Jak dopadne ekonomická krize v Rusku?Anketa
Říkáte, že se nesmí podceňovat Rusko a s těmi sankcemi je to takové všelijaké…?
Rusko je země, kde se nedá příliš válčit. Za Napoleona se říkalo takové heslo – válka se živí válkou. Když táhl tou úrodnou nížinou ke Slavkovu, tak tam bylo co drancovat – ale co v Rusku? Nejprve se tam pekli, jak bylo horko, byl tam prach, pak začalo pršet, tak se tam topili v bahně a nakonec tam zamrzli. Rusko je dodnes země, která není prošpikovaná komunikacemi.
Vždyť tohle říkal i pan prezident Havel a sklidil v americkém Senátu obrovský aplaus. Říkal – pomozte Rusku v první řadě. Když nepomůžete Rusku a budete ho hnát do kouta a budete se jej snažit nějak ničit, tak to nikdy nebude dobré. A tomu tam tenkrát velmi aplaudovali. To bylo v devadesátém roce. A to se dá aplikovat i na dnešek. To, co se teď děje, tak to způsobí jedinou věc – zvýší to ještě popularitu Putinovi. Ta je dnes kolem 85 procent. A další věc – když si vezmu Rusy, to je velmi zvláštní národ. Když to jde s nimi hodně do tenkého a je to hodně špatné, tak mají snahu jít hodně do sebe a být velmi jednotní, semkne je to. A oni to přežijí, jako velkou vlasteneckou. Není to dobře, co se dnes děje. Dobrý je dialog, mluvit a mluvit.
Ukrajina je velký historický a geopolitický problém. Půl západní Ukrajiny patřilo nám, Rakousku. To byla východní Halič s hlavním městem Lvov, západní Halič pak s hlavním městem Užhorod. Naturel a mentalita lidí je úplně jiná. Východní Ukrajina, ta byla vždy hodně ruská. Já tam vidím řešení ve federalizaci, nějak to rozdělit. Kdyby to byla neutrální země, bylo by to asi dobré, takový nárazník. Protože představa pro Rusy, že Ukrajina by šla do NATO, do Evropské unie, je neskousnutelná. EU vzbudila na Ukrajině jen falešné naděje. Ta Unie si dodnes neví rady s Řeckem a s jinými zeměmi a co s nějakou Ukrajinou, takovou velkou zemí. Rusové to prostě nestrpí. A kdyby šla do NATO, tak to by se úplně zbláznili, ale to snad ne, opravdu ne.
Nemyslete si, že by se Rusové časem z těch problémů nedokázali dostat. To Rusko má přece neskutečné nerostné bohatství. Rusko se nemá zahánět do kouta. Záminkou takové válečné katastrofy by bylo třeba, pokud by Ukrajina nepřestala harašit zbraněmi a pokusila se o znovupřipojení Krymu. To by bylo hodně špatné.
Zaznamenává se tedy na Karlovarsku menší příliv ruských turistů?
Samozřejmě! Tady to působí obrovský problém. Já jsem ve styku s cestovními kancelářemi, takže vím, že Karlovy Vary jsou takřka prázdné. To jsou kapacity určené především pro rusky mluvící klientelu. Oni trochu zanedbali jiné zahraniční hosty. Protože Rusové jim to tam plnili. Ví se, že jsou to po Japoncích druhá nejlepší klientela Oni sem nesou kupní sílu, plní hotely a restauranty, nakupují… a když se orientujete jen na někoho a to najednou skončí, tak co teď. Koho teď mají nasmlouvávat? To nejde tak rychle, to trvá léta sehnat klientelu, která se pak vrací. Vidíme to i tady v Chyši, i když k nám každý pátek těch dvacet, třicet Rusů přijede – ale tam jde o tisíce! A to samé Mariánské Lázně.
