Pane doktore, v poslední době se stále častěji ustálil výraz, že se doba zrychluje, lidé jsou přesyceni informacemi – souhlasíte s ním?
Ne, doba se nezrychluje, spíše debilizuje, bych skoro řekl. Ale poněvadž nemám rád vulgární výrazy, řeknu to jinak. Malé dítě, pokud je zahrnete informacemi, tak jich většinu ignoruje, vysklí. A když dospělým lidem dáte jakékoli množství informací – včetně těch jakkoli kvalitních – oni si vezmou jen drobet a zbytek rovněž ignorují. Zahlceni informacemi v pravém slova smyslu jsou jen studenti, kteří se musí učit na zkoušku. Normální člověk z ulice, který už nic nestuduje, nic nečte, si informace, které k němu doléhají, dávkuje jen podle své kapacity. V okamžiku, kdy toho na něj jde víc, než je mu příjemné, tak to prostě nevnímá. Žádný informační přetlak opravdu není na pořadu dne, i když se o něm stále hovoří. Lidská psychika to nepřipustí.

Jenomže asi nikdy v minulosti neměli lidé přístup k tolika informacím a zdrojům jako nyní…
Když otevřete noviny, jsou tam miliony písmenek, ale většinu z nich čtenář nepřečte. Je inflace písmen, ne informací, proto je těžké rozlišit jedno zrno od tun plev. Já se rád podívám na dobrý film, ale nehodlám dnes večer riskovat dvě hodiny, že zase uvidím nějakou povrchní slátaninu. Kdyby písmen byla desetina, bylo by to pro konzumaci informací lepší. Trend periodik je ale opačný - navyšovat stránky, obsah a podobně.

Tím asi odhalujete tajemství, proč jsou tak oblíbená bulvární tištěná média – s hodně obrázky a jen heslovitými informacemi?
Ve výzkumu reklamy se rozlišuje čitelnost versus čtenost. To, že je text čitelný, ještě neznamená, že ho člověk bude číst. Tomu mohou napomoci větší písmo, více obrázků, či jiných prvků, které text strukturují – i pro dospělé je ideální něco ve stylu leporela. Pokud k tomu bulvár nabízí navíc ještě příběhy, má úspěch zaručen.