Před týdnem představený konsolidační balík Fialovy vlády zahrnuje mimo jiné zvýšení DPH u čepovaného piva a zvýšení spotřební daně z lihu o deset procent v roce 2024 a o pět procent v každém roce 2025 až 2027. Mívá zdražení alkoholu v Česku dopad na množství jeho konzumace?
Záleží na tom, jestli jde o skokové zvýšení a jak je velké. Když to zvýšení není výrazné, tak se nic moc neděje. Jakmile je to skokové zvýšení, tak ano. Na pivu byla jen jediná výjimka ze základní sazby, a to sudové pivo v hospodách. Na ně se snížila DPH za minulé vlády na úroveň léků, takže nynější krok je jen napravením nějakého nesmyslu, který si populisticky usmyslel Andrej Babiš. Já jsem proti tomu byl už tehdy, když to říkal v Sobotkově vládě. Jako národní koordinátor jsem reagoval dost ostře, ale poté, co to Sobotka nepřipustil, to udělali v té další vládě. Přitom nedává smysl nechávat DPH na úrovni léků.
U tichého vína zůstala nulová spotřební daň, což se přičítá vlivu vinařské lobby a jihomoravských poslanců. Je opodstatněné, aby nešumivé víno mělo ve srovnání s ostatním alkoholem tuto výsadu?
Je třeba říci, že u problémových pijáků vedou levná vína, čúča a podobné pití. To není ta běžná produkce vinařů někde na jižní Moravě, to je zase něco jiného. Jde o opravdu levná vína kolem osmnácti korun. Když máte litr vína a litr piva, tak ve vínu je alkoholu víc. Člověku, který je na alkoholu závislý, se tedy vyplatí koupit si za tu cenu víc alkoholický nápoj třeba v PET lahvi. To frčí obzvlášť u lidí, kteří potom končí třeba bez zaměstnání, nakonec i bez přístřeší, nebo i u duševně nemocných lidí, kteří to pijí. Jinak je to v běžné populaci dost rozložené. Stále jsme země pivařů, to určitě ano, ale problémové pití se hodně přesunulo k vínům v plastu.
Česko se drží stále v popředí všech žebříčků, které vyjadřují spotřebu alkoholu na jednu osobu. Od vinařů ale v poslední době slýcháme, že konzumace vína především u mladých klesá. Jaký je tedy aktuální trend?
V reálu je to tak, že v celé Evropě klesá jak užívání návykových látek nelegálních, tak i alkoholu a cigaret. Platí to i pro Českou republiku. Ale klesá to u nás jen takovým tempem, že pořád zůstáváme na jednom z prvních míst, což je samozřejmě problém. Existuje studie, která se už od 90. let opakuje každé čtyři roky v 35 zemích. Jde o studii ESPAD, což je největší celoevropská studie zaměřená na užívání návykových látek mezi dospívajícími, a je proto důležitým zdrojem dat pro sledování trendů v čase mezi šestnáctiletými. Koordinují to Švédové a celé roky to podle studie vypadá tak, že v alkoholu a tabáku jsme na tom u šestnáctiletých špatně.
Spotřeba alkoholu v ČR v letech 2012 až 2021. Zdroj: ČSÚ
Čím si vysvětlujete pro někoho možná nečekaná čísla vyjadřující klesající zájem o alkohol po celé Evropě?
Protože jsme tím byli také překvapeni, tak jsme se vyptávali dál, díky čemu se to děje. Ukázalo se, že je to díky zásadní změně stylu života, díky sociálním sítím. Mladí lidé jsou každý den v průměru až čtyři hodiny na sociálních sítích, takže se změnilo takové to tradiční chození ven, pobývání s partou, chození do hospody a pařba. Ne že by se to vůbec nedělo, ale frekvence se výrazně snížila právě díky tomuto. Proto jsme v Národním monitorovacím středisku pro drogy a závislosti při Úřadu vlády vypracovali další studii o digitálních závislostech, která byla nedávno předložena vládě. A ta ukazuje, že je opravdu patrný rozdíl v tom, jak mladí lidé tráví volný čas dnes a jak ho trávili dřív.