Prostě musí dojít k nějakému dění, tohle je neudržitelné. To je špatné. Sankce jsou samozřejmě účinné, je to dnes vidět. Spojené státy se domluvily s dalšími a podkopaly cenu ropy. A ruská ekonomika – oni také trochu zanedbali jednu věc – byli vystavěni hlavně na ropě a na plynu. Ale co dál. To je samozřejmě drtí. Taková Francie z toho také nemá radost. Rusko je pro ně, stejně jako je to v Holandsku po USA největším odbytištěm kvalitního vína, kvalitních sýrů.. a kam to budou dávat? V rámci takového masochistického boje se to pak tady ještě vyostří v rámci Evropy, protože to bude znamenat pád cen, zaplavení ostatních trhů na Západě… To je nešťastné a nejednotné.
Psali jsme:
Pojďme k hodnocení uplynulého roku. Jak si vedla současná vláda nebo jaký máte na to názor?
Já mám s tím jeden velký problém, o kterém hovořil i pan prezident Zeman. Třeba s ním nesouhlasím v mnoha věcech, ale v tomto mu musím dát za pravdu. Žijeme v zemi, kde 97 procent populace je mimo politické strany, takže tři procenta jsou v politických partajích. Ty mají 15 až 20 tisíc členů, zbytek tvoří sympatizanti. Já si myslím, že dokud v této zemi se nepřijme opravdu pořádný zákon o státní správě a dokud tady nebude panovat situace, že šéfové oddělení, šéfové odborů, sekční šéfové nebo vrchní ředitelé na ministerstvech budou apolitičtí lidé, odborníci, kteří budou takzvaně pod definitivou, to jest odslouží si dvacet let, osvědčí se a jsou takzvaně pod penzí, jako to bylo za první republiky nebo už za Rakouska-Uherska, tak nebude dobře.
A samozřejmě takový sekční šéf ministerstva by musel být blázen, aby vzal někde nějaký úplatek a udělal veliký malér, za který jej někdo vyrazí. A dokud toto nebude, uslyšíme pořád hesla úřednická šlechta, politická šlechta. Samozřejmě ten zákon se nepovedl a je to zase o tom, že ty politické partaje se nechtějí zbavit vlivu na to, kdo bude řídit jednotlivé úseky ministerstev. Oni je budou za sebou tahat jak pimprdlata na nitkách a tvářit se, že jsou tam lidi jmenovaní na základě výběrového řízení. Ale budou to stejně lidé, které budou mít ve své moci. A to je velmi špatně.
Hovoříte také o nepovedených krajích. Proč?
Před asi čtrnácti lety se tu nepovedla jedna věc. A je to zase o tom, že jsme nepoučitelní z historie. Ze starého dobrého Rakouska se přežily kraje. Byly krajští hejtmani. Třeba za Rožmberků bylo 14 krajů – to byl kraj Bechyňský, Prácheňský, Berounský Loketský, Žatecký, Litoměřický – ta města měla úplně jiný význam. Pak se přišlo na to, že kraj není úplně to pravé ořechové a zřídily se okresy a byli okresní hejtmani. A takhle to mělo zůstat. Vždyť my jsme měli ještě nedávno okresní úřady, které vznikly z bývalých ONV. Tady se ale vymyslelo, že se udělá 14 krajů. Původní představa byla, že vznikne 14 krajských úřadů, kde bude dělat do padesáti lidí. Dneska kraje, jako je Středočeský, to je obrovský kraj, tam žije jedna a čtvrt milionu obyvatel, to samé v Praze, takže 2,5 milionu obyvatel. Tedy čtvrtina obyvatel této republiky žije v Praze a ve Středočeském kraji. Dnes ty kraje jsou velké jako ministerstva, mají přes 800 zaměstnanců. Ale co je kraj? On má delegované pravomoce od státu, ale ten kraj je politický koaliční spatlanec – rudí s oranžovými, fialoví se zelenými. To není ta pravá prodloužená ruka státu. Jako soukromý podnikatel si myslím, že stát má dělat jen pár věcí – starat se o bezpečnost uvnitř – na to máme policii, pak o bezpečnost venkovní – na to je armáda, a pak o školství a zdravotnictví. A všechno ostatní si myslím soukromý sektor umí lépe než ten stát. Dokonce se i starat o památky se mnohdy umí soukromí sektor lépe.
