Pane doktore, co podle vás o naší, slovenské i české společnosti, vypovídá atentát na předsedu vlády Roberta Fica? Poslední politický atentát zde byl proveden před sto lety na Aloise Rašína, a i tehdy to bylo dost ojedinělé. Co si z toho vzít?

Něco takového vždy společností zatřese, ale hodně záleží také na tom, jak na to zareagujeme. K takovýmto tragickým útokům na politiky už došlo v celé řadě zemí Evropy a neznamená to, že to ty země semlelo. Dokázaly to zvládnout a vyrovnat se s tím. Slovensko je podle mě příklad země, která prochází velmi složitým vývojem a poslední prezidentská volba ukázala, jak je Slovensko rozdělenou zemí. Dokonce i po volbách se situace neuklidnila a v posledních týdnech naopak eskalovala. Ostré výměny názorů se spíš zvyšovaly. Souvisí s tím vyjádření Roberta Fica zhruba před měsícem, kdy sám varoval, že situace je tak výbušná, že se obává smrtelného útoku na vysokého politika a dodal, že ani o milimetr nepřehání. Nakonec k tomu došlo a potvrdilo to, jak křehká situace na Slovensku je.

Nyní mi připadá, že od obou znepřátelených táborů na Slovensku byl slyšet velký výdech. Výdech v tom, když se sdělilo, že premiér Fico je mimo bezprostřední ohrožení života. Všichni soudní politici na obou stranách si určitě shodně uvědomovali, jak obrovskou tragédií by bylo, kdyby atentát skutečně ukončil premiérův život. Obě strany si proto podle mě velice vydechly, že k nejhoršímu nedošlo, protože to by celou situaci ještě víc vyostřilo.