Psali jsme:
Na jednu stranu nižší konzumaci alkoholu u mladých určitě vítáte, ale není to tak trochu z deště pod okap, tedy únik z jedné závislosti do druhé? Nebude to mít stejný, ne-li horší dopad na závislé mladé?
Upozorňujeme na to, že ten fenomén – závislost na sítích – existuje, že je výraznější, než se zdá, ale nevíme, co všechno se bude posouvat. Ale už například dnes víme, že to způsobuje hodně velkou změnu v množství pohybu mladých lidí a přibývání na váze. S tím mohou v pozdějším věku potom souviset nemoci, které by nepřišly, kdyby se ti lidé v mládí pohybovali. Ale to jsou všechno věci, které ještě nedokážeme úplně odhadnout, co všechno budou znamenat. Sice víme, že se u mladých množství pohybu výrazně zmenšilo, ale jaký to má vliv na mozek, na soustředěnost, na náladu, na sociální vztahy, je zatím v otaznících.
Zatímco v desítce zemí, kde se konzumuje alkoholu nejvíc, patříme bohužel stále ke špičce, náš západní soused pořadím klesá. Jak se mu to daří?
Německo dalo v poslední době hodně peněz do prevence, proto se zlepšují, přitom kdysi bývali v tomto pořadí výš než my. Samozřejmě nestačí jen mediální kampaň sama o sobě, obzvlášť třeba jednorázová, ta nemá žádný dlouhodobý dopad. Víme, že prevence musí mít několik systémových opatření. U mladších to je něco, čemu říkáme specifická indikovaná prevence, při níž se zaměřujeme na rizikové skupiny a rizikové děti ve školách. Nepracuje se s nimi tak, že se někde něco přednáší, ale pracuje se tam, kde vidíme ty rizikové skupiny, pracuje se s kontextem toho žáka, rodiny a okolí. To je jedna část. V té druhé jde o to, zapojit i různé odborníky, s nimiž se ti mladí lidé potkávají, ať jsou to pediatři či jiné typy dětských lékařů. Když to vyslovím, tak si vždy představuji, jak se pediatři, kterých je strašně malinko, děsí, že po nich ještě budeme chtít odpovídat na nějaké dotazy, nebo dokonce chtít vyšetření.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Jak o škodlivosti alkoholu přesvědčit veřejnost, když veřejné mínění v Česku je k jeho konzumaci hodně tolerantní a liberální?
Samozřejmě že se práce s veřejností nedá opomenout. Většinou je třeba ji zaměřit na informování dospělé populace a hlavně rodičů, jak zacházet s těmito situacemi a jak je nepodceňovat. Další věcí je vymáhání zákona, protože není snad země v Evropě a možná snad ve světě, která tak laxně přistupuje k tomu kontrolovat zákaz prodeje alkoholu osobám do osmnácti let. Ani jižní státy nemají taková hrozná čísla.
Čím proti tomu zkoušíte bojovat?
Před časem jsme začali provádět kampaně společně s Českou obchodní inspekcí, pořádkovou policií a živnostenským úřadem, kdy jsme o víkendu prověřovali restaurace. A dopředu jsme řekli, že přijde vlna kontrol, zveřejnili jsme to v médiích, aby s tím personál v restauracích počítal, no a pak následovaly ty kontroly. Když jsme s tím začali, tak osmdesát procent restaurací mělo nálezy, že se v nich alkohol naléval mladistvým. Ale po několika letech to spadlo na čtyřicet procent, tedy o polovinu. To je výsledek, který jsem ani nečekal.
K alkoholu se ale mladí lidé nedostávají jen v restauracích, ale i v obchodech. Jaká tam je situace?
