Znalec Blízkého východu a Afriky: Evropští státníci hasí krizi s uprchlíky benzínem, měli by se zodpovídat za devastaci Evropy. A Islámský stát s podporou USA...

Co říkáte závěrům poslední Evropské rady týkající se uprchlíků? V závěrečném dokumentu summitu EU se praví: „Všechny členské státy odsouhlasí na základě konsenzu do konce července rozdělení (40 000) takovýchto osob (z Itálie a Řecka), s ohledem na specifickou situaci členských států.“

Reagovat na vzniklou situaci přijímáním dalších a dalších uprchlických vln bez řešení příčin vzniku těchto imigračních krizí a snažit se o jejich re-distribuci členským zemím, hašením ohně benzínem. Současní protagonisté rozhodovacích procesů v EU jako Merkelová, Hollande, Cameron a další představitelé velkých zemí by se měli zodpovídat ze svých pro Evropu devastujících rozhodnutí, kterými destabilizovali a nadále destabilizují situaci na Blízkém a Středním východě a v severní a západní Africe.

Kdo nese podle vás odpovědnost za nynější masový příliv uprchlíků?

Odpovědnost neseme my všichni. Letargická a apatická Evropa přihlížela porušování mezinárodního práva a zmíněné destabilizační politice svých vlád, aniž by se proti takovému postupu ohradila. Nyní zděšeni hledíme na vlny imigrantů, kteří často nemají jinou volbu, než nedobrovolnou migraci. Křičíme, že je nechceme, ale co jsme dělali, když Spojené státy a jeho spojenci ničili Irák, Sýrii, Libyi, co děláme nyní tváří v tvář sprosté agresi proti Jemenu? Mlčíme!

Prezident republiky Miloš Zeman na setkání s občany na Vysočině řekl, že bychom neměli přijímat žádné uprchlíky ze zemí nám kulturně velice vzdálených, z Afriky a Blízkého východu. Nelze podle něho vyloučit, že mezi nimi mohou být džihádisté. Nejde jen o několik set či tisíc uprchlíků, ale jde o řetězovou reakci, kterou je třeba zastavit od začátku, neboť když už běží, nelze ji zastavit. Musíme prý bojovat proti islámskému radikalismu, jinak můžeme mít stejný osud, jaký nám plánoval Reinhard Heydrich.

Miloš Zeman, jistě vyniká trefnými postřehy, avšak jeho přeceňování významu takzvaného Islámského státu pro radikalizaci muslimů je mimo realitu. Nejenom muslimy, ale i ostatní obyvatele Blízkého a Středního východu radikalizuje především bezbřehá licoměrnost Západu, který káže o boji proti této hydře, na druhou stranu jí však dal vznik a nadále jí poskytuje podporu, zázemí, logistiku a finance. Namísto teroristů bombarduje systematicky ropná a plynová zařízení, údajně proto, aby „Islámský stát nemohl prodávat ropu, případně ropné produkty a financovat tak svůj chod“. A já se ptám, komu že to ti zlí islamisté prodávají tu ropu? Turecku a Jordánsku? To jsou prý naši spojenci v boji proti nim. Jak tam ta ohromná množství ropy dopravují, když ropovody a produktovody jsou nefunkční? Cisternami? Kolik by jich muselo na podporu takové vojenské operace denně pendlovat? Proč tyto cisterny nebombardujeme?

Miloš Zeman nemá rád islám a nikdo mu to nemůže zakázat. Jeho problém je, že málo rozlišuje mezi jednotlivými druhy a školami islámu a hází do jednoho pytle všechny muslimy. Naším nepřítelem je puristický radikální islám, praktikovaný především v Saudské Arábii a v Kataru. To jsou také hlavní podporovatelé takzvaného Islámského státu.

Mělo by se nějak diferencovat mezi uprchlíky z Afriky a Blízkého východu? Například přijímat křesťany a jazídy? Nebo za jakých podmínek a koho bychom měli případně přijmout, respektive komu poskytnou azyl?

