Podnětem pro tento údajný útok na živnostníky je objektivní problém nerovného postavení OSVČ a zaměstnanců, na který už léta upozorňují zejména odbory. Je holým faktem, že v současné krizi je viditelně neplněna daň z příjmu fyzických osob z podnikatelské činnosti (na rozdíl od daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti). A také je pravda, že OSVČ platí do systému sociálního a zdravotního pojištění cca polovinu toho, co zaměstnanec. Odbory to chápou jako diskriminaci zaměstnanců a navrhují nerovnost odstranit.

Problém to tedy nepochybně je a zaslouží si pozornost. Krajně nešťastná je ale nejen nálepka příživníků (snadno se dala zneužít v mediální kampani), ale především je nefér konfliktní a zavádějící akcent celého problému. Jako by řadoví OSVČ byli hlavním viníkem současných ekonomických problémů včetně nerovnováhy ve veřejných financích. Řešení ale musí být realistické, ne zkratkovité. Nejde o prioritu, která spasí veřejné finance. Větším problém je, že velké firmy neplatí daně a odvádějí je do daňových rájů, stejně jako vyvádějí ze země své gigantické zisky.

Nízké odvody OSVČ jsou problém nejen pro ono nerovné postavení vůči zaměstnancům. OSVČ do veřejného pojištění málo dávají, ale pak i málo čerpají. Nízké odvody znamenají velké riziko na stáří, bohatší podnikatelé se nějak zajistí, ale ti chudí jsou vážně ohrožení. To, že si ze svých malých příjmů neodkládají víc na důchod, dnešní vedení státu prezentuje jako výhodu (buďte rádi, že máte práci). Ale v podstatě se tím zříkají práva na zajištění ve stáří.