Šéf České lékařské komory Milan Kubek nedávno znovu zopakoval, že za současné situace ve zdravotnictví už není komora schopna garantovat bezpečnost zdravotní péče. Hrozí podle vás kolaps českého zdravotnictví?
Přestože vím, že situace v českém zdravotnictví není dobrá, nemohu s doktorem Kubkem souhlasit. A už vůbec nesouhlasím s tím, že využil média k tomu, aby děsil veřejnost. Každý pacient, který v ČR potřebuje urgentní péči, ji dnes i za rok dostane. Může se pouze stát, že se prodlouží čekací doba u plánovaných vyšetření a operací, tzn. u stavů, kdy nedochází k ohrožení života. Občané se tedy nemusejí obávat.
Česká lékařská komora také již na počátku roku vyzvala otevřeným dopisem vládu, aby připravila plán na záchranu českého zdravotnictví. Měl by obsahovat třeba pravidelnou valorizaci platby za státní pojištěnce. Lékaři kromě toho požadují i speciální zdravotní daň na tabák a alkohol nebo zvyšování platů zdravotníků minimálně o deset procent každý rok. Co vy na to?
Plán to skutečně chce. Dodala bych, že strategický plán, který bude vidět dál, než je jedno volební období, který bude koncepční, bude postihovat celé české zdravotnictví a všechny jeho aspekty od nákupu toaletního papíru přes mzdy po výzkum a vývoj a nebude opřený o každoroční jednorázové finanční injekce. Pokud se mi nějaký takový materiál ve sněmovně dostane do ruky, ráda ho podpořím.
České zdravotnictví má dostatek peněz na provoz, ale nemá peníze na investice. Důvody jsou nehospodárnost a netransparentnost. Tak reagoval nedávno v otevřeném dopise prezidentovi České lékařské komory vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček považuje jeho výroky za výsměch zdravotníkům. Jak se na problém s financováním českého zdravotnictví díváte vy? Domníváte se, že je černou dírou, kterou je třeba rozkrýt, nebo problém vidíte jinde?
Záchrana českého zdravotnictví není pouze o penězích. Naopak bych řekla, že je v něm finančních prostředků docela dost, ale je s nimi plýtváno. Ušetřit by se například dalo na duplicitních vyšetřeních, veřejných zakázkách nebo díky uzavření zařízení, která jsou už dnes zbytečná. Zásadní úsporu ale spatřuji také ve změně celého systému, kde bych kladla důraz především na praktické lékaře, jejichž péče je absolutním základem. Ne všechny neduhy patří do nemocnice, což dokládá i odhad, že 50 % všech nemocí je psychosomatického původu.
Psali jsme:
Krátkodobým řešením je podle ministra financí motivovat vedení státních a krajských nemocnic na zlepšení hospodářských výsledků. Souhlasíte? Skutečně dochází ve zdravotnictví k plýtvání penězi například za nákup drahých přístrojů, jak tvrdí Babiš?
Ano, s tím jednoznačně souhlasím, ale nesmí tak být činěno na úkor pacientů ani personálu. Není možné, aby jedna nemocnice koupila rentgen za nějakou částku a jiná za stejný přístroj zaplatila o 50 % méně. Pak je něco očividně špatně. Někdy se ale plýtvá i kvůli špatným rozhodnutím shora. V minulosti například byly zrušeny lékařské pohotovostní služby a pak tuto službu převzala záchranka. Počet výjezdů se každým rokem zvyšuje. Sama sloužím na záchrance dvacet let. Dříve, když jsme jeli k pacientovi, jsme věděli, že je opravdu zle. Dnes je až 70 % výjezdů k případům, které záchrance nepřísluší. Záchranka se tak stává jakousi taxi službou. Díky tomu jsou dnes ambulance a urgentní příjmy zahlcené a lékaři celé noci ošetřují pacienty, kteří si prostě jen nedošli ke svému praktickému lékaři a raději si zavolali záchranku.
Jaká řešení se podle vašeho názoru nabízejí z dlouhodobějšího hlediska?
