V rámci své volební kampaně upozornila ODS na Facebooku, že kdyby dnes bylo stejně „lacino“ jako za komunistů, tak by čtvrtka másla stála 93 korun, tehdejší vůz Škoda 105L by byl za 534 978 Kč a litr a půl velká láhev Pepsi Coly by byla za 231 korun. Výpočty vycházejí ze srovnání průměrného platu v roce 1989, kdy byl 3170 Kčs, a letošního 29 346 Kč. Chtěl byste za tyhle ceny dnes nakupovat?
Tak ODS samozřejmě v kampani dává najevo voličům, které chce reprezentovat, co pro ně hodlá udělat. Ale zrovna v této souvislosti se pokouší srovnávat nesrovnatelné. Přece nelze použít jednoduchou trojčlenku a vzít si jen průměrnou mzdu z letošního roku proti průměrné mzdě roku 1989. Vždyť je evidentní, pokud jde o rozložení příjemců mezd a platů, že jejich soubor do roku 1989 byl velmi homogenní. Československo mělo naprosto extrémní míru nivelizace, takže příjmy byly velmi soustředěné kolem průměru. Už samotný základ toho srovnání je nesmyslný, když se nezohlední rozptyl, tedy rozdíl mezi průměrným platem a platy v první desetině a poslední desetině škály. Ten je nyní několikanásobný oproti tomu, jaký byl dřív. Jinak řečeno, dnes zhruba dvě třetiny příjemců mezd berou méně, než je průměrný plat. To je statistická záležitost. Položme si otázku, k čemu je průměr, když ani dvě třetiny příjemců ten průměrný plat nemají. Takový průměr je na nic, když se nedíváme na strukturu příjemců.
Vyčetl byste takovému srovnání i něco jiného než to, že si ODS zjednodušila výpočet hypotetických cen pro současnost pouhým porovnáním průměrných mezd?
Abych mohl srovnávat, tak se musím podívat do statistiky rodinných účtů, tedy jak vypadala struktura výdajů běžné domácnosti v osmdesátých letech a jak vypadá dnes. Přece nelze srovnávat situaci, kdy byla záporná daň z obratu na řadu potravin, na maso, na běžné potraviny, kdy bylo jen symbolické nájemné. Nebo kdy se stavělo v České republice padesát, šedesát tisíc bytů, které se zadarmo přidělovaly domácnostem, jež měly nevyhovující bytové podmínky a bylo potřeba, aby se nastěhovaly do nových bytů. Dobře, byly to paneláky, to beru, ale i tak byla úroveň těch bytů nesrovnatelná s těmi, které lidé opouštěli, tedy s byty třetí nebo čtvrté kategorie. Takže je úplně jiná struktura výdajů jak za potraviny, tak zejména za bydlení. V tomhle směru tyto zdánlivě odborné postupy – jak říkat, že za bolševika bylo mizerně – jsou falešné, nekvalifikované, jsou odborně hloupé a neobhajitelné. Bohužel, takhle hloupá je většina programů ODS. Ti lidé, co v ODS byli a mysleli, typu – a teď můžu jmenovat – Karla Dyby, Ivana Kočárníka, Václava Klause, tam už prostě nejsou a je to setsakramentsky poznat.
Občanští demokraté na Facebooku vyzývají, aby lidé to jejich porovnání sdíleli, ať všichni vidí, jak bylo za komunistů „levně“. A doprovázejí to tím, že už vůbec nemluví o nedostatku zboží, pošlapávání lidských práv či zaostávání země. Chválíte je jako ekonom, že zvolili kampaň připomínající rozdíly v tom, co si lidé mohli koupit tehdy a nyní?
Jestli si myslí, že volby v roce 2017 vyhrají na vlně antikomunismu, tak se spletli. Tahle písnička už nikoho nezajímá. Naopak právě tím, že by se ukázalo, jak se za toho komunismu, tedy spíš socialismu, žilo běžnému člověku, by splakali nad výdělkem. To je taky důvod, proč tahle falešná hesla ztrácejí ve společnosti odezvu.
Psali jsme:
ODS touto částí prý chce říct, že nynější životní úroveň v České republice je s komunistickým režimem v podstatě nesrovnatelná, chce se pochlubit tím, že naši zemi provedla transformací na tržní hospodářství, což se jí povedlo. Uznává, že její politici přitom udělali i chyby, ale za ty se strana několikrát omluvila. Celkově ale životní úroveň rostla a ODS je ráda, že k tomu mohla přispět. Aby to nebyla jen samochvála, pochválíte ODS také?
