Dostala jste záplavu květin od občanů za to, že jste odmítla poslouchat útoky na média při inauguračním projevu prezidenta a jako první na protest odešla z Vladislavského sálu. Už se vám v minulosti stalo, aby voliči takovým způsobem ocenili váš politický postoj?
Určitě se mi v minulosti stalo, že mi někdo konkrétní za nějaký názor nebo postoj ve Sněmovně poděkoval. Ale tohle bylo výjimečné, přišly nám stovky poděkování, stovky e-mailů od lidí, kteří cítí po tom dění na Pražském hradě bezradnost, co dělat dál, protože očekávali, že prezident republiky se bude opravdu snažit společnost spojovat, obzvlášť po jeho druhém zvolení. Doufali, že prezident pochopí, že rozdělování společnosti už je dost a že se k tomu postaví jako státník. A když se ukázalo, že hlava státu opět začíná společnost dělit, nepobouřilo to jen mne, ale z toho, co se pak rozpoutalo, je vidět, že podobný názor nebo zděšení z prezidentova projevu nastal i ve společnosti. Takže v tomto ohledu byla pro mne ta reakce občanů naprosto výjimečná.
Fotogalerie: - Mirka v záplavě květin
Nemrzelo vás, že vaši kolegové z ODS vás na Pražském hradě nenásledovali? Ze sálu odešli hned po vás někteří nezávislí senátoři a řada poslanců, především z TOP 09 i někteří z KDU-ČSL. S jakou reakcí na váš odchod jste se setkala ve vašem poslaneckém klubu ODS?
S velmi pozitivní. Oni to většinou chápali jako já, věděli, že tento inaugurační projev prezidenta nebyl projev státníka, jsou také přesvědčeni, že prezident nemůže dělit společnost a nabourávat její jednotu tak, jak to dělá. Všichni jsme z toho byli zkoprnělí, ale každý prostě reaguje nějak jinak. V tom nebyly žádné kalkulace ani z mé strany, ani z jejich strany. Mně nevadilo, že jsem odcházela a další z ODS nešli se mnou, protože respektuji to, že každý v sobě ty dojmy skládá jinak a reaguje jinak. U mne se to začalo skládat opravdu od počátku, když prezident začal mluvit o těch zlých podnikatelích, což je pan Bakala, přitom zapomněl mluvit o trestně stíhaném předsedovi vlády, o svém čínském poradci, který je teď vyšetřován, nebo o panu Nejedlém, nad kterým visí spousta otazníků. To byl první moment. Druhý moment přicházel s útokem na média, ten se u pana prezidenta stále opakuje. Jeho dělení společnosti je strašně negativní a nevím, kdo to kdy dá dohromady. Vím, že to trápilo i mé kolegy. Ale nevadí mi, že se také nezvedli a neodešli. To nebylo nějaké předem zrežírované představení, kdy bychom se dohodli na nějakém postupu, každý z nás na to reagoval po svém.
Útoky na média, novináře, na svobodu slova a nezávislost médií, což je považováno za útok na demokracii, vyvolaly velké pobouření i ve společnosti. Konaly se demonstrace nejen v Praze, ale i v řadě dalších měst po celé republice, studenti dokonce na protest proti útoku na média stávkovali. Co jste pak říkala na to, že prezident Miloš Zeman nazval protestující v ulicích „chudáčky“?
Nemám na to slov. Je to něco, co by žádný prezident civilizované země proti části společnosti nesměl použít, protože je třeba si vážit i lidí, kteří mají odlišný názor, je třeba s nimi vést nějakou komunikaci. Ale jak chcete vést komunikaci s někým, komu řeknete, ty jsi chudáček, protože nesdílíš mé názory? To pak komunikace končí. A prezident republiky nemá větší úkol a větší ambici než to, aby držel soudržnost celé společnosti. Nejhorší, co se může stát, je to, že se na krev pohádáme, že budou rozdělené rodiny, že budou rozdělené různé skupiny, třeba Praha a venkov apod. Z toho přece nemůže nic dobrého vzejít. Jeho výrok jen stvrzuje, že prezident se vzdává jakékoli ambice být tím, kdo bude společnost držet pohromadě, a naopak mu vyhovuje, když ty lidi neustále uráží, neustále je rozděluje a staví jedny proti druhým. Skoro bych řekla, že to nějaká psychická nemoc, to nemůže dělat zdravý člověk.
Také předávání Českých lvů se stalo happeningem proti prezidentu Zemanovi, účastníci slavnostního aktu se vyjadřovali kriticky k jeho útokům na média, především na Českou televizi. Vzápětí došlo k tomu, že polostátní firma ČEZ vypověděla sponzorskou smlouvu se světově uznávaným karlovarským filmovým festivalem. Nechci být paranoidní, ale nemůže to mít souvislost s kritickými postoji režisérů, herců a scénáristů k prezidentovi?
