Hned po alternativní oslavě státního svátku na Staroměstském náměstí jste na Facebooku napsal: „Tak jsem si včera nestranně a nezaujatě porovnal vystoupení prezidentského kandidáta Horáčka s prezidentem Zemanem, a nevím, nevím. Prezidentský kandidát, mírně řečeno, to bude mít nesmírně těžké. A to i při všech chybách, vadách a nedostatcích současného prezidenta.“ Jak jste to myslel? Můžete být konkrétnější?
Můžu. Moderátorský výkon prezidentského kandidáta Michala Horáčka na Staroměstském náměstí byl nemastný neslaný a silně ten den kontrastoval s výkonem prezidenta Zemana. Přidám-li si k tomu padesátiprocentní podporu, kterou Miloš Zeman ve veřejnosti má, a milion televizních diváků, kteří oslavu 28. října na Pražském hradě sledovali, napsal jsem na Facebook, že to bude mít prezidentský kandidát nesmírně těžké.
Michal Horáček ve čtvrtek oznámil svou kandidaturu na Hrad. Jaké jsou podle vás jeho šance? V podstatě teď to vypadá, že hlavními rivaly jsou prezident Miloš Zeman, který tedy ještě nepotvrdil, že bude kandidovat, a zmiňovaný Michal Horáček. Přitom se možná najde spousta lidí, kterým se nelíbí ani jeden. Věříte tomu, že se objeví někdo třetí, kdo by mohl veřejnost oslovit a vyšachovat nakonec oba dva?
Někdo ťřetí, čtvrtý, pátý i šestý se určitě objeví. Je to přirozené a normální, protože o tom jsou svobodné volby, včetně přímé volby prezidenta. Kdo však nakonec zvítězí a usedne na Pražském hradě, je nyní, rok a čtvrt před volbami, nemožné předpovídat. Nevíme, zda bude Miloš Zeman znovu kandidovat, ani neznáme další kandidáty. Michal Horáček učinil oznámením své kandidatury v dlouhodobém předstihu dobrý taktický manévr. Bude se nyní o něm hodně mluvit, jeho jméno bude často skloňováno. Zda mu to však pomůže, či nikoli, bude záviset na jeho dalších krocích.
Co soudíte o Michalu Horáčkovi?Anketa
Chvíli to vypadalo, že se objevily některé rostoucí politické hvězdy. Petr Gazdík uspořádal akci na Staromáku, pak byl opakovaně hostem řady pořadů, Daniel Herman sklízí ovace liberálně-pravicových kruhů. Čeká tyto pány zářná budoucnost?
Česká republika, i když si to mnohdy nemyslíme, je dnes stabilizovanou demokracií. To mimo jiné také znamená, že „politické hvězdy“ se nerodí již v revoluci ani na nějaké demonstraci, ale dlouhodobou konkrétní činností a prací každého politika. Budoucnost obou jmenovaných tak bude záležet na jejich dlouhodobé práci, i postavení a vnímání jejich stran veřejností. Ne na tom, zda byli na Staromáku či v jednom nebo dvou následných televizních pořadech.
Ať už vezmeme veškeré události, které začaly řekněme sporným přijetím dalajlámy, přes kauzu Brady až po současné prověřování důvodů a důsledků zrušené návštěvy ministra Mariana Jurečky v Číně… Vypadá to, že vicepremiér Andrej Babiš zvolil vyčkávací metodu, nakolik se mu tahle pozice podle Vás vyplatí? Na Facebook jste napsal: „Člověk nemusí mít ani doktorát z politických věd, aby viděl, že Andrej Babiš, který s kauzou nemá nic společného, může mlčky sedět opodál a v klidu se jen smát.“ Jenže, už jen tím, že nepodpořil prezidenta Miloše Zemana, nepřišel na Hrad 28. října – i to je určitý postoj. Myslíte si, že takto získává další plusové body?
Andrej Babiš plusové body u věřejnosti bezpochyby získává. Průzkumy veřejného mínění i výsledky nedávných krajských voleb to koneckonců potvrzují. Na Hrad 28. října sice nepřišel, ale nebyl ani na Staroměstském náměstí. Byl v zahraničí s rodinou, a to mu veřejnost odpustí. Stejně tak nemá nic společného ani s „prohlášením čtyř“ na adresu Číny na straně jedné, a s chováním ministrů Hermana a Jurečky vůči Číně na straně druhé. Tím, ať se nám to líbí či nikoli, u veřejnosti opět zaboduje.
Poslední průzkum agentury STEM opět ukazuje na snižování volebních preferencí ČSSD a vítězství ANO. Opět se vrátím k vašim slovům na Facebooku, kde jste konstatoval, že pro ČSSD jsou současné kauzy téměř smrtelné. „Čím déle se je bude snažit vysvětlovat a ospravedlňovat, o to více bude v očích veřejnosti ztrácet.“ Jaký postoj tedy podle vás měli zaujmout?
