Jak píše britský list The Independent, ruská vojska mají na Donbasu dvacetkrát více děl a čtyřikrát více munice než ukrajinské síly. Takový nepoměr demoralizuje bránící se ukrajinské jednotky. Stěžejní budou následující dva až tři týdny, kdy mají dorazit dodávky americké vojenské techniky. „Jinak jsme v pr*eli,“ zhodnotil bez servítků možný vývoj starosta Kramatorsku Oleksandr Hončarenko. To je dostatečně výmluvné.
To rozhodně. Už vzhledem k tomu, že v našem mediálním prostoru jednoznačně převažují zprávy o ukrajinských vojenských úspěších, tak to už musí být situace pro Ukrajince skutečně kritická, když slyšíme a čteme zmiňované informace. Rusové chtějí podle mě učinit průlom a obklíčit ukrajinské elitní jednotky, přetnout jim hlavní a jedinou dopravní tepnu a tím pozastavit veškeré zásobování, bez kterého samozřejmě nemůžou vojáci dlouhodobě fungovat.
Ovládnou Rusové celý Donbas?
Má prezident Zeman vaši důvěru? (Ptáme se od 8.6. 2022)Anketa
Otázka je, zda budou mít Rusové dostatek sil, aby připojili ještě moldavské Podněstří, kde tvoří většinu obyvatel rovněž Rusové – a tím by zároveň znemožnili Ukrajině přístup nejen k Azovskému, ale definitivně i k Černému moři.
Právě o tom chci hovořit, z hlediska obecného zájmu je situace na pobřeží Černého moře důležitější a sledovanější než Donbas – kdo momentálně tahá za ten kratší konec – Rusko či Ukrajina?
Jednoznačně Ukrajina. Ta nyní musí spoléhat na výsledky rozhovorů v Turecku, kterých se ovšem paradoxně ukrajinští zástupci neúčastní, aby Rusko přijalo příměří, a byl vytvořen nutný koridor pro lodní dopravu, která zajišťuje pro mnohé státy životně důležitou komoditu – a to je obilí.
Teoreticky by mohl v Turecku za Ukrajinu jednat třeba i prezident Zelenskyj, který se během tří měsíců války vyprofiloval jako velmi rozporuplná figura. Kupříkladu předseda maďarského parlamentu Laszló Kövér o něm prohlásil: „Když někdo potřebuje pomoc, tak o ní většinou prosí slušně. Sice je vytrvalý, ale vždy žádá a už vůbec nevyhrožuje! Člověk většinou vyhrožuje nepřátelům, ne těm, které chce mít za přátele...“
S tím nelze než souhlasit. Nemůžu někomu vyhrožovat a zároveň od něj žádat pomoc. A to není jen případ Zelenského, stačí připomenout výroky ukrajinského velvyslance v Berlíně na adresu německého prezidenta. Jak se pak může Ukrajina divit, že Němci otálejí s dodávkami zbraní.
Často se hovoří o změnách v samotném Rusku, o sesazení Putinovy garnitury, otázka je, zda tam Existuje nějaká vlivná opoziční diaspora?
Tady se domnívám, že je spíše přání otcem myšlenky. Ve skutečnosti v Rusku žádná relevantní opoziční síla, která by mohla zařídit převrat nebo alespoň výměnu židlí, prostě není.
V americké a evropské politice sílí hlasy, které nabádají k dohodě a smíru – i za cenu územních ztrát. Dejme tomu, že Ukrajina by ztratila Donbas, z ostatních částí by se Rusové stáhli a Ukrajincům bude umožněn klíčový přístup k Černému moři. Je to průchozí?
Tak už z podstaty věci, když mezi sebou dvě strany jednají o míru, je jasné, že každá musí v něčem ustoupit. A prezident Zelenskyj tou svojí neochotou k jakémukoliv kompromisu žene Evropu k mimořádným těžkostem, jak geopolitickým, tak především ekonomickým, které budou i nadále eskalovat.
