Ostrý střet s mexickým prezidentem a následně s australským premiérem. Máme předpokládat další kontroverzní diskuse, které se týkají nové imigrační politiky Donalda Trumpa? Vzniká další, tentokrát virtuální a komunikační „zeď“?
Především je nutné připomenout, že Trump není této politiky prvotním autorem. Právo znemožnit vstup do USA cizím občanům podle vlastního posouzení dává prezidentovi ústava. Těchto sedm zemí už bylo na seznamu Obamově jako země s teroristickým potenciálem. Není však vyloučeno, že si jej Obama sestavil, aby naopak věděl, odkud teroristy přivážet, ne jim bránit ve vstupu. Největší počet Obamových přistěhovalců v posledním roce byl kromě Sýrie ze Somálska.
Vůči mexickému prezidentovi se zdá být nefér asi jen Trumpův návrh, aby zeď financoval on. Těžko si představit, jak to businessmana Trumpa mohlo napadnout, snad jen licitoval. Takže není divu, že mu mexický prezident odpověděl výhrůžkou, že pošle do USA všechny drogové gangstery. Australský premiér si naopak mohl těžko představovat, že na základě Obamova slibu Trump přijme tisícovku migrantů nevpuštěných do Austrálie. Trump prostě plní slib „Make America Great Again“.
Jinými slovy, nikdo si z nás nebude dělat poskoka a odpadkový koš na lidi nepřijímané jinde. A taky za vás spojence nebudeme tahat všechny kaštany z ohně, když vy si válíte koule. To vše s tou „novou velikostí“ souvisí. Možná je to zeď, ale jednoduchá a průhledná a budeme si na ni muset všichni zvykat, stát na vlastních nohách a prospěje nám to. Na strejdu Sama všichni spoléhali tak dlouho, až ho vyždímali a místo aby mu děkovali, všichni mu nadávají. A on si to už nedává líbit. Víc významů bych v tom nehledal. Že slíbil zlikvidovat radikální islámský terorismus s povrchu země, by nám mohlo pro začátek stačit, a jestliže mu s tím nechceme pomoci, aspoň mu neokopávejme kotníky.
Merkelová i Hollande napomínají D. Trumpa, aby se, kromě imigrační otázky, také dále staral o Evropu. Pro něj bude ale asi rčení „bližší košile než kabát“ určující, že? Především tedy vyřešit vnitřní problémy USA...
Když po někom něco žebráte, začněte napřed tím, že mu přestanete nadávat. Když vám řekne, že na to nemá, poděkujte mu za to, co vám dal, když na to měl, a zeptejte se ho třeba místo toho, zda byste vy nemohli nějak pomoct jemu. Zatím to alespoň naznačili jen Mayová a Netanjahu, ne že by toho měli moc co nabídnout, ale i dobrá vůle má nějakou hodnotu. Lidé jako Hollande a Merkelová by se měli před ním plazit po kolenou a přinejmenším mu darovat symbolicky kousek camembertu a bratwurstu.
Psali jsme:
Turecko, země se strategickým postavením a silou v NATO – zdá se – už není tak jednoznačně pro Severoatlantickou alianci užitečné. Vzpomeňme nedávné útěky vysokých tureckých důstojníků do Řecka, neochota se vrátit ze cvičení NATO v Německu a další. Navíc vzájemná intenzivní komunikace s Ruskem při bojích v Sýrii musí vedení NATO dost zlobit... A to si vezměme ještě pravděpodobné odvezení jaderných střel z turecké základny Incirlik kamsi do Evropy, údajně do Bulharska či Rumunska.
Turecko bylo přijato do NATO jako strategický spojenec proti Sovětskému svazu za studené války. Dnes by mělo být strategickým spojencem proti radikálnímu islámu. K tomu se naopak přidává, takže pro NATO přestává být spojencem a stává se nepřítelem. Čím dřív bude z NATO vyloučeno, tím víc se přiblížíme k vyřešení krize Středního východu.
