Prezidenti Ruska a Spojených států Vladimir Putin a Barack Obama se sešli na dvoustranné schůzce na summitu G20 v čínském Chang-čou. Tématem jednání byla situace v Sýrii a na Ukrajině. Spojené státy a Rusko se snaží dosáhnout dohody o ukončení násilností ve vleklé válce v Sýrii. Podle amerického ministerstva zahraničí ale rozdíly v postojích stran přetrvávají. Co přivedlo představitele obou velmocí k tomu, aby začali jednat? A lze předpokládat, že se obě strany dohodnou na společném postupu, který by přispěl k definitivní porážce Islámského státu?
Obě strany si uvědomují, jaká je nyní na Středním východě nestabilní situace a jaký negativní efekt konflikt v Sýrii pro celý tamní region představuje. Pokud by se ta krize neřešila, mohla by se i dále nekontrolovaně rozšiřovat. To chápou jak Spojené státy, tak i Rusové, takže nyní dochází k přibližování stanovisek obou velmocí, i když ten prvotní nečekaný a nekoordinovaný zásah Ruska v Sýrii nebyl v USA přijímán zrovna pozitivně. V Kremlu i v Bílém domě si zřejmě nyní začali více uvědomovat, jakou zodpovědnost vlastně mají, což by mohlo mít jen pozitivní výsledky. Samozřejmě na základě toho by mělo docházet k bližší spolupráci, například k lepší výměně informací a podobně. I když k nějakému optimálnímu stavu je ještě daleko, buďme rádi alespoň za tyto kroky.
Co se týká Sýrie, dostupné jsou zatím informace o tom, že Turci společně se spojenci dobyli poslední pozice tzv. Islámského státu. Jde o zásadní moment? Mimochodem jednání mezi ruským prezidentem a jeho tureckým protějškem svědčí o jistém sbližování. Pak se také Turci dohodli na spolupráci s cílem ukončení syrské krize s Íránem. Zároveň prezident Spojených států Barack Obama v rámci summitu G20 na schůzce s Recepem Erdoganem ubezpečil, že americká vláda podporuje Ankaru v záměru potrestat strůjce pokusu o státní převrat. Přitom ovšem stále přetrvává napětí, protože USA nechtějí vydat islámského duchovního Fethullaha Gülena, jenž žije v americkém exilu a kterého Turci považují za hlavního aktéra puče. Jak tyto momenty mohou ovlivnit konflikt v Sýrii?
O zásadním momentu v této válce je asi předčasné hovořit. To osvobozené území, o kterém jste se zmínil, je jen oblast mezi Sýrii a Tureckem, kde se podařilo vytvořit koridor vyčištěný od ISIS. To neznamená, že Islámský stát je v Sýrii definitivně poražen, ovládá ještě jiná strategicky důležitá území. A jedna věc je také určité oblasti osvobodit a druhá věc je zavést tam běžné mírové podmínky a eliminovat další frontu Islámského státu, a tou je terorismus.
Co se týká tureckého puče, tak je důležité a žádoucí, aby zcela jasně zaznělo, že změna poměrů vyvolaná takovým způsobem, tedy ozbrojeným převratem, je naprosto nepřijatelná. A to bez ohledu na to, jaké mám já či další lidé výhrady ke stavu demokracie v Turecku a k nynějšímu počínání prezidenta Erdogana. To znamená ty jeho současné čistky, které jsou zaměřeny nejen na pučisty, ale také na vypořádání se s jeho politickou opozicí. Ozbrojený puč není tou správnou cestou a je nutné ho odsoudit. Z tohoto hlediska je americký signál správný a mohl zřejmě zaznít už daleko dříve a silněji i od dalších. Je třeba si v této souvislosti uvědomit, že Turecko je také členským státem NATO.
Ohledně vztahů Ruska s Tureckem kvituji s povděkem zmírnění napětí mezi oběma státy, které si některé věci vyjasnily. Na druhé straně není možné v tom u nich nevidět jakýsi kalkul, demonstraci vůči západní Evropě. To by do vztahů mezi Ankarou a EU patřit nemělo.
