Média v těchto dnech hodnotí prezidenta Miloše Zemana, který po více než 33 letech odchází do politického důchodu. Jak to vidíte vy, není jeho kritika místy až přehnaná?
Úplně to v této době nesleduji a nedovedu proto posoudit, co o něm novináři píší, ale sám u Miloše Zemana rozlišuji dvě období. První je jeho role v 90. letech, kdy byl hrozně důležitý pro sociální demokracii. Přišel a sdělil, že nemá cenu, aby sociální demokracie byla stranou na okraji politického spektra, která se pokouší získat svých 10 procent voličů, ale má smysl pouze tehdy, přijde-li s alternativním pohledem na svět a jiným názorem, než jaký tehdy představovala vládnoucí ODS. Prosazoval, že je nutné jít do střetu se světem Václava Klause a politiky, kterou vytvořil. Toto období bylo nesmírně podstatné, protože pobyt v politice má smysl tehdy, jestliže člověk přichází s celkovou vizí a konceptem toho, jak chce spravovat společnost.
Podněty, které tenkrát Miloš Zeman přinesl, byly pro další vývoj sociální demokracie naprosto zásadní. Pro některé členy to možná zpočátku bylo trochu překvapivé a možná to byly ambice, které přesahovaly jejich schopnosti je vůbec dohlédnout, ale byly správná a přinutilo to sociální demokracii k odpovědím na hlavní politické otázky a nabídkou vlastního vidění světa, alternativní k tomu, co prosazovala vláda Václava Klause.
Jak by to celé šlo shrnout?
Jednoznačně to lze shrnout výrokem Miloše Zemana, že sociální demokracie vejde do Strakovy akademie hlavním vchodem s tím, že nic menšího nemůže být politickým cílem politické strany než být vládnoucí stranou a realizovat svou vizi. To bylo podle mě velké.
Zmínil jste známý výrok o vstupu do Strakovy akademie. Co tedy premiérské období Miloše Zemana?
Funkci premiéra vykonával v plné síle, a přestože je možné s ním polemizovat a rozebírat celou řadu věcí a hodnotit něco kriticky, myslím, že udělal řadu důležitých a významných věcí. Zeman jako premiér přebíral zemi v dost velké ekonomické krizi, ze které dokázal najít cestu. Podnikl zásadní kroky jako například privatizace bank, dokázal dělat zahraniční politiku a stal se významným partnerem zahraničním politikům té doby. Bylo pozoruhodné, jak dokázal zemi nasměrovat a přijmout celou řadu důležitých rozhodnutí.
Fotogalerie: - Van der Bellen v Praze
A co Miloš Zeman jako prezident republiky?
Tady bych byl o něco skeptičtější, protože od začátku nesdílel jeho představu, že je potřeba u nás posilovat roli prezidenta a připadalo mi, že do našeho politického systému nepatří. Jeho snaha sehrávat roli jakéhosi druhého premiéra se mi nikdy nelíbila. Nepochybně mu v prezidentském období výrazně ubývalo sil a nemyslím, že by realizoval nějaký ucelený koncept politiky a představu o světě, jakou měl v roli premiéra. Zdá se mi, i když Miloš Zeman prezident viditelným, nebylo to proto, že by prosazoval alternativní vizi a podobu světa, která by byla udržitelná. Zdá se mi, že jeho politické dědictví není příliš hutné.
Sám prezident v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl, že se především snažil hájit české národní zájmy s tím, že hlavním takovým zájmem je ekonomická diplomacie, kterou se snažil celou dobu prosazovat.
Rozumím tomu, že ekonomická diplomacie se ve světě stala moderní, ale nemyslím, že na to lze zredukovat veškerý lidský zájem a jediný materiální princip, kterému má sloužit veškerá zahraniční politika státu. Zahraniční politika musí řešit i to, jak chce stát fungovat ve světě, v Evropě a se svými sousedy, čím chce být. Nedá se odpovědět jenom tím, že budeme jezdit s podnikateli po světě. Nepochybně to může mít smysl v rámci vize rozvoje státu, ale určitě není ekonomická diplomacie všechno a Miloš Zeman si to podle mě trochu zjednodušil a zúžil.
Znáte se léta a nedá se říct, že bystě měli nějaký idylický vztah. Z pohledu zvenku bych řekl, že jste se s Milošem Zemanem respektovali. Je to tak, anebo se pletu?