Křesťané a jazídé jsou jistě ohroženi nájezdy teroristů, ale stejné nebezpečí hrozí i islámským denominacím a skupinám – drúzům, aláwitům, ší’itům a ismaílitům v Sýrii a Libanonu, zajditům v Jemenu. Sunnitští puristé je nenávidí snad ještě víc, než nemuslimy, neboť je považují za heretiky nebo dokonce přímo odpadlíky. Pozornost západních médií se soustřeďuje na křesťany a jazídy, ale situace je kritická obecně. Ani sunnité, kteří vyznávají jiné, tolerantnější islámské školy (typicky hanífovci v Sýrii a Iráku) nejsou teroru těchto wahábistických pohůnků ušetřeni.

Jak zabránit uprchlické vlně? Pomáhat přímo v postižených zemích?

Odstranit příčiny těchto krizí. Odvolat okamžitě sankce uplatňované proti zákonné syrské vládě a poskytnout okamžitou vojenskou pomoc Sýrii, Iráku a Libyi ke stabilizaci situace. Dále zamezit opakování podobných dobrodružství ve jménu „demokracie a lidských práv“, kterými Spojené státy, Velká Británie, Francie a Itálie ničí státy v této oblasti. Pokud se naše vlády od podobných kroků ostře distancují, nebude již nadále tak snadné ostrakizovat suverénní státy, které se nedopouštějí ničeho jiného, než že nesouhlasí se Spojenými státy nebo se nehodlají podřídit jejich diktátu.

Jaká jsou hlavní rizika imigrace z Afriky a Blízkého východu do Evropy?

Masová imigrace je nemožná z hlediska nezačlenitelnosti chudých, zbídačelých nebo nevzdělaných či kulturně odlišných lidí do naší společnosti. Náš největší současný diplomat, Hynek Kmoníček v roce 2000 napsal, že „bychom se měli hlavně starat, aby se potenciálním migrantům žilo dobře u nich doma, jinak se jednou jejich problémy stanou našimi“. Měl plnou pravdu. Léta jsme s těmito zeměmi spolupracovali, pomáhali jim budovat infrastrukturu, vzdělávací a zdravotní systémy. Potom přišli „experti na takzvaná lidská práva“ a rozhodli, že je potřeba svrhnout ten či onen režim. Když lid té které země s jejich závěry nesouhlasil, uvrhli celé státy a oblasti do víru válek a třenic a ve jménu demokracie podpořili teroristy. Zničili, co jsme celá léta společně budovali a uvrhli tyto státy do bezvýchodné ekonomické situace. Divíte se těm lidem, že utíkají? Že se chtějí za každou cenu dostat z pekla, které jim naši spojenci naordinovali?

Vy jezdíte do Afriky? Co si myslíte o možném nebezpečí šíření nemocí?

Pokud mluvíte o takzvaném viru ebola, uvedu příklad. V době, kdy vrcholila mediální kampaň se všemi možnými katastrofickými scénáři, a lidé v Evropě šíleli, pokračoval provoz na západoafrických letištích, spojujících jednotlivá hlavní města bez nejmenších problémů. Okolo poledního se většina cestujících (včetně těch z Libérie, Sierry Leone a Guineje) sešla na ploše ne větší než 500 metrů čtverečních v tranzitní hale letiště v Lomé. Tam se všichni potkali, potřásli si rukou, popovídali si a zase letěli dál. Moje praktická lékařka v Praze mezitím zvažovala koupi ochranných pomůcek za několik desítek tisíc korun. Kdyby ebola byla skutečně tak infekční, jak nám říkali, už by nežila většina obyvatel Afriky i světa. Tyto případy jsou obratně propagandisticky využívány ke strašení lidí, kteří v jejich důsledku odmítají cestovat, stýkat se s jinými národy a rasami, bát se jich. Součástí těchto propagandistických kampaní je i současná hysterie okolo imigrantů. Chtějí z nás udělat ovce bez vlastního názoru, to je celé.