Při návštěvě Angely Merkelové v Praze se náš premiér Sobotka vyjádřil, že by souhlasil s vytvořením evropské armády. Nebylo by to zbytečné, když EU může už disponovat několika menšími útvary vojsk a bezpečnostní sil, jako jsou například jednotky rychlého nasazení Battle Groups, agenturou Frontex a jinými? A proč tyto jednotky EU téměř vůbec nevyužívá, například i k ochraně schengenských hranic?
Máte pravdu, Battle Groups nefungují, nejsou využívány a prakticky neexistují, což souvisí s tím, že bezpečnostně obranná rovina EU je stále podceňovaná a členské státy nemají zájem dodržovat v této oblasti úmluvy, na kterých se dříve dohodly. Prostě něco, co má fungovat, zjevně nefunguje.
Výrok premiéra Sobotky ohledně evropské armády považuji vůči veřejnosti za neobratný, možná špatně vykomunikovaný. V Unii dnes bohužel mají někteří zástupci členských zemí především zájem prosadit svoje národní zájmy a takový společný projekt je opravdu hodně daleko. Předseda vlády najednou tuto vizi překvapivě „vystřelil“. Chápal bych, kdyby ji napřed projednal na některé z konferencí, než s ní přijít na důležitém jednání s německou kancléřkou. Kdyby pan Sobotka prohlásil, že by se v EU mohly vybudovat integrované, akceschopné vojenské síly v průběhu několika let, tak by to bylo reálnější.
Já bych ho v tom klidně podpořil, ostatně o tom již nějaký čas mluvím. Něco jiného je totiž vybudovat samostatnou evropskou armádu oproti tomu, co například podobně funguje v NATO, tedy vhodným způsobem zapojit národní vojenské síly do společných jednotek EU při nějaké konkrétní akci za společného velení, rozpočtu a strategického plánování. Premiérova slova také moc nechápu v kontextu s jeho prohlášením, že v Unii už máme přemíru integrace – vždyť společná evropská armáda by byla krokem k federalizaci EU.
Propadáku CDU ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko, odkud se kancléřka Angela Merkelová v roce 1990 vydala do světa velké politiky, se věnují mnohá média. Křesťanské demokraty zde v zemských volbách porazila i opoziční AfD a britské deníky Financial Times či Express hovoří o „ponížení Merkelové“. V Berlíně se budou konat volby 18. září a ani tam to pro CDU, a tedy i politickou budoucnost Merkelové, nevypadá příliš dobře. V průzkumech vedou jiné strany. O čem tyto výsledky svědčí? Má Merkelová šanci si ještě zachránit kariéru?
To se teprve ukáže časem. Zatím bych z toho nevyvozoval žádné větší závěry. To by bylo stejné, jak bychom chtěli u nás předpovídat, jak dopadnou parlamentní volby, jen na základě výsledku z krajských voleb. Přitom víme, že obojí volby mají svá specifika. Na druhou stranu to ale je určitý signál, že v těch zemích panuje nespokojenost s politikou CDU, CSU nebo přímo s kancléřkou Merkelovou. Zejména s její migrační politikou, o které se nejvíce hovoří. Nicméně do voleb máme rok a situace se může jakkoliv změnit. Německo je na tom stále velmi dobře po ekonomické stránce, má nízkou nezaměstnanost a přebytkový rozpočet. To může hrát při volbách do národního parlamentu svoji roli. Stejně jako stále větší populismus AfD, na který hodně lidí v Německu slyší. Já proto nevylučuji žádný scénář. S Angelou Merkelovou sice nesouhlasím v řadě jejích názorů, ale musím uznat, že je – na rozdíl od řady evropských politiků – skutečným lídrem. Tedy osobností, která umí s odvahou prosazovat svoje názory a nezahrává si s populismem, což mohou Němci příští rok ocenit. Pro mne je tato otázka – úspěchu Angely Merkelové – stále otevřená.
Já vím, že na německou kancléřku má hodně Čechů pifku a určitě ten jeden známý krok, který udělala při migrační krizi, nebyl moudrý. Nicméně, jak vidím stoupající preference AfD, s jejichž zástupci jednám v Evropském parlamentu, tak nedej bože, aby to byli v budoucnu naší političtí partneři. Proto jsem rád, že v Německu existují další politické osobnosti s korektním přístupem k evropským otázkám.
