_635695218695824229.JPG&id=73504)
Minulý týden zaútočily Spojené státy spolu s Francií a Británií na Sýrii. Co na splnění hrozeb ze strany Donalda Trumpa říkáte?
Podle mne to byl varovný signál, že chemické zbraně se nemají používat, nota bene proti vlastnímu obyvatelstvu. O tom útoku byli Rusové informováni a Rusové o tom samozřejmě informovali Syřany. Spojené státy prostě chtěly vyslat silný varovný signál a minimalizovat jakékoliv ztráty na lidských životech. Tuším, že chtěli zasáhnout jen určité cíle, které mají strategický a vojenský charakter. A to je celé. Já si myslím, že podobně to udělal Trump někdy před rokem, když Bašár Asad použil chemické zbraně také. Takže je to standardní postup Spojených států, které se do toho konfliktu v Sýrii jinak příliš neangažují, až samozřejmě na určité výjimky, jako je boj s Islámským státem. V tomto případě opět udělaly výjimku, a to proto, že Bašár Asad s největší pravděpodobností opět použil chemické zbraně proti svému vlastnímu obyvatelstvu. A to prostě Američani, a řekněme i část mezinárodního společenství, tolerovat nechce.
Zeman jel na sjezd KSČM a nejel na pohřeb kardinála Berana. Jak se k tomu stavíte?Anketa
Vy sám ale říkáte, že s největší pravděpodobností použil. Zatím to ale není zcela jasné, co se v Dúmě opravdu stalo. Rusko například tvrdí, že tento chemický útok byl zinscenovaný. Co na to říct?
To tvrdí Rusko. Rusko také tvrdí, že nám tady v roce 1968 bratrsky pomáhalo proti imperialistům. Co má také Rusko jiného říkat? Prostě, vlastně jediný, kdo tam má tyto zbraně a kdo je podle rozvědek hned několika států použil i v tomto případě, je Bašár Asad, který k tomu má kapacity a možnosti. A já si nemyslím, že by se hned několik zpravodajských služeb a hned několik zdrojů mýlilo. Víte, s předložením důkazů je to problém… Když jde o zpravodajské záležitosti, tak předložíte důkazy a vaši zpravodajci budou zítra mrtví. Takže oni je prostě nechtějí ohrožovat. Což je logické. Tak by se v této situaci zachovalo určitě i Rusko. Tento požadavek je tedy ze strany Ruska úsměvný. Navíc mezinárodní společenství Spojené státy, Francie, Británie, a to je strašně důležité, chtělo nezávislou komisi, která by urychleně prošetřila nejenom to, jestli ty zbraně byly použity, ale také kdo je použil. A tomu se Rusko bránilo. A Syřané samozřejmě ústy Ruska také. Rusové se to snažili kamuflovat tím, že připustili přítomnost mezinárodní organizace, která to monitoruje. Ale tato organizace neidentifikuje toho, kdo ty chemické zbraně použil, toho viníka, toho agresora, ale pouze říká, jestli byly, nebo nebyly použity chemické zbraně. A v tom je obrovský rozdíl.
Takže prostě máme nějaké informace. I vaši čtenáři si musejí uvědomit, že informace máme zaprvé veřejné – ty máme všichni a máme je z nějakých zdrojů. A ty zdroje jsou někdy velmi dobře informovány, někdy hůře, někdy jsou velmi odborné a korektní a přesné a někdy jsou přímo lživé a mohou sloužit vyloženě k matení. A už záleží na každém, jak si to vyhodnotí. A my s tím pracujeme.
