Nyní jsou snahy Sehnalové o to, aby Češi jedli potraviny se stejně kvalitním složením jako lidé v západní Evropě, v ohrožení. Do zákona zakazujícího dvojí kvalitu výrobků na evropském trhu, který Sehnalová v europarlamentu prosadila, se totiž podařilo protlačit příznivcům mírnějšího postupu větu, která má podle Sehnalové výrobcům „umožnit vymluvit se prakticky na cokoliv, včetně lokálních chutí“. Podle Sehnalové se nyní hraje o to, jestli se legislativně řekne, že je dvojí kvalita vlastně v pořádku.

Několik let bojujete za zrušení dvojí kvality potravin v Evropské unii: tedy výrobků druhé jakosti určené pro trh východní Evropy, ovšem v totožném balení jako stejné produkty první jakosti prodávané v západní Evropě. Nyní to ovšem vypadá, že vaše snaha spadne ze stolu a vše zůstane při starém. Hodnotíte to jako definitivní prohru?

Rozhodně ne. Proti dvojí kvalitě potravin bojuji nepřetržitě od roku 2011. Zpočátku se na mě v Bruselu dívali jako na blázna. Výrobci se dušovali, že žádná rozdílná kvalita neexistuje, po prvním srovnávacím testu, který jsem udělala, mi dokonce vyhrožovali soudy, pokud budu jmenovat konkrétní značky. Na totéž nepochopení jsem narážela u bruselských úředníků v Evropské komisi i u kolegů.

Je nutné si uvědomit, že za tématem dvojí kvality nestojí žádná bruselská lobby, která by ho tlačila dopředu. Je to téma, kterým se opravdu nikdo zabývat nechtěl, protože posvítil na problém dvojího metru v EU. Systematickou prací, vlastními průzkumy, právními rozbory, ale i mnoha jednáními a často prohranými bitvami v hlasováních, kde jsem na dvojí kvalitu upozorňovala, se mi ale nakonec podařilo dvojí kvalitu dokázat – a nyní už i výrobci tvrdí, že potraviny, ale i například drogistické zboží, pouze uzpůsobují národním trhům. Teď se hraje o to, jestli se lobby velkých firem podaří do evropské legislativy prosadit, že je to vlastně v pořádku. Je to boj proti obrovské přesile a silným ekonomickým zájmům těch, kterých se to týká.