K prohlášení čtyř ústavních činitelů nemělo nikdy dojít. Pokud k němu již došlo, měla následovat omluva a příslušné vysvětlení. Místo toho se ČSSD nechává týdny vláčet v kauze, která je pro její budoucnost devastující. Touto kauzou, obávám se, si na dlouhou dobu zavřela dveře oslovit mladší vzdělanější městské voliče. Čili ty skupiny obyvatelstva, kde má u volebních uren největší slabiny. Nezíská-li ČSSD tyto voliče, nemůže uvažovat o volebním vítězství.
S aktuálním děním možná souvisí trochu i změny v tom, jak můžeme chápat případné spojence na politické mapě. Jak se nám to české „kdo, s kým, proti komu, za kolik“ kauzou Brady a vším kolem přeskupilo?
Nemyslím si, že do voleb v příštím roce dojde k nějakému přeskupení sil. Dojde jen k užší spolupráci mezi lidovci a Starosty, jak koneckonců ukázala již demonstrace na Staromáku. Otázka je, kde v té spolupráci bude stát TOP 09, které reálně hrozí volební propad pod hranici 5 procent.
Psali jsme:
Do dění nám každopádně vstupují umělci: Vojtěch Dyk a Jiří Bartoška varují před ohrožením našich svobod a – znovu – před posunem na Východ. Jan Kraus sezval protizemanovské umělce, aby to „natřeli“ Zemanovi… Pomohou podobné věci něčemu dobrému, nebo to spíše vrazí klín mezi umělce a lidi, kteří mají rádi Zemana? Mají čeští angažovaní umělci reálnou sílu, nebo jen zneužívají mediální prostor?
Nejen pro politiky, ale i pro umělce platí, že nežijeme v revoluční době, ale ve stabilizovaném demokratickém systému, kde se o vládě a prezidentovi nerozhoduje na náměstích či v divadlech, ale ve volbách. A to při vší nespokojenosti a všech výhradách, které existují ve značné části veřejnosti vůči Miloši Zemanovi. Jinými slovy, podobně jako politici, tak i umělci musí na svém postavení a své autoritě ve společnosti dlouhodobě pracovat. Nemyslím si, že výzvami k neklidu si Vojta Dyk a Jiří Bartoška tuto autoritu zvýší.
Objevují se pravicové nářky, že křikem na Zemana se jen odvádí pozornost od Babiše a jeho plánů na EET a další čerpání dotací. Objevují se levicové nářky, že křikem na Zemana se odvádí pozornost od tíživé situace chudých zaměstnanců a sociálně potřebných. Ekonomové varují před další krizí, zástupci průmyslu kritizují politiky za politikaření. Čili, věnujeme v naší zemi v těchto týdnech pozornost tomu, čemu máme?
Neuralgický problém české politiky je, že není schopna vyjít ze své malosti a provinčnosti, dát si celonárodní dlouhodobý cíl, například jak se dostat mezi desítku nejvyspělejších zemí světa, a za tím cílem, bez ohledu na to jestli stojím politicky trochu více nalevo, napravo nebo ve středu, cílevědomě jít. Místo toho se neustále topíme v nějakých nesmyslných kauzách, lidé jsou z toho otráveni, svět je jinde, a my za tím světem pořád zaostáváme.
Dr. Libor Rouček
Co se může stát 17. listopadu, na který se nyní čeká? Něco na způsob 17. listopadu 2014, kdy byla Praha plná červených karet?
Co se stane 17. listopadu? Studenti a jejich profesoři si připomenou význam 17. listopadu, rok 1939 i 1989. Ukáží u toho nespokojenost se současnou politickou kulturou v naší zemi, a protože jsou názoru, že za tuto situaci může z velké části svým slovníkem, chováním a jednáním prezident, dají mu to ve svých projevech i najevo. Podobná atmosféra bude panovat i odpoledne na Václavském náměstí na „Festivalu svobody“. Lze proto očekávat, že k nějakým „červeným kartám“ pravděpodobně dojde. Večerem pak demonstrace a protestní akce skončí.
17. listopad, ať už jakkoliv, bude. A s ním i bilance demokracie, naší cesty ke štěstí a prosperitě a úvahy, zda patříme na Západ, či na Východ. Úvahy, co v naší zemi děláme špatně či dobře. Povzneseme-li se nad „pěnu dní“, kterou jsme nyní čeřili, lze říci něco, co by u té příležitosti lidé určitě měli slyšet?
Lidé by měli slyšet jasné slovo, a to nejlépe od premiéra, že s Čínou sice chceme přátelské, rovnoprávné a vzájemně výhodné vztahy, tak jako je mají třeba Německo, Rakousko či Holandsko, ale že naším životním strategickým a národním zájmem je členství v západních institucích: v Evropské unii a v Severoatlantické alianci. Naše civilizační, bezpečnostní, politická i hospodářská budoucnost závisí od spolupráce s členskými zeměmi těchto uskupení. Lidé by měli toto slyšet, protože mnozí byli v uplynulých týdnech neustálým omíláním frází ze strany politiků o „strategickém partnerství“ s Čínou znejistěni.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