No a samozřejmě pak jsou informace, které nejsou úplně veřejné. A já předpokládám, že členové naší vlády, paní Šlechtová, pan Stropnický, takové informace mají. A byť na hnutí ANO v mnoha ohledech nespoléhám, tak si myslím, že v tak závažné věci, když jde o mezinárodní bezpečnost, nebudou fabulovat. A že se ta jejich vyjádření opírala právě o informace, které běžný smrtelník nemá. Jejich vyjádření byla velmi ostrá. Podle mého názoru vše velmi pečlivě konzultovali s naší ambasádou v Damašku. My jsme totiž v jedinečném postavení. My jsme jediná země EU a řekněme i toho takzvaného západního společenství, pokud tam Českou republiku zahrneme, která tam má funkční zastupitelský úřad. A konkrétně naši ministři zahraničních věcí a obrany podle mne své výroky mají prokonzultované a mají podstatně lepší informační zdroje než celá řada dalších zemí. Koneckonců paní velvyslankyně v Damašku byla panem prezidentem Zemanem vyznamenaná za přínos v diplomacii. Já si nedokážu představit, že by paní velvyslankyně v tak závažné věci něco zatajovala, fabulovala… Nebo pokud by to bylo opravdu tak hodně na vodě, že by neupozornila svého šéfa a jeho resortní kolegyni, což jsou Stropnický se Šlechtovou, aby nedělali tak jednoznačné vyjádření. Takže já se v takto závažné věci spoléhám na to, že Ministerstva zahraničních věcí a obrany měla velmi přesné a dobré informace a na základě toho se vyjádřila.
Dobře, ale například pan prezident Zeman se vyslovil proti útoku na Sýrii s tím, že zastává názor, že jakýkoliv útok může být proveden jen s mandátem OSN. Řekl: Jediná výjimka, kterou uznávám, je, když se bojuje proti islámským teroristům, což není případ Sýrie. Co na jeho slova říkáte?
No, to je názor pana prezidenta. Víte, to jsou takové strašně krásné teorie. Jenže v Radě bezpečnosti má Rusko právo veta. Takže aby byly podniknuty na Sýrii, na chráněnce Moskvy, kde jsou přítomni ruští vojáci, jakékoliv útoky s mandátem Rady bezpečnosti, tak to je naprostá chiméra. Mne zaráží vyjádření některých politiků. Jak říkají, že je jim líto těch obětí. Ale pokud vím, a dokonce ani podle ruské či syrské strany, žádné lidské oběti při tom úderu ze Strany spojených států nebyly. A Asad tam vlastní obyvatelstvo napadá už dlouho. Já mu přiznávám, že se snaží bojovat proti těm extremistům, to já netvrdím, že ne. No ale asi se řídí tím, že když se kácí les… To se tam prostě odehrává, a to nikomu nevadilo? A já těm Bílým přilbám, které zveřejnily ty obrázky mrtvých dětí, věřím. Víte, já mám tři děti a na mne to působí opravdu hodně špatně. A mnozí politici se zase tak moc v tuto chvíli nevyjadřovali. A teď Američani provedou laserově přesné útoky, které nikoho nezabijí, pouze zničí s největší pravděpodobností – to se teď odvolávám na veřejné zdroje, cíle vojenského charakteru. A najednou všichni mluví o nějakém ničení mírových pokusů a podobně a volají po diplomatickém řešení. To je zvláštní.
A abych se vrátil k tomu mandátu OSN, tak toho asi v tomto případě prostě nikdy nedosáhnete. Ale je to také o tom, že existuje pravidlo, a to je odsouhlasené hlavně na půdě OSN, že pokud kdokoliv nějakým způsobem potírá vlastní obyvatelstvo, a to od genocidy až po válečné zločiny, tak ztrácí legitimitu v té zemi. Na tom se prostě mezinárodní společenství shodlo. A pokud si všichni kromě Rusů nebo Íránců vyhodnotili, že útok provedl Asad proti vlastnímu obyvatelstvu… Ono už v minulosti mu to bylo jasně prokázáno. V minulosti on a Husajn prostě použili proti vlastnímu obyvatelstvu chemické zbraně. No tak prostě na základě pravidla vlastně OSN takový vládce ztrácí legitimitu.