Umělecká část společnosti je vždycky citlivější na všechny projevy, je emotivnější. Když jsou podobné slavnostní příležitosti ve všech zemích světa, od amerických Oskarů počínaje až po berlínské Medvědy, filmový festival v Cannes nebo divadelní festivaly konče, tak umělecká vrstva dává najevo své názory. Podobně se to stalo i na Českých lvech. A těžko říci, zda to má nějakou souvislost s odřeknutím sponzoringu na karlovarský festival. Taky mě napadlo, že je to nějaká odveta za to, že si herci dovolili kritizovat hlavu státu, ale důkaz na to nikdo nemá, takže se mohu mýlit. Ale není to dobrý signál, protože tři měsíce do zahájení festivalu je dost krátká doba, i když sponzor má právo si rozmyslet, zda chce nebo nechce akci sponzorovat. Ale myslím si, že sponzor, který dlouhodobě podporuje takhle prestižní světově uznávanou událost, kterou se Česká republika chlubí, by měl vědět, do jakých svízelů přivede organizátory. Měl jim své rozhodnutí ukončit spolupráci oznámit třeba před půl rokem, aby se snáze připravili, aby dokázali na změnu reagovat. Tohle je nůž na krku.
Jak vnímáte útočnou kampaň proti České televizi ze strany majitele TV Barrandov Jaromíra Soukupa? Přitom je to právě jeho televize, s kterou zahájila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání správní řízení kvůli podezření z neobjektivity a nevyváženosti pořadů, které moderuje právě Soukup. Má to podle vás nějakou souvislost s politiky, kteří se objevují pravidelně v jeho pořadech, jako například prezident Miloš Zeman nebo šéf SPD Tomio Okamura?
Myslím, že je tam přímá souvislost mezi panem Soukupem a zejména panem prezidentem. Prezident dává najevo, že Českou televizi neuznává, protože veškerá svá sdělení pravidelně, snad každý týden, nevím, já se na to nedívám, dává právě jen této televizi. A v tomto duchu přejímá názory prezidenta i pan Soukup, protože on z toho samozřejmě profituje, když dostává v pravidelném interview vyjádření hlavy státu. Svou roli hraje i přetahovaná o diváky, byť je to hodně špinavá hra.
Boj v ulicích za nezávislost veřejnoprávních médií je jedna věc, ale otázkou je, jestli není třeba změnit i legislativu, aby Česká televize i Český rozhlas byly skutečně nezávislé na politicích. Platforma Svobodu médiím, v níž je členem i Syndikát novinářů, upozorňuje, že je třeba přijmout určité pojistky, aby žádná politická síla nemohla ovládat veřejnoprávní média. Myslíte si, že je potřeba změna legislativy, třeba způsob volby Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, jak bylo zakotveno v návrhu zákona, který předložilo v minulém volebním období Ministerstvo kultury, ale který neprošel?
Nemyslím, že problém je jen ve způsobu navrhování členů Rad. Zákon měl přinést změnu v tom, že navrhovat členy do těchto rad budou jiné subjekty, ale konečná volba by zůstala na Poslanecké sněmovně. Jde o to, abychom si uvědomili změněnou mediální mapu v naší zemi, kdy po roce 2013 velkou část vlivných tištěných médií, tím myslím MF Dnes a Lidové noviny, převzal Andrej Babiš pod svou kontrolu. Musíme si uvědomit, že ve chvíli, kdy by veřejnoprávní média byla okleštěna, bylo by to velmi nebezpečné z hlediska kontroly nad tím, jak stát funguje. Nezávislá veřejnoprávní média potřebujeme k tomu, abychom žili ve skutečně svobodné, normálně fungující demokratické zemi. Já tedy nevidím nově navrhovaný způsob volby za zásadně lepší než ten dnešní. Současný způsob, jak volíme členy rady, znamená, že politické strany musí být schopny se i v Poslanecké sněmovně ubránit snahám na ovládání médií. A věřím, že pokud to nedokáží a budou si myslet, že budou pány situace, tak je nakonec protest lidi umravní, takže pochopí, že takhle ovládnout média nemohou.
Útoky některých politiků na některá média, na některé pořady nebo na konkrétní novináře jsou někdy dost drsné. Třeba současný premiér v demisi Andrej Babiš nazval novináře České televize zkorumpovanou pakáží, Tomio Okamura už mluví i o zkorumpovaných otázkách, jednoho reportéra České televize, který mu pokládal zcela legitimní dotazy, dokonce nazval ksindlem. Neobáváte se, že pokud budou politici dál vyvolávat nenávist vůči médiím, může to skončit jako na Slovensku i vraždou novináře?
Mluvila jsem v souvislosti s prezidentem, že vyvolávání nenávisti ve společnosti je to nejnebezpečnější, co může nastat, a stejné je to i ve vztahu k médiím. V kontextu Slovenska, byť si musíme počkat na výsledek vyšetřování, vidíme, kam nenávist vede. A to je to poslední, co bychom si přáli. Já doufám, že k něčemu takovému u nás nedojde, že si snad všichni uvědomí, kromě pana Okamury, tam to nečekám, že to, čemu říkám demokratický provoz země, jsou na jedné straně demokratické instituce a vedle toho média, která zprostředkovávají informace mezi tím, co se ve státě děje, k těm, kteří ty informace potřebují, tj. občanům. A aby to zprostředkování informací a svobodných názorů mohlo probíhat, nemůže být žádná strana okřikována, nemůže být devastována žurnalistika jako celek. Vidím, že někteří politici se tak chovají a tím dělají tu nejhorší službu své zemi.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