Co se týká současné reprezentace, já moc nejuchám. Pan prezident říká, že alespoň tato vláda v občanech vzbudila naději. No dobře, to je hezká věc, ale ještě to naplnit. Ta očekávání je věc druhá.
Psali jsme:
Kde tedy podle Vás stále tlačí bota?
Dokonce o památkách si myslím, že to stát dělá hodně dobře a máme v tom velkou tradici. Památková péče se za toho bývalého režimu u nás velmi dobře konstituovala, byť ta její moc byla pouze na papíře. Dnes moc je už sakra jiná. Mně vadí, že stát rezignuje na ty své posvátné státní pravomoce. Tak školy. Základní školy jsou v kompetenci obcí a měst. Střední školy zřizují kraje a vysoké školy, univerzity, jsou autonomní, to jsou naprosto svrchované celky. A to ministerstvo školství je řídí jenom metodicky. Já se ptám, na co máme ministerstvo školství? Pro mne je to úplně děsivá představa. My jsme malé místo, městečko, kde žije v aglomeraci 604 obyvatel. Paní ředitelka základky je v podstatě v kádrové pravomoci našeho pana starosty. Ten starosta může být kvalitní, horší, lepší, ale někdy ani není vzdělán, natož v pedagogickém oboru. Jak on může posuzovat kvality dané ředitelky? Ten se má přece starat o to, aby tam bylo topení, aby do školy neteklo, aby fungovala školní jídelna. Ano, ona je řízena přes kraj metodicky a peníze jí jdou z ministerstva, ale když se nelíbí panu starostovi a rodiče si budou neoprávněně stěžovat, tak on ji odvolá a výběrovým řízením tam dá někoho jiného. A to je špatně. To má dělat stát. Pořád chybí ten starý dobrý zemský školní inspektor.
A zdravotnictví by mohlo být také trochu jinak organizované. Zase se vrátím do našeho malého místa. Tady zdravotnická péče spočívá v tom, že paní praktická doktorka ordinuje ve čtvrtek od 8 do 10, dvě hodiny týdně! Další příklad – je nějaká legislativa, že rychlá sanita má člověka někam dopravit. Nebo alespoň přijet. U nás je to tak, že pořádný první špitál je v Karlových Varech, což je 40 kilometrů odtud. Aby se dodržely alespoň tyto minuty, tak je ve Žluticích rychlá sanita se šoférem, který má zdravotnický kurz, a je tam záchranář, to jest někdo, kdo je středně vzdělán a umí udělat první pomoc a domluvit se s doktorem a píchnout člověku nějakou injekci. Ale Chyše má 35 čtverečních kilometrů katastr a máme tady malé vesničky, kam když je více sněhu a zafouká, tak neprojede nikdo. Ta sanita se tam nedostane, tak snad jedině vrtulník. Takže než se sem sanita dohrabe a než se vrátí do Karlových Varů, tak to je třeba hodina času a to je pozdě… Dříve přece doktoři sloužili na těch městech a mělo to nějaký řád, byla tam nějaká spádovost, ten doktor to objížděl a denně se ordinovalo. A dnes jsou to dvě hodiny týdně! To je opravdu hrozné!
Vraťme se ještě ke školství. Podle Vás je v něm situace více než tristní….