Co říkáte názorům, že by se měly do řešení zapojit Spojené státy, které krizi způsobily, či by měli muslimské uprchlíky přijímat bohaté muslimské státy Perského zálivu?

Jednoznačně. Veškerá válečná dobrodružství poslední doby jsou důsledkem zoufalé snahy Spojených států udržet se v postavení vojenského a ekonomického hegemona, kontrolovat nerostné zdroje, trasy jejich dopravy a zachránit slábnoucí dolar jako světovou rezervní měnu. Jejich hlavní spojenci na Blízkém a Středním východě – Turecko a Saudská Arábie stojí za eskalací násilí a terorismu v oblasti. Oni nesou hlavní odpovědnost za současnou neutěšenou mezinárodní situaci. Nejsou to však pouze oni. Byl jsem v posledních několika dnech naprosto šokován výroky britského premiéra Camerona o tom, že v této situaci bude Velká Británie nadále usilovat o odstranění syrského Prezidenta Asada a podporovat, cvičit i vyzbrojovat takzvanou syrskou opozici. Pan Cameron je buďto blázen sám, nebo si o nás všech myslí, že jsme ducha mdlého.

Bavili jsme o tom, jakou odpovědnost na vzniku ISIL mají Spojené státy či Saudská Arábie. Existují nějaké nové věrohodné důkazy, které by jejich odpovědnost či přímou spolupráci s ISIL prokazovaly?

Je to celé úsměvné. Voláme po důkazech v situaci, kdy nic nemůže být jasnější. Takzvaný Islámský stát je nutno financovat. Ví se, že většina peněz na jeho konta proudí od bohatých sponzorů (údajně privátních) ze Saudské Arábie, Kataru, Spojených arabských emirátů a Kuvajtu. V současné globálním finančním a bankovním světě je zcela nemožné, aby se tak dělo bez vědomí zpravodajských a finančně-analytických služeb. Pokud jsou konta na obou stranách známa, stejně jako identita jejich majitelů, není přece nic snadnějšího, než je zmrazit, či zrušit. Irácké vládě se tak stalo v prvních hodinách první Války v Zálivu, Sýrii po dvou měsících vnitřních nepokojů. Proč tedy, ptám se, je problémem zmrazit účty a prostředky teroristů?

Za druhé: je možné, aby v době satelitů a totální kontroly svrchu, kdy si na snímku přečtete, zda na stole leží krabička cigaret s nápisem Marlboro nebo Camel, někde v totálně přehledné krajině východní Sýrie či západního Iráku došlo k naverbování, výcviku, soustředění a vojenským operacím desetitisíců ozbrojenců, bez toho, aby si toho Spojené státy povšimly? A pokud to věděly, co udělaly? Varovali svého „spojence“, iráckou vládu? Nikoliv – ještě přibrzdily už tak opožděné dodávky vojenského materiálu, především letounů F-16 iráckým ozbrojeným silám. Mezitím Ruská federace promptně dodala Iráku několik bitevních letounů Su-25 s pomocí kterých se ofenzívu teroristů podařilo zastavit.

Vyhovuje Spojeným státům ISIL, současný stav na Blízkém východě, nebo se jim to vymknulo z kontroly a změní politiku?

Spojeným státům se podařilo významně oslabit všechny sekulární režimy v oblasti, zvýšil se vývoz ropy ze Saudské Arábie a je zajištěna trasa pro nové ropovody a plynovody ze zemí Perského zálivu přes Turecko do Evropy, která povede územím, ovládaným takzvaným Islámským státem, který se postupně přetransformuje do separatistického státu, který bude sice islámskou teokracií, avšak nikdo si jí nebude moci rozházet. Zároveň tím jednou provždy uzavře tuto trasu pro íránskou ropu a plyn.

Dojde podle vás ke změně uspořádání hranic? Například, že vznikne Kurdistán?