České zdravotnictví funguje na principu vzájemné solidarity, což je, jak nyní vidíme, z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Změnit to ale moc nelze, léčba rakoviny nestojí stejně jako zlomenina malíčku, léčíme děti a seniory. Přesto si myslím, že by (znovu)zavedení finanční spoluúčasti pacientů, které by však nesmělo znamenat administrativní kolaps nemocnic, mohlo být cestou, jak do českého zdravotnictví dostat více peněz, resp. by mohlo mnoho peněz ušetřit. Pokud by se například platilo za výjezd záchranky, věřím, že by ji lidé přestali zneužívat. Za úvahu rovněž stojí možnost uhradit si nadstandardní péči. Takové návrhy nejsou moc populární, ale zdravotnictví je podle mě tou poslední oblastí, kde by se mělo hrát na jednorázový efekt u voličů.
Do jaké míry je podle vás namístě upravit podmínky vzdělávání lékařů?
Úpravu podmínek vzdělávání lékařů i nelékařského personálu považuji za zcela zásadní opatření vedoucí ke stabilizaci českého zdravotnictví. Pokud oba systémy vzdělávání zjednodušíme, přiměřeně zkrátíme a budeme obě skupiny vhodně motivovat, nebudou nám utíkat do zahraničí a do jiných oborů. Podle mých informací přímo od lékařů i sester za jejich odlivem nestojí jenom nízké platové ohodnocení, ale právě nekoncepční chaotické vzdělávání.
Psali jsme:
Co se musí stát, aby nepřibývalo lékařů, kteří za prací odcházejí do zahraničí?
Na to má vliv více faktorů, ale hlavní problém vidím především v systému vzdělávání a v jeho neustálých změnách. Postgraduální vzdělávání, které bylo u nás zavedeno v roce 2004, způsobilo takové komplikace, že řada zdravotníků raději odešla do ciziny, kde mají stabilizované vysokoškolské vzdělávání. Samozřejmě významnou roli hraje i finanční motivace. Při odpovědnosti, kterou lékaři, ale i nelékařský personál mají, jsou platy v ČR nízké. A také bych řekla, že finance na mzdy nejsou úplně spravedlivě rozdělovány.
Vláda se tento týden neshodla na proplácení nemocenské v prvních třech dnech. Proč je postoj hnutí ANO záporný? A je v něm hnutí konzistentní?
Nechceme už více zatěžovat podnikatele – zaměstnavatele. Dlouhodobě trváme na tom, že bychom zrušení nemocenské v prvních třech dnech podpořili pouze v případě, že by s tím souhlasily zaměstnavatelské svazy, což se nestalo. Navíc si myslím, že se zavedení karenční doby poměrně osvědčilo, protože počet neschopenek výrazně klesl.
Není to tak dlouho, co jste upozornila na kvetoucí černý trh se substitučními léky u nás. Co tomu podle vás nahrává a jak trh omezit?
Bohužel za to mohou někteří lékaři, kteří, ač jim to zákon ukládá, nevedou evidenci, komu, jaké a v jakém množství substituční léky předepisují. Navíc takové léky může předepsat jakýkoliv lékař, což je zcela zásadní chyba. Další příčinou je i to, že takové léky až na jednu výjimku neproplácí pojišťovna. Že se někdo stane narkomanem, je pouze a jenom jeho rozhodnutí, tak proč by na něj měla doplácet celá společnost? Takový narkoman je ale zpravidla absolutně bez prostředků, i kdyby tedy chtěl, na léky peníze nemá, takže se neléčí, shání peníze prostřednictvím krádeží nebo tyto léky přeprodává.
Počátkem roku jste se rozhodla, že budete ve své kanceláři prostřednictvím své asistentky právničky poskytovat bezplatné právní poradenství. Prozradíte nám, s jakými problémy se na vás lidé nejčastěji obracejí a jaké je o poradenství velký zájem?
O poradenství je obrovský zájem. A není to jenom tím, že ho poskytujeme zdarma. Bohužel je mezi námi strašně moc úplně bezradných lidí, kteří měli v životě smůlu nebo byli nepozorní, vyskytli se v blbý čas na blbém místě, setkali se se špatnými lidmi či udělali špatné rozhodnutí, a teď hledají stéblo, kterého by se mohli chytnout. Některé stačí nasměrovat, jiným pomáháme třeba s napsáním dopisu. Jejich problémy jsou různé, exekuce, alimenty, šikana na pracovišti, to je jen pár příkladů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