Čas od času jsme se respektovali, čas od času jsme se dost vážně rozešli a občas tam byli docela velké propady a pravděpodobně ani jeden úplně o sebe nestáli, když jsme se potkali on v roli prezidenta a já v roli ministra zahraničí. Nakonec jsme se s tím oba srovnali a vidím jako pozitivní, že nám zřejmě oběma došlo, že nás nikdo neocení, pokud nebudeme schopni se spolu bavit a spolupracovat. Bylo zajímavé, že i přes všechny rozkoly v minulosti jsme se dovedli domluvit a fungovat spolu. Tohle nakonec dopadlo o něco lépe, než bych čekal, hlavně s ohledem na všechno to, co se odehrálo dřív.
Pamatuji na Miloše Zemana v 90. letech, kdy byl daleko víc otevřený diskusi a jiným názorům, ale postupně se podle mého názoru měnil. Mohlo to být i tím, jak se stal premiérem a neměl už tolik kapacity. Zdá se mi, že byl postupem času méně tolerantní k lidem, kteří mu něco vytýkali. Zdrojem těžkého napětí mezi námi bylo nejvíc zpočátku asi to, kdy jsem mu vyčítal, že se nechová jako sociální demokrat. Není tedy zřejmě divu, jak se náš vztah poté vyvíjel, když jsem premiérovi a předsedovi sociální demokracie řekl, že není sociální demokrat, byl logicky oheň na střeše. Mluvím o tom proto, že důvody sporu bývaly docela hluboké.
Ing. Miloš Zeman
Jak to bylo později, v době kdy byl Miloš Zeman prezidentem a vy ministrem zahraničí?
Tam z mého pohledu šlo o spor vnímání a prosazování zahraniční politiky. Odmítal jsem kult síly, který se projevoval v zahraniční politice v řadě zemí světa. Sám jsem to vnímal jako ohrožení Evropy a připadalo mi, že jde o něco, na co nelze přistoupit. Nelíbilo se mi používání síly jako metody. Neplatilo to pouze v případě Ruska, zmíněná síla se týkala Indie, Izraele, Turecka a jiných zemí. Typicky Donald Trump v USA. Někteří hlásali, že tomuto novému stylu politiky patří budoucnost. Miloš Zeman tyto silné vůdce do značné míry dle mého soudu obdivoval a shlédl se v nich. Vysvětloval to tím, že jeho vzory jsou Churchill nebo Charles de Gaulle. Jeho náklonnost k tomuto typu politiky jsem nesdílel.
Počkejte, vy jste ale přece docela aktivně spolupracovali nebo ne?
Ano, je to pravda. Svým způsobem jsme spolupracovat museli, ale zvládali jsme to docela dobře navzdory tomu, že jsme neměli vůbec stejné názory na země kolem nás. Neznamená to, že bychom si házeli klacky pod nohy. Dokázali jsme spolu fungovat docela normálně, přestože se občas stávalo něco nemilého, například po různých výrocích. Tak to ale bývá, nic není v životě ideální.
Hodně jsem si cenil toho, když se podařilo realizovat pravidelné schůzky ústavních činitelů, kde se pravidelně scházel prezident, premiér, ministr obrany, předsedové obou komor parlamentu a ministr zahraničí, z jehož strany byla připravována agenda. V rámci těchto pravidelných jednání se dařilo řešit ty nejriskantnější věci, kde mohl potenciálně vzniknout konflikt nebo kolize. Ty záležitosti jsme si vzájemně vyjasňovali a slaďovali pozice. Tohle bylo velice cenné a myslím, že to mimořádně pomohlo.
Stručná otázka na konec. S ohledem na to, že Miloš Zeman úspěšně působil v politice více než tři dekády, jak by měl být zapsán do historie?
O tom já samozřejmě nerozhoduji, ani nějaký jeden historik. Jeho role se bude hodnotit. Z mého pohledu sehrál Miloš Zeman pozitivní roli v prvním období, kdy byl premiér a dokázal znovu nasměrovat zemi ve chvíli, kdy čelila docela vážné krizi po počátečním období privatizací a tunelování. Přišel s politikou, která zemi znovu odrazila ode dna. To byl podle mého soudu jeho nejlepší okamžik.
Zcela jistě udělal řadu věcí ku prospěchu České republiky. Komunikoval s celou řadou osobní a lídrů v zahraničí, ve Francii, Velké Británii i jinde a naše země byla dobrou součástí evropské debaty. Dobře rozvinul síť vztahů s našimi sousedy a partnery. Bylo to dobré období. Při kritickém hodnocení je nutné uznat, že odvedl velký kus práce. Nelekl se toho. Vstoupil do Strakovy akademie pověstným hlavním vchodem v docela těžký čas a hodně toho dokázal. K tomu uměl dát sociální demokracii sebevědomí. V prezidentském období byl hodně vidět, ale už tolik nevidím nějakou vizi. Spíše politikaření než opravdová politika, po které něco zůstává. Zemanovo prezidentské období vidím spíše kriticky a uvidí se, jak ho časem zhodnotí historici.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