Fotogalerie: - Členové bankovní rady ČNB jmenováni
Nebude tedy postupem času Západ na takovouto kompromisní dohodu tlačit čím dál tím víc? Protože válka totálně vyčerpává především evropskou ekonomiku, ale Zelenskyj chce bojovat až do úplného vítězství…
Je to pravděpodobné, pokud bude například chtít vybojovat zpátky i anektovaný Krym, tak se definitivně zaváže ke zcela nereálným cílům a to je ideální podhoubí pro několikaletou a přitom zcela zbytečnou opotřebovávací válku.
Nevzejde časem iniciativa Zelenského nahradit někým tvárnějším, vstřícnějším směrem k Rusku a jeho požadavkům?
Pokud máte na mysli Západ, tak se domnívám, že nikoliv, ten nechá Zelenského vykoupat v tom boji opravdu až do konce, do hořkého konce!
Když hovoříme o míru a kompromisech, musíme vzít ale v potaz, že dle mezinárodního práva je jedině správná geopolitická konstelace, daná reglementem Budapešťského míru, který v roce 1994 přesně definoval, jak má být území Ruska a Ukrajiny uspořádáno. To znamená v podstatě návrat ke stavu před invazí. Jinak to znamená nebezpečný precedent.
Dobrá, ale to není jen Budapešťský mír, to jsou i často zmiňované Minské dohody, které Ukrajina prostě pošlapala. Byl navržen a přijat zákon, který měl s Rusy, žijícími na území Ukrajiny, konkrétně Donbasu, tvrdě zatočit. Zelenskyj se pak lekl ruského odporu a pozastavil platnost toho zákona. Jen pozastavil – nezrušil.
A přestože nemám přístup ke zpravodajským informacím, tak se domnívám, že Rusové měli své informace, že na Donbasu dojde k násilnostem ze strany Ukrajinců – a vyřešili to bohužel po svém, to jest, předešli tomu invazí, respektive speciální operací. Určitě i proto ještě předtím evakuovali z Donbasu do Ruska 100 tisíc dětí! Ale je to jenom teorie a domněnka, nic není a ani nemůže být potvrzeno.
Měli bychom principiálně ustoupit agresi a imperiálnímu tlaku Ruska? Rus si odpočine a za pár měsíců ho můžeme mít tady ve Střední Evropě, kterou Kreml stále považuje za svou sféru vlivu a nám se naopak vrací reminiscence na rok 1968.
Ne, to si nemyslím. Putin není sebevrah a státy Střední Evropy jsou součástí NATO, takže on dobře ví, že by tím rozpoutal třetí světovou válku.
Fotogalerie: - Zemědělci v Lucerně
Krátký střih - V Bruselu se ve stavu současné energetické krizi v tomto týdnu probíralo další snížení emisních limitů. To je neuvěřitelný paskvil. Ti lidé snad nežijí v reálném čase..
No, naprostý absurdistán. To jsou lidé, kteří dělají medvědí službu jak Evropské unii, tak té v zásadě správné myšlence Green Dealu. Jejich teze o tom, jak zde budou za pár let jezdit elektromobily je obzvlášť za současné konstelace zcela tristní. Vždyť elektřina zdražuje o desítky procent a veškeré výhody elektromotorů tím pomalu mizí. To by musela EU tento segment i nadále dotovat, ale to tedy opravdu nevím z čeho.
Zdražuje se vše, nejenom pohonné hmoty a energie, které pochopitelně tomu zdražení také výrazně napomáhají, ale najednou se řeší i obilí a další plodiny a suroviny. Do jaké míry jsme podle vás v tuto chvíli jako země soběstační?
Se soběstačností jsme se rozloučili už dávno. Jsme zkrátka jednou součástkou ve velkém globalizovaném světě, kde to, co vypěstujeme, ku příkladu obilí, tak okamžitě exportujeme dál. A pak je ten import a tak je to se vším.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Tomáš Procházka
_profil_top.jpg)
