Zemanovec Dušek, exodborář: USA nám ubližují více, než to dělal SSSR. Rok 1968? Víte, přemýšlel jsem a říkám...

Už je to trochu retro, ale v roce 1997 jste na pět dnů jako šéf železničních odborářů zastavil provoz na českých drahách. Od té doby jsme ze strany odborů tak razantní protest nezažili. Odboroví bossové u nás působí pomalu jako součást vládnoucí moci. Nechci říct rovnou jako třeba takový americký odborář Hoffa, který byl v padesátých a šedesátých letech běžně nazýván mafiánem...

Já na to mám minimálně dvě odpovědi. A obě jsou nepříznivé pro řadové odboráře. V Americe, když vyčnívaly odbory a překážely, tak některé jejich představitele zavraždili a jiné koupili. Říkali tomu žluté odbory. I u nás se také někteří nechali koupit. Drtivá většina z nich je placena firmami, získali ekonomické výhody, které by jako manažeři se svými schopnostmi nikdy nezískali. O takových prebendách se jim nikdy ani nesnilo. Dostali byty, auta či jiné prebendy. Své ovečky hodili přes palubu. Svědčí o tom řada lidí, kteří sedí v dozorčích a správních radách a berou za to odměny, o kterých se řadovým odborářům může jenom zdát. Rezignovali na obhajobu práv těch, kteří je do těchto pozic vytlačili na svých bedrech. V době, kdy jsem se odborům vrcholově věnoval, tak se nám tehdy na krátkou dobu podařilo prosadit, že jsi-li odborář – funkcionář, nebo chcete-li bafuňář či papaláš, tak v dozorčí radě jsem za zaměstnance a za odbory. Odbory tě platí a odměna za členství v dozorčí radě nenáleží tobě, ale odborové organizaci. Šel jsem sám příkladem a donutil jsem své kolegy, že museli všechny peníze získané v dozorčí radě Českých drah odevzdat do tzv. Podpůrného fondu železničářů. Nejsem si jist, že se to kolegům líbilo a taky to po mém odchodu spadlo do kolejí jako u všech ostatních odborových svazů.

Tohle jste akcentoval zejména v době Nečasovy vlády. Od roku 2014 máme vládu jinou, je v ní i sociální demokracie. Změnila se ta situace nějak směrem k tomu, jak by měly odbory vypadat? Třeba takový kdysi rétoricky tvrdý odborář Jaroslav Zavadil nebývale zkrotl a zvesela poslancuje...

Ta situace se razantně zhoršila. Ekonomické výsady řady odborářů se zlepšily politickým angažmá. Vedle ekonomického vlivu tedy získali i vliv veřejný. V pozici senátorů a poslanců – nechci říkat všichni – se začali starat výhradně o svůj prospěch. A není to jenom o ekonomických výhodách, ale i o protekcích a různých zvýhodněních. Tento trend způsobil, že z odborů odešla kvalita. Znám řadu odborářů, kteří se uplatnili v různých hospodářských funkcích. Nakonec není tajemstvím, že několik odborářů úspěšně fungovalo v několika vládách, ať už na MPSV, MF či jinde. Řada odborářů vykonává funkce i v regionální politice a také bych řekl úspěšně. Ale to co postihlo naše politické, manažerské struktury, to postihlo i odboráře. Obecně se dá říct, že nám tu dnes vládnou čerti čtvrté kategorie.

Na pozadí zářivého konzumu okolo nás se ovšem rozevírají nůžky mezi bohatstvím a chudobou. Odbory u nás pokládáte v tuto chvíli za koupené. Jak by měl vypadat odborový vůdce dneška a jaký lze očekávat vývoj u českých odborů?

