Ministerstvo nemá problém se schválením i několika učebnic od různých vydavatelů. Takže, ani tak v důsledku nezáleží na kvalitě, na zpracování, či »věhlasu« konkrétního autora nebo kolektivu autorů nabízené publikace, ale vlastně »jen« na schopnosti prodejce »vnutit« škole jím nabízený produkt. Myslíte, že toto přeháním?

Nikoliv, ještě přichází další vyšší stupeň absurdity. A to v případě, že učebnici sponzoruje nějaká zámožná nadnárodní firma, která ovšem nezapomene na několika stránkách vnutit čtenáři, jak zrovna ona je ta nejlepší a nejkvalitnější. A ani se nikdo nepozastaví nad tím, že v učebnici pro kuchaře se spíše dává důraz na úsporu času nahrazením kvalitního vaření nějakým polotovarem!

Možná se dočkáme i toho, že v učebnici pro automechanika bude odkaz, aby se v případě poruchy obrátil na odborný servis. Prostě, ať si různí pseudomodernisté říkají, co chtějí, ale určitá kontrola a jasně daný řád, v kombinaci s odborným dozorem nad učebnicemi, měl smysl. A kde více než při výuce a vzdělávání dětí by toto mělo platit?

Gabriela HUBÁČKOVÁ, vedoucí kandidátka do Poslanecké sněmovny, Ústecký kraj