Zemanův zahraničněpolitický guru Kmoníček: Stejně víme, jak to na Ukrajině skončí. Tak pojďme nezabít ty lidi

2. 5. 2014 18:25

ROZHOVOR Postoje české zahraniční politiky k ukrajinské krizi nijak nepoškodily naše vztahy s Ruskem. ParlamentnímListům.cz to řekl ředitel hradního zahraničního odboru a zkušený diplomat Hynek Kmoníček. Ruský prezident Vladimir Putin podle jeho slov resuscitoval svoji zemi z klinické ekonomické smrti a nyní hraje o úctu Západu vůči Rusku. Kmoníček také prozradil, kam letos prezident Zeman vyrazí na cesty a jakou výjimečnou návštěvu přivítá na Pražském hradě.

Zemanův zahraničněpolitický guru Kmoníček: Stejně víme, jak to na Ukrajině skončí. Tak pojďme nezabít ty lidi
Foto: Radim Panenka
Popisek: Hynek Kmoníček, ředitel zahraničního odboru Hradu

Anketa

Jaké řešení doporučujete v případě východní Ukrajiny?

hlasovalo: 31866 lidí

Začněme Ukrajinou. Po zostření situace ve Slavjansku už někteří začínají mluvit o počátku občanské války. Pokud by nicméně k takovému vnitřnímu konfliktu došlo po všech stránkách, dovedete si představit nějaké výraznější angažmá České republiky? A bylo by to dobře či nikoli?

V první řadě naše činnost musí být zaměřena na to, aby se toto nebezpeční oddálilo, snížilo, situace deeskalovala. A to není věc, kterou bychom teď nově vymýšleli, ale snažíme se to dělat celou dobu. Ostatně s ukrajinským velvyslancem jsem mluvil ještě dnes dopoledne.

Hranici, kdy skutečně vznikne otevřený konflikt, bych sám za sebe viděl v okamžiku, kdyby ruské jednotky překročily ukrajinskou východní hranici. Na to, že je Ukrajina ve stavu latentního nebezpečí občanské války, upozorňuje i pan prezident poměrně dlouho dopředu.

Jediná cesta je v decentralizaci Ukrajiny, nových prezidentských a posléze nových parlamentních volbách. Stejně to přesně takhle skončí. Ta otázka je, kolik lidí zemře do té doby, než to zase skončí takhle. A proto se snažíme tam, kde můžeme, mluvit přesně takto: Když všichni víme, jak to skončí, nemohli bychom nezabít ty lidi, kteří zemřou v tom období, než to zase skončí takhle?

Pokud by armáda Ruské federace nakonec otevřeně vstoupila na území Ukrajiny, nakolik je pravděpodobná přímá vojenská konfrontace s NATO?

O takové možnosti vůbec ani teoreticky v této chvíli nechci uvažovat a pevně věřím, že úplně stejný pocit z toho má i nadále ruská strana. To je jediná věc, která je ještě horší cestou než občanská válka na Ukrajině, která by byla její součástí stejně.

Fotogalerie: - Za Rusko a proti fašismu na Ukrajině

Ruská vlajka
Na Václavském náměstí proběhl mítink na podporu Ru...
Na Václavském náměstí proběhl mítink na podporu Ru...
Miloslav Ransdorf
Na Václavském náměstí proběhl mítink na podporu Ru...
Na Václavském náměstí proběhl mítink na podporu Ru...

Mluvíme-li o Rusku a Severoatlantické alianci… Nedá se kvůli reálnému přibližování NATO k ruským hranicím a strachu z toho přístup Kremlu pochopit?

To je na dlouhé analýzy, kde se všichni shodnou, nakonec neshodnou a na závěr zase shodnou. Já vám to ukážu na protiotázce: Není to tak, že se Ruská federace přibližuje hranicím NATO?

Jak vnímáte prezidenta Vladimira Putina jako politika a státníka nejen ve světle ukrajinské krize?

Je to politika výrazně ruská. To znamená, že má nesporně přesně ty vlastnosti, které tradičně ruský volič když ne vyžaduje, tak následně oceňuje a shodou okolností jsou to dost často přesně ty vlastnosti, které vám znemožní být klasickým západním politikem. Čili je to politik, který má velmi jasný strukturovaný pohled na svět, na ruskou roli v něm, na svou vlastní odpovědnost vůči ruské historii a to je jeho primární vidění světa, ze kterého se odvozuje všechno to, co je buď luxus nebo za hranicemi Ruska.

Myslím, že situace, ve které jsme teď, je toho klasickou ukázkou. Ve chvíli, kdy si ruský prezident dá na vážky sebou definované zájmy Ruska za hranicemi Ruské federace a na druhou stranu vážek vidění sebe sama v učebnicích světové historie sto kilometrů za ukrajinskými hranicemi, vítězí ten pohled první.

