Pane řediteli, jindřichohradecká likérka už druhý týden vyrábí kromě například známého tuzemáku i dezinfekci. Jak se vám povedlo výrobu prosadit? V médiích se v poslední době objevovaly případy, kdy někteří vaši kolegové dostali v souvislosti s výrobou dezinfekce zákaz. Takže, co vy jste pro to museli udělat?

Museli jsme získat mnoho kulatých razítek. Podařilo se nám to nakonec během jednoho týdne. Bylo nutné splnit veškeré podmínky Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva průmyslu a obchodu i Ministerstva zemědělství. Na živnostenském úřadě jsme si museli rozšířit koncesi na výrobu. Dostali jsme povolení od celního úřadu pro denaturaci lihu a schválení výrobku jsme pak získali od Ministerstva zdravotnictví. Jsme zařazeni mezi třicet firem v republice, které povolení na výrobu této dezinfekce od Ministerstva zdravotnictví mají. Složení dezinfekce, která se jmenuje ANTI_COVID je dané mezinárodní zdravotnickou organizací WHO.

Jak vás tak poslouchám, tak to nebylo nic jednoduchého. Není zvláštní, že v době, kdy je dezinfekce opravdu potřeba a kdy na mnohých místech chybí, je tak složité získat povolení na její výrobu?

Museli jsme prostě splnit veškerou literu zákona. Ale když o tom tak zpětně přemýšlím, tak to zvláštní není. Protože je to manipulace s lihem, v tomto případě se vyrábí z denaturovaného lihu. Musí to být pod kontrolou celního úřadu, jde o spotřební daň. Je nutné, aby v tom byl pořádek. Protože by mohlo v těchto případech dojít k určitým daňovým únikům, pokud by ta výroba byla benevolentní a mohl to vyrábět kdekdo. A to by opravdu ten celní úřad nemusel ohlídat. Je něco jiného mít denaturovaný líh, který jsme nakupovali za šedesát korun, a něco jiného odvádět spotřební daň z čistého litru alkoholu 322,50. Takže nakonec chápu, že třeba firma Žufánek nemohla pokračovat v té výrobě dezinfekce, protože pan Žufánek to dělal absolutně bez jakéhokoliv povolení. Byla to tak vlastně černá výroba. Já jsem sice nejdříve hodně spílal, že všechna ta kulatá razítka musím vyběhat, ale nakonec se to podařilo.