Před pár lety jsme společně s ČOI dělali kontrolní nákupy v obchodních řetězcích, teď to chceme s policií a ČOI intenzivněji zopakovat. Nákupy jsme u řetězců prováděli v pěti městech a všechny kromě Lidlu, který to má ošetřené, propadly. A to jsme opravdu vybrali patnáctileté herce, aby to bylo jasné. Patnáctiletá dívka si dala do košíku alkohol z regálu, pak láhev položila na pás a ještě si řekla o cigarety, pro které se prodavačka musí natáhnout. Přesto jí to skoro vždy prošlo. Výjimkou byl jen zmíněný Lidl, u něhož v pěti městech propadla jen jediná prodavačka. Měli jsme to natočené a zástupce těch řetězců jsem si svolával. Zajímalo mě, proč u jednoho to jde. V Lidlu to vycházelo už od generálního ředitele, který si na tom opravdu dával záležet, že prodej alkoholu mladistvým rozhodně nechce. Proto tam měli celou řadu opatření včetně toho, jak pracují s pokladnou. Kdežto ty ostatní hlavně zajímá, aby se nevytvářely fronty u pokladen. A ve chvíli, kdy se začnete ptát na občanku, tak je tam fronta a počítáte vteřinky. Ti zaměstnanci tam sedí nějaké hodiny a buďto jich tam máte pět, nebo jich tam máte sedm podle toho, jak v těch konkrétních hodinách jsou návaly. A firmy penalizují pokladní spíš za tu frontu, než že je penalizovaly, že si neřeknou o občanku.
Mladé k začátkům s alkoholem kromě kamarádů často přivede i šikovně zvolená reklama. Jak její dopady hodnotíte?
Třeba pivovarský průmysl si nedovolí cílit reklamu na mladé a dospívající. Naopak průmysl likérů a tvrdšího alkoholu používá reklamy, které jsou vyloženě zaměřené na noční zábavu a mladé lidi. A u těch, co v nich vystupují, nevíte, jestli jim je sedmnáct nebo dvaadvacet. Třeba pivaři mají ve svém etickém kodexu, že v jejich reklamě nesmí hrát herec, který vypadá mladší 25 let. Ne že je, ale že vypadá mladší 25 let. Zato když vidíte reklamy na některé drinky, tak tam je erotický podtext a je to zaměřené na lidi, kteří začínají experimentovat v životě a alkohol a sex, to jde dohromady. Takže je poznat, že to je zaměřeno na dospívající. I když jsem viděl i spot, o němž dokonce nevím, jestli není proti zákonu, protože z něj jakoby vyplývá, že pivo provází člověka od malička až po stáří. To jsou takové věci, které mohou projít v České republice.
Co by se třeba v napravujícím se Německu nemohlo objevit v médiích, ačkoli u nás se nad tím nikdo ani nepozastaví?
Kdysi jsem upozornil na to, že na závěr soutěže SuperStar dostala vítězka, které bylo sedmnáct let, v přímém přenosu nalité šampaňské. Mě to třeba nepohoršuje, ale vím, že v Německu by se to nestalo. Je na jednu stranu milé, že jsme liberálnější a nepřeháníme ty věci, ale na druhé straně to svědčí o tom, že ta atmosféra je nějaká a že se musí vůči mladistvým změnit. A to tak, že to půjde z různých informačních kanálů. Důležitá je také včasná detekce, což znamená práce v nočním životě, práce s dospívajícími, „když máš problém, tak se obrať“, „když mají problém rodiče, tak se obrať“ a tak dál. Tedy práce s takovou tou prevencí opíjení se. Jedna věc je si udělat experiment a zkusit si alkohol, druhá věc je se pravidelně opíjet. A to jsou všechno věci, s nimiž se dá pracovat a jsou na to metody. Ale všechno to stojí nějaké prostředky a lidské kapacity.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Karel75
