Bydlíte v Pottsville v Pensylvánii. Dolehly i k vám osobně současné masivní protesty v USA? Jak vlastně v poslední době popsat problém černošských nebo hispánských menšin v Americe? Stěžují si na bídu a diskriminaci, prezident Trump nicméně rád zdůrazňuje, že značné procento z nich ho volilo...
Vždycky začínám tím, že Spojené státy nejsou země, ale kontinent, a že třeba kulturní rozdíl mezi novoanglickým velmi liberálním Massachusetts a ortodoxní Oklahomou je podobný rozdílu mezi Dánskem a Maďarskem. Průměrného Američana lze tedy vyměřit se stejnou spolehlivostí jako průměrnou teplotu na zeměkouli.
Proto i vztahy a podmínky soužití se hodně liší nejen podle zeměpisné polohy, ale hlavně podle historického vývoje jednotlivých států. Jelikož jsou USA skutečným kotlíkem národů – byť v poslední době se spíše zdůrazňují jednotlivé přísady guláše než jeho výsledná chuť, jejichž politická struktura na rozdíl od evropské vznikla „zespodu“ z místních na sobě často zcela nezávislých komunit – je pochopení americké politické kultury pro Evropana nepřehledné a matoucí.
Nejjednodušší, ale moc neříkající, je dělení podle etnického původu. Bělochů – dnes označovaných za privilegované – je téměř 60 %, černochů asi 13,5 %. Hispánců (neboli Latinos), což je nesourodá směska Španělů a Portugalců všelijak zkřížených s domorodci a dovezenými černochy, které vlastně jednotí jen jazyk (byť Brazilců přichází do USA málo), je okolo 18 %. Ale ta čísla jsou velmi nepřesná, neboť se odhaduje, že je jich mezi 11 až 18 miliony ilegálních, a tudíž neregistrovaných. Zbytek etnika tvoří Asiaté a Indiáni (dnes indigenous people).
Psali jsme:
A jsou na tom všechny minority stejně?
Pracovití Asiaté mají tu smůlu, že jsou celkem dobře asimilovaní – a ty ostatní dvě menšiny jim závidí.
V roce 1992, kdy došlo k podobným nepokojům jako nyní, někdo natočil, jak policie zbila po automobilové honičce skutečného kriminálníka Rodneyho Kinga. První celkem nenásilné protesty na křižovatce, kde k tomu došlo, rychle přerostly v rabování, které se soustředilo na krámy vlastněné korejskými imigranty. Než se kalifornská vláda rozhoupala k zákroku a ulice obsadila Národní garda, Korejci ve dveřích obchodů postříleli asi 40 násilníků a Národní garda pak ještě deset. Násilnosti pokračovaly ještě do konce roku, který dodnes je rekordním v počtu 1900 vražd v Kalifornii.
Pak se pomalu rasové napětí snižovalo a zlom přineslo neblahé září roku 2001, které, jak tak v krizích bývá, Američany více sjednotilo. Pochopitelně, že rasová nerovnost zůstávala, ale nějak se začala přesouvat na druhou stranu. Ač si žádná univerzita už nemohla dovolit být čistě „bílou”, exkluzivně černošské univerzity měly tichou výjimku.
Výrazně k tomu přispěl i program „afirmativní akce“ – neboli pozitivní diskriminace –, jež silně připomíná kádrové bodování uchazečů o studium v socialistickém Československu. Namísto stranické příslušnosti se přisuzovaly žadatelům o studium body za tmavou barvu kůže. Stále to ještě nevedlo k nějakému vyhrocení nebo ke střetům.
A kdy došlo k tomu vyhrocení?
To bohužel začalo narůstat za vlády Baracka Obamy.
Psali jsme:
Můj vlastní zážitek. Pracoval jsem tehdy pro televizní stanici Z1 (dej jí pámbu věčnou slávu) a navštívil jsem jeden z prvních mítinků Baracka Obamy. Přiznávám, že mi byl tehdy svými vystoupeními v Kongresu velmi sympatický. Prosazoval například vyrovnaný rozpočet – což je první bod předvolebního programu, kterého se každý zvolený prezident vzdá, jen co pochopí, že za jeho vlády se dluh splácet nebude muset.
Přesné datum si nepamatuji, ale bylo to někdy v lednu, kdy Obama vystoupil v Harlemu a v projevu k většinou černošskému publiku zdůrazňoval, že s ním jako prezidentem končí rasismus, protože on je tím pravým smíchaným Američanem, napůl bílým, napůl černým.
Ale – na podobném vystoupení pod záštitou černošského kongresmana Rangella někdy v dubnu už vystupoval jiný Obama. Zjistil, že jeho míšenectví mu nedodá potřebné černošské hlasy, a najednou byl představitelem diskriminované menšiny, pro niž žádal spravedlnost (přeloženo výhody). Bělošská maminka se poněkud vypařila.