Co mně hrozně vadí, je, jak se tady systematicky likviduje školství, které bylo vždy na úrovni. Tady se úplně zlikvidovalo učňovské školství, teď se začíná likvidovat střední a bude se devalvovat vysokoškolské. My jsme malinká zemička, kde žije něco přes deset milionů obyvatel. A víte, kolik máme vysokých škol, včetně těch soukromých? Vězte, že 84! Když jsem počítal, kolik jich tady dříve bylo, tak jsem došel k číslu 25! A co je ještě děsivější – tady se narodí 112, 113 tisíc dětí ročně. Každý rok udělá maturitu 85 000 dětí. A co je ještě horší, tak na každého toho maturanta, který vyjde z nějakého pseudoučňáku s maturitou, na něj čeká 1,4 místa na vysoké škole! Kdyby bylo 100 000 maturantů, tak je 140 000 míst na vysokých školách. Rakousko, které je na počet obyvatel podobně velké, tak tam na těch 60 až 80 000 maturantů je 0,28 tohoto počtu kapacita vysokých škol. Tady prostě nemůže 42 procent studovat vysokou školu a 85 procent mít střední školu s maturitou. To je prostě nesmysl. A to je jenom proto, že stát to pustil ze řetězu a ze vzdělání se stal bohapustý byznys. Já to vidím u nás, naším zařízením prošlo množství učňů a v nedalekých Podbořanech je obrovská škola, tam je učí pouze teorii.
Na to mi ale přece stačí pár místností, tabule a kus křídy. Oni nám je posílají na praxi. A když se má někdo vyučit kuchařem, tak je sice dobré, že se dozví o nějaké technologii výroby pokrmů, o nějakých hygienických zásadách, ale tady se musí naučit dělat knedlíky a guláš. A my dokonce tomu učilišti ještě mírně platíme za to, že přebíráme odpovědnost za toho učně. Protože já podepisuji smlouvu, a kdyby se ten učeň tady dramaticky pořezal, spadl rukou do friťáku, tak to všechno odnáším já. A oni mnohdy se ani za půl roku nepřijedou podívat, nezavolají, jak si tady vede ten jejich žák. V oboru výroba piva, což bylo naše české posvátné – což už dnes není, protože tady tři cizácké firmy skoupily 76 procent kapacity výroby piva, neexistuje jediné učiliště! To poslední byl Budvar, který se zrušil. V Ústí nad Labem bylo učiliště, v Plzni taky…a pivo je pořád řemeslo.
Dneska vyjde ze Suchdola inženýr přes pivo. Ale on není přes pivo, on je odborník přes nějaké kvasné procesy, dozví se něco o droždí, o kořale, o vínu a také i o pivu…ale to ještě není člověk, který může jít pivo vařit nebo dělat sládka, tím se musí stát. To mně vadí, že i takhle tradiční věci se tu nevyučují. Byla doba, kdy se říkalo, že není mnoho dobrých řemeslníků. Dneska se říká – nejsou dobří řemeslníci – až na malé výjimky. Je to dané tím, že si kupříkladu udělám soukromý učňák, stát mi dá na hlavičku 46 000 dotaci, já to naberu až po půdu. Proč bych někoho vyhodil ze školy? Připravil bych se o peníze. Soukromá vysoká škola – tříletá bakalářská, když mi dá někdo 25 000 za semestr školné, tak jestli dobře počítám, tak je to 150 000 za tři roky. Vyhodím jej od zkoušek? Nenechám ho to dodělat? Každý projde, že, ale podle toho to tak vypadá. To je věc, která mně vadí a myslím si, že zatím s tímhle tato vláda nijak nepohnula. Diskuse kolem státní maturity – jak může být jiná než státní? Maturita by měla být přece stejná, úplně! K čemu to pak všechno vede? Že máme ty nekonečné fronty zbytečných bakalářů před úřady práce – ty jsou pro ně překvalifikovaní. Oni neumějí vůbec nic, ale mají vysokoškolské vzdělání. Ten člověk nepůjde dělat nic manuálně, ten chce někde nějaké místo, aby řídil a rozhodoval. Ale co má řídit, když neumí nic.
Psali jsme:
Nezažíváme tedy krizi politiky?
