Zeman krade vlastnímu národu lásku ke svobodě, opileckými výkony už dohnal Jelcina. A o Ukrajině vykládá věci, na které si ani Putin netroufá. Tak hovoří exministryně Stehlíková

Toto úterý při debatě Národního konventu o Evropské unii na téma migrace padlo, že se na hranicích Evropy mačká odhadem dvacet pět milionů lidí utíkajících před válkou na jiných kontinentech a Česká republika by měla některým skupinám migrantů otevřít možnost žít na našem území, aby se tento problém rozložil mezi všechny evropské země. Jak se na tuto věc díváte?

Vláda podle mých informací plošné přijímání uprchlíků nedávno odmítla a vyjádřila se v tom smyslu, že pomáhá k tématu migrace jinak. Česka se ale nyní žádné kvóty, žádné závazky ze strany EU zatím netýkají, takže se v této době řídíme jen svými vlastními zákony. Vím, že se na Slovensku přijímají vězni propuštění z Guantánama a v této době tam má dorazit - pokud se nemýlím - několik dalších osob. Je to ale záležitost Slovenska samotného, když se rozhodlo je přijímat. Já si myslím, že je ale v této věci určitě zapotřebí situaci řešit. Musíme ovšem nějakou dobu počkat, až vláda a Ministerstvo vnitra vypravují nějakou koncepci, neboť dosud máme v tomto ohledu zákony docela přísné, ne příliš benevolentní. Ovšem pokud budeme někoho přijímat, tak bychom se také měli dívat na to, aby to byli lidé vzdělaní nebo z profesí, které v České republice chybí.

Já si také pamatuji, že jeden z bývalých premiérů tvrdil, že bychom měli přijímat ty uprchlíky, kteří jsou z příbuzných kulturně blízkých oblastí; takže naše česká politika je v tomto orientovaná a nastavená na imigranty z kulturně blízkých oblasti. Na druhé straně měla vláda před pěti lety projekt, v němž chtěla vytvořit podmínky pro přistěhovalce, imigranty z nekulturně blízkých oblastí - mám pocit, že to bylo ze zemí bývalého Sovětského svazu – ovšem tento projekt nebyl nijak atraktivní a nakonec nezafungoval. Takže asi právě nyní je na čase o tomto problému začít diskutovat, protože je u nás cizinců zhruba 400 tisíc, což je v poměru k obyvatelstvu poměrně nízké procento. Nejvíc je tady Vietnamců, Rusů a Ukrajinců. U těchto komunit je pak důležité, aby se integrovaly do společnosti. Třeba Vietnamci se nechtěli dlouho integrovat, neučili se jazyky a nepřijímali ani naše občanství.

Ovšem teď je to jiné, neboť roste generace Vietnamců, kteří tady dokonce studují na vysokých školách, umí jazyky. A ti logicky také budou mít zájem o občanství. Co se týče Ukrajinců, tak asi brzy naroste počet jejich uprchlíků, ovšem jen proto, že to jsou sousedé. Právě o nich je známo, že dělají v ČR práci, kterou u nás Češi dělat nechtějí, jsou to takové ty nízkokvalifikované práce. My tady ale máme zákon, že se pracovní místo musí nejdříve nabídnout českému občanovi, a když ji nikdo nechce, tak teprve poté může nastoupit cizinec bez občanství. Tedy bych to shrnula - první generace imigrantů, co k nám přišla, se nějak výrazně neintegruje do naší společnosti, ovšem co se týče jejich potomků, tak ti se již integrují automaticky, protože chodí do českých škol.

Česká republika přispívá na zvládnutí přistěhovalectví do společné evropské kasy částkou nejméně 200 milionů korun ročně. A to již po sedm let. Jenže zřejmě budeme muset na imigranty brzy připlatit o 80 milionů korun více. Peníze by měly jít na posílení ochrany hranic jižních zemích EU, které odolávají největšímu přílivu uprchlíků. To padlo v úterý z úst státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy při debatě Národního konventu o Evropské unii na téma migrace. Souhlasíte s tím?

