Nežiju jenom v „parlamentním světě“ - potkávám se často s lidmi, kteří pracují v nejrůznějších běžných profesích. Již od roku 2008 přitom musejí, rok co rok, pracovat o něco více a tvrději za o něco méně peněz. Vím proto moc dobře, že speciálně oni (ale i další statisíce lidí s podobnými osudy) čekají na konec krize. A rád bych jim v tento adventní čas sdělil něco pozitivního. Jenže odmítám malovat vzdušné zámky a vyprávět pohádky.

Ono se totiž stačí podívat na to první číslo – hodnota citovaného indexu trhu práce je totiž právě rovna nule a v některých odvětvích je hluboce záporná (logistika a doprava -12). Pokud je přitom index záporný, očekává se propouštění a pokud je kladný, zaměstnavatelé počítají s tím, že budou poptávat nové pracovní síly. Výše uvedená nula pak znamená jediné – nebude se ani nabírat, ani propouštět. Nevím jak vy, ale já si důvod k oslavě představuji poněkud jinak, než že se fakticky zakonzervuje současný stav.

Lepší čísla nám nabízí naše obchodní bilance. Její aktivní saldo bylo rekordní – 306,5 miliardy jen za deset měsíců letošního roku. V „předkrizovém“ roce 2007 šlo přitom o „pouhých“ 87,9 miliardy. Takže přeci jen odpálíme o Silvestra pár raket navíc? Také není důvod – podle přehledu Czech Top 100 totiž objemy vývozu rostou utěšeně od roku 2010. Pouze v roce 2009 zaznamenaly pokles (ze 765 na 640 miliard) a již o rok později vyskočily na vyšší hodnotu, než před krizí – konkrétně na 832 miliard. Loni už to bylo přes tisíc miliard – a to ještě není celý export, ale jen 100 největších vývozců.

Export může mít přitom různé podoby - znám například  jednu dobrou a šikovnou cukrárnu (jelikož už teď nestíhají, tak si kontakt sobecky nechám pro sebe), jejíž cukroví putuje tak z 50% do Německa. A cena není ani zdaleka hlavní důvod. Tihle mistři cukráři přitom v žádném TOP 100 ani TOP 1000 nejsou, ale přesto k našemu exportu svojí trochu přispívají. A když by se sečetl objem vývozu všech takových malých firem, bude vypadat výsledné číslo ještě lépe.