projekty odmítají, a proč? Protože peníze nejsou všechno, to je totiž to jediné, co může investor nabízet.
Peníze. A jaké vznikají na druhé straně škody?
Mnozí lidé, kteří chodí do práce do kanceláře, si neuvědomují význam krajiny a orné půdy. Namísto procházek nebo práce na zahrádce sedí u obrazovek sociálních sítí a je jim to jedno.
Co jim ale jedno není, je bydlení a hypotéka. V Německu už se běžně stává, že po výstavbě větrné elektrárny v okolí nemovitosti přijde banka a sníží odhad ceny nemovitosti v průměru o 40 procent. Pak vám sdělí, že máte dluh vyšší, než je jeho zajištění, a požadují doplatit část peněz anebo další záruku, například byt po rodičích.
To snad není možné, banky chtějí zpátky peníze za hypotéky budov u větrných parků?
Je to pro ně logické. Banka pracuje s rizikem. Hodnota, ze kterou by prodali váš dům v případě úmrtí nebo insolvence, musí vždy převyšovat hodnotu vašeho dluhu. No a když se ta hodnota nemovitostí sníží tím, že vám postaví 500 nebo 700 metrů u domu hlučící obludu, kdo by takový dům za slušnou cenu koupil? Nechají ho přecenit a chtějí tedy část hypotéky doplatit rovnou nebo zástavu dalším nemovitým majetkem. V Německu to tak dělají, a kde mají mateřské centrály české banky? Myslíte, že budou kvůli energetické mafii u nás dělat výjimky? Těm ještě na tu elektrárnu půjčí na úroky, které budete platit v ceně elektřiny, daních i provozu sítí.
Popisujete vlastně pobíhající střet dvou světů. Na jedné straně lidé v obcích, rozumné proudy v EU, a na druhé energetická mafie a větrní baroni podporovaní českou vládou v projektech, které by jinde v Evropě dnes už asi ani neobstály?
Ano, je to tak. V sázce je naše krajina i naše budoucí peníze, kterými zaváží platit další generaci. Týká se to nejenom našich obcí, ale i lidí na sídlišti, dluh za ta monstra budou splácet po dobu dvaceti let ještě jejich děti. Oni se na ně pak budou moci v české krajině jezdit koukat.
Na jedné straně stojí stát, investoři, dotační politika, tlak na rychlé plnění „evropských cílů“, které vlastně nejsou ani tak evropské, ale jde spíše o lokání cíle zdejší energetické mafie, i přestože směrnice RED III stanovuje jiná vhodná provedení záměrů, než si Fialova vláda a její pomocná zelená četa sama nastavila. Na druhé straně stojí místní obyvatelé, starostové, komunity a mezi nimi roste napětí. Referenda totiž ukazují jednu zásadní věc, tam, kde mají lidé možnost skutečně rozhodnout, projekty často neprojdou. Pak se bavíme o tom, zda je to demokracie, nebo formalita? Zásadní otázka tedy zní, pokud občané v referendech opakovaně říkají NE, co je to za vládu, ptáme se, která lidi do něčeho nutí, kde není mezi námi jednota? Proč nám vláda neustále lže do očí o tom, že musíme plnit evropské cíle, má dost nepotřebných pozemků, se kterými si neví rady, a přitom nám chtějí vyprodat okolí našich obcí a celou krajinu?
A proč se projekty dál připravují a paní ministryně do toho píše, že akcelerační zóny ještě nezná? Proč se hledají způsoby, jak prosadit komerční zájmy úzké skupiny jinými cestami a proti vlastním lidem? A proč se zároveň zavádějí nástroje, které rozhodování obcí omezují například akcelerační zóny? Signál, který nelze přehlédnout.
Referenda nejsou překážkou, ale mají sloužit jako zpětná vazba. Jsou nejčistší formou demokracie. A dnes říkají jediné, část české společnosti není proti energetice, ale odmítá způsob, jakým je jí vnucována.
Kdyby vláda respektovala evropské zákony, nemusela by vůbec žádná referenda být, protože by to bylo části lidí na těch nepotřebných plochách jedno a větší část by té obnovitelné energetice asi i fandila. Ale vláda nehodlá respektovat ani zákony z Evropy. Lžou nám o jiných závazcích, stovky tisíc lidí už si tu směrnici RED III stihly přečíst. Budou nám tedy ještě k tomu v přímém přenosu vykládat, že nehodlají respektovat ani názory lidí, kteří by u toho měli bydlet, a raději proti vlastním lidem vyhoví novým větrným baronům?
Co by podle vás měla udělat vláda, která by sloužila lidem a energetické mafii a větrným baronům?
Především respektovat zákony. Ne ty bruselské převracet a obracet proti svým voličům a ty tuzemské o právech občanů brutálně potlačovat.
O základních věcech organizovat celospolečenský dialog, a ne psát lidem arogantní dopisy, že jim do toho nic není a že to oni rozhodnou za ně. Když u toho i odmítají sdělovat, jak to rozhodnou a kde na to vůbec vzali podklady. Nebo máme počkat, až se větrní baroni s jejich pomocí nasytí?
V praxi vytýčit ty akcelerační zóny na nepotřebných plochách, tam by tomu lidé fandili a máme jich dost. Přestat nám do očí lhát, že máme nějaký závazek uspokojovat větrné barony, když sami dobře vědí, že takový žádný není. Ministr, který něco takového tvrdí, je už trapný, když nejméně dva miliony občanů vědí, že se jim pokouší lhát v přímém přenosu veřejných médii. Tu legislativu známe také.
A pokud jde o ty větrné elektrárny, sledovat dění v Evropské unii a u nás je zatím v souladu s německými zvyklostmi 10 x výšku věže, protože pak budou mít jistotu, že nové evropské normy splníme. A přestat nám vykládat nebo spíše lhát, že v Evropě nic takového neexistuje.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