Budoucnost bude obtížná. Média se snaží všechny občany přesvědčit, že pro všechny je přichystán blahobyt, byť dosahujeme pravého opaku u většiny lidí. Jsme vybízeni k tomu, že se každý má starat sám o sebe a o svůj prospěch. Takže těch, kteří by byli ochotni obětovat svoje zájmy pro někoho jiného, aniž by měli jistotu, že v tom nakonec nezůstanou sami, asi nebude mnoho. Druhý problém je dnes legislativa. Za pravicových vlád se odborům odebíraly kompetence a paradoxně, když se dostaly k moci levicové vlády, tak se jim nevrátily. Jasně chci říct, že na tom mají obrovský podíl i sociální demokraté. Na tom, že odbory zmizely ze scény a jejich pozice se oslabila. A přitom sociální demokraté měli v ruce nástroje, jak pozici odborů zlepšit, zvýšit jejich hájení. Odborář je dneska nejohroženější druh, pakliže trvá na tom, že chce hájit zájmy svých kolegů. Může za to i současný zákoník práce, když nastavuje odměňování prostřednictvím firmy. Ve chvíli, kdy na toto odboráři přistoupili, tak se stali rukojmími firmy.

Nechme odbory. Podobně jako jste se v roce 1997 proslavil zastavením vlaků v České republice, v roce 2010 jste trefně popsal homosexuální lobby na Ministerstvu dopravy a Českých drahách s humorným dovětkem „aby se člověk bál na chodbách úřadu ohnout pro tužku“. Jako občan jsem to tehdy ocenil coby připomínku hodnotové krize společnosti. Zrušil byste zákon o partnerství homosexuálů?

Kdybych měl legislativní páky, tak bych to nikdy neodsouhlasil. Všimněte si, jak všechny tyhle nesmysly sem tlačí ekonomické a politické síly ze zahraničí. Především z Washingtonu. Vždycky nám to sem někdo předestře, nevím jakými způsoby – někdy politickým tlakem, jindy vydíráním, a ochotní senátoři a poslanci takové nesmysly odsouhlasí. Naše média na tom mají samozřejmě obrovský podíl. Dám příklad: Desetkrát denně jsme dostali na každém kanálu informaci, že se v Moskvě uskutečnila manifestace kvůli zavražděnému politikovi, ale o tom, že v Římě bylo plné náměstí proti nabývání práv pro homosexuály, tak o tom ani slovo. Takže já tvrdím, že jde o rozvrácení tradičních hodnot, zlikvidování jakýchkoliv morálních zásad a principů. A to proto, aby došlo k totální devastaci tradičních evropských hodnot a koneckonců jde o snahu o větší ovládání lidí. Aby tu vzniklo tupé lidské stádo bez morálky a jakýchkoliv kritérií z minulosti.

Ještě drobnost k tomu. Před necelými třemi lety přijala ruská Duma zákon, který zakazuje propagaci homosexuálního životního stylu, genderu a jiných rozvalových tendencí v médiích. Myslíte, že se u nás ve Sněmovně může najít „kacíř“, který by usiloval o něco podobného?

Dokud budeme ovládáni beze zbytku americkou zahraniční politikou, tak asi ne. Víte, když jsme byli v minulosti pod výhradní kuratelou Moskvy, tak jsem si myslel, že po odchodu ruských vojsk už nás tohle nikdy nepotká. Bojím se, že stávající vliv je mnohem destruktivnější vůči naší společnosti než byl ten moskevský. Moskva nás nenutila k inkluzi, nenutila nás k znehodnocení a devastaci našeho školství, nenutila nás rozbít sociální systém a vytvořit tady statisíce žebráků a chudáků. Zničit zdravotnictví, zničit zemědělství i to ostatní. Amerika nás tohle všechno donutila udělat a bojím se, že nás už připravila o všechno, co k tomuto státu patřilo.

Není to až příliš drsné?

