Pane doktore, tak premiér Fiala se svým SPOLU prohrál eurovolby, ale má pocit, že je to vlastně úspěch. Proč takto reagoval?

V pokleslých mediálních kruzích se o Petru Fialovi říká, že je „teflonový“. Doplňuje se to vším možným dalším a pro většinu těch, kteří to tvrdí, si myslí, že je to dehonestující. Já se naopak domnívám, že u českých politiků je to vlastnost obdivuhodná a jimi samotnými obdivovaná. Tyto euro volby jistě nesplnily Fialovo očekávání, podobně jako jeho dalších kolegů z pětikoalice, ale ono to vlastně ani tak moc nevadí. To, co dnes vypadá jako neúspěch, může se zítra změnit, při dostatečné servilnosti jeho okolí a mediální služebnosti, v pocit úspěchu nebo dokonce vítězství nad poraženými. Protože je česká, stejně jako slovenská politika chápaná jako boj, dnes už i jako boj na život a na smrt, jde jen o to být známý jako vítěz.

Nemusí to být pravda, ale když se to stále opakuje, hodně líných spoluobčanů tomu uvěří. Konečně ani tentokrát nepřišlo k volbám víc než 38 % oprávněných voličů, a tak se může pan předseda vlády domnívat, nebo nám to alespoň dává k věření, že ti zbývající nevoliči jsou vlastně hlasy pro něho. V jistém slova smyslu má pravdu. A kdyby ho z toho měla zítra bolet hlava, doporučoval bych mu recept Václava Havla, jak o něm píše v dopisu své přítelkyni, dát si po ránu dva rohypnoly a jedno pivo.