Vydáváte spolu s kolegou Jiřím Weiglem v Institut Václava Klause knihu Osmdesát let od konce druhé světové války. O čem publikace bude, je zřejmé, ale mě zajímá, jakým způsobem jste téma uchopili. Přece jen, nebylo už řečeno vše?
Od prvních dnů roku 2025 bylo zřejmé, že 80. výročí konce druhé světové války bude jednou z nejpodstatnějších událostí tohoto roku. Ukazuje se, že jsme se nijak nemýlili, když jsme očekávali, že tato část naší historie bude využita i zneužita k vyostření už beztak vyhrocené politické i společenské atmosféry. Parlamentní volby se rychle blíží, situace na Ukrajině se nijak nelepší, což všechno dohromady vytvořilo v Čechách úrodný prostor ke zneužití historie pro dosahování politických cílů. Našimi texty jsme se rozhodli v rámci všech svých sil vzdorovat pokusům o překrucování historie. A když se v těchto dnech dívám kolem sebe, je dobře, že jsme se do této práce pustili. Člověk se musí štípat do tváře, aby se přesvědčil, že se mu to všechno nezdá, jaké účelové pokrouceniny historie už je možné v dnešních Čechách říci.
V čem je vaše kniha jiná než nová kniha Václava Klause Od Beneše po Ukrajinu, která byla veřejnosti představena před týdnem?
Původním záměrem bylo sestavit jednu knihu ze všech tří textů. Velmi brzy se ovšem ukázalo, že Václav Klaus uchopil téma podstatně šířeji, že mu v jeho textu nešlo pouze o úvahy o předválečném Československu a válečném protektorátu. Jeho text je samonosným textem nejen o druhé světové válce, ale také o jejích důsledcích až k dnešku. Ostatně proto i název jeho knihy. My s kolegou Weiglem jsme každý svůj text pojali trochu jinak, ale oba se také z různých úhlů zamýšlíme i nad poučením, které by nám 80. výročí konce války mělo nabídnout.
Bývalý prezident republiky hovořil o tom, že se v nové knize věnoval i otázce přepisování dějin směrem k našemu osvobození s tím, že byl prorocký, protože už to téma před časem otevřela europoslankyně Nerudová prohlášením, že Československo osvobodili Američané. Dáváte téhle problematice prostor i vy s doktorem Weiglem?
Ano, každý svým vlastním způsobem v různých částech našich textů varujeme před zneužíváním historie pro potřeby dnešní české politiky. V dnešní české debatě, která je zcela zničena nenávistí ke všemu ruskému, se opravdu daly očekávat i takové pitomosti, které pronesla europoslankyně Nerudová. Člověk už se skoro obává, kdy už v naší zemi někdo řekne, že ti „hoši z wehrmachtu byli vlastně kabrňáci, kteří bránili pronikání ruských hord z asijských stepí do střední Evropy“. Přeháním, ale už ne moc. Takhle daleko jsme se už u nás téměř dostali. Je to nedůstojné a obludné.
Fotogalerie: - Je právě sechs hodin
V uplynulých dnech publikoval Foltýnův odbor strategické komunikace společně s Ministerstvem zahraničních věcí video, ve kterém se v podstatě tvrdí, že ze strany Rudé armády nešlo v roce 1945 o osvobození, ale okupaci a kdo tvrdí opak, přejímá narativy ruské propagandy. Pro pobaltské země to nejspíš platí, ale jak tohle mohou říkat o našem případě?
Přejete si v brzké době další návštěvu Volodymyra Zelenského v České republice?Anketa
Podobné pokusy se v naší zemi objevují pravidelně v těchto květnových dnech už celá léta, ale co říci na to, že vůbec poprvé s něčím takovým přišla vláda, respektive její dva orgány? Jak se k tomu postavit?
Podíl dnešní vlády na vytvoření nenávistné atmosféry vůči ruskému úsilí na osvobození od německých hrůz se dá jen stěží popřít. To, co lze z úst některých koaličních poslanců a senátorů na téma osvobození Československa - v jejich podání „obsazení“ - slyšet, přesahuje všechny myslitelné meze. Historicky i lidsky.
Když jsme mluvili o Rudé armádě, před časem někteří organizátoři nynějších vzpomínkových akcí avizovali, že budou její roli upozaďovat, aby prý nepropagovali současného ruského agresora na Ukrajině. Není na tom něco správného? Nezneužívá nepochybně existující ruská válečná propaganda téma osvobození významné části Evropy Rudou armádou k ospravedlnění současné války?
Ani o ruské propagandě si nedělejme příliš velké iluze, nicméně znovu připomínám, že se stále bavíme o osmdesátém výročí osvobození od německých zvěrstev. A na tom trvám. Odmítám, aby se výklad historie stal služkou politiky.
Prezident Trump po svém nástupu zahájil mírovou iniciativu, hodlá válku ukončit a zdůrazňuje nutnost ukončit zabíjení a konflikt řešit diplomatickou cestou. Jak se mu to zatím daří? A lze říci, která ze stran proces zdržuje?
Je dobře, že s nástupem Donalda Trumpa byl učiněn snad vážně míněný pokus nahradit válčení a umírání diplomacií. Jak se to podaří, to nevíme. Ukazuje se, že dosažení míru musí chtít všechny strany této tragické války stejně. Rusové, Ukrajinci, Američané i státy západní Evropy. A jak se ukazuje, ač o opravdovosti svých úmyslů se všichni navzájem přesvědčují, ne všichni to myslí úplně vážně. Ukázat v takové situaci prstem na toho, kdo úsilí o mír nějak zdržuje, si v situaci naprostého nedostatku nestranných informací netroufám. Ale když si dávám dohromady kusé zprávy z nejrůznějších světových serverů, napadá mě, že by situaci prospělo, kdyby si západní spojenci v úsilí o mír na Ukrajině s Američany více rozuměli, než je tomu dosud. Nevypadá to, že by příliš táhli za jeden společný provaz.
Jaké řešení války vidíte vy? Aby bylo jednak spravedlivé k napadené zemi a zároveň přijatelné pro ruskou stranu? Bez tohoto vyvážení se nepochybně konce zabíjení nedobereme, když Ukrajina nemá šanci zvítězit a Rusy vytlačit…
Já nevím, čeho přesně chtějí dosáhnout Rusové, nevím, na co jsou ochotni přistoupit Ukrajinci a už vůbec nevím, čeho chce dosáhnout Západ, který svými sliby tak hanebně Ukrajinu do konfliktu vehnal a svými dnešními sliby dál hraje s Ukrajinou nepěknou hru. Je třeba jednat, ne slibovat dodávky dalších a ničivějších zbraní. Řešení musí najít diplomaté u vyjednávacích stolů bez vytyčování nesplnitelných podmínek, to je snad nyní jasné – a platí to pro všechny strany.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 11 čtenářů)
Je nynější přepisování historie hanebné?
autor: Radim Panenka
mravní bahno