V politice je už ne druhá, ale třetí, čtvrtá garnitura lidí, ti jsou velmi málo vzdělaní, to mně velmi vadí. Dnes do politiky chodí lidi, kteří nemají nic za sebou, mnohdy nebyli ani vteřinu v praktickém životě. Co od nich pak může člověk očekávat: Jen žvanění naširoko, bez jakékoliv odpovědnosti. Jediná možnost změny jsou volby. Také si povšimněte, jak už lidé nemají rádi politické partaje. Dnes jakékoliv hnutí, jen aby to nebyla politická partaj, aby tam nebyla ta pachuť nějaké ODS, socanů, o komouších ani nemluvě, nebo Zelení, TOP 09….Raději tedy zvolí hnutí ANO, protože říkají – Bože můj, třeba snad to bude lepší. Vždyť ten pan Babiš, je to sice konflikt zájmů, ale na druhou stranu také platí věc, kterou stále říkám, že do politiky mají chodit lidé bohatí, kteří mají něco za sebou.
Podívejte na Ameriku. Tam funguje už léta samočisticí mechanismus. Když jste multimiliardář, tak jste vážený člověk. Tady je to synonymum zloděje, protože člověk na to nemohl ani vydělat. Jak někdo dneska může mít miliardy? Tady u nás miliardy nevyděláte. Můžete, ale v x-té generaci. V Americe musíte vystudovat, být dobrý podnikatel, vydělat peníze, něčeho dosáhnout a pak jako ctihodný vážený člověk kandidujete do senátu. A u nás? To jsou nýmandi, kteří, na co sáhli, to zkazili, nehodí se na nic, a tak skončí v politice. Mně třeba velmi vadí senát. Já bych tam očekával jakousi radu moudrých této země. Ale dnes je to odkladiště politických zbankrotovanců. Když se nedostanete do parlamentu, tak budete kandidovat na senátora. Nebo vás vyhodí z vlády jako ministra, tak se stanete senátorem.
V případě hnutí ANO a Andreje Babiše – nevadí Vám, že říká – chci stát řídit jako firmu?
Stát se k firmě dá přirovnat. Jediný rozdíl je, když zbankrotuje stát, a to může – viz Argentina, Řecko. Když zbankrotuje firma, tak se s těmi lidmi nějak rozejdete, rozpustíte podnik, lidi pošlete na nějaké odstupné, musíte se s tím legislativně porovnat, továrna jde třeba do konkurzu nebo ji zplanýrují… Ale když zbankrotuje stát, lidi nemůžete z té země vyházet, o ty se musíte postarat. Ti lidé nemohou umřít hlady, musí existovat zdravotní péče, musí být nějaká vnitřní bezpečnost, lidé nemohou drancovat obchody, rabovat, v tom je rozdíl mezi tou firmou..., ale dá se to k ní přirovnat. Ten pan Babiš, ať je jaký chce, ale činí se. Drobný příklad – stát má v nějakých rezervních fondech slušné peníze a my jsme to celá léta měli uloženo u ČNB. Ta to úročí 0,05. Vyúčtuje k tomu servis a máme to 0,03. To je o ničem. Tak on vzal peníze a dal je spravovat komerčním bankám. Jedno toto opatření, to lepší úročení u komerčních bank, státu dá 40 miliard ročně. Tak proč to neudělat. Proč to má hnít v nějaké bance, kde z toho nemáme vůbec nic. To je krásný ukázkový příklad manažerského rozhodnutí.
Psali jsme:
Je tu tedy alespoň podle Vás doba, řekl bych, takové lepší cesty k dosažení a vymožení práva a spravedlnosti?
