Nyní jsou snahy Sehnalové o to, aby Češi jedli potraviny se stejně kvalitním složením jako lidé v západní Evropě, v ohrožení. Do zákona zakazujícího dvojí kvalitu výrobků na evropském trhu, který Sehnalová v europarlamentu prosadila, se totiž podařilo protlačit příznivcům mírnějšího postupu větu, která má podle Sehnalové výrobcům „umožnit vymluvit se prakticky na cokoliv, včetně lokálních chutí“. Podle Sehnalové se nyní hraje o to, jestli se legislativně řekne, že je dvojí kvalita vlastně v pořádku.
Několik let bojujete za zrušení dvojí kvality potravin v Evropské unii: tedy výrobků druhé jakosti určené pro trh východní Evropy, ovšem v totožném balení jako stejné produkty první jakosti prodávané v západní Evropě. Nyní to ovšem vypadá, že vaše snaha spadne ze stolu a vše zůstane při starém. Hodnotíte to jako definitivní prohru?
Rozhodně ne. Proti dvojí kvalitě potravin bojuji nepřetržitě od roku 2011. Zpočátku se na mě v Bruselu dívali jako na blázna. Výrobci se dušovali, že žádná rozdílná kvalita neexistuje, po prvním srovnávacím testu, který jsem udělala, mi dokonce vyhrožovali soudy, pokud budu jmenovat konkrétní značky. Na totéž nepochopení jsem narážela u bruselských úředníků v Evropské komisi i u kolegů.
Zeptám se natvrdo a i ve světle nedávných kauz týkajících se polského masa nakaženého salmonelou. Jedí lidé v Česku odpadky?
Kvalitní potraviny jsou k dostání i u nás. Po zrušení jakostních norem, což byla podle mne velká chyba, si ale každý mohl začít vyrábět, co ho napadne. Běžný spotřebitel tak zůstal odkázán na malá písmena na zadní straně obalu, kterým je občas nemožné porozumět. Pokud se nenajde politická vůle kvalitu potravin skutečně systematicky řešit, nálepky potravinového smetiště Evropy se budeme zbavovat jen těžko.
Fotogalerie: - Šizení potravin podle EU
Budou moci firmy horší kvalitu produktů i nadále schovávat za argument „preferencí či chutí lokálního spotřebitele“?
V Evropském parlamentu se mi podařilo prosadit úplný zákaz dvojí kvality, který jakékoliv nepodložené rozdíly postavil mimo zákon. S tím ale nesouhlasili příslušní ministři zemí EU v čele s Německem a Rakouskem, kteří naopak do projednávaného zákona protlačili větu, která má umožnit výrobcům vymluvit se prakticky na cokoliv, včetně lokálních chutí. To je pro mě naprosto neakceptovatelné a chci to zvrátit.
Změní se z pohledu „šizeného“ českého spotřebitele vůbec něco? Budou alespoň firmy muset zboží druhé kategorie určené pro východní Evropu označovat?
To byla pro mne záložní varianta, pokud by neprošel úplný zákaz dvojí kvality. Jestli hodlají firmy i nadále vyrábět zboží dvojí kvality, ať laskavě o tom má spotřebitel na první pohled jasno z obalu výrobků. Výrobcům se to ale samozřejmě nechce přiznávat. Na zásah Evropské komise proto požadavek na povinné označování dvojí kvality za minutu dvanáct z textu vypadl, čímž se zákon stal naprosto bezzubým.
Podařilo se ve věci boje proti dvojí kvalitě potravin dobře mobilizovat a soustředit činnosti zemí tzv. Visegrádské skupiny, kterých se tato neférová záležitost týká nejvíce?
Státy V4 skutečně dlouho držely prapor bojovníků proti dvojí kvalitě. Účastnila jsem se jednání premiérů Sobotky, Fica, Orbána a Szydlové, na základě kterého se téma dostalo na stůl premiérů států EU a následně do projevu předsedy Komise Junckera. Není to jen otázka zemí V4. Na dvojí kvalitu si stěžují také občané Chorvatska, Bulharska či Rumunska a dalších zemí. V řadě z nich proběhly průzkumy, které dvojí kvalitu prokázaly. Předchozí práci ale na konci března shodili stávající ministři průmyslu a obchodu, kteří kývli na faktickou legalizaci dvojí kvality.
Našla jste pochopení či zastání u předsedy Evropské komise Junckera? Byla ze strany EK vůle s tou situací něco dělat? Vždyť to byl, pokud si pamatuji správně, právě Juncker, který řekl, že Češi mají právo na stejný obsah kakaa v čokoládě jako ostatní…
Rozlišujme, prosím, projevy a následné konkrétní činy. V otázce dvojí kvality vidím v činnosti Evropské komise dlouhodobý rozpor. V určité chvíli už bylo pro předsedu Junckera nemožné mávnout rukou nad vzrůstajícím tlakem zemí střední a východní Evropy, následné kroky ale ve mne vzbuzovaly větší či menší rozpaky.
Vrcholem pro mne bylo, když Komise na konci loňského roku předložila ministrům zemědělství ke schválení dokument, který mimo jiné uváděl, že značková potravina může obsahovat nekvalitní náhražky, aby si ji mohl dovolit i méně solventní zákazník. Ten ale nemá šanci se dozvědět, že kupuje šunt. Pan ministr Toman přijetí dokumentu vetoval, ale už jen fakt, že Komise něco takového předloží ke schválení, hovoří za vše.