Fotogalerie: - Polední zastávka Nočních vlků
Takže Obama změnil rétoriku, aby si zajistil úspěch u menšin?
Tím se dostávám ke kořenům dnešního ublíženeckého rasismu.
Černoši z veliké většiny, přes 80 %, volí Demokratickou stranu – která až do konce šedesátých let byla stranou držící se segregace a jejíž „lidovou milicí“ ještě v padesátých letech byl KKK, jehož Velkým Čarodějem byl senátor Robert S. Byrd, velmi vážený a letitý člen Kongresu. Demokraté tehdy černošské hlasy (asi 11 %) potřebovali a v rámci tzv. velké společnosti cynického prezidenta Johnsona začali z černošské menšiny pomalu vytvářet vrstvu obyvatel závislou na státu.
Rychle se zjistilo, že v očekávání podpory od státu nehraje barva kůže roli – a k demokratům se nahrnula i ekonomicky nevýkonná a neuspokojená bílá spodina, která nahradila slábnoucí odborové organizace.
Demokratická strana se rychle rozpadla na dvě větve – na podporované a hýčkané voliče, a na manipulující liberály koketující se salonním socialismem. A tak je to i dnes.
Veškerá nenávist pokrokářů vůči Trumpovi pramení z jeho snahy omezit to, co stát enormně zadlužuje – což je jednak přebujelá byrokracie, a nynější sociální systém, který nevede příjemce k zodpovědnosti a k hrdosti za svou soběstačnost a společenský a ekonomický vzestup.
Tady je zajímavé, že největší antagonismus panuje mezi konzervativní vzdělanou černošskou vrstvou a právě těmi závisláky na podporách.
A co třeba takoví Hispánci?
U Hispánců je to podobné. Je obrovský rozdíl mezi kubánskou „castrovskou” emigrací včetně potomků, která je vyloženě konzervativní – pak první generací legálních a asimilovaných přistěhovalců z Mexika a jejich potomků (senátor Cruz), která je také převážně konzervativní, a tedy republikánská – a příhraniční menšinou námezdních dělníků s velmi nízkou vzdělaností, emigrantů ze Střední Ameriky (dnes žije v USA více Salvadorců než v El Salvadoru), kteří většinou patří do tábora demokratů.
Pokud ekonomika šlapala, příslušníci menšin si stále polepšovali. Začalo to už za Obamy po finanční krizi – ale za prezidenta Trumpa se nezaměstnanost těchto menšin dostala na nejnižší čísla od doby, kdy se vůbec začala měřit, a jeho popularita i u těchto menšin výrazně poskočila.
Nelze popřít, že sociální a ekonomická nerovnost stále existuje, z mnoha příčin, školstvím (tedy vzděláním) počínaje; ale v žádném případě to není sankcionovaná diskriminace nebo, jak se teď módně tvrdí, systémová diskriminace. Bohuže,l k největšímu vykořisťování dochází u prakticky bezbranných ilegálů a u téměř nevzdělaných a jazykově nevybavených přistěhovalců, které nemilosrdně obírají ti úspěšnější z jejich etnické komunity.
Pokud jde o současný případ mrtvého George Floyda a následné rabování, o čem to pro vás svědčí? Jakou zprávu o Americe v tom vidíte?
Přiznávám, že mne rozsah nepokojů (i když je to v mnoha případech slabé slovo) překvapil. Zabití George Floyda je nešťastná událost a plně padá na hlavu policisty Chavina a jeho kolegů. Za úmyslnou vraždu to nepovažuji. Je to podle mne nedbalostní zločin zaviněný bezohledností a nekompetencí. Dokud nebudeme znát výsledky oficiálního vyšetřování, nemá cenu o tom spekulovat. K obvinění došlo na základě dvou videí rozšířených nejprve po sociálních sítích. V časovém sběru však dost chybí. Jasné je, že policisté si ověřili Floydovu pestrou kriminální minulost, a proto asi jednali daleko bezohledněji než s jiným občanem. Etnicita podle mne nehrála rozhodující roli.
Co je pro mne zlověstnou novinkou, je neuvěřitelná manipulativní moc sociálních sítí. Jakákoliv informace bez ohledu na její spolehlivost se šíří rychlostí exploze, které žádný byrokratický systém, byť sebepružnější, nemůže stačit. V tom vidím pro současnou společnost závislou na zlomkových a nepodložených informacích publikovaných kdekým největší nebezpečí. Svým dílem k tomu přispívá i prezident Trump pětiřádkovými „tweety”. O Floyda šlo možná ještě v Minneapolisu, ale v New Yorku nebo Atlantě už skoro ne. A vsadím se o láhev Laphroaigu, že většina rabujících ani nevěděla, kdo Floyd byl. Snad až na toho, který před Macy’s v New Yorku přijel rolls roycem, aby si ukradl nové kecky nebo co měl v těch krabicích, s nimiž odjel. Aspoň toho, doufám, NYPD dopadne. (Jestli se dá zavřít, až zčerná, si netroufnu odhadnout).
