Zhrozený Pavel Telička: Nedej bože, aby se německá AfD někdy dostala do vlády. Pak vychválil obchodní smlouvu s USA, bude to prý obrovská příležitost

09.09.2016 16:05 | Zprávy

ROZHOVOR „Já vím, že na německou kancléřku má hodně Čechů pifku a určitě ten jeden známý krok, který udělala při migrační krizi, nebyl moudrý,“ říká jeden z našich nejzkušenějších europoslanců Pavel Telička (hnutí ANO). K tomu pak ale ještě vysvětluje: „Nicméně, jak vidím stoupající preference AfD, s jejichž zástupci jednám v Evropském parlamentu, tak nedej bože, aby to byli v budoucnu naší političtí partneři při jednání s Německem.“

Zhrozený Pavel Telička: Nedej bože, aby se německá AfD někdy dostala do vlády. Pak vychválil obchodní smlouvu s USA, bude to prý obrovská příležitost
Foto: Petr Kupka
Popisek: Europoslanec Pavel Telička na přednášce pro studenty Ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava

Prezidenti Ruska a Spojených států Vladimir Putin a Barack Obama se sešli na dvoustranné schůzce na summitu G20 v čínském Chang-čou. Tématem jednání byla situace v Sýrii a na Ukrajině. Spojené státy a Rusko se snaží dosáhnout dohody o ukončení násilností ve vleklé válce v Sýrii. Podle amerického ministerstva zahraničí ale rozdíly v postojích stran přetrvávají. Co přivedlo představitele obou velmocí k tomu, aby začali jednat? A lze předpokládat, že se obě strany dohodnou na společném postupu, který by přispěl k definitivní porážce Islámského státu?

Obě strany si uvědomují, jaká je nyní na Středním východě nestabilní situace a jaký negativní efekt konflikt v Sýrii pro celý tamní region představuje. Pokud by se ta krize neřešila, mohla by se i dále nekontrolovaně rozšiřovat. To chápou jak Spojené státy, tak i Rusové, takže nyní dochází k přibližování stanovisek obou velmocí, i když ten prvotní nečekaný a nekoordinovaný zásah Ruska v Sýrii nebyl v USA přijímán zrovna pozitivně. V Kremlu i v Bílém domě si zřejmě nyní začali více uvědomovat, jakou zodpovědnost vlastně mají, což by mohlo mít jen pozitivní výsledky. Samozřejmě na základě toho by mělo docházet k bližší spolupráci, například k lepší výměně informací a podobně. I když k nějakému optimálnímu stavu je ještě daleko, buďme rádi alespoň za tyto kroky.       

Co se týká Sýrie, dostupné jsou zatím informace o tom, že Turci společně se spojenci dobyli poslední pozice tzv. Islámského státu. Jde o zásadní moment?  Mimochodem jednání mezi ruským prezidentem a jeho tureckým protějškem svědčí o jistém sbližování. Pak se také Turci dohodli na spolupráci s cílem ukončení syrské krize s Íránem. Zároveň prezident Spojených států Barack Obama v rámci summitu G20 na schůzce s Recepem Erdoganem ubezpečil, že americká vláda podporuje Ankaru v záměru potrestat strůjce pokusu o státní převrat. Přitom ovšem stále přetrvává napětí, protože USA nechtějí vydat islámského duchovního Fethullaha Gülena, jenž žije v americkém exilu a kterého Turci považují za hlavního aktéra puče. Jak tyto momenty mohou ovlivnit konflikt v Sýrii?

O zásadním momentu v této válce je asi předčasné hovořit. To osvobozené území, o kterém jste se zmínil, je jen oblast mezi Sýrii a Tureckem, kde se podařilo vytvořit koridor vyčištěný od ISIS. To neznamená, že Islámský stát je v Sýrii definitivně poražen, ovládá ještě jiná strategicky důležitá území. A jedna věc je také určité oblasti osvobodit a druhá věc je zavést tam běžné mírové podmínky a eliminovat další frontu Islámského státu, a tou je terorismus.