Jakou roli sehrála eurokomisařka Věra Jourová?
Paní komisařka se tématu dvojí kvality zpočátku nechtěla věnovat, mé dřívější oficiální interpelace vůči ní odbyla tím, že o žádné dvojí kvalitě nemá povědomí. Po již zmíněném projevu předsedy Komise Junckera dostala politické zadání problém řešit, zahrnula dvojí kvalitu do návrhu směrnice o nekalých praktikách, za což jí patří dík. Neshodly jsme se ve způsobu řešení, já jsem byla pro radikálnější variantu. Lišíme se proto i v hodnocení toho, co se podařilo zatím dokázat. Na rozdíl od paní komisařky si nemyslím, že se již podařilo s dvojí kvalitou zatočit.
Angažovala se ve věci dostatečně ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková?
Dokdy bude trvat Evropská unie?Anketa
Působily v rámci procesu lobbistické skupiny ze strany výrobců? Jaké to byly?
Protože se tématu věnuji skutečně dlouho, měla jsem možnost mluvit s hodně výrobci a vnímala jsem, jak se jejich postoj k dvojí kvalitě mění, od popírání až po hledání někdy až absurdních důvodů, proč se zrovna ten jejich konkrétní výrobek liší. V momentě, kdy se na stole evropských institucí objevil legislativní návrh dvojí kvalitu regulovat, se lobbistické úsilí zesílilo a řadu argumentů výrobců jsem začala slýchat i od kolegů europoslanců, zejména z pravicových frakcí.
Jak silné zastání mají dle vašeho pohledu a zkušenosti s bojem proti dvojí kvalitě v Bruselu nyní korporátní zájmy velkých potravinových firem?
Na můj vkus až příliš velké. Jak jinak si vysvětlit, že mezi zeměmi EU se nenašla jediná, která by bouchla do stolu a řekla už bylo dost diskriminace našich občanů?! A proč Evropská komise shodila ze stolu můj požadavek na jasné označování dvojí kvality? I během závěrečného hlasování na výboru nás bylo pouhých sedm, kteří jsme legalizování dvojí kvality jednoznačně odmítli. Těžko pochopím, proč například i lidovecký kolega ze Slovenska hlasoval pro. Vadí mi, že se přes všechny ty řeči nakonec prosazují zájmy velkého byznysu.
Výrazně nižší platy, nižší životní úroveň, horší potraviny a výrobky, to je česká realita oproti západoevropským zemím. Jsou Češi a další země bývalého východního bloku v EU občany „druhé kategorie“?
Někdy je tak s námi jednáno. Konkrétně dvojí kvalita je příklad toho, jak zástupci západoevropských zemí absolutně nerozumí našim problémům a nevnímají symboliku dvojího metru.
Euroskeptické nálady v Česku v posledních letech posílily. Může tam být souvislost v tom, že si to, co jsem naznačil v předešlé otázce, třeba Češi uvědomují?
To je téma na samostatný rozhovor. Bruselské elity si pořád neuvědomují, že nás u jednacího stolu musí respektovat jako rovnocenné partnery a že máme právo říkat ne věcem, které se nám nelíbí. Předloni mne významný bruselský politický magazín Politico díky mé práci na dvojí kvalitě vybral mezi hlavní osobnosti, které ovlivňují dění v EU. Překvapilo je, že se vůbec našel někdo z východní Evropy, kdo dokáže přijít s tématem, které pak všichni museli řešit.
V médiích se často objevoval názor jistého komentátora typu, že je na vině špatné kvality potravin, které jsou v Česku na pultech, skutečnost, že jsou Češi „slevoví feťáci“ a v první řadě se dívají na cenu produktu. Myslíte, že je tento argument validní?
V nakupování ve slevových akcích jsme v Evropě spolu se Slováky skutečně na špici. Odmítám ale házet špínu na zákazníka. Jako sociální demokratka se ptám, proč za stejnou práci neberou čeští zaměstnanci stejné peníze? A jaká je cenová politika zahraničních supermarketů, které ovládly náš trh?
Jak si ve světle předešlého bodu č. 11 vysvětlíte to, že například ve Francii či v Německu je na pultech supermarketů prodáváno zboží (netýká se to všech produktů) takřka za stejné ceny jako v ČR ovšem s výrazně vyšší kvalitou? Přitom se jedná o země, jejichž obyvatelé mají výrazně vyšší kupní sílu než Češi.
Znovu musím zmínit cenovou politiku nadnárodních supermarketů. Při testování značkových potravin, které jsem nechala zpracovat, se ukázalo, že celý nákup 24 různých výrobků skutečně vyšel v Německu levněji než u nás. To je absurdní. Myslím, že je na čase důkladně se podívat na to, jakým způsobem prodejci tvoří marže. Není možné, aby český zemědělec dostal almužnu, zákazník se nedoplatil a veškerý zisk odtekl do zahraničí.
Během tiskové konference jste se nechala slyšet, že svůj boj proti dvojí kvalitě v rámci jednotného trhu EU nevzdáváte. Jaké budou vaše další kroky?
Během 24 hodin po odhlasování pro mne nepřijatelného textu na výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele jsem zmobilizovala europoslance z několika zemí a nasbírala jsem podpisy pro to, abychom se pokusili definitivní přijetí textu odložit a vrátit se k němu po evropských volbách, kdy snad bude větší politická vůle skoncovat s dvojím metrem v EU. Můj boj za kvalitnější potraviny pro české spotřebitele tímto rozhodně nekončí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