Rakousko nejdřív bylo konformní s politikou Německa, pak ale začalo měnit směr a migrační politice ukázalo stop. „Rakouská vláda hodlá přijmout příští týden mimořádné opatření. V souvislosti s přílivem přistěhovalců a žadatelů o azyl hodlá vyhlásit dekretem výjimečný stav, neboť jsou kvůli množství imigrantů ohroženy bezpečnost, pořádek i školství a zdravotnictví Rakouska. Do země nevpustí žádného migranta,“ píše server Česká justice. Hrozí tam prý kolaps státu. Je to podle vás pravdivá informace, a co tato situace může způsobit a ovlivnit u nás i v Evropě?
Situaci na rakouské politické scéně sleduji a vnímám stejně jako ostatní. Tedy, že tam zeslábl vliv tradičních stran a narostl populismus. Nedávno jsme byli například svědky ostrých výroků i na adresu České republiky. Tamní politika je hodně nevyrovnaná, rozpolcená a chybějí ji osobnosti – lídři se zcela jasnými cíli. Mám obavy, aby tato politika nesklouzla k opatřením prospěšným jen pro Vídeň, jež by ale poškodila zájmy ostatních států v EU, v tomto případě bychom se jí museli zabývat i na evropské úrovni. Informaci o tom, jestli skutečně vyhlásí v Rakousku výjimečný stav, nemohu ale potvrdit ani vyvrátit.
I když se na už zmiňovaném summitu G20 zdůrazňovala nutnost podpory globální ekonomiky, některé hospodářské vztahy se nerozvíjejí podle původních plánů Bruselu. V Evropě začínají sílit hlasy, které volají po zrušení sankcí vůči Rusku. Navíc je v ohrožení smlouva TTIP. Aktuálně bude žádat Francie Evropskou komisi, aby zastavila jednání o volném obchodu, protože zmíněná dohoda prý není v politickém zájmu země. Je tedy po této stránce narušena jednota Západu?
Nemyslím si, že by byla narušena jednota západu, jen se musíme v Evropské unii skutečně citlivěji zaměřit na řešení těch nejdůležitějších problémů, aby z EU nechtěli odcházet její další členové. Co se týká smlouvy TTIP, tak některá prohlášení špičkových politiků o tom, že je mrtvá, jako to zaznělo od ministra Gabriela, lídra sociálních demokratů v Německu, považuji za slabost. Já jsem jednal ohledně toho s některými eurokomisaři, a ti mne ujistili, že to tvrzení je holý nesmysl. O dohodě se stále jedná a ty schůzky jsou hodně složité, jelikož v Německu a ve Francii se uskuteční v příštím roce volby a v USA dokonce už za několik týdnů. Takže různí populisté používají takové zkratkové závěry.
Podívejme se v tomto ohledu na Francii, jejíž ekonomika má nesporně potenciál, ale potřebuje restrukturalizovat, projít si reformami, jako například u nás, a teď se jím nechce ani do smlouvy TTIP. Pro mne to je střet mezi těmi, kteří chtějí uzavřenou, zpátečnickou společnost bez motivující konkurenceschopnosti, kteří podléhají náladám vyplývajícím z nedostatku informací, a mezi těmi, kteří propagují otevřené vztahy i větší příležitosti pro podnikatele a občany. Proto jsem rád, že v Česku je většina pro vyjednání dohody, samozřejmě s tím, aby pro nás neměla negativní dopady. Bude to obrovská příležitost pro naše majitele různých firem i pro spotřebitele. Je příznačné, že s TTIP nesouhlasí právě krajní levice nebo pravice. Od politiků, kteří ji bojkotují, aniž pro to dovedou uvést rozumnou argumentaci, to považuji za zbabělost a měli by si raději hledat jiné, klidnější zaměstnání, kde není třeba odvahy a rozhodování. Domnívám se, že smlouva TTIP by mohla být připravena k projednávání tak koncem příštího roku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
