Odchod Václava Moravce z pořadu Otázky Václava Moravce je konec jedné dlouhé televizní éry. A taky dobrá příležitost si konečně nalít čistého vína. Česká televize má být veřejnoprávní instituce, která otevírá zásadní témata.
Země řeší bezpečnost, válku v Evropě, drahé energie, stagnující ekonomiku. A prestižní první hodina nedělního politického pořadu? Debata o pracovní morálce poslankyně Markéty Šichtařové a o tom, jestli má předseda sněmovny služební auto od Policie ČR. Tohle má být vrchol politické debaty v zemi? Česká televize má na víc. A jestli ne, tak je něco hodně špatně.
Moravec při odchodu prohlásil, že nechce ustupovat „slepé pseudo-vyváženosti“. Přeloženo do normální češtiny, vadí mu představa, že by měl do pořadu zvát všechny relevantní politické strany, a nejen ty, které mu sedí do jeho vlastního obrazu světa. Tak se zeptejme napřímo. Co je na tom špatně? Od kdy je vyváženost sprosté slovo? A kdo vlastně rozhoduje, kdo smí mluvit a kdo ne?
Realita je dost výmluvná. Devět let nepozval do pořadu předsedu jedné z dlouhodobě nejsilnějších politických stran v zemi. Devět let. Strana stabilně na třetím nebo čtvrtém místě, a její předseda pro něj prostě neexistoval. Tohle je ta slavná vyváženost? Čeho se bál? Konfrontace? Nebo toho, že by diváci slyšeli něco, co slyšet nemají?
Vždyť právě veřejná debata je ten nejlepší způsob, jak někoho rozebrat na součástky. Pozvat ho, nechat ho mluvit a ukázat, že jeho argumenty nedávají smysl. Jenže to by musela být skutečná debata. Moravcův styl byl ale léta úplně jiný. Skákání do řeči. Přerušování hostů. Nekonečné opakování jedné otázky, dokud nepadne odpověď, která se moderátorovi hodí do krámu.
Je vám líto, že Václav Moravec končí v České televizi?Anketa
Občas to víc připomínalo policejní výslech, než politickou diskusi. A kolem toho aura člověka, který má patent na pravdu. Přitom si to řekněme bez pozlátka. Václav Moravec nebyl žádný mediální génius. Dostal nejlepší vysílací čas na nejsilnější televizi v zemi a zavedený pořad s obrovskou sledovaností. V takové situaci by bylo skoro umění to úplně pohřbít. A přesto dokázal jednu věc, stát se extrémně polarizující postavou.
Ano, lidé se dívali. Ale obrovská část z nich ho sledovala hlavně proto, že je neskutečně štval. Dvacet jedna let na jedné z nejvlivnějších mediálních pozic v zemi. Dvacet jedna let, během kterých se postupně vytvořil zvláštní pocit, že ten pořad patří jemu a on rozhoduje, kdo do něj smí vstoupit. Jenže on nebyl majitel. Byl zaměstnanec.
A do toho ještě jedna „drobnost“, která by v normální zemi zvedla dost obočí. Moravec současně působil jako koordinátor projektu CEDMO, neziskové organizace financované mimo jiné Evropskou unií a českým státem. Organizace, která dostala od vlády Petra Fialy grant přes 22 milionů korun!
Takže si to přeložme. Člověk, který má v televizi dělat nezávislou politickou žurnalistiku a zpovídat politiky, zároveň pracuje v organizaci, financované těmi samými politiky. A nikomu z jeho fanoušků to nepřišlo divné? Vážně nikomu?
S jeho odchodem nekončí jen jeden televizní pořad. Končí éra mediální arogance, kdy si malá skupina lidí myslela, že může určovat, kdo smí mluvit a kdo ne. Teď je otázka mnohem důležitější. Dokáže Česká televize začít znovu? Dokáže konečně dělat skutečně otevřenou politickou debatu? Nebo jen vymění jednoho moderátora a všechno pojede dál ve stejných kolejích?
Protože jestli to bude pořád stejné, pak Moravcův odchod není žádný nový začátek. Jen konec jedné kapitoly a pokračování toho samého příběhu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je odchod Václava Moravce nový začátek České televize?