Já v tomto neznám souvislosti, a tak nedokážu říci, zda jsou peníze navíc vskutku zapotřebí. Podle mne je to ale zbytečné, měli bychom se naučit nejprve plnit to, co jsme se již zavázali, což se podle mých informací ne vždy děje. Dokonce ani nevím, kolik přispívají ostatní státy EU, kolik třeba Slovensko, Maďarsko, Polsko... Ale myslím si, že bychom měli přispívat do evropské kasy obdobné částky. Jestli to je 200 milionů, nebo 280, tak to si nemyslím, že by byla částka, která by byla podstatně vyšší než u sousedů. Stejně o tom případném navýšení bude rozhodovat vláda, která pro to bude mít podklady. V této oblasti ale prozatím u nás nedošlo k žádné změně imigrační politiky, takže to pro Českou republiku stále ještě není velké téma. Ale myslím si, že by se tato věc měla diskutovat s předstihem. Pokud totiž o případné změně informuje nyní pan Prouza, tak to bude brzy žádoucí věc, neboť on má dobrý přehled o dění v Bruselu. Ovšem musím k tomu podotknout, že požadavek z EU není vymahatelný, takže je jen na vládě, jak se k požadavkům Bruselu postaví.

Představitel iniciativy „Islám v České republice nechceme" Martin Konvička nedávno zmínil, že by bylo nezodpovědné plošně přijímat imigranty zvláště z části muslimského světa. „Pokud musíme podle EU část imigrantů přijmout, chtějme si vybrat jen z těch, kteří nepředstavují integrační a bezpečnostní riziko,“ řekl k tomu Konvička s tím, že kultura islámu bude vždy velice těžko integrovatelná do středoevropské kultury. Jaký na to máte názor?

Podobné organizace a petice z toho vytvořily větší problém, než je. Já jsem třeba slyšela, jak hovořili lidé kolem této iniciativy u Michaely Jílkové v pořadu Máte slovo, kde se probíralo téma nošení šátku tzv. hidžábu u nás. Víte, těch muslimů v Česku je opravdu jen jedna desetina procenta včetně českých muslimů, kteří konvertovali, takže to není pro Českou republiku v porovnání se západní Evropou problém. Hrozba islámu je podle mne problém uměle vytvořený. U nás ale žije většina muslimů, kteří pochází z Bosny a Hercegoviny. Ovšem musíme si uvědomit, že i za Rakouska-Uherska tady žili lidé z islámských zemí, to jen my nyní z toho děláme velký problém.

Prezident Miloš Zeman byl v těchto dnech na státní návštěvě v Kazachstánu a Tádžikistánu a při té příležitosti například řekl svému protějšku Nursultanu Nazarbajevovi, že Kazachtán je země hospodářského zázraku. Jak na vás jednání Zemana v těchto zemích působilo? Ptám se zejména z toho důvodu, že jste původně kazašské národnosti a Kazachstán znáte...

Svůj názor jsem k tomuto tématu již vyjádřila na svém blogu. Víte, Miloš Zeman neskrývá své sympatie k takovým autoritářským režimům - kam patří i Čína a také obě zmiňované země - a cítí se dokonce v takových zemích dobře. Ale pro zemi, která se ve světě pyšní Havlovým odkazem ochrany lidských práv, to je radikální změna politiky. Zeman nejenom že nezmiňuje při svých cestách do zahraničí lidská práva, ba dokonce mluví opačně, než jsme byli dosud zvyklí.