Není. Dopustím se něčeho, za co mě určitě nikdo nepochválí. Ale já jsem mnohokrát za poslední léta přemýšlel o roce 1968. Mně bylo patnáct a půl, šestnáct let. Vím, že jsem tehdy poslouchal rozhlas a viděl, jak to moji rodiče berou vážně. Byli z toho úplně zničeni a všude jsem potkával lidi, kteří měli slzy v očích. Desítky let se to s námi vleklo a měl jsem k tomu jednoznačný a naprosto odmítavý razantní postoj. Dnes ale odmítám jednostrannou verzi okupace a toho, co se tehdy stalo. Další desítky let do roku 1989 jsem žil v klidu bez starosti včetně mých dětí. Byl to svět bez sociálních otřesů, bez nezaměstnaných, bez výrazné kriminality, bez drog. Tak to dneska dávám na dvě váhy, z pohledu mého a mých dětí a milionů občanů v tomto státě, kteří si to možná ještě připustí. Ten osmašedesátý rok mimo ta negativa, která všichni známe, měl nepochybně pozitivum v tom, že následovala další desetiletí klidného a spokojeného života beze všech negativ, která dneska vidíme.

Pane náměstku, obáváte se války?

Já jsem dokonce největší šiřitel fobie z války ve svém okolí. Protože tvrdím, že američtí jestřábi se svými několika evropskými poskoky a je jedno, zda je mají na Ukrajině nebo někde jinde, třeba v Británii či Itálii nebo Francii, udělali v posledních letech pro rozpoutání třetí světové války maximum. Nebýt jediného politika a současně jediného mírotvorce na světě, a to je Vladimír Putin, tak už ta válka dávno byla a možná už jsme nežili. Nechápu zorné pole těch, kteří tu válku chtějí vyprovokovat. Jakou budoucnost si představují? Až někdo začne mačkat knoflíky balistických raket s jadernou náloží. Nevím, co si od toho slibují. Možná chtějí přežít ve svých podzemních městech, která si vybudovali za peníze daňových poplatníků a chtějí tady vládnout té zlaté půlmiliardě lidí a stačí jim, aby kolem nich skákalo půl miliardy otroků. Jsem přesvědčen, že válka měla být již několikrát vyprovokována. Vzpomeňte na několik událostí, které k tomu měly směřovat. Sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou. Kdyby to udělalo Rusko, dostali bychom stovky průkazných snímků ze satelitů. Ale všichni víme, že to Rusko nebylo, byť se to tzv. investigativní novináři snaží dokázat. Dále jde o sestřelení ruského letadla s turisty na Sinaji. Nebo zničení vojenského letadla na Tureckem. Nejde o nic jiného než Rusko vyprovokovat. Nestačí, že v rozporu se smlouvami s Gorbačovem se NATO rozšířilo na východ a buduje tam prstenec vojenských základen. To všechno jsou nekalé praktiky amerických tajných služeb a jejích přisluhovačů, ať je to Mossad, anebo tajné služby EU, které jsou ve skutečnosti prodloužené ruce CIA. Prostě rozpoutat válku a sebrat Rusku jeho zdroje.

Pojďme k politice české. Vím, že chováte obdiv k Miloši Zemanovi. Ten je velkým přítelem státu Izrael a v těchto intencích také ohledně Blízkého východu mluví. Nedělá z nás trochu svou rétorikou terč? Na Izrael jsou v tom regionu mnozí nabroušeni...

Tak já si to tak úplně nemyslím, ale jsou některé věci, ve kterých s panem prezidentem nesouhlasím. Zcela určitě bych byl mnohem opatrnější právě vůči státu Izrael. Protože – připusťme si – je jen málo konfliktů, ve kterých židovské peníze nehrály roli jako třaskavina, anebo tam nebyly izraelské zájmy. Prostě, byl bych opatrnější, ale je to názor pana prezidenta.

A co se týče Zemanova pohledu na zahraniční politiku obecně či na otázku migrace?

