Samozřejmě. V tichosti začal už před lety. Dobře to znají veřejně vystupující lidé s „nepohodlnými“ názory jako vlastenci, kritici Evropské unie nebo obhájci tradiční rodiny. Mockrát zažili tu „cancel culture“, to cílené vytěsňování jejich názorů – i osob – ze společenské diskuse. Kdykoli o sobě dali hlasitěji vědět, pravdolásková média a jejich „odborníci“ je hned označili za extremisty, kteří nepatří do slušné společnosti. Bránit se právní cestou bylo obtížné a málo platné. To jsou reálné zkušenosti. Zažívali je ale jen ti zmínění „rebelové“, většina společnosti to dlouho vůbec nevnímala. S nástupem internetu a sociálních sítí došlo ke změně. Otevřel se široký informační prostor a ideová kontrola se rozvolnila. Věci, o kterých ještě před deseti lety mluvili jen ti údajní „extremisté“, jsou dnes běžnou „houskou na krámě“, lidé o nich přemýšlejí a přestávají se bát. To je ale něco, co hlídací hyeny „liberáldemokracie“ dlouhodobě nepřipustí. Proto dochází k blokování diskusí, mazání videí a tak dále. Nynější covidová atmosféra se svými karanténami, lockdowny a nevyžádanou „ochranou před dezinformacemi“ otevírá dveře nové cenzuře.