V Číně třeba doslova řekl, že nebude nijak poučovat tamní zemi o lidských právech a přitom navíc tu zemi vyloženě chválil - pochválil tamější společnost a hovořil i o tom, jak je stabilizovaná a že on tam jel učit se stejně společnost stabilizovat. V Kazachstánu také pochválil stabilizaci společnosti. To je ironie, neboť on sám naši zdejší společnost nestabilizuje, ale rozděluje. Chválit ochranu lidských práv ve společnostech, které jsou s lidskými právy na štíru, tak to je na pováženou! My jsme přitom v ochraně práv sice ne na špici, ale patříme v tomto ohledu mezi standardní státy. Vždyť si vezměte Ameriku, kde nyní vygradoval rasový problém. I tam tuto otázku musí řešit. Česko ovšem patří ke standardním zemím a demokracii a ochranu lidských práv nám tady nastavil Václav Havel. Měl za cíl, aby se u nás již nepronásledovalo z politických důvodů, aby lidé nebyli zavíraní, podporoval politické vězně a tyto své myšlenky nesl do celého světa. Ovšem Miloš Zeman jeho záměr otočil o sto osmdesát stupňů!

Právě v asijských státech, které jsou s lidskými právy na štíru, by mělo být toto téma zvednuto jen minimálně, ovšem namísto toho Miloš Zeman tyto země chválí, což vysílá velmi špatný signál navenek. A když si vezmeme Rusko, kam Miloš Zeman zatím nezavítal, ovšem pozval Putina do Prahy, tak tam dochází přímo k agresi vůči sousedovi anexí Krymu. Navíc Zeman, kam jezdí, tam také tvrdí, jak jsou sankce vůči Rusku zbytečné, a dokonce se vyjádřil i v tom smyslu, že anexe Krymu je v pořádku, což je v rozporu s názory všech států EU.

Zeman navíc společně s Nazarbajevem protestoval proti sankcím, což dodává propagandistickou munici dalším zemím, která lidská práva hromadně porušují. Pak to vypadá navenek tak, že Praha protestuje proti sankcím, a pro Rusy to je pak i znamením toho, že evropská hodnota je rozbitá. To, co tvrdí Zeman, není dobrá služba pro Evropskou unii. Je to ale přesně to, co potřebuje Rusko – rozdrtit jednotu Západu a nějak ji nakousnout. Rusko by především chtělo do sféry svého vlivu stáhnout Ukrajinu a pochopitelně má stále velký zájem i o státy bývalé Varšavské smlouvy, takže Zeman velmi napomáhá tomu, když Rusko usiluje o rozšíření této mocenské sféry vlivu, což jistě není naším národním zájmem. Takže snaha Zemana je opačná od pozice vlády. On vlastně dělá kroky, které jsou v rozporu s oficiální standardní politikou našeho státu. To je ale velký problém, který zpochybňuje hranici mezi Východem a Západem a vysílá signály o tom, že Česko může spadnout pod jiný vliv, což je nesmysl s ohledem na to, že jsme členy NATO a EU.

Je ještě něco jiného, čím vás prezident Zeman nyní popudil?

Stačí si vzpomenout, jak se ohradil proti Chodorkovskému a skupině Pussy Riot, kdy kolem toho byl v rozhlase vulgární, což ochraně lidských práv v Rusku nijak nepomohlo. Naopak to dalo za pravdu Putinovi. Dokonce šel Zeman nyní ještě dál, když hovořil o finlandizaci Ukrajiny. O tom se ale ani Putin neopovažoval mluvit a tvrdil, že jim to je jedno, jak si to Ukrajina rozhodne – což jim ve skutečnosti jedno není – ale fakt je ten, že Zeman jde ještě dál než dnes Putin a doporučuje Ukrajině místo usilovaní o vstupu do NATO rovnou předat svůj osud do ruských rukou cestou finlandizace, tedy přenecháním rozhodování o vlastní zahraniční politice svému mocnějšímu sousedovi. To by ale znamenalo, že by byla Ukrajina vazalem Ruska. Jenže je to samostatný stát, který měl volby, má prezidenta a vládu a určitě sám by si měl rozhodovat o své budoucnosti. Vůdce krymských Tatarů Mustafa Džemilev k tomu třeba nedávno říkal, že současný režim na Krymu je podobný tomu sovětskému. A navíc jak prý kdysi odsoudil celý svět invazi vojsk do Československa v roce 1968, tak by se měl podle něj Zeman postavit i vůči anexi Krymu. Podle Džemileva je prý s podivem, že prezident státu, který zažil rok 1968 a prožil dvě totality, teď podporuje agresi vůči nezávislým zemím.