Co s týče tohoto, tak tam Miloš Zeman ukazuje nezávislý postoj, který je v rámci EU ojedinělý. A má moji naprostou podporu. Přes všechny útoky médií, které jsou vůči němu nepřátelské, má podporu obecně. Jen si vezměte. Nemine jediný den, kdy by se nějaký novinářský nýmand, o kterém nikdo do včerejška nic nevěděl a lidé by ho přehlíželi jako dvoumetrové lejno v průjezdu, nechtěl na prezidentovi zviditelnit. Protože když řekne nějakou invektivu, nějakou nadávku, tak média řízená ze Západu mu to strašně ráda zveřejní. Dodneška totiž neunesli, že na Hrad nebyl dosazen ten správný protektor, který neumí česky, sem tam prospí 22 hodin denně a uráží občany této kotliny. A proto také tvrdím, že nebýt i Miloše Zemana, tak bychom v té válce dávno byli. Upozornil na příšerné riziko invaze islámu. Pojmenoval, že je to nebezpečná invazní skupina s jednoznačným vlivem na osud civilizace. To je totiž mnohem horší světová krize než který oligarcha ovládne Ukrajinu. A Miloš Zeman také činí nadčasové kroky. Ať už to byla jeho účast na vojenské přehlídce v Moskvě v loňském roce, anebo návštěvy Číny. V tom mu mnozí novináři nemohli přijít na jméno včetně politiků EU. No, a pak jsme viděli, že čínského prezidenta ubytovala britská královna v Buckinghamském paláci a vozila ho po Londýně ve zlatém kočáře. Miloš Zeman je v mnoha ohledech prostě před ostatními o mnoho koňských délek vepředu. A ti tzv. analytici, kteří o něm píší, nemají hodnotu ani toho toaletního papíru.

Jak hodnotíte vztahy mezi prezidentem Milošem Zemanem a premiérem Bohuslavem Sobotkou?

Ze strany premiéra Sobotky považuji některé jeho reakce za absolutně zbytečné, vztahovačné a určitě by mu prospělo, kdyby se držel pořekadla „mlčeti zlato“. Bude-li ve svých útocích na prezidenta pokračovat, tak se znemožní úplně. Dle mého názoru prezident nikomu ze svých kolegů neodpustí jejich nepodporu při nepřímé volby prezidenta. A nikdo, kdo něco vybudoval, nemá rád, když někdo jiný vybudované dílo svojí neschopností ničí.

Bohuslav Sobotka se ohledně migrační krize chová značně podivně. Je neschopen jasného stanoviska. Jak je to možné?

Já se opravdu velmi obávám, že pan premiér s námi hraje „levou“ a něco jiného prohlašuje a něco jiného koná. Nevím čím je zavázán paní Merkelové, popřípadě Washingtonu, že to má větší váhu než zájem celého státu a jeho občanů. A panu premiérovi bych vzkázal, aby se zamyslel nad tím, že jen multikulturalismem oslabená Evropa bude pro Spojené státy menší konkurencí a bude ovladatelnější. Bez dlouhodobé přípravy a obrovských finančních zdrojů by žádná podobná migrační vlna nebyla totiž možná. Všichni neposlušní vládcové severní Afriky a na Středním východě jsou Spojenými státy a jejich spojenci odstraňováni z cesty bez ohledu na oběti a bez ohledu na dopady a byznys především. Jako možný příklad je možno uvést obrovské zásoby zemního plynu z Kataru přes Sýrii a Turecko pro Evropu. Ostatní neznámé si může každý dosadit sám. Jeden společný jmenovatel mají všechny rozvrácené země, odkud pochází drtivá většina migrantů. A to ropu na svém území, popřípadě jiné cenné energetické suroviny. Kdyby naši předkové nepovažovali islám za hrozbu, nepoložili by své životy při obraně před průnikem islámu v minulosti. To by měl pan Sobotka vědět.

Pojďme k závěru. A to k vaší politické budoucnosti. V roce 2012 jste byl za stranu SPOZ zvolen do krajského zastupitelstva Pardubického kraje. Ta strana již neexistuje, propadla ve sněmovních volbách v roce 2013 a její nástupkyně se jmenuje SPO a vede ji senátor Jan Veleba. Vy jste náměstkem pardubického sociálnědemokratického hejtmana pro dopravu. Budete letos znovu kandidovat?

