Jaká v současné době panuje uvnitř centra Evropské unie, v Bruselu, atmosféra? Myslím v době migrační krize, brexitu…

Samozřejmě se tam tento týden odehrály i dobré věci. Evropský parlament například schválil uvolnění vízového styku s Gruzií, což si tato země plně zaslouží. Byly zde ale také dvě typické ukázky toho, co se odehrává. Aliance evropských konzervativců měla konferenci s názvem Blue-Green summit, kde osm řečníků mluvilo na téma životní prostředí. Na výstup jednoho z členů přechodného týmu Donalda Trumpa, který působil v agentuře na ochranu životního prostředí, se před přednáškovou síní shromáždili protestanti, aktivisté, Greenpeace a mávali protiamerickými plakáty a transparenty. Vypadali jako na mírové konferenci v hlubokém komunismu, když bojovali proti americkému imperialismu. 

Druhým příkladem bylo v poledne jednání Evropského parlamentu, kdy vystoupil socialista Jo Leinen z Německa (evropský poslanec od roku 1999, pozn. red.), který se také proslavil svými střety s Václavem Klausem. Vyzval, abychom vzhledem ke krokům Trumpovy administrativy nepřijali akreditaci budoucího velvyslance Spojených států, jenž ještě ani nebyl zvolen. To jsou dva projevy latentní antiamerické hysterie, která začíná bublat hlavně v levicových kruzích. Třetí, co do tohoto celku zapadá, je výrok předsedy Donalda Tuska, který před summitem Evropské unie na Maltě napsal dopis Junckerovi, kde Trumpa označuje za hrozbu pro Evropskou unii stejně jako Rusko, Čínu, nebo radikální islám. Jde o věc natolik nepřijatelnou, že jsem ji napadl v tiskovém prohlášení.

Trump chce stavět zdi a tvrdě vystupuje proti migraci. Měli bychom zaujmout opačný postoj, nebo by se od něj Evropa měla poučit?  

Co udělá Trump na americko-mexických hranicích, je jeho věc. Do toho nám v Evropě nic moc není. Všichni si uvědomili i bez ohledu na Trumpa, že pozemní cestu přes Balkán můžeme zastavit opravdu jen tehdy, pokud tam budou několikanásobné hraniční kontroly, jakási kaskáda hranic napříč Balkánem. Mořská cesta se efektivně ohlídat nedá.