To je naprostý blábol, co uvádějí. Sociálně-ekonomickou transformaci v neoliberálním střihu tady provedla parta kolem Václava Klause přes odpor lidí, jako byl ekonom Václav Valeš a další. To je základ dnešního marasmu, že máme dvoutřetinovou produktivitu práce a třetinové mzdy. Vždyť v té době se přece také příšerným způsobem znehodnotila česká koruna vůči marce, v té době začal výprodej českého národního stříbra do zahraničí za směšné částky. Tehdy došlo k devastaci českého průmyslu, zemědělství, stavebnictví a tak dále, což dodnes není napraveno. Proto dnes hledáme způsob, jak se z toho svrabu, který založila tato neoliberální politika přijetím Washingtonského konsenzu, vyhrabat. To je obžaloba ODS, to není něco, čím by se měla chlubit.
Ale to, že životní úroveň rostla, čímž se ODS také chlubí, asi zpochybňovat nebudete?
No životní úroveň roste, ale jak komu. Není přece vůbec náhodou, že deset procent domácností je pod hranicí chudoby. A to ta česká hranice chudoby je hodně nízká. Není náhodou, že tři čtvrtě milionu domácností, nebo tedy někdo z jejích členů, má každoročně na krku exekuci. Tady se ODS opravdu nemá čím chlubit. Naopak.
Byly by úvahy a výpočty použité v kampani ODS věrohodnější, pokud by u platu byl použit medián místo průměru? Nebo je takové porovnávání úplně zbytečné, protože stejně tak by se dalo namítnout, že do roku 1989 se v městské hromadné dopravě jezdilo za jednu korunu a nyní je třeba v Praze jízdenka za 32 Kč, ale podle toho výpočtu ODS by měla být jen za devět korun?
Samozřejmě že medián je přesnější než průměr, protože není tolik zatížen rozptylem jednotlivých hodnot. To je opět matematicko-statistická záležitost, které běžný čtenář asi moc nerozumí. Ale z principu nevidím jako smysluplné srovnávat strukturu spotřeby domácností jak co do absolutní hladiny, tak co do zastoupení jednotlivých položek, ať jsou to potraviny, nájemné, rekreace, služby. To je zavádějící. Srovnává se jiná doba, srovnávají se jiné cifry. A pokud se týká nedostatku, který ODS rovněž zmiňuje, tak ty slavné fronty na banány, vždyť to jsou hámotiny. Vždyť jakou část rodinného rozpočtu tvoří výdaje za banány, za mandarinky, za pomeranče? Ať jdou do háje s těmito klišé, to přece tak není. A důvod, proč tomu tak bylo, proč to neřeknou konečně?
V čem tedy podle vás ten nedostatek, a to nejen banánů, především spočíval?
Z médií se dnes dozvídáme, jaké důsledky mají hospodářská embarga třeba vůči Ruské federaci, vůči Severní Koreji, vůči Venezuele, vůči Kubě to byl dlouholetý evergreen, vůči Íránu a tak dále. Jenom si vůbec nepamatuji, že by si někdo dal tu práci a popsal, jaké škody a jaká omezení vznikaly Československu do roku 1989, kdy bylo vystaveno embargu v klíčových oborech, jako jsou dodávky strojírenské techniky, telekomunikační techniky, chemie, to už ani nemluvím o vědeckotechnických informacích. Když bylo zapotřebí, tak produkty, které jsme nebyli schopni si sami vyrobit nebo získat na trhu RVHP, se ze Západu dovezly přes nějaké zprostředkovatele, překupníky z třetích zemí, kšeftaře. Takoví šíbři, kteří si ale k té ceně přisadí svých třicet procent a prodávají to, se ve světě vždy najdou. Takhle jsme to embargo svým způsobem obcházeli. Ale když za srovnatelný produkt platíte přirážku navíc, tak vám peníze chybějí třeba na ty banány nebo pomeranče.
Kromě těch okřídlených „front na banány“ se často zmiňuje nemožnost vyjet do zahraničí. To je něco, co předchozímu režimu také moc lichotivou vizitku nedělalo. Mělo tohle kromě politických důvodů souvislost i s tím hospodářským embargem, o němž hovoříte?
Ano, nepochybně tady byla železná opona. Ale jeden z důvodů, proč mohlo z Československa odjíždět na Západ v posledních třech, čtyřech letech před rokem 1989 řádově jen několik set tisíc lidí, byl v tom, že tehdejší Státní banka československá neměla pro všechny zájemce dost deviz, protože je utratila za dovoz toho embargovaného, a proto předraženého zboží. Těmito informacemi se předchozí režim nechlubil, ty má pár pamětníků. Ale v běžném povědomí lidí tyhle informace samozřejmě vůbec nejsou, a proto s lidmi můžete manipulovat žonglováním s těmi pojmy, jak to dnes ODS dělá. No dnes, ne že by to nedělala celých pětadvacet let. Ale realita je přece úplně jiná. Jen bych se opakoval, že ODS došel intelektuální potenciál odchodem staré gardy kolem Václava Klause, Ivana Kočárníka, Karla Dyby a dalších.