Druhým rysem, který mne znepokojuje a který přispívá ke konspiračním teoriím, jimž se snažím vyhýbat, je politický přístup měst ovládaných demokraty na rozdíl od těch s republikánskými vládami. Znovu připomínám, že v americké decentralizované společnosti, kterou navíc prezident Trump podporuje – a pokud má tu moc, i prosazuje – jsou pravomoci vedoucích jednotlivých státních institucí podstatně větší než v Evropě. Troufám si tvrdit, že guvernér kteréhokoliv amerického státu (a jeho vláda) mají větší pravomoci a nezávislost než vlády mnoha států EU. Neschopná vláda v New Yorku z obavy nařčení z rasismu v podstatě nechala lůzu beztrestně rabovat, zatímco guvernérka Jižní Dakoty předem obsadila strategická místa Národní gardou, takže až na nepatrné výjimky k rabování nedošlo a už vůbec ne ke žhářství. Podobně zakročila černošská starostka Atlanty, která to měla podstatně horší už pro velikost populace města, takže ani tam k rabování v rozsahu Manhattanu nedošlo.
Ovšem nedokážu si v hlavě srovnat neskutečné pokrytectví politických a tzv. intelektálních elit.
Zatímco Floydův bratr vyzývá spoluobčany, aby se vyvarovali násilí, žhářství a rabování, starosta Minneapolisu klečí u rakve a vzlyká do roušky, ač by měl brečet sám nad sebou, protože proti rabující lůze včas nenasadil policejní jednotky, a ta vypálila a vyrabovala ulice s obchody převážně vlastněnými černošskými majiteli. Nepomohly jim ani cedule na výkladních skříních „Černošský byznys”. (Jen si zkuste představit, že by se někdo v Americe opovážil vyvěsit ceduli „Bělošský byznys” – byl by označen za rasistu, a ještě po jeho vnucích by univerzity a luxusní ulice plivaly.).
Podobně v Los Angeles si klekl starosta na chodník a hanbil se za svoje bělošství.
Na YouTube koluje skoro dvouhodinové video jakéhosi Ramona, který nutí bílé dívky, aby před ním poklekly a odprošovaly za svá „bílá privilegia”. Pokud to neudělají, pronásleduje je a pokřikuje na ně, že jsou rasistky. A ty dívky poklekávají a MeeToo, místo aby řvala v protestech, mlčí. Do hlavy se mi to nevejde. Pokud tohle je zpráva pro Ameriku, pak je velmi nevlídná.
Prezident Trump si stěžuje na „liberal bias”, pokud jde o americká média. Projevil se tento jev i v daném případě? A lze souhlasit s označením organizace ANTIFA coby organizace teroristické?
Pokud jde o tzv. liberální media – raději je nazývám pokrokářskými s lehkou ironií, protože liberální, tedy vztažené ke svobodě a zejména svobodě projevu, v nich není nic – z nich nenávist k prezidentu Trumpovi jen prýští. A to už od okamžiku jeho zvolení. Bohužel těchto nenávistných sdělovacích prostředků je dnes většina a mezi nimi i ty, které patřívaly k vyváženým a převážně objektivním „honícím psům“ demokracie. Platí to o hlavních denících s výjimkou Wall Street Journal, všech celonárodních televizních stanicích s výjimkou FOX News (byť ta je nejsledovanější) a asi tak 50 % rozhlasových stanic. FOX News v rámci objektivity a evidentně na nátlak Murdochových potomků a jejich „liberálních manželek” zve hosty z bašt pokroku. Nevadí mi to, ale docela to stačí.
Jaké to má příčiny?
Prapříčinou je skutečnost, že tito lidé, před čtyřmi roky skálopevně přesvědčení o vítězství Hillary Clintonové, odmítli tuto politickou prohru přijmout, smířit se s ní a hledat ke konzervativním a středovým voličům jinou cestu než totální odmítnutí všeho, co Trump reprezentuje. Podlehli přesvědčení, že jelikož jsou voličů demokratů asi dvě pětiny oprávněných amerických voličů, že ho mají na talíři. Jsem přesvědčen, že Trump zaskočený svým zvolením neměl připravený scénář, jak poražený tábor oslovit a k jakým kompromisům, bez nichž to v politice nejde, až ustoupit. Osobně si myslím, že ani většina z jeho voličů od něj moc nečekala, protože vypustit byrokratický rybník vládního Washingtonu, jehož pomalu a nákladně bublající bahno se usazovalo za všech prezidentů, je úkol sisyfovský a i podle mne, zarytého optimisty, během jedné politické generace neuskutečnitelný. Trump za ním jde jako buldok.