Co podle vás Zeman zamýšlí, když se takto chová?

Podle mne zneužívá pozici hlavy státu k prosazování ruských zájmů. Prezident ale má hájit zájmy svého lidu a přitom je lid nespokojen s jeho chováním a s jeho politikou. To se ukázalo zejména letos při oslavách 17. listopadu, neboť ještě předtím dokázal zpochybnit i odkaz onoho data. Já si myslím, že Zeman ze své doslova chorobné záliby špičkovat a dělat všechno na just naopak, vlastně vytvořil nějakou antipolitiku. Česká politika má totiž nějakou historii, vládu, politiku a premiér Bohuslav Sobotka jel dokonce odhalovat bustu Václava Havla do Spojených států, ovšem Zeman oproti tomu dělá antipolitiku! Dělá všechno opačně! Lidé slaví listopad, jdou na Národní třídu, všichni se tam baví. A Zeman nejde na Národní třídu, když tam šli i jiní politici? A k tomu všemu ještě říká, že ze 17. listopadu děláme falešné a nepravdivé mýty? Tak to vlastnímu národu krade demokratickou identitu a lásku ke svobodě, je antistínem a vytváří - ať už doma nebo v zahraničí – o Česku špatný obraz. Ta jeho snaha vymezit se a udělat přímý opak totiž význačně poškozuje naše zájmy a navíc to velmi lidi dezorientuje. Deset milionů občanů má totiž odlišný názor - ať už na listopad nebo na to, jestli Česko patří k Východu, nebo Západu. The Washington Post Zemana dokonce označil jako mluvčího Kremlu, protože některé jeho výroky jdou opravdu dál než výroky samotného Putina. A to není možné, neboť nejsme prezidentský stát, jeho rolí by mělo být stát reprezentovat. Ale on dělá protiústavně zahraniční politiku, což mu kompetenčně ani nenáleží. K tomu jsem si vzpomněla i na to, jak v Kazachstánu udělal spolu s Nazarbajevem prohlášení, že jsou oba proti sankcím. Což mělo tu dohru, že ještě tentýž večer Putin volal Nazarbajevovi a bavili se o tom, jak rozjedou počátkem příštího roku euroasijsou hospodářskou unii.

S jakými pocity jste sledovala házení vajec na Miloše Zemana? Pobouřilo vás to?

Vajíčka se nemají házet na nikoho. Na tom Albertově, kde se ta vejce házela, ale byl osobně i můj syn, který studuje právnickou fakultu. Říkal mi k tomu, že se těšil na ostatní prezidenty, ostatní asi také, neboť je všichni poslouchali se zájmem. To se synovi líbilo. Ovšem nelíbilo se mu, jak házeli ta vejce. Syn mi k tomu říkal, že by nikdy vajíčka neházel, že to snižovalo celou akci. Podstatný totiž prý byl ten samotný akt, že tam lidé vůbec přišli. Synovi se také líbilo, když lidé na Zemana při odhalování pamětní desky křičeli: „Nesahej na tu desku!“ Podstata onoho protestu ovšem nebyla vajíčka, ale to, že se lid opětovně, po pětadvaceti letech od revoluce, zvedl a ukázal svému prezidentovi, kterého si zvolil, že je nespokojen s tím, jak zpochybňuje odkaz 17. listopadu. Vždyť Zeman říkal, že z toho děláme mýtus, a zpochybnil i úlohu mas, která chodila v revolučních letech na demonstrace, což opravdu dělat nemůže! Je důležité, že lid dal vědět, že jeho rétoriku již neakceptuje, a proto mu vystavil červenou kartu, aby se vzpamatoval. Ovšem to Zeman nedělá a pokračuje vesele dál. Rozkolísat takto identitu společnosti, která někam směřuje, která má nějaké cíle a historii a hrdost, tak to je hloupé. Ty jeho opilosti a výroky nám dokonce dělají podobnou „reklamu“ jako kdysi Boris Jelcin Rusku.