K těmto pilířům své politiky by tedy měla ODS vzhlížet?
Abychom si rozuměli, já jsem názorově někde jinde, než byla tahle stará garda. Ale o jejich intelektu, výkonech a schopnostech nemám nejmenší pochybnost. Nicméně jak už jsem říkal, jsou to zároveň i viníci hospodářského debaklu v sociálně-ekonomické transformaci devadesátých let. Jsou to strůjci dnešní mizérie a – teď to říkám jako odborář – dodávají nám munici a střelný prach pro kampaň proti levné práci. Po pětadvaceti letech řešíme průšvih, který způsobili počátkem devadesátých let právě tou podobou transformace, jakou založili.
Má tedy vůbec smysl srovnávat životní úroveň v různých epochách země?
Každé srovnání je odborně velmi složitý proces, smysl má a je použitelné i obhajitelné jedině tehdy, pokud jde do příslušné struktury. Například, když si vezmete skupinu penzistů do roku 1989 a nyní, podíváte se na jejich reálný příjem, jaká je kupní síla jejich starobních důchodů v té dané struktuře. Protože co si budeme povídat, průměr 11–12 tisíc, ještě rozdíly mezi muži a ženami, o ničem nevypovídá. Důležité je, kolik lidí bere průměrný, kolik podprůměrný a kolik nadprůměrný důchod, co si za to reálně mohou koupit, kolik důchodců je odkázáno na další sociální dávky, aby vůbec přežili od jedné výplaty důchodu ke druhé. Nebo se podíváte na počet rodin s dětmi, kolik dětí mají dnes, kolik jich měli před třiceti lety, podíváte se, kdy se ženám rodilo první dítě. Tehdy to bylo v nějakých dvaceti letech, dnes skoro ve třiceti. A teď srovnáváte nejen spotřební koš jednotlivých společenských skupin, ale díváte se na to i z hlediska životního stylu, z hlediska životních návyků i určitých hodnotových postojů. Čili taková analýza samozřejmě má smysl, je velice důležitá, ale je nesmírně politicky výbušná.
To je tedy pravý důvod, proč skutečně seriózní analýza chybí?
Demaskovala by totiž mýty a politické slogany, které pouštějí do světa ti, kdo nekriticky obhajují dnešní režim a současně haní ten starý režim, aby to nové legitimizovali. Ale i naopak. Udělat nestrannou objektivní analýzu je jedna věc, druhá věc je její politické využití a – bohužel – častěji zneužití. Je to záležitost, do které se nikomu moc nechce. Na to se těžko seženou peníze, výzkumné ústavy životní úrovně byly dávno zrušeny a těch „nádeníků“, lidí, kteří to dělají jako své hobby, je dnes pět a půl a navíc ty výsledky nikoho až tak moc nezajímají. Proto se sklouzává k povrchním myšlenkám, jaké použila ODS v té části volební kampaně. Je to svědectví o úpadku, který je v tomto směru spíš obecný. Takže ne pokrok, ale úpadek.
Vnímáte to ze strany ODS vyloženě jako politický počin, nikoli jako seriózní pohled na třicet let od sebe vzdálené ekonomiky?
Mně je hodně nepříjemné na tyhle otázky odpovídat, protože nejsem advokát starého režimu, ale nejsem ani zastánce toho nového. Jsem analytik a snažím se vidět věci v souvislostech a v dialektickém pohledu. Každá věc se dá nahlížet buď z kladné, nebo záporné stránky. Třeba to, co jsem říkal o ženách, že nyní mají první dítě o deset let později, než ho měly kdysi. To je přece báječné v tom, že si mohly dalších deset let užívat života, že mohly dál studovat, mohly hledat partnera, mohly jezdit po světě, budovat kariéru a tak dále. Ale zároveň jako negativum řeknu, že to je jeden z důvodů krize důchodového systému. Protože tím, že mají první dítě až ve třiceti, už většinou nemají druhé dítě. Třeba i proto, že si víc uvědomují, jaké jsou s ním starosti, než mladší maminky před třiceti lety. Takhle mohu brát jednu položku za druhou a velmi obtížně vám narýsuji nějaký černobílý obrázek toho nebo onoho období. Každé mělo své klady, každé mělo své zápory. Zvážit to je velice subjektivní záležitost, na níž si netroufám, abych nebyl obviněn, že jsem zaujatý. A obviněn zcela právem, protože právě proto, že se analytikou zabývám celý život, jsem kritický k oběma režimům, a ty mé výhrady jsou velmi vážné tam i tam.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