Donald Trump bývá v Evropě líčen jako nevzdělaný a neschopný pitomec, který se během krize kolem covidu-19 zcela znemožnil. Jaké hodnocení byste nabídl vy?
Významný faktor, velice emociální, který protitrumpovské voliče a značnou část tradičních republikánů odrazuje, je Trumpovo často probleskující buranství. Zkušený politik je v přijímání osobních útoků, lživých obvinění a bulvárních nesmyslů jako houba. Prostě to nasaje a jde dál. Ne tak Trump. Na každý útok odpovídá nejen protiútokem, ale násobí ho (v američtině se říká „double-down“), a to často nevybíravě. Akademické intelektuály a tradiční konzervativní novináře, jakými jsou třeba George Will a Bill Kristol, pak přímo uráží poměrně chudičká Trumpova slovní zásoba, nadměrné používání superlativů a poněkud drsný smysl pro humor. Přiznávám, že i mně to nedalo a v těch dlouhých covidových tiskových konferencích jsem mu počítal slova jako fantastic, fabulous, phenomenal a tremendous. To poslední suverénně vyhrálo. Někdy ho během necelé hodiny použil až dvacetkrát. Jeho smysl pro humor je mi bližší. Skutečně jen blbec nebo umanutec si může myslet, že výzvu s injekcí Cloroxu (něco jako Savo) do žil myslel vážně. První vážné vyšetřování „ruského spiknutí“ spustilo Trumpovo zažertování, kdy vyzval KGB, aby našla těch 33 000 ztracených e-mailů Hillary Clintonové, že jí bude DNC (ÚV Demokratické strany) vděčný.
A ta Antifa? Jak na ni pohlížet?
Vyhlášení Antify za teroristickou organizaci považuji za trochu přehnané. Je to podle mne volné anarchistické sdružení ničitelů a rozvratníků, zapálených bojůvkářů proti kapitalismu a americkému imperialismu. Tenhle slovník jsem už skoro zapomněl. Pokud se neprokážou nějaké významné finanční toky a centralizované organizování akcí (známé a zatím poněkud fiktivní Sorosovy miliardy), je podle mne Antifa méně nebezpečná než Black Lives Matter, která má velké finanční zázemí právě v pokrokářských intelektuálských kruzích – významným je Hollywood –, které si tak kupují odpustky za portugalské a arabské obchodníky s otroky před dvěma sty lety. MLB má ve svém programu získat jako odškodnění od americké vlády pro každého černocha asi 300 000 dolarů (ta částka a podmínky vyplácení se často mění).
Co na takové návrhy říkají voliči?
Právě pro takové výstřelky se změnilo složení Trumpovy voličské základny, která se nakonec podstatně lišila od tradiční Republikánské strany. Miliardáře Trumpa volil hlavně proletariát a nižší střední a podnikatelská třída, která už měla dost byrokratického šněrování. Já jsem od Trumpa očekával a doufal jen ve dvě změny – v doplnění Nejvyššího soudu konzervativními soudci v dosažení energetické nezávislosti USA, díky níž se mohou odpoutat od Středního východu bez velkých politických úliteb. To bohatě splnil.
Navíc jmenoval už přes 160 konzervativních, raději jim říkám ústavně-tradicionalistických, soudců do nižších federálních soudů. Potěšil mne odstoupením od Pařížských civilizačně sebevražedných dohod, snížil korporátní daně na konkurenčněschopnou úroveň, takže se americké korporace začínají vracet nazpátek do USA a peníze zaparkované v daňových rájích se znovu začaly investovat doma. Zrušil řadu obamovských nesmyslných exekutivních příkazů, jimiž Obama, zejména v době, kdy neměl většinu v Kongresu, vládl (prezident nemůže rušit Kongresem schválené zákony, ale exekutivní příkazy svých předchůdců, ano a toho Trump bohatě využil.)
Je toho daleko víc na jiný článek. Takže rozeznávám Trumpy dva – Trumpa showmana, který mluví (občas se zdá, že i z cesty), a Trumpa šéfa velmi výkonné administrativy, která dotáhla zemi do hospodářské, bezpečnostní a sebevědomé úrovně, jaká Americe už chyběla. Z tohoto úhlu jsou epidemie COVID-19 a vražda nijak nepolepšeného kriminálníka Floyda pro Demokratickou stranu, její voliče a agitátory darem z nebe.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
