Prezident Zeman se původně chtěl zúčastnit vojenské přehlídky v Moskvě, pak si to rozmyslel. Co za tím vidíte?
Myslím si, že je to rozumný kompromis, není dobré vést boj vlády s prezidentem a není rozumné mít mezi ústavními činiteli spory takového druhu, aby se navzájem podráželi. Nemyslím si, že to prezident sehrál moc dobře, ale na druhou stranu je tento výsledek akceptovatelný. Přílišné hledání motivů, proč prezident změnil názor a takříkajíc přišel k rozumu, považuji za praní špinavého prádla. Je zajímavé vidět pana Kmoníčka a to, jak se o tom diplomaticky vyjadřuje a jak chodí opatrně kolem, aby se nechoval jako slon v porcelánu.
S výročím konce druhé světové války se objevují velmi odlišné interpretace toho, co se u nás před sedmdesáti lety odehrálo, zejména s ohledem na hodnocení postupu Sovětského svazu. Diskutuje se například o tom, jestli šlo o osvobození nebo začátek okupace…
Rozdíly v interpretaci jsou logické hlavně kvůli tomu, co nám Sovětský svaz činil v době mezi koncem druhé světové války – a je jedno, jestli bereme jako počátek rok 1945 nebo 1948 – a koncem totality v roce 1989. Když se k tomu přičte okupace v roce 1968, je jasné, že se budou pohledy lišit. Není dost dobře možné brát sovětskou vojenskou akci v roce 1945 pouze tak, že to byli bratrští Slované, kteří nám prostě přispěchali na pomoc. Bylo to součástí expanze z povahy imperiálního komunistického systému a nejednoznačné interpretace jsou zcela na místě.
Když jsem viděl autentické zápisky z doby londýnské vlády z období po roce 1938, nevychází z toho dvakrát dobře ani Edvard Beneš, který se ještě po roce 1940 vyjadřoval v tom smyslu, že nechtěl v době Mnichova jakýmkoli způsobem do věci zatahovat Sovětský svaz a chtěl ho před válkou chránit. A to, co se dělo pak kolem Košického vládního programu a poté i v roce 1945 a 1948, na Beneše také nevrhá příliš příznivé světlo. To vše jsou věci, které mají velký emocionální náboj, protože Beneše si spousta lidí pamatuje jako ideového představitele Československa, za které bojovali naši letci v bitvě o Británii. Všechny stránky této komplikované historie pak vstupují do debaty a v okamžiku, kdy si pak každý vybere, čemu přikládá větší důležitost, vznikají spory.
Co říkáte na to, že se na Ukrajině bourají pomníky sovětských vojáků?
To bourání pomníků je emočně pochopitelné, pokud jsou na nich symboly komunistického režimu, není to ale přijatelné z hlediska piety vůči mrtvým, a to bez ohledu na to, na které straně bojovali. Bourat pomníky osvobození, to překračuje jistou hranici, která by se překračovat neměla. Nezapomínejme ale, že je to spojené nejen se současnou situací, ale i s tím, že na konci světové války sice Rudá armáda Ukrajinu jako osvobodila od nacistického Německa, ale byla to komunistická armáda a komunismus právě na Ukrajině v době hladomoru zanechal miliony mrtvých, za které mohl tentýž komunistický režim. Má to různé stránky a nezdá se mi úplně jednoduché tyto věci soudit.
Psali jsme:
Symbolický náboj má i chystaná jízda tzv. Putinových motorkářů, kteří se chystají projet na oslavu konce války Evropou. Jde i tady o uctění památky padlých?
Souhlasím s názorem, že je to provokace, a jsem rád, že nejsem v roli ministrů vnitra a policistů zemí, kterými ti motorkáři pojedou. Pokud budou mít v pořádku víza a doklady, nebudou dělat žádné skopičiny, je to vyjadřování názoru a v civilizované společnosti se má tolerovat i provokace.
Jakou perspektivu má podle vás nyní konflikt na Ukrajině?
Myslím si, že nemá v nějaké krátké době naději na ukončení. Z Krymu se Putin nestáhne a okupace bude dlouhodobá, ale nebude trvat věčně. Není to dobrá situace, v okamžiku, kdy se v konfliktu angažuje jaderná mocnost se silnou armádou, se dají velmi těžko dělat protitahy, které by neměly za výsledek zhoršení situace.
V poslední době se diskutovalo o cestě Andreje Babiše do Spojených států s ohledem na financování cesty a výsledků. Jak hodnotíte jeho krok a česko-americké vztahy obecně?
Myslím, že cesta Andreje Babiše do USA má standardní parametry ministerské cesty, že byla užitečná a rozhodně kontakty, které tam Andrej Babiš navázal, budou ku prospěchu České republiky. Myslím si také, že přičiněním pana prezidenta jsme v Americe vnímáni jako země když ne problematická, tak velice zvláštní, ale jinak bych v těch vztazích neviděl žádný problém.
Andrej Babiš se také ohradil proti srovnávání s Berlusconim, které použil americký tisk…
Výpady tohoto druhu vycházejí i z toho, že také autoři v Americe mají své preference, které jsou vázány na jejich kontakty v České republice, vyskytují se tak někdy i velice zvláštní názory. Jednotlivostem bych nepřikládal příliš velkou váhu, instituce, kde byl Andrej Babiš přijat, jsou respektovanými institucemi a tam nevidím žádný problém.
Pokud jde o to srovnání, připadá mi korektnější srovnání Babiše spíš s Bloombergem než s Berlusconim, v jehož případě šlo i o aféry s nezletilými dívkami apod., to Andreji Babišovi nelze vyčítat ani náhodou. A srovnání přes vlastnictví médií je velice povrchní a účelové, řekl bych i úmyslně zlovolné a jde spíš o zástěrku pro formulování nějakých vlastních politických postojů než o nějakou věcnou analýzu.
Ve čtvrtek zemřel bývalý premiér Gross a politici i novináři hodnotili jeho osobnost. Byl podle vás symbolem generace, která vzbudila očekávání, která pak nesplnila?
V takovéto chvíli, kdy člověk poté, co se za některé věci omluvil a po tak těžké nemoci zemřel, si nemyslím, že je vhodné si v tak krátkém časovém odstupu hrát na nějaké analýzy. Teď je vhodné vyjádřit soustrast rodině a sklonit se před majestátem smrti. To, co Stanislav Gross reprezentoval, by s odstupem měli hodnotit spíš historici, než aby si na tom politici přihřívali svou polívčičku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