U nás se hospodaří s necelými 1200 miliardami – to jsou peníze na chod této země. Nejvíc z toho jde státním zaměstnancům. Hned druzí jsou důchodci, kterých máme 3,5 milionu a to je opravdu velké číslo. Pak potřebujeme peníze na zdravotnictví a tak dále. Asociace, kterou založil ten přebohatý Janeček, kde je třeba Stanislav Bernard a další poctiví lidé, tak má spočítáno a zjištěno, že každý rok se z této částky ukradne sto miliard. To jsou peníze, které nejdou do ekonomiky. A když se vezme šedá ekonomika, tak se hovoří o takových 600 miliardách, které zmizí každý rok!! Děsivé…
Když nic jiného, tak se musí začít tímhle. Tedy přestat krást. Nepřestalo se. Změnila se situace. Máme úplně jiného nejvyššího státního zástupce. Zaplať Pán Bůh za lidi jako je třeba Lenka Bradáčová. Kausa Rittig není uzavřená, s Rathem se to tedy také protahuje, každý jiný by v jeho případě už měl něco odkrouceno v base, ale to se pořád komplikuje. Janoušek nastoupil do věznice – na mé gusto ty čtyři a půl roku jsou hodně málo, já si myslím, že tam šlo opravdu o vraždu ve stadiu pokusu. A ta jeho sraženina v mozku, to se dá přece přezkoumat, máme vojenskou ústřední nemocnici, když na to nestačí vězeňská, tam jej ve Střešovicích proklepnou tak, že už se to asi nedá zakamuflovat. To, že napíše nějaký pan doktor Dryml z vrchlabské nemocničky, že ten člověk je tak nemocný, že nemůže nastoupit do výkonu trestu, tak to je opravdu k popukání. Něco se děje, ale děje se to velmi pomalu.
Pak mi vadí, že se někteří lidé snaží, aby se nedotáhla dokonalá a důsledná digitalizace dat lidí, kteří škodili v tom minulém režimu. Dnes se člověk podívá a vidí, co to bylo za ptáčka. A ti lidé o to moc nestojí. Oni mnohdy změnili svůj život, chtějí být dnes za slušné lidi. A protože tehdy třeba také něco ukradli, jsou bohatí a chtěj být nyní ctihodní, mluví spisovně, nosí kravatu a jsou takoví slušní, ale nějakou darebárnu mají za sebou. Něco udělali nebo ubližovali mnoha lidem v minulém režimu
To se příliš nedá srovnat s tím, jak se k tomu postavili v Německu, že?
V Německu to bylo velmi tvrdé. Já třeba pocházím ze severu Čech, mám to kousek na hranici se Saskem a já vím, že na tom přechodu z minulé doby „nepřežil“ nikdo. Ať už to byli celníci nebo ta jejich policie, protože ti přece měli velké úkoly ve vztahu na STASI. U nás pasová služba byla řízena státní bezpečností. Tady se nic nestalo, tady se dělaly jen takové rošády, že jednoho velitele přesadili z Hřenska na Cínovec a z Cínovce jej dali do Petrovic a tamtoho zase jinam, aby je tak jako rozptýlili. Já znám příklad ze Saska, kdy ministryně školství vyházela 9000 učitelů. Ty, kteří jednoznačně spolupracovali. Německo se s tím vypořádalo.
Byl jeden jejich ministr obrany, mladý člověk, kterého kancléřka měla tak ráda, že se dokonce říkalo, že by jí mohl dělat kancléře, a dokonce byl i šlechtického původu. Prasklo na něj, že opsal víc než půlku diplomové práce. A doktorát neudělal úplně řádně. Tohle na něj prasklo a vydržel tam dva týdny. A byl vyřízený. Ve Francii, před několika lety, ministr financí, miláček národa – údajně na něj prasklo, že vzal telefon a někde se přimluvil, aby do zaměstnání vzali nějakého kamaráda. Takováhle marginalita! Jenom stín podezření a ten člověk si sbalil fidlátka a odcházel. Nestrpěl, aby se povídalo, že on možná někde něco udělal. Tady ti lidé mají z ostudy kabát, tady jsou stíhaní a oni nemají potřebu složit mandát.
Psali jsme:
Zabýváte se detailně historií. Jak se díváte na znalosti mladé generace, která třeba právě k Vám chodí na prohlídku v souvislosti s expozicí Karla Čapka?