Ostatně přirozenými spojenci Západu v této oblasti jsou Kurdové a těm by měl svět co nejdřív dát vlastní národní stát, je jich asi 40 milionů roztroušených v pěti státech. V Iráku už jej de facto má. A chrání na svém území menšiny křesťanské a jezídské a dává plná práva ženám. Jakmile zanikne Islámský stát, budou se k němu chtít připojit Kurdi syrští, kteří proti němu nejvíc bojují. V následném nevyhnutelném konfliktu tureckého Kurdistánu s Tureckem bychom měli jasně stát na kurdské straně. Tedy máme-li ještě nějaký smysl pro národní sebeurčení. Tím se Turecko jako vojenská hrozba podstatně oslabí.
Pojďme k domácí politice. Pokračuje u nás dělení společnosti na venkov a „pražskou kavárnu“, na „sluníčkáře“ a ty ostatní?
Pokračuje a mělo by se ještě rozvějířovět. Rád tomu pomůžu. Coby zlínský rodák bych mohl pomoct vytvořit „zlínskou“ kavárnu třeba s Robejškem, Okamurou a Trumpovou. S olomouckým absolventem Konvičkou a třeba s ministrem Zaorálkem kavárnu „olomouckou“. A tak by se mohly proti pražské kavárně vytvářet kavárny brněnská, pardubická, plzeňská a další. Máme přece tu evropskou subsidiaritu.
Nevytváří u nás nejen soukromá, ale také veřejnoprávní média určitý strach a „blbou náladu“?
Stach je někdy potřebná emoce, jestliže nám hrozí skutečné nebezpečí a strach nás na ně připraví a může nás před ním zachránit, neboť nám dá čas a motivaci. Takových skutečných nebezpečí nám hrozí několik a neupozorňovat na ně je trestuhodné zanedbání médií, především veřejnoprávních, kterým za to platíme. Ne „blbou náladu“, nýbrž připravenost, odhodlání a vědomí, proč něco musíme bránit a jak.
A ještě do Evropy. Masové manifestace proti vládě v Rumunsku, která chce propustit z vězení korupčníky, ukazuje na velký problém právě s korupcí a šedou ekonomikou na Balkáně. Ještě horší je situace v Bosně a Černé Hoře a přesto tyto země aspirují na vstup do EU? Neměl by si Brusel nejdříve vyjasnit, co vlastně chce a trvat na stejných požadavcích pro všechny? Vzpomeňme jen na fixlování ekonomických výsledků v jižní Evropě a především v Itálii, jen aby se přijalo euro...
Uvnitř EU je už tolik korupce a na takové vysoké úrovni a v tak velkých částkách, že číselně by přijetí Balkánců moc nezměnilo. Ale Bosna a Kosovo se postupným pádem Islámského státu stávají tábořištěm desetitisíců džihádistů z celého světa a jejich přijetí by Evropě dalo už jen ránu z milosti. Můžeme ještě doufat, že než se o něčem takovém začne jednat, EU se letos díky Le Penové a Wildersovi sesype.
Není podle vás boj oligarchů už i u nás? Zatím tedy naštěstí nikoliv jako na Ukrajině, ale právě prostřednictvím médií, která vlastní?
Na tohleto nepotřebujete mě, jsou toho plná média. Ale většina národa to tak zřejmě chce a nic s tím nenaděláte. A pokud jde o to, že různá média patří různým oligarchům, je to tak v pořádku, podle klasického anglosaského stylu. Teda v pořádku je to tehdy, jestliže oligarchové mají odlišné – nebo nepolitické – zájmy a každé médium věci překrucuje trochu jinak. V Británii vedle pravicových Telegrafu, Mailu a Expressu máte levicový Guardian a Mirror – a dnes i BBC, takže si můžete přečíst a poslechnout různé pohledy na touž věc a vzít si ten, který vám dává smysl.
I zde je ještě Reflex odlišný od Respektu, Právo odlišné od Lidovek, jakž takž. A pak díky Bohu za internet, levý i pravý, zodpovědný i nezodpovědný, kulantní i vulgární. Už po něm ostatně taky tvrdě jedou s onou kampaní proti „hybridní válce“ a „dezinformacím“.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
