Zaznamenal jsem vcelku zajímavý názor ohledně minulosti česko-německých vztahů. Ony temné stránky našich prý společných dějin nelze nahlížet kolektivisticky, ale naopak individuálně. Cituji: „je potřeba vždy ty zločiny vidět jednotlivě.“ Souhlasíte?

Asi vím, odkud tento názor pochází, ale vcelku s ním souzním, takže to ani já nebudu pitvat. Jelikož v českých zemích zahynulo téměř sto tisíc židovských a několik desítek tisíc českých obyvatel, souhlasím, že je tak třeba řešit asi 120 až 150 tisíc jednotlivých německých zločinů z období let 1938 až 1945. Obecně řečeno, smrt těchto osob měla různou podobu, ale základní příčina je pouze jediná – německá okupace českých zemí ve dvou vlnách. V říjnu 1938 a v březnu 1939.

Zcela vynecháváte německé oběti...

Podívejte, řečeno slovy filmového Járy Cimrmana, já se „cítím být Čechem“. Takže jsem jako český historik v prvé řadě povinován řešit oběti české, potažmo československé, nikoli těch, kteří šli „domů do říše“. Ostatně německá strana má dosti historiků, politiků i novinářů, kteří se mohou německými oběťmi, které v žádném případě nezpochybňuji, zabývat.