Na mé gusto se o historii strašně málo mluví. V tomhle selhává Česká televize. Mně strašně chybí debaty, těch je jak šafránu. Tady se velmi málo diskutuje, včetně té televize a pak – ve škole se likviduje předmět, který se za nás jmenoval dějepis. Dnes je to jakási spojená věda, kde se dozví geografii, politický zeměpis… Já bych ještě přidal dvě hodiny týdně, protože se stále té mladé generaci to nepovídá, jak by se to mělo říkat. V té historii je přece poučení. Kdo nezná historii, nemůže se moc orientovat v současnosti. Proto je ji třeba připomínat, ale říkat ji po pravdě. Neznalost je čím dál tím horší a dělá to samozřejmě i ta doba, technika, já se obávám, že skrze tu techniku – počítače, tablety, iphony vychováváme kyberanalfabety. Ale když budete někde v lese nebo na louce, když nebudete mít ten krám s sebou nebo nebude signál, tak co teď? Tady se zdevalvovalo i postavení učitele.
Vždyť ti lidé na prvním stupni, kteří učí ten potěr, aby měli slovní zásobu, když se nečte, nezná se gramatika. Učitel by neměl mít existenční starosti, měl by být vyladěný a pak se v té škole může rozdávat, být laskavý, nezakomplexovaný. Ano, posílili to teď tak, že do školy nastoupí kluk, kterému usychá inkoust na diplomu z nějaké pedagogické fakulty a on neumí nic. On se teprve musí naučit učit, samovzdělávat, dovzdělávat – a on dostane dvacet tisíc nástupák. Je to prý kvůli tomu, aby o kantorství vůbec byl zájem. No dobrá, ale pak na té škole učí 10, 15 let a má 23 000 hrubého. Takže oni jen naštvali staré praktiky, kteří mají 24 000, a pak přijde s prominutím cucák a má dvacku. To je špatně. Další věc jsou na vysokých školách takzvaní létající profesoři, aby pseudoškoly získaly akreditace. Jsi profesorem této školy, téhle univerzity, tady sedíš, tady vedeš katedru, tam piješ kafe a vedeš konzultace, za tebou chodí studentíci se na něco ptát a ty přednášíš. Tak to má být a až na malé výjimky to tak není.
Patříte k těm, kteří se podílejí jak na kultivaci národa, tak na obrazu krajiny. Jak na Vás jako majitele památek myslí stát?
Velmi mne mrzí, že když opravíte jakoukoliv památku, tak přece uděláte krásnou dominantu do krajiny. Druhá věc je, že velcí zemědělci pobírají nárokové dotace, na hektar 4000 korun. Jsou tam samozřejmě podmínky, aby se udržoval určitý počet dobytka a co musí vykazovat, co používá za hnojiva a postřiky, do toho ta Unie mluví… Ale zemědělci si ročně přijdou na peníze v řádech milionů. Automaticky, nemusí o ně extra pravidelně žádat. Jen musí dělat tu papírovinu. Všichni víme, že zemědělci vytvářejí krajinotvornou funkci. My děláme ale také krajinotvornou funkci, my děláme kulturní krajinu a nám z té Unie nekápne ani kačka. My pořád za ta léta máme jedinou úlevu, že když máme zámek, který koupíme a opravujeme ho, tak v momentě vydání stavebního povolení neplatíme daň z nemovitosti. Když ten zámek opravím a pravidelně jej ukazuji veřejnosti, jako jsem to udělal já, tak rovněž jsem osvobozen od daně z nemovitosti. Park mám 12 hektarů a to už není sranda. A stavba také, má to nějaká patra, metry, takže dnes bychom už byli v gardu řádu deseti tisíc a časem by to mohlo jít, jak bude daň růst, do statisíců. To je samozřejmě zdanění bohatých.