Nejde ale jen o Rusko. Některé americké průzkumy ho řadí ve světě daleko nad Obamu a britské Times ho ocenily jako nejvýznamnější politickou osobnost dneška…

V případě Putina je samozřejmě jasné, že je již v tom okamžiku, kdy se začíná hrát o jeho historickou úlohu. Už ve chvíli, kdy se zapsal do dějin tím, že de facto resuscitoval Rusko z hranice ekonomické klinické smrti, navrátil úctu Rusů k Rusku jako takovému a nyní se v závěrečné fázi svého politického života pokouší navrátit respekt Západu k Rusku, jako kdyby to byl stále ještě Sovětský svaz.

O tomhle to podle mého názoru v tuto chvíli je. Není to o Ukrajině, není to o Krymu ani o ochraně zájmů každého, kdo mluví rusky. To by za chvilku podle této definice mohli chránit také mě (usmívá se).

Že v historických knihách bude Vladimir Vladimirovič Putin zanesen, je jasné. V těch ruských bude zanesen výrazně pozitivně, ale možná se hraje o to, jak bude zanesen v těch našich. A když řeknu našich, myslím západních.

Co vztahy Ruska a České republiky? Nemohly utrpět českým postojem k ukrajinské krizi?

To se neděje, protože i ruská strana si všímá naší důsledné snahy o vybalancování. My z jedné strany máme zájem na udržení teritoriální integrity Ukrajiny a pan prezident byl poměrně hodně výrazný ve svých vyjádřeních, kdy otevřeně popsáno ze všeho nejdříve rozzuřil českou pravici tím, jak výrazně byl proti ekonomickým sankcím na Rusko a následně vůbec nepotěšil českou levici svým stejně výrazným prohlášením o tom, že je nutné reagovat i na ruské demonstrace síly adekvátním způsobem.

Mnozí váhali, je-li tedy prezident doma nalevo nebo napravo a já myslím, že je tam, kde by měl být z českého zájmu. Nerozhoduje podle toho, je-li to názor bližší pravé nebo levé části politického spektra, ale vychází z českého národního zájmu. A jakkoli to dnes zní úsměvně, českým národním zájmem je stabilizovaný ukrajinský trh s výraznými ekonomickými příležitostmi pro Českou republiku v Rusku. Zcela zároveň je bytostným zájmem České republiky, aby byla dohoda na tom, kde Rusko končí.

Takže dosud neměla česká zahraniční politika vůči ukrajinské krizi negativní dopad na naše politické či obchodní vztahy s Ruskem?

Dokonce bych řekl, že aniž by ruská strana nějak přeceňovala náš vliv na situaci, který je adekvátní desetimilionovému členu NATO a Evropské unie, tak dokázala výrazně odlišovat to, jak vnímá výroky různých českých politiků, a to v rámci jejich historické perspektivy. Podle mě si ruská strana dokáže dešifrovat, ke komu je ten výrok směřován. Tedy jaké výroky k ukrajinsko-ruské krizi jsou pro domácí politickou konzumaci v supervolebním roce, a které opravdu hovoří k věci tam na místě.

Vyvozuji tak z toho, že jsem při diplomatické komunikaci s ruskou stranou zatím ani jednou nenarazil na nějaký problém, který by byl z jejich strany vznesený. Zároveň se mi toto ale nestalo ani s ukrajinskou stranou. Nevím, jestli je to ideální, ale je to pozice tak jasně postavená na českém národním zájmu, že ji obě strany dokážou pochopit.

K cestě ministra Zaorálka do Číny jste se už vyjadřoval, přesto se u toho zastavme. Kde se vzala ta „móda“ ve vyvěšování tibetských vlajek? Do jaké míry to je založeno na realitně nebo na mýtech? Přiživují to nějaké názorové politické skupiny?

To bych ani neřekl. Je to z takového dobrého pocitu, který člověk má, když je na straně slabšího. Že si tenhle psychologický pocit někteří přenášejí do problematiky Tibetu, je záležitostí toho, že si tam odehrávají něco jiného směrem sami k sobě a zároveň je to pozicí 14. dalajlamy, který má status de facto rockové hvězdy. Ten prostě není vnímán jako standardní politik, a to přináší jistou přidanou hodnotu.

Lidé, kteří hovoří o Tibetu, si často neuvědomují, že celou dobu hovořili o dalajlamovi. Já na tom vidím jako možná nejzajímavější právě to rozlišení mýtů a reality, kdy v této chvíli po různých článcích a výrocích to vypadalo, že Česká republika výrazně změnila zahraniční politiku a udělala to výměnou nejlépe za nějaký konkrétní obchod. V realitě je to tak, že od roku 1993 všechny vlády ČSSD, ODS i technokratické měly tu samou politiku.