Psali jsme:
Ruský velvyslanec ve Washingtonu Anatolij Antonov označil tento vojenský zásah za urážku ruského prezidenta Putina. Mimo jiné řekl, že „USA jako majitel největšího arzenálu chemických zbraní na světě nemají morální právo obviňovat jiné země“. Západní útok na Sýrii prý bude mít následky. Co si pod jeho slovy lze představit?
Je pravda, že podle průzkumu veřejného mínění ruská veřejnost vyčítá Putinovi jeho měkkost v tomto případě. Teď to řeknu škaredě, ale Rusové budou raději hladovět, ale budou žít ve velkém národě, a ta zahraniční politika a to, že jsou velcí a kontrolují ostatní, jsou velmocí, pro ně hraje obrovskou roli. Takže samozřejmě že Putin se to bude snažit nějakým způsobem alespoň částečně kompenzovat. Protože ty americké útoky byly brány jako, ponížení je možná příliš silné slovo, jako podkopání autority Vladimira Putina. To určitě. Ale já si myslím, že ta ruská strana si za to může trošku i sama. Protože oni avizovali, že pokud Američané něco takového podniknou, tak jim budou rakety sestřelovat. A také tvrdili, že zaútočí na ty nosiče, tedy například na ta plavidla, ze kterých byly vystřeleny. A nic takového se nestalo. Proč se tak nestalo, nevím. Ale pokud tedy Vladimir Putin věděl, že bude tak strašně hodný a nebude chtít ty americké, francouzské a britské lodě ničit nebo že na ně třeba ty ruské technologie nemají, tak to alespoň neměl vyhlašovat. Takže si vlastně tu svou pozici podkopal sám, že měl tvrdá slova a k akci z ruské strany nedošlo.
To ale právě svádí některé lidi k myšlence, zda třeba nechystá něco většího. Hned po tom úderu na Sýrii začali někteří na sociálních sítích diskutovat o tom, zda vlastně z toho nakonec nemůže být nějaký válečný konflikt, a to mezi Amerikou a Ruskem.
Tak já si rozhodně nemyslím, že by spolu Spojené státy a Rusko přímo válčily. Já si to nedokážu představit. Může dojít k nějaké takzvané proxy válce, ale je pravda, že Spojené státy a jeho západní spojenci se poměrně úzkostlivě vyhýbají konfrontaci přímo s Ruskem, protože jsou si vědomi toho, že by to mohlo opravdu v něco přerůst. A pokud vím, ten útok nebyl vedený proti ruské armádě, která je v Sýrii, ani proti ruským cílům, proti nějakým jejich základnám.
Německo a Itálie se do úderu nezapojily, Francie a Británie ale ano. Proč myslíte, že Německo a Itálie zůstaly tak trochu stranou?
U Itálie vám to neřeknu, ale Německo nemá žádné velké vojenské kapacity. Německo má stále velký mindrák z druhé světové války a dodnes si sype popel na hlavu. A s tím souvisí například i to přijímání uprchlíků. Většina Němců si neumí představit, že by nepřijali někoho, kdo byť jen tvrdí, že přichází z válečného konfliktu. Němci jsou ekonomická velmoc, ale zbrojit prostě nechtějí. Je to velké, až trošku křečovité poučení z té minulosti. Takže žádné velké vojenské kapacity nemají, a to naprosto dobrovolně, protože se prostě dodnes stydí, jaké hrůzy způsobili během druhé světové války.
To, co se nyní v Sýrii děje, ať už chemický útok nebo odvetný úder, zhorší podle vás ještě víc uprchlickou krizi?
Myslím si, že útok Američanů, který nikoho nezabil a který byl varovný jako reakce na něco, byl ojedinělý a řádně ohlášený, tak nám sem asi těžko požene migranty. To, co nám sem žene migranty, je Islámský stát, islámští radikálové, no a druhý je Asad, který kromě toho, že bojuje s radikály, bojuje i se svou takzvanou demokratickou opozicí.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: David Hora