Stát tedy dá nějakou podporu. Já jsem dostal za pět let 8,3 milionu a to tehdy byla luxusní částka, dnes by byla ještě luxusnější. Protože stát má jen 300 milionů na celou republiku a požadavky na fond záchrany architektonického dědictví jsou pětinásobné. Daleko tvrdší chleba je ale to pak udržet. A na to by stát mohl něco přispívat. Vždyť se vlastně tady dělá kulturně vzdělávací činnost. Učím mládež, probouzí se zájem o historii, a když se jim to podá kultivovanou formou, tak je to obohacení nejen pro děti, ale i dospělé. Všude jinde je to lepší. Jako jediná postkomunistická země máme tu naši Asociaci majitelů hradů a zámků – ta mezinárodní sdružuje 27 asociací z celé Evropy. Anglie či Francie má 2 nebo i 3. Tam to funguje tak, že třeba přebohatá firma, banka, pojišťovna či jiná firma si pokládá za čest, když ji někdo osloví a ona dá dotaci, za kterou se opraví třeba krásný sál nebo se udělá replika podlahy, která tam chybí. Dá se tam pak cedulka a firma je pyšná na to, že je tam napsáno, že ta a ta společnost pomohla touto částkou upravit jeden sál zámku. Pak jsou země jako je Holandsko, které je poseté movitými kulturními památkami, a to zejména vzácnými obrazy. Tam třeba firma dá na restaurování obrazu nebo stát to podporuje penězi. Tady se na restaurování dostanou spíš jen symbolické částky.
Panu prezidentovi pak dávám ještě v dalším za pravdu. Ještě když byl důchodce na Vysočině a když se jej ptali reportéři, tak jako každý ekonom, jaké má rady jak z krize. Třeba se proinvestovat, nebát se vzít úvěr nebo naopak dramaticky šetřit. A on řekl – kdybychom si opravili všechny památky, které v naší zemi máme. A to je věta, která se řekne snadno a rychle, ale dá se o ní udělat několikadenní seminář. My jsme zemička, která má, když sečtu všechny nemovité památky, a budu počítat smírčí kříže, boží muka, kapličky, kostelíčky, kláštery, zámky, hrady, tvrze... máme jich přes 44 000 kusů!! A pak jsou top objekty a když vezmu zámky, těch máme v republice nejvíce, pak pár hradů a klášterů, tak jich máme asi 2100. A opravených a ukazovacích, jako jsme třeba i my, je jen 277. Víc ne. Z toho 110 jich má stát, pak něco mají města a obce, státní instituce.
Chybí tu tedy opravit 1800 zámků! A teď si představte, kdyby se to vše opravilo a kdyby se nekradly ty miliardy, tak za pár let by to bylo úplně jiné – a hlavně se dá práce dalším lidem. A hlavně, když se to rozjede, tak každý zámek, náš nevyjímaje, v rámci té synergie plní okolní penziony, hospůdky, krámky, dopravní služby, tlumočení. Podle evropské asociace – evropská komise, která má statistický aparát Eurostat, a oni si dali práci a spočítali, kolik vydělají všechny ty služby v rámci synergie kolem památek. Je to 335 miliard euro a byla tam poznámka, že je to mnohem více, než vydělá celý evropský automobilový průmysl! A zaměstná to skoro 11 milionů lidí, a to se bavíme o Evropě kultivované, kam nepočítám třeba balkánské státy. To je ta cesta! Je to jen otázka rozhodnutí – pojďme, bychom si ten krásný fond, který nám tu zanechali naši předkové, opravili. Ty řeči, že to ještě padesát let počká, vždyť ten zámek tu stojí jak dlouho, prostě nemohou obstát. Stačí málo – a vše je nenávratně ztraceno! Ono to ještě chvíli drží a pak najednou se propadnou stropy, střecha a je hotovo. Vždyť se přece pořád říká, že památky jsou naše moře, které nemáme. Kdyby se opravily a udělalo se pár pěkných silnic, mít takovou dálniční páteř. A stát zatím dopustí lítat po silnicích čtyřicetitunové soupravy. Tak jsme hloupí. Co bych udělal s těmi nad dvacet tun? Povinně na koleje! Dráha by měla alespoň co vozit. A takto se mezitím úplně rozpadne síť silniček třetích tříd, které jsou koncipovány pomalu na koňské povozy, ale ne na padesátitunové náklaďáky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
