Fyzikální ústav Akademie věd České republiky dostal na rozvoj fyziky pevných látek 562 milionů korun. Taková dotace jistě souvisí s předchozími kvalitními výsledky ústavu, mezi něž lze určitě zařadit i váš knižní triptych publikovaný nakladatelstvím Springer. Jak se ve světle toho smiřujete s tím, že po půlstoletí vědecké práce vám nebyla prodloužena pracovní smlouva ve výši pěti tisíc korun měsíčně?

Svět je spíše nespravedlivý než spravedlivý: Není to nijak dlouho, co jsme byli svědky toho, že penze československých letců bojujících v řadách RAF za druhé světové války zdaleka nedosáhly výše penzí těch, kteří je po válce za jejich hrdinství krutě potrestali, a že původci těchto trestů nebyli vůbec pohnáni k odpovědnosti. Takže se vůbec nedivím, že místo ocenění vynikajícího výsledku autora prestižních knih nebo poděkování za dobrou práci oceněnou státním vyznamenáním jsem dostal „vyhazov“. I když to jsou nesouměřitelná přirovnání, ukazují na lhostejnost společnosti, která nevnímá hrdinství a úspěchy jednotlivců jako svůj vlastní přínos a na druhé straně netečně přihlíží ke skutečnosti, že se vytvářejí marnotratné státní instituce, které často žijí jen samy pro sebe.