Expremiér Mirek Topolánek tepe ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu (za STAN) za návrh úsporného energetického tarifu pro domácnosti. Vadí mu, že kdo odebírá elektřinu a plyn, automaticky dostane slevu na obě komodity, ale lidé připojení na teplárny mají smůlu. „Majitel rodinného domu vytápěného plynem na příspěvek dosáhne, zatímco důchodce v paneláku vytápěném například z plynové teplárny nedostane nic,“ kritizuje. Stát přijde plánovaná sleva 15-20 % na část spotřeby elektřiny a plynu na zhruba 20 miliard korun. Má tedy smysl pomáhat formou úsporného energetického tarifu jenom někomu?

Samozřejmě, že nemá. Nejspravedlivější by bylo snížit či úplně zrušit všechny daně s energiemi spojené. Tím by tomu, kdo odebírá energií hodně, také zůstalo peněz víc, a obráceně. A prostě je principiálně špatně pomáhat rozdáváním na základě nějak vydefinovaných – a z logiky věci vždy nespravedlivých – kritérií, když můžeme postupovat obráceně, čili lidem peníze nebrat a nechat jim je skrze daně.

Zatímco v Česku byl kritizován nyní už schválený vládní návrh na 5000 korun na dítě do každé rodiny s příjmem do milionu korun hrubého ročně, vláda Rakouska šla mnohem dál. Dopady vysoké inflace tam má pomoci domácnostem a firmám řešit soubor opatření. Ten zahrnuje mimo jiné jednorázový příspěvek 500 eur (přes 12.000 Kč) pro každou dospělou osobu a 250 eur pro každé dítě. A firmy budou mít nárok na kompenzace za vysoké ceny elektřiny. Jen v letošním roce přijdou tato opatření rakouský stát zhruba na šest miliard eur (148,5 miliardy Kč) a vláda lidovců se zelenými je plánuje minimálně do roku 2026. Jaké ekonomické dopady může zavedení těchto opatření mít? A mohlo by si je dovolit i Česko?

Všímáte si toho komunistického slovníku? „Soubor opatření“ byl oblíbeným pojmem na politbyru před rokem 1989. Není náhodou, že se zase dostávají ke slovu takové bezobsažné pojmy; tak se děje vždy, když přebírá vládu nějaká vládnoucí ideologie. V tomto případě opět levicová. Tohle jsou totiž naprosto klasické, nezpochybnitelné vrtulníkové peníze.

Vrtulníkové peníze – vzpomínáte, v jaké souvislosti se o nich začalo před lety mluvit? Začalo se o nich mluvit jako o teoretickém konceptu, který měl přimět domácnosti ke zvýšení útrat. Sami autoři myšlenky přiznávali, že sice vrtulníkové peníze nikoho neučiní bohatším, protože se pouze přelijí do inflace, ale tvrdili, že aspoň psychologicky rozhýbou útraty a lidé pak už v útratách prý budou pokračovat, což by hypoteticky mělo rozpohybovat ekonomiku. Neboli vrtulníkové peníze měly podpořit inflaci a jako takové byly kritizovány.