Mnozí, zejména američtí politologové mluví stále častěji o revizi hranic na Blízkém východě. Tyto změny, které mají proběhnout na úkor Sýrie a Iráku ve prospěch Turecka však v žádném případě nezahrnují vznik svobodného Kurdistánu. Tím by totiž tato revize hranic ztratila pro Američany i pro Turecko význam. Já osobně přesto doufám, že vznik svobodného Kurdistánu bude jednou z mála pozitivních věcí, kterou současný chaos v oblasti přinese. Kurdové získávají na sebevědomí a vojenské relevanci a jsou dnes jednou z mála věrohodných sil, které skutečně bojují s Islámských státem, byť jsou sami sunnitskými muslimy.

Hovoří se o tom, že muslimové budou mít většinu v zemích jako Francie či Británie do 40 let. Při nynějším masovém přílivu možná ještě dříve. Jak by se proti tomu měla Česká republika bránit? Neměla by vystoupit z EU, aby nebyla společně islamizována se západoevropskými zeměmi? Nebo neměla by vytvořit alianci východoevropských zemí, které tím ještě nejsou zasaženy?

Jednoznačně je třeba koordinovat imigrační otázky minimálně ve visegrádském či středoevropském prostoru. Postoj Bruselu k našim zemím je dán nedávným vyjádřením jakéhosi eurokrata, podle kterého je Česká republika „etnicky a národnostně nepřirozeně homogenní zemí“. První a základní povinností národních států je chránit své občany a infrastrukturu proti útoku zvenčí. I kdyby jeho pachatelem nebo strůjcem byla Evropská unie. V takové situaci je třeba použít všech prostředků.

Bývalý spolupracovník amerického prezidenta Ronalda Reagana Pat Buchanan již před časem napsal knihu, kde varuje, že západní civilizaci kvůli masové imigraci, vymírání populace západních národů a opuštění křesťanských hodnot a jejich nahrazování neomarxistickými idejemi homosexualismu, feminismu, gender, politické korektnosti a podobně hrozí zánik. Co si o tom myslíte?

Jistěže má plnou pravdu. Vytváření a protěžování různých menšin, rozdělování společnosti a vyvolávání strachu jsou moderními způsoby ovládání lidí a jistou cestou k ze zahraničí řízeným převratům a změnám režimu. Minulý týden po průlomovém rozhodnutí Ústavního soudu Spojených států ve věci uznávání takzvaných stejnopohlavních sňatků kdosi vtipně komentoval slovy: „když jsem poprvé navštívil Spojené státy, byla homosexualita trestná, potom se stala tolerovanou a teď už je i legální. Rychle pryč, než se stane povinnou!“

Evropa je bez hodnot, je vnitřně rozvrácená a sobecká. Nejsme připraveni bojovat ani pracovat a naše populace rychle stárne a vymírá. Jedinou cestou je návrat k tradičním hodnotám, které umožnily tomuto kontinentu vyniknout nad ostatní: k rodině jako svazku muže a ženy, ke křesťanské víře a hodnotám, k národním státům a k jejich obraně se zbraní v ruce, k mírové spolupráci s dalšími zeměmi na principu nevměšování se do vnitřních záležitostí. A to je vše, co tyto moderní „-ismy“ nenávidí.

Petr Markvart je vystudovaný právník. Ve 2. polovině 80. let pracoval v podniku zahraničního obchodu Technoexport, mimo jiné jako obchodní referent realizace petrochemických investičních celků v Iráku a asistent generálního ředitele. V letech 1989 až 1995 působil v Sýrii jako ředitel blízkovýchodní expozitury – pro Technoexport Praha, později pro německý Südrohrbau Ingolstadt. V letech 1998 až 2001 pracoval pro kanadskou firmu MacDonald Engineering Group Calgary jako ředitel její dceřiné společnosti v Nigérii. Od roku 2002 působí v leteckém průmyslu jako konzultant pro země západní Afriky.