Byl jsem jednoznačně přesvědčen, že už nikdy kandidovat nebudu. Právě proto, že jsem si v životě něčím prošel a několikrát také ucítil vidle v zádech. Od lidí, pro které jsem udělal nejvíc. Když ale vidím, jaké podhoubí se do politiky žene, že to jsou lidé, kteří ji chtějí mít jako ryze mocenský nástroj a cestičku, jak se dostat k veřejným penězům, tak jsem se rozhodl, že se postavím jako hráz proti těmto lumpům. Takže kandidovat budu.

Řekněte, co je klíčovým tématem pro Pardubický kraj? Je to třeba naprosto špatná dopravní situace v samotných Pardubicích, kde chybí tři obchvaty?

Vůbec nejde jenom o Pardubice. Doprava je největším problémem celého Pardubického kraje. Pokud se bavíme o Pardubicích jako o dopravním uzlu, tak oproti ostatním krajským městům tady je zpoždění dvacet pět let. Je to způsobeno městskou radnicí. Moc mi je líto pardubických občanů, že za čtvrt století si vždycky dokázali zvolit ty, kteří jak dosedli na radnici, tak začali hned uvažovat o tom, co jim to vynese. Místo aby řešili koncepční práci na generace dopředu. A tak se za pětadvacet let nepostavil v Pardubicích jediný metr silnic. Nedostali se k tomu, aby se věnovali železnici, dopravnímu terminálu či dvoukolejce na Hradec, o tzv. Medlešické spojce ani nemluvě. No a když jste zmínil obchvaty. Těch se občané určitě v dohledné době nedočkají. Proč? Jeden důvod je, že to jsou stavby, které musí být posuzovány z pohledu dopadu na životní prostředí. Druhý důvod je, že tak jak je to zakresleno v územních zásadách rozvoje kraje, tak to mnohdy tato varianta už není, a to přesto že je mnoho let schválená. Poslední dobou ji totiž město neprosazuje. Jakoby se tak upřednosťňovaly nějaké budoucí soukromé zájmy. Takže trasy některých obchvatů se mění, což oddálí jejich realizaci. Samozřejmě to vyvolává diskusi, proč tak najednou. Nejde o nějaké napojení na pozemky soukromých osob, kteří zrovna vládnou pardubické radnici? U obchvatu přeci jde o to, aby došlo k rychlému objezdu města. A ne že by na něj měly být napojeny kdejaké uličky. To je záměr, který výrazně znehodnocuje účel obchvatu jako takového. Rychlé spojení má mít přece minimum výjezdů.

Co jste udělali v tomto volebním období pro odblokování této situace?

Bez ohledu na město a lokální požadavky jsme už průběhu tohoto funkčního období vytvořili několik strategických materiálů. Tam jsou priority ve všech ohledech. Jde nám o sjednocení všech druhů dopravy, které Pardubicko má. Hned první rok mandátu jsme v tomto smyslu podepsali s Ministerstvem dopravy memorandum. A vytvořili jsme skupinu nazvanou Dopravní uzel Pardubice. Tam patří zástupci Správy železniční dopravní cesty, Ředitelství vodních cest, samozřejmě letiště a Ředitelství silnic a dálnic i město Pardubice. Tento tzv. Dopravní uzel Pardubice by měl zpracovat do reálné podoby představu, jak vyřešit dopravní situaci na generace dopředu.

Tak ještě doušku. Co když se vůbec do krajského zastupitelstva za SPO na podzim nedostanete? Oslnivými preferencemi vaše strana v tuto chvíli nedisponuje...

Troufnu si tvrdit, že SPO v několika krajích uspěje. Pan předseda Veleba hájí zájmy velmi dobře. A já si ho vážím. Pochopitelně to bude na lidech v regionech. Pokud nemáte nadkrajské téma jako měla před lety sociální demokracie s poplatky ve zdravotnictví, tak bude záležet na kvalitních kandidátech. A navíc si myslím, že SPO je dobrá marketingová značka. Lidé nás stále vnímají jako blízké prezidentu Zemanovi. Toho bychom měli určitě využít.