To je politika uznání jedné Číny, což se týká i otázky Tibetu, a některé vlády (či jejich členové) byly natolik nedisciplinované, že se samy vlastní politiky nedržely. V tom jsme byli jiní než hlavní proud Evropské unie. Jestliže vyvěšujeme na Hradě evropsko-unijní vlajku, bylo jasné, že to není jen o gestech, ale i o celkovém návratu standardní evropsko-unijní politiky, a standardní evropsko-unijní politika dělá to, co říká a uznává politiku jedné Číny.

Česká zahraniční politika tedy nezměnila oproti nedávné minulosti svůj postoj ani o milimetr?

Není tam žádná změna. A protože tam není žádná změna, tak nemůže být vyměněna za žádný obchod. Když nemáte co měnit, neobchodujete. Spíše jde o takové vyčistění stolu, což lidé, kteří o tom málo ví, vidí neuvěřitelně dramaticky a my, kteří to děláme už deset, patnáct, dvacet let, si přesně uvědomujeme to „give and take“ uvnitř oné deklarace, která takřka doslovně odpovídá deklaracím, které s Čínou podepsaly Německo, Francie a další státy.

Já osobně bych opravdu měl problém, kdybychom šli o dva metry dál. Neustále jsme obviňováni, že jsme šli o tři kilometry dál, ale kdyby to byly i dva metry, už bych skutečně měl problém. Tak tomu ale není, jsme normální standardní evropská země, a že uznáváme politiku jedné Číny, znamená paradoxně pro některé lidi u nás překvapivé zjištění, že máme v zásadě stejný postoj jako čtrnáctý dalajlama sám, jenž politiku jedné Číny uznává také.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Pozvání pro prezidenta republiky do Číny platí, jak zaznělo i při návštěvě ministra Zaorálka. Už máte přesnější představu, kdy se pan prezident do Pekingu vydá?

Pozvání do Číny máme, hodláme ho využít, a to zejména proto, že letos je rok 65. výročí dvoustranných vztahů. Bude poměrně obtížné nalákat čínského prezidenta do České republiky, to se nám spíše povede s čínským premiérem.

Je důležité mít s Čínou mnohem živější vztahy než dosud, prostě proto, že to je obsahem mého stále opakovaného sloganu, že jsme vstoupili do 21. století, které je stoletím Asie. Každý tedy moudře pokývá a pak zase odjede do Belgie. Ne, takto už to dělat nejde, to má nějaké přímé následky.

Počítáme, že pravděpodobně v podzimním zářijovém či říjnovém termínu, dojdeme-li k souladu s čínskou stranou, bychom rádi propojili návštěvu pana prezidenta s oslavou pětašedesátého výročí česko-čínských vzájemných vztahů a tím se dostali do normálního rytmu, protože předpokládám, že tomu ještě bude předcházet návštěva pana ministra Mládka na zasedání česko-čínské smíšené komise, která se rovněž asi pět let nesešla.

V multipolárním světě je nemožné, abyste s hlavními světovými hráči byli ve stavu, kde se smíšená komise schází pět let a poslední velká čínská návštěva byl onen premiér v roce 1986, který navštívil Gustáva Husáka. Kdybychom na tom byli takto s jakýmkoli jiným výrazným hráčem zemí BRIC, lidé by se nám vysmáli a měli by pravdu.

A co další zahraniční cesty pana prezidenta v letošním roce?

První větší zahraniční cestou bude návštěva Rumunska a Moldávie nyní v květnu. Následovat bude první z asi pěti setkání visegrádských prezidentů a německého prezidenta Gaucka k výročí pádu železné opony a konce studené války v roce 1989 ve všech našich zemích a první část se bude odehrávat v Budapešti.

Na začátku června pan prezident navštíví Normandii na výročí vylodění, kde bude současně s prezidentem Obamou a britskou královnou. Sejde se tam celá elita a je zajímavé, že mezi pozvanými je i prezident Putin.

Na druhou polovinu roku z těch významnějších a delších návštěv připadá Čína, Kazachstán a Tádžikistán. V jednání máme návštěvu jednoho až dvou arabských států ještě do konce roku, a to už vůbec nemluvím o návštěvách, které budou přijíždět sem k nám. Možná nejviditelnější a ve svém charakteru výjimečná bude ve střední Evropě historicky první návštěva marockého panovníka, což bude věc velmi náročná a diplomaticky velmi ojedinělá, protože předpokládáme, že Jeho Veličenstvo navštíví pouze Českou republiku ke zdůraznění zvláštnosti našich vztahů s Marokem, a je to návštěva, která se týká stovek lidí.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Radim Panenka

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Hilšer se svlékne, bude pobíhat po Senátu pomalován vlajkou, pak falešně zpívat a řvát něco o Putinovi. A pak nás poučí, jak je Zeman vulgární, směje se publicista Vyoral

16:28 Hilšer se svlékne, bude pobíhat po Senátu pomalován vlajkou, pak falešně zpívat a řvát něco o Putinovi. A pak nás poučí, jak je Zeman vulgární, směje se publicista Vyoral

PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA „Je dojemné, jak mají někteří lidé – často ti samozvaně slušní – ne…