Pobaltí je nám dáváno za vzor demokracie, podnikání, ekologie a já nevím čeho všeho dalšího, a najednou od vás slyším pravý opak...
Představuji zemi, která vstoupila do EU, která je pokládána za těžiště svobody, mezi jiným také svobody slova. Ale už samotná moje přítomnost v ČR ukazuje, jak jsou tato slova „omezená“. Jsem tady místo jiného novináře. Novinář Alexandr Gaboněnko, obhájce lidských práv, je v současné době trestně stíhán a musel podepsat, že neopustí zemi. Jsem vlastně číslo čtyři, protože Gaboněnka měl nahradit Jurij Alexejev, ale ten je v obdobné situaci. Je trestně stíhán podle několika článků trestního zákoníku a také nesmí opustit zemi. A Berezovská jela do Bruselu, a jsou proti ní konány úkony trestního stíhání. Jela do Bruselu a zastavila se skupinou dalších lidí ve Varšavě, kde uspořádali protestní akci před lotyšským velvyslanectvím na podporu Jurije Alexejeva, který byl 24. listopadu zatčen. Tato akce přispěla k tomu, že soud nepřijal žádost policie o jeho zadržení na dva měsíce a byl nyní propuštěn.
Tím vám dokumentuji výrazný příklad omezování svobody slova v Lotyšsku. Bylo mu sděleno obvinění ze šesti trestních článků, mezi kterými je podněcování k rasové nenávisti. Další je údajné přechovávání střeliva. Při jedné z domovních prohlídek bylo objeveno v lampě na stropě. Pak je obviněn za přechovávání dětské pornografie, což bylo podloženo fotografiemi jeho koupajících se dětí. Velkým problémem je nedávno schválený trestní článek o podpoře akcí cizího státu. Tím státem je pochopitelně míněno Rusko. Jakákoliv kritika Lotyšska může být tedy hodnocena jako pomoc akcím Ruska proti Lotyšsku.
Takže tento novinář si v Lotyšsku „ani neškrtne“… A to doslova...
Nejhorší je, že Alexejev až do soudního procesu má zakázánu novinářskou činnost. To, že jinde žurnalistika přechází do internetu, v Lotyšsku příliš nefunguje. Založil internetovou platformu, která byla zcela svobodná, na které každý mohl zveřejnit svůj článek a zároveň všichni měli naprostou svobodu, aby komentovali články jiných a kladli autorům otázky. Jurij Alexejev až do soudu nesmí fungovat na tomto portálu, nesmí být v kontaktu s technickým správcem portálu, tedy fakticky byla zakázaná činnost této platformy.
Psali jsme:
Jak se to ale všechno semlelo? Může za to nová studená válka, ekonomické potíže nebo co ještě dalšího?
Já jsem si zformuloval takové tři teze. Omezování svobody slova začalo již na úsvitu nynější lotyšské samostatnosti, ještě za sovětských dob, na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy odpůrci Sovětského svazu zaujali nejvýznamnější pozice ve sdělovacích prostředcích. Nabytím nezávislosti – někdo říká obnovením nezávislosti Lotyšska – v roce 1991 toto omezování začalo být stále nápadnější a systematičtější. Omezování svobody slova se zostřovalo podle toho, jak se zhoršovala ekonomická situace v zemi. Zároveň s nárůstem problémů a třenic mezi ruskojazyčným a lotyšskojazyčným obyvatelstvem v zemi. Rozšiřováním vnitrostátních konfliktů a konfrontace mezi Západem a Ruskem.
V posledních čtyřech letech za plíživé ukrajinizace Pobaltí nastala situace, kdy mocenské orgány přešly od omezování přímo k zakazování. Tato válka vyvrcholila na podzim minulého roku, kdy se vláda rozhodla likvidovat vzdělávání v ruštině. Obávám se, že není daleko doba, kdy bude svoboda slova zadušena.
Můžete nám vysvětlit pojem „neobčané“? Tento zvláštní relikt se vyskytuje v Pobaltí, a když na něj někdo upozorní, je okamžitě hystericky onálepkován jako strůjce prokremelské propagandy.
Jak je známo, 15. října 1991 vzniklo usnesení Nejvyššího sovětu Lotyšské SSR, který tehdy ještě zvolili všichni voliči v republice. Obyvatelstvo bylo rozděleno na dvě skupiny – občanů, kteří měli zdědit své občanství od občanů předchozího lotyšského státu z roku 1940, a druhou skupinou byli lidé, které toto dědické právo neměli. Těmi „neobčany“ se stala třetina obyvatel republiky, kolem 700.000 lidí. Rozdíly mezi právním postavením občanů a „neobčanů“ v jednom okamžiku čítaly přes 130 položek. V důsledku společenského boje se podařilo snížit množství těchto rozdílů na něco přes 80. V důsledku jednak přirozeného vymírání a v menší míře také procesu naturalizace nyní počet klesl počet „neobčanů“ na něco přes 200.000. Problém ale nadále existuje a vyhovuje těm, kteří jsou u moci, protože to stále zajišťuje, že celá tato skupina nemá možnost se zúčastnit voleb ani obecních, ani celostátních, ani do europarlamentu.
To mne šokujete. Představa, že bychom u nás nějaké minoritě vzali volební právo, to by vyvolalo reakci jak z „hvězdných válek“… Z druhé strany to může být doutnající bezpečnostní riziko – ovšem zaviněné vaší zemí…
Myslím, že ten problém bude dále existovat až do okamžiku, kdy poslední „neobčan“ opustí tento svět. Právě v těchto dnech se konalo každoroční fórum menšin v Lotyšsku, kde zazněla iniciativa, jak odstranit tento status „neobčanů“ tím, že člověk sepíše prohlášení, žádost, že chce skončit s tímto statutem „neobčana“. Ti, kteří si nezvolí občanství Lotyšska, ať si zvolí nějaké jiné země a tím tato kategorie zmizí. Myslím, že jde ale o takový demagogický fígl a že se tato iniciativa dále rozvíjet nebude. Proč si to myslím? Vloni na podzim přednesl prezident iniciativu s tím, že automaticky by měly občanství dostávat nově narozené děti „neobčanů“. Jednalo by se o desítky takových případů. Například v letošním roce by se to týkalo pouhých 18 lidí. Jenže tuto iniciativu vládnoucí strany ihned zardousily a vystoupily s protiiniciativou: likvidací vzdělávání v ruštině, což se také uskutečnilo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