Co se týká tureckého puče, tak je důležité a žádoucí, aby zcela jasně zaznělo, že změna poměrů vyvolaná takovým způsobem, tedy ozbrojeným převratem, je naprosto nepřijatelná. A to bez ohledu na to, jaké mám já či další lidé výhrady ke stavu demokracie v Turecku a k nynějšímu počínání prezidenta Erdogana. To znamená ty jeho současné čistky, které jsou zaměřeny nejen na pučisty, ale také na vypořádání se s jeho politickou opozicí. Ozbrojený puč není tou správnou cestou a je nutné ho odsoudit. Z tohoto hlediska je americký signál správný a mohl zřejmě zaznít už daleko dříve a silněji i od dalších. Je třeba si v této souvislosti uvědomit, že Turecko je také členským státem NATO.

Ohledně vztahů Ruska s Tureckem kvituji s povděkem zmírnění napětí mezi oběma státy, které si některé věci vyjasnily. Na druhé straně není možné v tom u nich nevidět jakýsi kalkul, demonstraci vůči západní Evropě. To by do vztahů mezi Ankarou a EU patřit nemělo.          

Při návštěvě Angely Merkelové v Praze se náš premiér Sobotka vyjádřil, že by souhlasil s vytvořením evropské armády. Nebylo by to zbytečné, když EU může už disponovat několika menšími útvary vojsk a bezpečnostní sil, jako jsou například jednotky rychlého nasazení Battle Groups, agenturou Frontex a jinými? A proč tyto jednotky EU téměř vůbec nevyužívá, například i k ochraně schengenských hranic? 

Máte pravdu, Battle Groups nefungují, nejsou využívány a prakticky neexistují, což souvisí s tím, že bezpečnostně obranná rovina EU je stále podceňovaná a členské státy nemají zájem dodržovat v této oblasti úmluvy, na kterých se dříve dohodly. Prostě něco, co má fungovat, zjevně nefunguje.

Výrok premiéra Sobotky ohledně evropské armády považuji vůči veřejnosti za neobratný, možná špatně vykomunikovaný. V Unii dnes bohužel  mají někteří zástupci členských zemí především zájem prosadit svoje národní zájmy a takový společný projekt je opravdu hodně daleko. Předseda vlády najednou tuto vizi překvapivě „vystřelil“. Chápal bych, kdyby ji napřed projednal na některé z konferencí, než s ní přijít na důležitém jednání s německou kancléřkou. Kdyby pan Sobotka prohlásil, že by se v EU mohly vybudovat integrované, akceschopné vojenské síly v průběhu několika let, tak by to bylo reálnější.

Já bych ho v tom klidně podpořil, ostatně o tom již nějaký čas mluvím. Něco jiného je totiž vybudovat samostatnou evropskou armádu oproti tomu, co například podobně funguje v NATO, tedy vhodným způsobem zapojit národní vojenské síly do společných jednotek EU při nějaké konkrétní akci za společného velení, rozpočtu a strategického plánování. Premiérova slova také moc nechápu v kontextu s jeho prohlášením, že v Unii už máme přemíru integrace – vždyť společná evropská armáda by byla krokem  k federalizaci EU. 

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Štěpán

Ing. Kateřina Konečná byl položen dotaz

Mír na Ukrajině

Paní Konečná, dobrý den. Jednak gratuluji ke zvolení. Vy opakovaně tvrdíte, že EU má nástroje, jak ukončit válku na Ukrajině. Zajímá mě jaké? Podle mě EU nezmůže nic. A ještě co si myslíte o podmínkách, které si klade Rusko, aby válku ukončilo? Chce nejen část území Ukrajiny, ale požaduje i to, aby ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Jinde na netu:



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Macinka: Motoristé a můj tajný záměr. Jak půjdeme do voleb 2025

9:54 Macinka: Motoristé a můj tajný záměr. Jak půjdeme do voleb 2025

Auto jako symbol škod, které na občanech páchá Green Deal. To byl záměr předsedy strany Motoristé so…